reline_unor



Mototrip Kaspické moře 2016

V roce 2015 náš moto kroužek navštívil jednou Alpy a jednou Slovinsko, během těchto dvou cest vznikl nápad navštívit v roce 2016 zakavkazské republiky. Sestava se oproti minulým výletům trošku pozměnila. Z rodinných důvodů skončil Fanda a přibyli noví členové Jirka na Triumf Tiger a Pavel na Suzuki V Strom. A Kamil protentokrát vyměnil BMW Gs za Triumph Tiger 1050. Já a Vlasta zůstáváme věrní Varaderům. Do předcestovní přípravy samozřejmě patří obstarání víz. Ruská víza standardně přes agenturu, k vydání ázerbájdžánských víz, je nutná osobní návštěva ambasády. Ostatní země jsou bezvízové

Kapitoly článku

13.5 Čechtín-Smeredevo (RS)

Odjíždíme v 7 ráno a míříme do MOTOTRADE Číhalín, kde fasujem opomenuté opravné sady pneu a lanek. 
Nejkratší cestou na D1, následuje D2 a na pumpě Ladná poprvé nasazuje nepromoky. V nich vydržíme až na maďarskou Rajku. Dál směr Veszprém, v Cece kupujeme naše oblíbené salámy a do Srbska vjíždíme hraničním přechodem Bajmok. Za starou Moravicí Pokračujem po dálnici, mineme Bělehrad a skoro za tmy nacházíme azyl v hostelu "Che" na břehu Dunaje u Smeredeva. Pan domácí nás odveze do restaurace na výbornou pljeskavici.

Ujeto 700 km

14.5 Smeredevo (RS) - Havsa (TR)

Dnešní den začíná nudnou jízdou po dálnici až do města Niš. Pak se střídá normální silnice se stavbou a ještě v Srbsku stavíme na oběd. Hranice do Bulharska a následuje průjezd ucpanou  Sofií, kde se staví obchvat. Na pumpě u Burgasu máme první a poslední setkání s uprchlíky. Dvě mladé ženy již čekají v policejním antonu na svůj další osud. Jelikož u Turka je problém s nákupem nezbytného piva, provádíme zaplechování motorek, až do vyprázdnění lednice na pumpě. Bezproblémový přejezd hranic do Turecka a po pár kilometrech sjíždíme z dálnice hledat místo na stanování. Ve městě Havsa nakonec bereme hotel.  Večer navštívíme místní hospodu. Osazenstvo popíjí čaj a sleduje dvě velké televize. Na jedné běží sport a na druhé film pro dospělé. V hlavní roli jsou dvě blondýnky. 

Ujeto 700km

15.5 Havsa(TR) - Kavak (TR)

Po snídani v místní pekárně jedeme směr Istanbul. Kvůli benzínu je nutno sjet z  obchvatu do města. Po návratu na okruh předjíždíme několikakilometrovou kolonu, která sahá až k mostu přes Bosporskou úžinu. Tu bez problému přejedeme a jsme v Asii. Následuje opět nutná dálnice, přestávky na oběd a tankování. Ve městě Kavak nám místní motorkář v civilu domlouvá hotýlek. Uprostřed noci nás budí zřízenec v doprovodu policisty, chtějí vidět pasy. Jiný kraj jiný mrav.

Ujeto 900 km

 

16.5 Kavak (TR) - Batumi (GE)

Po výborném hemenexu v  nedalekém motorestu, odkrojíme další várku kilometrů, směr Samsun, pak kolem pobřeží Černého moře, včetně zastávky na koupání v celkem studené vodě, samozřejmě na Adama. Po dalších pár kilometrech stavíme na oběd v bufetu. Zde se s námi dává do řeči místní motorkář, který mezi nás za pár minut přijede na transalpu. Prý je jediný motorkář široko daleko. V Trabzonu přestávka na kávu, v nepromokách až na hranice Gruzie. Vše jde jak po másle až na Pavla, kterého počítač vybere na X Ray Scanner. To znamená hodinu zdržení pro všechny a do Batumi přijíždíme téměř za tmy. Hned na kraji města volíme hotel LUKA, motorky jdou do garáže  a my taxíkem jedeme do města na večeři. Večer končíme návštěvou fontán na hlavním bulváru a diskotékou, hned vedle našeho hotelu.

Ujeto 600km

17.5 Batumi(GE)- Akhaltsikhe(GE)

Po ranní údržbě našich strojů popojedem na městskou pláž, kde se koupou pouze otužilci a my. Snažíme se najít obchod se suvenýry ale marně. Batumi opouštíme po silnici b1 a v horském mestečku Khulo dáme kávu.  Žit zde, asi není jednoduché, například do sousední vesnice Tago jezdí pouze lanovka. Pár kilometrů před stavbou přehrady objíždíme kolonu aut, která vznikla kvůli  prasklému kolu kamionu s cementem. Zde potkáváme Ramona. Španěl, 64 let, jede sám z Barcelony do Jerevanu. Pokračujeme tedy společně, těžkým offroadem několik kilometrů až do sedla, kde kecáme a fotíme. Máme štěstí že je sucho,  za deště by cesta byla  nesjízdná Na jednom z brodů padá Ramonovi geeska do vody, ze které ho Kamil duchapřítomně vytáhne. Po této příhodě Ramon pokračuje sám na vlastní triko, ani nám nestihl říct proč. Offroad za chvíli skončí a my se pohlížíme po něčem k snědku. Bufet ve městečku Akhaltsikhe nám plně vyhoví. 
 Několik metrů odsud je motýlek kde nakonec nacházíme útočiště. Večer jdeme do města nasávat, nejen atmosféru Gruzie.

Ujeto 150 km

18.5.Akhaltsikhe (GE) - Sevan (AR).

