Mototrip Kaspické moře 2016

21.5 Baku (AZ)- Plácek kousek od silnice (AZ)

Po snídani vyrážíme opět do města. Zde vrcholí přípravy na nastávající závod Formule 1. Projdeme celé Staré Město a část závodní trati. Po vynikajícím obědě v bufetu vyrážíme ucpaným městem směr Mingačevirská přehrada.  V Gobustánu se ptáme na cestu k bahenním vulkánům. Je to kolem 20 km po rozbitých cestách, což kvůli pokročilému času nedáme. Pokračujeme v cestě a poprvé kempujeme na plácku za  samotou.  Její obyvatelé nás pozorují z dálky a jít k nám se neodvažují. Ujeto 200 km.

22.5 Plácek kousek od silnice (AZ)- Gori (GE)

Ráno pobalíme stany a jedeme na přehradu. Při nákupu v magazínu nás znovu otravují domorodci. Tentokrát je osedlaná moje motorka. Za vesnicí je hráz Mingačevirské přehrady,hlídá ji armáda. Vojín nám ukazuje, kudy se dá sjet k vodě a my se jdeme koupat, ačkoli je tu vody pouze po kolena. Ale je tu klid, který využíváme k údržbě strojů.  Obědváme v bufetu u silnice v Balakanu, po sérii nedorozumění objednávám jídlo přímo v kuchyni a za chvíli přinesli výborné charčo a kotlet z vejci. Tankováním dáváme sbohem Ázerbajdžánu a bez problému přejíždíme hranice do Gruzie. Po krátké poradě určíme dnešní cíl. Město Gori, rodiště J.V.Stalina. Po celkem dobrých silnicích dojedeme před Tbilisi, které objíždíme po obchvatu. Čekají nás díry, do kterých by se schoval chlap a pomale jedoucí kamiony. Následuje nová dálnice a po chvíli přijíždíme do cíle. Na ubytko se ptáme ve dvou hotelích, ale marně, jelikož mají plno. Domorodec v žigilíku nás dovede k hostelu Kalifornia, kde za 25 lara se snídaní, nalezáme azyl. Motorky jsou na ulici a my v jednom 10 lůžkovém pokoji. Máme slíbeno, že k nám nikoho nepřistěhují a využíváme pračku. Večer už jenom procházka městem a hospůdka.Ujeto 450 km

23.5 Gori (GE)- Vladikavkaz (RUS)

Ráno posnídáme náš oblíbený hemenex a poté zjistíme únik benzínu na jednom Triumfovi. Kamil, Vlasta a Jirka zahájí opravu a já s Pavlem vyrážíme do Tbilisi. U mýho Varana dosluhuje přední guma , u Pavla jsou sjetý desky.  Ano, my dva jsme podcenili jsme servis před odjezdem z ČR. Co už teď ? Přes net nacházíme motoobchod PIT STOP MOTO, desky maj skladem, pneu jen jetou, není skladem, dovezou za deset minut. Desky stojí 270 lara odmítáme, po té, co prodavač zavolal majiteli obchodu, se cena mění na 150 lara. Pavel bere, já čekám na gumu. Mezitím přijíždí na Transalpu Maxim Fishman. Mladý inženýr z Kyjeva prodal auto a byt a vyjel na dlouhou cestu. Tady mění řetěz a  jede směr Írán a potom do Evropy. Kecáme, fotíme, čas letí slibovaná guma nikde. Volám Viberem kluky, mají opraveno a stihli navštívit muzeum Stalina. Domlouváme sraz na silnici směr Kazbeg. Loučíme se s Maksimem a vyrážíme bez "nové" pneu. Se zbytkem výpravy se bezproblému shledáme a jedeme společně po staré vojenské cestě směr Stepansminda. Při focení hráze Zhinvalské nádrže, Pavel láme spojkovou páčku na V stromu. Servismani propojí kontakty na spojce a Pavel pokračuje bez ní. Celkem mu to jde, tak hledání svářeče hliníku odsouváme na zítra, do Vladikavkazu. 
Poslední gruzínske jídlo dáváme v motorestu těsně před stoupáním do hor.  V okamžiku kdy se chystáme k odjezdu, staví u nás dva motorkáři.Holanďan  Wilco Troost s kolegou a doprovodným vozem jedou do Tokia.

Než prohodíme pár slov, tak se hezky rozprší a loučíme se slovy "I hate rain". http://www.midlifecruiser.com/

Stoupáme do hor,  déšť, mlha a zima nás připraví o pěkný zážitek z přejezdu hřebene Kavkazu. Na čáře do Ruska  čekáme v koloně a vypisujem nesmyslné deklarace. Za hranicemi se pod cenou zbavujeme zbytku gruzínské měny, protože v Rusku se gruzínské lary údajně nevykupují. Po pár kilometrech je Vladikavkaz a my nacházíme útočiště v " hotelu" Osetie. Už za tmy jedeme do centra vybrat rubly a koupit piva a spray proti blechám. Ujeto 250 km.

24.5 Vladikavkaz (RUS) - Elbrus (RUS)

Ráno dostanema od děžurné čaj a radu, kde hledat sváření. Prý taxikáři vědí. V centru se Pavla ujíma hrdý majitel Lady Samary a po dvou hodinách vyptávání po autoservisech, ho přiváží s opravenou páčkou. Všechny stroje jsou ready a my míříme do Beslanu. Krátkou, neskutečně smutnou prohlídku tělocvičny bývalé školy v Beslanu, končíme diskuzí s párem místních obyvatel, posílají nás na hřbitov, kde jsou pochovány oběti teroristického útoku. Tam samozřejmě nejdeme a pokračujem v cestě do nedalekého Nalčiku. Poprvé a naposled se nám podaří vybrat větší částku Rublu z bankomatu a v restauraci Republika poobědváme. Nasazujem nepromoky a ucpaným centrem míříme na Elbrus. Cestou překonáváme hranice autonomních republik, nás jako innostrance se kontroly netýkají.  Jak začneme stoupat do hor, projedeme oblačnost a následuje krásné počasí. 
 Ve městě Tyrnyauz dofukuju přední gumu a fotíme se s majitelem servisu na památku. Prohlížíme si zvenku místní hotel, vypadá nevábně, tak jedem až do městečka Elbrus, kde na druhý pokus bereme hotýlek. Ujeto 300 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE