Taky si myslím.
Já jsem i o leštěným hliníku slýchával, že to okamžitě zajde atd... Stačí vídeňský vápno nebo něco podobnýho a dvakrát za rok to přejet a je to v pohodě... A to mluvím o karterech, tepelně namáhaných...

Na namáhané (či jinak mechanicky ohrožené) součásti bych elox nedával. Proč, to už tu vysvělili kolegové. Spíš bych volil povlakování různými nitridy (většinou se jedná o nitrid Titanu- TiN, nebo různé "odrůdy"- TiAlN apod.) Výhodou je obrovská otěruvzdornost těchto materiálů (povlaky dosahují tvrdosti cca 250 HRC), takže je neodře ani sprška štěrku a jsou taky odolné vůči chemikáliím, tzn. i soli. Dělají se v různých barevných provedeních, nejčastěji zlatý, černý, stříbrný, modrý, tmavě fialový... Pak záleží na tom, na jaký povrch se povlakuje. Úžasně vypadá povrch leštěný, nebo jemně pískovaný (ten má potom takový sametově matný nádech)... Nutno podotknout, že na těchto povlacích je vidět každá drobná nedokonalost na materiálu, protože vrsva povlaku bývá jen kolem 3-5 mikronu (tisícin milimetru). Na druhou stranu je to výhoda, protože před povlakováním nemusíte ucpávat díry, závity apod. Je třeba počítat s tím, že defacto nelze napovlakovat kompletně celou součástku, protože se to nedělá v lázni, ale v peci, kde to musí být na něčem zavěšeno, nebo položeno. Omezení platí taky pro rozměry součástí, ale přesné údaje nemám. Doporučoval bych určitě povlaky nízkoteplotní, protože při vyšších teplotách by materiál mohl měnit strukturu a tím i vlastnosti... Bohužel je ale povlakování docela drahá záležitost ...