Nordkapp na Hondě CBF 500

11.den Sneland – Hytter

Ráno jsem vstal do polojasného dne. Přes noc nespadla ani kapka – vše bylo suché. Když jsem balil stan, zahlédl jsem na nedaleké silnici projet starého známého Rakušana. Vydal jsem se na cestu a skutečně jsem ho dojel hned u prvního přívozu. Ten byl velmi krátký (do Forøy), poté jsme pokračovali dál po silnici 17 a po několika tunelech dojeli do Jektviku. Tam jsme na trajekt čekali asi hodinu, tak jsem stihl posnídat. Trasa Jektvik-Kilboghamn je trochu delší (50 min) a i loď je tu větší, než je pro přívozy obvyklé. Během cesty jsem se stihl oholit, z čehož jsem měl velkou radost. Počasí se vylepšilo, takže jsem z paluby sledoval úžasné fjordy všude kolem. Poté jsem i s Rakušanem pokračoval dál. Zastavili jsme na úžasném místě na jižní straně zálivu Nordrana, kde byl z velké výšky vidět celý záliv pod námi. Uvařil jsem si čaj, kolega na Transalpu vyjel napřed. Pak jsem si ještě v městečku Nesna koupil jídlo a doplnil benzín a přijel právě včas na další přívoz. Následující část cesty byla asi tím nejhezčím z celého dne. Zvlášť oblast kolem mostu před Sandnessjøenem – musel jsem zastavit a pokochat se tou nádherou. Za mostem jsem zastavil na odpočívadle na večeři. Rakušan jel sólo a měl štěstí, protože potkal kousek od silnice statnou losici. Slíbil, že mi pošle její fotky. Na přívoz v Tjotta jsem dojel doslova v poslední vteřině, kolega z Rakouska se tomu dost smál, jaké mám štěstí. Byli jsme oba trochu zmateni „mezipřistáním“ přívozu před naší cílovou stanicí ve Forviku (přívozy málokdy jezdí mezi více než dvěma přístavy). Z Forviku jsme přejeli na Anddalsvågen, kde už čekal připravený přívoz a převezl nás do Hornu. Na lodi jsme ještě chvilku mluvili s párem na cestovním BMW a klukem na VFR, který s námi jel víceméně už z Lofot. Za Hornem se ode mě Transalp odpojil, jel nocovat do kempu, já jel dál a začal se rozhlížet po místě na přenocování. Našel jsem pěkné místo u moře (ještě lepší místo bylo o kousek dál, ale to už bylo obsazeno karavanem). Postavil jsem stan, udělal si večeři na pláži (díky větru dnes naštěstí žádný hmyz) a prohlížel trasu na další dny. Tak skončil dnešní, už ne-polární den.

GPS souřadnice místa, kde jsem přenocoval: N 65.39648° E 12.17251°
Najeto za den/celkově: 260/5342 km

12.den Hytter – Ranes

Ráno sice spadlo pár kapek, ale když jsem po desáté balil stan, bylo už skoro sucho. Dojel jsem na trajekt Vennesund-Roytvollen a nalodil se. Potkal jsem tam znovu pár na BMW, prý jedou navštívit děti k rodičům do Lillehammeru. Podebatovali jsme o trase cesty – taky pojedou na Cestu trollů. Pokračoval jsem po silnici 17 a několikrát se ještě potkal se známými na BMW. Pak jsem se stavil u jezera Øyevatnet a najedl se. Při cestě se občas objevovala pěkná místa, ale daleko míň, než předchozí dny. Pak jsem odbočil na silnici 715. Po chvíli jsem byl unavený, tak jsem se stavil u jednoho jezírka osvěžit se. Mělká voda s velkým množstvím usazenin mě ale odradila, tak jsem se jen lehce namočil. Pak jsem přijel k pobřeží, tato část cesty byla přímo úžasná – nádherné fjordy, všude jen vysoké hory a čistá voda. Nad jedním fjordem jsem se zastavil na odpočívadle na večeři – bylo to úžasné místo s výborným výhledem do krajiny. Obloha se navíc vyjasnila – byla bez jediného mráčku. Zbytek cesty silnicí 715 a pak 710 nebyl tolik zajímavý. Pak jsem dojel na přívoz Brekstad, ale nikdo tam nebyl. Zajel jsem proto nabrat benzín a když jsem se vrátil, loď tam už byla. Poloprázdným přívozem jsem za krásného počasí přejel na druhou stranu a jel dál. Pokračoval jsem na jih. Už se blížil večer, tak jsem chtěl dojet za silnici E39, směrem k přívozu Kvanne. Cesta po pobřeží fjordu byla zajímavá, ale od E39 to byly jen lesy, louky a jedna vesnice za druhou. Navíc jsem pořád nebyl schopen najít žádné vhodné místo pro přespání – všude byly buď domy, pole, obdělávané louky, nebo kopce a řeky. Zkusil jsem snad 10 polních cest a už jsem začínal být značně unavený a nervózní (bylo po 11.hodině), než jsem našel trochu slušnější místo, v ohybu polní cesty. Jen tam bylo jako vždy milion kousajících mušek, které mi svou aktivitou značně zpříjemnily stavbu stanu. Je dosti znát, že už nejsem za polárním kruhem, světla je v noci znatelně míň. Jediné, co si teď ještě přeji, je počasí bez deště na Stezku trollů.

GPS souřadnice místa, kde jsem přenocoval: N 62.97704° E 8.79247°
Najeto za den/celkově: 505/5847 km

13.den Ranes – Trollstingen

Ráno mě probudilo pálící slunce, sbalil jsem se (mušky venku už skoro nebyly) a kolem 10.hodiny vyrazil na cestu. Dorazil jsem na přívoz, loď právě připlouvala. Přeplul jsem do Røkkum a vydal jsem se na cestu na jih. Po cca 10 km mě ale zastavila cedule, že silnice je zavřena. Zajel jsem k místnímu obchůdku, kde mi jakýsi místní děda sdělil, že to opravdu musím objet (celkem gigantickou objížďkou). Nakoupil jsem zásoby a vydal se po silnici 70 zpět na sever. Po cca 70 km jsem přejel dva mosty (ten druhý veliký, nový – a placený) a po druhé straně fjordu pokračoval zpět na jih. Cesta po silnici 660 byla zajímavá, zvlášť horská pasáž (i když krátká), poté přišel méně zajímavý úsek. Celý den bylo nebe bez mráčku a bylo dost horko. Zajímavou se cesta stala zase až po vjezdu do Romsdalsfjordu – krásný fjord a v něm kotvící Queen Victoria. Pak už jen pár krátkých úseků a je to tady, slavná Stezka trollů (Trollstingen). Úzká cesta začala pozvolně stoupat údolím horských masivů a v serpentinách pokračuje příkře vzhůru, kolem vodopádu, až na náhorní plošinu kdesi nahoře. Úžasné scenerie, i když asi ne moc dobré pro ty, co mají strach z výšek. Při výstupu je možné zastavit na četných místech u silnice, dosyta se vynadívat na údolí a udělat nějaké fotky. Úplně nahoře je parkoviště a několik cest k vyhlídkovým plošinám. Jen je tu hromada lidí, takový norský Grossglockner (jen bez vstupného). Udělal jsem hromadu fotek a pokračoval dál, o pár kilometrů dále je parkoviště s informační tabulí (celá oblast je národní park, ale je možné tam kdekoli tábořit, s povolením i chytat ryby atd..), kolem se rozprostírá obří pláň, ohraničená horami a protkaná horskými říčkami. Zastavil jsem na chvíli, pojedl a umyl se v řece. Pak jsem sjel cca 10 km po silnici na západ poslat pár SMS (nahoře nebyl signál), a pak se vrátil zpět. Rozhodl jsem se totiž, že na tom úžasném místě přenocuji. Postavil jsem stan a odstrojil motorku. Při parkování jsem se zběžně pozdravil s rodinkou z ČR, která přijela v Octavii a zaparkovala hned vedle mě. Pak jsem se ještě šel projít, napřed jedním, pak i druhým směrem od silnice. Všude byla opravdu krásná krajina, protkaná řekami a potůčky. Akorát jsem zjistil, že přebrodit takovou říčku není vůbec žádná sranda, většina toků má velmi silný proud a úplně ledovou vodu. Na tomto místě by se dalo vydržet klidně i týden, jen chodit po horách..

