Alpy pro začátečníky

Ráno hromadný odjezd do Zell am See. Zde jsme se rozdělili a vydali ve více skupinkách dle potřeby a rychlosti vstříc motorkářské Mecce Rakouska. Vjezd na Grossglockner stojí nemalých 18€/motocykl, ale pokud je hezké počasí, určitě za to stojí. A to my měli! :-) Azuro jak vyšité, takže hurá na věc.

Hned za bránou s mýtným začíná prudké stoupání plné zatáček, které se častokrát vinou do úhlu 180 stupňů. Rychlost není nikterak velká, jízda na jedničku je poměrně běžná, ale výsledný zážitek je nepopsatelný. Asfalt je samozřejmě prvotřídní a tak si člověk může vychutnat každý metr úžasného povrchu, zákrut, stoupaní, klesání a jedinečných vyhlídek. Přestože naše Krkonoše jsou krásné, tohle jsou skutečné velehory! Vrcholky mají přes 3500m a leží na nich sníh. Z něj do údolí postupně vytéká voda, která je (ne)skutečně ledová. Před nejvyšším bodem, který je přístupný veřejnosti, je již sníh i podél silnice. Spousty lidí v tričkách a kraťasech se tu proto fotí. Je kolem 18 stupňů, sluníčko vesele hřeje a zážitek je to velký.

Na vrchol (nejedná se však o skutečný vrchol Glossglockneru, ten se svými 3798m leží opodál), kde je pěkná vyhlídka, se dá dostat i na motorce či autem. Je však třeba počítat s obtížnějším výjezdem a zejména pak sjezdem. Silnice je velmi úzká, jsou na ní dlažební kostky a slabší nátury by zde mohly mít problém. Jana je statečná a trasu absolvuje. Sice hlemýždí rychlostí, zato celkem bezpečně. Na vrcholku potkáváme stylově oblečenou skupinku Čechů na historických motocyklech Jawa. Historických strojů, a to nejen motocyklů, je tu vůbec hodně. Zřejmě oblíbená destinace milovníků klasiky.

Pokračujeme dál až ke Kaiser Franz Josef Höhe, kde z neskutečného výhledu téměř padám na zadek. Naštěstí jen obrazně. :-) Z vyhlídky je vidět roztávající ledovec. Vymleté koryto měří odhadem určitě přes půl kilometru na šířku. Zážitek je to nezapomenutelný, pokud se člověk dostane na Glossglockner, nesmí tohle místo vynechat!


Jirka s Petrem, se kterými jsme se tu sešli, mají nápad natočit si v okolí video naší krasojízdy a vybírají proto vhodnou zatáčku. Úsek několikrát projíždíme a jeden vždy filmuje. Všichni jedeme na krev, div nedřeme kalhotami o asfalt! Teda alespoň do té doby, než se vidíme na záznamu. ;-) Při posledním otáčení v kopci dávám málo plynu, motorka se kucká a začíná padat do strany. Stojím, dávám tam nohu a držím jako býk, ale přeci jen těch 250kg včetně nákladu je na mě nějak moc. Nezbývá mi tedy, než nohu rychle vyndat a motorku pustit na zem. Doslova vybíhám a zastavuji se asi 15m pod motorkou, takové to bylo klesání! Pád odnesla páčka spojky, která se ohnula, částečně urazila a také levý plast, který je veprostřed odřený. Poškrábané padáky a praktický sériový chránič výfuku (který však model 2010 již nemá – asi je pro Kawasaki výhodnější vyměnit celý výfuk, ostatně platí ho přeci zákazník..) ani nepočítám. Mrzí mne to, ale jsem rád, že se mi to nestalo při jízdě. To by asi dopadlo jinak…

Večer máme před sedmou sraz a pokračujeme do Mittersillu. Jedeme s Jirkou a Petrem, ostatní již vyrazili dřív. V městečku se opět rozlézáme po penzionech, naše čtyřčlenná partička z Glockneru si nachází ubytování zhruba 300m od hlavního stanu - penzionu Hordy. Večer se všichni scházíme u piva a vína a probíráme zážitky ze stávajícího dne. Bylo jich fakt požehnaně! Dozvídám se, že i Zdeněk měl drobnou kolizi. Při zastavení u krajnice motorku „odhodil“ do strany. Jsme dva a to ještě nevíme, že brzy nás budou následovat i další kolegové…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE