Z nejrůznějších důvodů (cherchéz la femme) se mi na vojnu nechtělo, tak jsem z důvodu vyznání (kravina!) vojenskou službu odmítl nastoupit, a šel jsem na rok a půl civilkařit. Modlil jsem se, abych se nedostal někam do sanatoria nebo domova důchodců, ale nakonec to vyšlo dobře - pomocná síla v kuchyni na domově mládeže přidruženému k místnímu učňáku. Vstávačka o půl páté, o půl šesté se začínaly učňům vydávat snídaně a svačiny, o půl osmé se končilo se snídaněma, do osmi se na výdejně uklízelo, pak vlastní snídaně, a nástup na pomoc s vařením oběda (cca 300 porcí denně) - zpravidla to obnášelo vychystání surovin, plus různé pomocné práce, krájení zeleniny (říznul jsem se za celou dobu dvakrát, a to hned první týden...nože tam měli k***a ostré!), škrábání a čištění brambor, zavážení zboží do skladů různě po baráku, dvakrát tejdně přijížděl masař, jednou týdně nám dovezli pár metráků brambor, takže odvozit do sklepa apod. Když bylo uvařeno, muselo se všechno umýt (někdy i průběžně), kotle, pánve, pak podlahu v celé kuchyni, a začít chystat výdej obědů, to znamenalo vyvozit hrnce výtahem nahoru do výdejny, zapnout ohříváky, a naházet to do nich. Pekáče s masem se tahaly v rukách po schodech, do výtahu se nevešly. Při výdeji jsem asistoval minimálně, většinou na mě zbyla obsluha myčky, tzn. sbírat nádobí a prohánět ho myčkou, umývat tácky, vynášet zbytky. O půl třetí bylo hotovo, ve tři se nahoře končilo, a ve čtyři jsem byl doma. Od pondělí do pátku, víkendy volno. Služné mizerné, vynahradil jsem si to jinak - každý den minimálně 20 porcí zbylo, tak si to ranní směna rozebrala - ne, že bychom při výdeji šidili, děcka prostě nepřišly...k tomu bylo možný si nabrat pečiva, co jsem unesl, všechno s vědomím vedoucí kuchyně samozřejmě. Běžná kuchařka za odběr přebytků platila nějakou symbolickou částku, nám civilkářům to vedoucí věnovala.
Otec, když se dozvěděl, že jdu civilkařit, byl chvíli nasranej, a dost možná mi ten domov důchodců i přál....ale asi po měsíci od nástupu takhle jeden listopadovej večer odložil po večeři příbor, pohladil si plný břicho, a prohlásil "Víš, že jsem docela rád, žes na tu civilku šel?" Holt za ten rok a půl naši za jídlo utratili minimum....že by nezbylo nic se stávalo málokdy, za tu dobu, co jsem sloužil, bych to spočítal na prstech jedné ruky. Ale pořád byly rohlíky, chleba, makové záviny, loupáky, šátečky atakdále... tož, tolik moje postesknutí
A jo, i svoje výhody to mělo...občas se s některou učnicí zadařilo "zahořet" až do pozdních nočních hodin V hospodě, samozřejmě, kde jinde A že byly některý fakt pěkný....

Naposledy editováno 31.08.2020 14:02:52

PlusOne>... krásná vzpomínka na časy, kdy byla tráva zelenejsi a erekce pevnější!

PlusOne> tohle je normalni popis kokotsmeny na vojne. To bylo asi tak to nejhorsi, co se tam dalo zazit.