GPS souřadnice místa, kde jsem přenocoval: N 62.41651° E 7.64068°
Najeto za den/celkově: 316/6163 km

14.den Trollstingen – Ljøsne

Ráno jsem vstal až v 10 hodin, šel se vykoupat do říčky (ta voda je led!) a popojel cca 5 km po silnici na odpočívadlo, kde jsem posnídal. Pak jsem pomalu sestupoval zatáčkami ze Stezky trollů dolů. Přijel jsem do Sylte a zajel k jakési „noname“ benzínce pro benzín. To byla chyba – mojí kartou Visa Elektron nešlo zaplatit, neměl jsem dost hotovosti NOK a eura nechtěli vzít (měl jsem jen 50ti euro). Nechal jsem jim tedy zálohu v EUR a jel do banky vybrat či vyměnit nějaké NOK. Banka byla zavřená, ale podařilo se mi (poprvé, sláva!) vybrat z bankomatu. Stačilo zadat nižší částku, než při předchozích pokusech (jsem to ale vůl, zapomněl jsem na limit). Vrátil jsem se na benzínku, zaplatil za benzín, vzal si zpět zálohu a dojel tak akorát na přívoz. Na druhé straně fjordu jsem pak vystoupal zatáčkami silnice 63 nahoru. Tam se mi z výšky rozevřel úžasný výhled na fjord s kotvícími výletními loděmi. Sjel jsem dolů k fjordu a pokračoval zase silnicí nahoru do hor, kde kolem cesty ležel místy sníh. Trasa je to dobrá, ale těch turistů, aut a autobusů všude..no hrůza. Pokračoval jsem dál a sjel zase dolů, až na křižovatku se silnicí 15 a na odpočívadle si dal pauzu. Pak jsem pokračoval na východ po silnici 15, cesta vedla po břehu řeky a vůbec nebyla špatná. Poté jsem odbočil na silnici 55, což dle mapy měla být „Scenic route“. A udělal jsem náramně dobře. Cesta vedla napřed nádherným údolím, ale potom začala stoupat a vystoupala až do veliké výšky, kde všude okolo cesty byly souvisle zasněžené vrcholky hor a sníh ležel ve velkých vrstvách i u cesty. Místy ho bylo nepřerušovaně tolik, že na něm bylo sem tam vidět běžkaře. Do toho krásná horská jezera, plná vody, sněhu a ledu. Navíc bylo nádherné počasí, slunce svítilo, okolo cesty se místy pásly ovce.. Po tomto úseku začala cesta zase klesat, místo sněhu byly na okolních horách husté vysoké lesy a cesta vedla serpentinami dolů, až k fjordu.  Popsanou trasu po silnici 55 můžu vřele doporučit, relativně malý provoz, opravdu překrásné scenerie (i s ovečkami u cesty a paraglidisty nad hlavou). Kolem fjordu jsem pokračoval dál, doplnil benzín, odbočil na východ po silnici 19 a dlouhým tunelem dojel na přívoz. Ten byl zrovna na druhé straně, takže než přijel, stihl jsem povečeřet. Po přeplavení fjordu (mém posledním?) jsem projel 7 km dlouhým tunelem a jedouce po silnici E16, začal jsem se rozhlížet po místu na přespání. Našel jsem ho rychleji, než jsem se odvážil doufat, nádherné místo na plošině nad horskou řekou. Místo pro stan perfektní, i komárů bylo celkem málo.

GPS souřadnice místa, kde jsem přenocoval: N 61.05050° E 7.69417°
Najeto za den/celkově: 337/6500 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE