Téma: mladistvá delikvence- zamyšlení
 
2.6.2010 v 14:13
Narazil jsem na blogu iDnesu výňatek z knihy Hvězdná pěchota, ten autor se se mnou tak naprosto shodl v názoru, až mě to překvapilo. Četli jste někdo tu knihu? (Medwed asi ano, tomu jsem ji v e-verzi posílal ). A co si o tom myslíte na základě následujícího úryvku?
Tady zkopíruju část té knihy, čeho se to mělo týkat:
"'Mladistvý delikvent' je protimluv, jenž dává klíč k k jejich problému a neschopnosti jej vyřešit. Vychovával jste někdy štěně?
Ano, pane.
Když vaše štěně udělalo chybu, rozzlobilo vás to?
Cože? No, ono přece nevědělo co a jak, bylo to jenom štěně.
Co jste udělal?
No, vynadal jsem mu, vymáchal mu v tom nos a naplácal mu.
Ono vám jistě nerozumělo ani slovo, viďte?
Ne, ale chápalo, že se na ně zlobím.
Ale právě jste řekl, že jste nebyl rozzloben.
Pan Dubois měl iritující způsob, jak člověka plést. Ne, ale ono si muselo myslet, že se zlobím. Muselo se učit, ne?
Připouštím. Ale když už jste mu objasnil, že se to nedělá, jak jste mohl být tak krutý a ještě ho uhodit? Řekl jste, že to ubohé zvíře nevědělo, že provádí něco špatného. Přesto jste mu způsobil bolest. Ospravedlňte se! Nebo jste sadista?
Tenkrát jsem nevěděl, co to sadista je - ale znal jsem štěňata. Pane Dubois, to musíte udělat! Vynadáte mu, takže ví, že je v průšvihu, vymácháte mu v tom nos, takže bude vědět, jakej průšvih myslíte, a naplácáte mu, takže si to příště zatraceně rozmyslí - a musíte to udělat hned! Potrestat ho pozdějc už není k ničemu, jenom ho popletete. I tak se z jedný lekce nepoučí, takže ho hlídáte, přistihnete ho znovu a naplácáte mu ještě víc. Naučí se to hezky rychle. Ale jenom mu vynadat je plýtvání dechem. Pak jsem dodal: Hádám, že jste štěně nikdy nevychovával.
Spousty. Teď právě vychovávám jezevčíka - vašimi metodami. Vraťme se k oněm mladistvým delikventům. Ti nejhorší byli v průměru o něco mladší, než jste vy v této třídě..., a svoji kariéru začínali často ještě mladší. Nesmíme zapomenout na to štěně. Tyto děti byly často chyceny, policie jich zavírala spousty. Dostaly vynadáno? Ano, často velice. Vymáchal jim v tom někdo nos? Zřídka. Noviny a úřední orgány často držely jejich jména v tajnosti - na mnoha místech to zákon pro zločince pod 18 let vyžadoval. Dostaly nasekáno? Rozhodně nikoliv! Mnoho jich nikdy nedostalo výprask ani jako malé děti, existovala rozšířená doměnka, že výprask nebo jakékoliv potrestání způsobující bolest působí dítěti trvalou psychickou újmu.
Pak náhle, obvykle podle zákona při jeho osmnáctých narozeninách, se z tohoto mladistvého delikventa stal dospělý zločinec - často už během několika týdnů nebo měsíců skončil v cele smrti, kde čekal na popravu za vraždu. Vy -
Zase vybral mě. Dejme tomu, že svému štěněti jen vyhubujete, nikdy je nepotrestáte a necháte je dělat doma neplechu... a občas je zavřete venku do boudy, ale brzy je necháte vrátit se do domu s varováním, aby to příště nedělalo. Pak si jednou uvědomíte, že je to již dospělý pes, a stále ještě není vychován - pročež vytáhnete pistoli a na místě ho zastřelíte. Poznámky, prosím?
No... to je nejpitomější způsob, jak vychovávat psa, o kterým jsem kdy slyšel!
Souhlasím. Nebo dítě. Čí by to byla chyba?"

2 reakcí na tento příspěvek mladistvá delikvence- zamyšlení

3.6.2010 v 10:13 | Nahoru | #1
Nelze to paušalizovat. Každého psa bít nemusíš, u některých to naopak nemá vůbec cenu. U dětí je to ještě složitější. Každé je jiné. Navíc se může dítě "neplechami" často jen domáhat pozornosti, které se mu nedostává.
Dítě je třeba především poznat. A pochopit, proč se chová, jak se chová. A podle toho se rozhodovat. Někdy je lepší mu domluvit, někdy to nechat být, někdy mu jednu vlepit. Ale je třeba mít v tom určitý systém a ten dodržovat. Moje děti třeba vědí, že když se spolu začnou prát a opravdu si ubižovat, že nebudu nic "vyšetřovat", ale nasekám jim všem bez rozdílu. Jedna taková situace:

Měl jsem děti v Praze. Byli jsme v Zoo. Celou dobu celkem pohoda, až jsem si šli dát nějaké to jídlo. Najednou se děcka začala strkat, kopat se pod stolem a tak. Tak jim říkám: Nechte toho. Nepomohlo to. Za chvíli už byly v sobě. Tak jsem vstal, dal každému facku a rozesadil je. Lidé okolo na mě koukali velmi pohoršeně. Nevšímal jsem si toho a dětmi si povídal. Tvářily si uraženě, tak jsme si to rozebrali, proč dostaly, jestli to uznávají, tak nakonec, že jo. Řekli jsme si, že se máme rádi a zas bylo všechno OK. Tak jsme pojedli a děti šly ještě na chvíli do dětského koutku. Po chvíli říkám - tak jdeme. Dvě přišly, třetí se tvářilo, že neslyší. Tak ho volám dvakrát normálně, žádná odezva. Tak jsem křiknul. A to už se nějaká ženská ozvala, co na to dítě křičím, jestli mám v hlavě mozek a podobně. No, chvilku jsem přemýšlel, jestli ji mám poslat do piče, ale nakonec jsem nad tím mávl rukou, sebrali jsme se a šli.

1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) mladistvá delikvence- zamyšlení

3.6.2010 v 10:15 | Nahoru | #2
Repulsion> samozřejmě že to nelze paušalizovat. Ale cíl té knihy jestli jsi dobře četl nebyl "řezat za každou cenu", ale násilí použít jako nejefektivnější prostředek právě prevence násilí. Viz. ten příklad hole ředitele, která byla naposled použita dva roky dozadu. Ale byla tam, stále připravena, proto nemusela být použita.

1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) mladistvá delikvence- zamyšlení

3.6.2010 v 10:33 | Nahoru | #3
Repulsion> Bud rad, ze nejsi v Nemecku, tam je tusim primo ze zakona zakazany uhodit dite...mozna malinko kontraproduktivni
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit nebo registrovat.


TOPlist