Ráno míříme směr Arménie,  pár kilometrů před hranicemi opět nasazujem nepromoky. Stav silnic se rapidně zhoršuje, a my se těšíme na další zemi. Arménského oficíra na přechodu Bavra lehce vyvádí z míry azerbajdžánské víza v našich pasech.. Nakonec vše vysvětlíme a čeká nás procedura vstupu do Arménie. To znamená zaplacení vstupních poplatků ve výši 20 euro a silniční daň a zároveň pojištění motorky ve výši 30 euro. V ceně je přednabitá SIM karta místního operátora která vydrží minutu volat do Čr. Veškeré účtenky, které jsme obdrželi jsou napsané rozsypaným čajem, takže máme pořád dojem že jsme byli oficiálně okradeni. V okamžiku, kdy máme všechno zaplaceno a chystáme se k odjezdu, přijíždí Ramon a vysvětluje ten včerejšek, že prý byl vynervovaný a nestihl ani poděkovat. Vysvětlíme mu proceduru odbavení a loučíme se. Měli jsme v plánu zastávku ve městě Gyumri, kde bylo v roce1988 tragické zemětřesení, kvůli silnému dešti však pokračujeme až do Jerevanu. Před vjezdem do města, policie natočí Vlastu jak předjel auto přes plnou čáru což ho stojí 50E. Fotíme se u značky Jerevan, a další bouři přečkáme v v bufetu s vynikajícím šašlíkem. Jen nás mrzí, že kvůli nízké oblačnosti, je vidět  bájná hora Ararat jen na chviličku. Tranzit ucpaným městem stojí Jirku 50 € za průjezd křižovatky na oranžovou. Už za tmy dojíždíme do města Sevan a za pomoci místních nacházíme hotel a klid na spaní. Správce hotelu si stěžuje na bolesti zad, dostane od nás plato Ibalginu a ráno běhá jak čamrda .Ujeto 350 km

19.5 Sevan (AR) - Samkir (AZ)

Dnes chceme dojet až do Ázerbajdžánu. Protože Arménie je s Ázerbájdžánem ve válečném stavu, tak mezi něma nefungují hraniční přechody. Musíme se tedy vrátit do Gruzie. Po ranním  focení u jezera Sevan, jedeme celkem pěknou silnici až do města Iljevan. Navštívíme místní trh.Lze tu koupit cokoliv a nás nejvíc dostane řezník,který má krámek v kufru starého žigulíka. Na oběd stavíme ve městě Noyemberian v bufetu.Příjíždí zajímavý chlapík na bambusovém kole, původem Švýcar, IT specialista, který žije Moskvě . Jede sám z Istanbulu až snad někam do Číny. Na hraničním přechodu Sadakhlo přichází další šok. V Arménii se platí i při výjezdu ze státu. V přepočtu 15 € Celkem jsme tedy za vjezd a výjezd do Arménie a zelenou kartu zaplatili 65 € každý. Dva z nás pokutu každý po 50 €.
Dáváme  sbohem této krásné zemi.

Po pár kilometrech v Gruzii, přijíždíme na hranici Ázerbájdžánem.
Je tu dlouhá fronta a gruzínští celníci nás posílají dopředu. Na ázerbájdžánské straně také dostáváme přednost před automobilisty a stáváme se objektem zájmu všech celníků. Opakované pohledy na tachometr,  nekonečné otázky jak od malých dětí a somrování samolepek,  to v  nás zanechává dojem že motorku v životě neviděli. Považují nás asi za milionáře a doporučují nám ubytování ve Flames Tower v Baku. Ale počty jim jdou náramně. Za zelenou kartu, která stojí 10 manat (160 Kč), zaplatíme každý po 25 €. a snad po dvou hodinách jsme v Azerbájdžánu. Jedeme směr Baku a Kamil se stává kořistí místní policie. Nelíbil se jim způsob předjíždění starého žigulika.  Ale nechali si vše vysvětlit , takže bez pokuty. Po chvíli nás riskantním manévrem předjíždí bílý Hyundai, jehož řidič nás všechny zastavuje. Podává nám ruku a chce se námi přátelit. Jedeme tedy za ním až do města Samkir,kde odbočí do olympijského sportovního centra, kde v čajovně asi hodinu diskutujeme o životě. On je bývalý sovětský mistr světa v zápase a nyní se věnuje byznysu a trénováním dětí. Nahoře v centru se ubytujeme, pěšky a taxíkem jedeme do restaurace. Obdivujeme pompéznost hlavního bulváru Samkiru, kde Ázerbájdžán dává své bohatství, pocházející z ropy, patřičně najevo. Večer v restauraci nás udivuje množství personálu, který přesahuje počet hostů. To je ale v této zemi normální.Ujeto250 km
 

20.5. Samkir (AZ) - Baku (AZ)

Dnešní první zastávka na tankování je opět ve znamení ázerbájdžánské přezaměstnanosti. 4 stojany na výdej benzínu obsluhuje asi 12 lidí. Při další zastávce na oběd, se opět stáváme velkou atrakcí.  Kaspické moře je v dohledu a my hledáme plácek kde se vykoupeme,ovšem bez pozornosti místních. Moře je poměrně čisté, navzdory faktu, že se všude okolo těží ropa. Až doma v televizní reportáži Kamil zjistí, že v pískových dírách na břehu moře žijí jedovatí hadi. Míříme do centra Baku na Caspian Plaza ,kde sídlí česká ambasáda. Při focení u cedule se dáváme do řeči se zaměstnanci velvyslanectví. Doporučí nám hotel přímo v objektu Caspian Plaza. Po zbytek dnešního dne se paní Eva s Petrou stávají našimi průvodci po Baku. Ujeto 500km.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (27x):


TOPlist