asi proto: táta mě vozil na motorce asi od 3 let, když na ní přijel z práce 200metrů nahoru a pak dolů zpět domů...Jakmile jsem došáhl na stupny, tak jsem jezdil s ním, do města, za jeho kamarády. To už jsme drandili na polňačkách na "pístech, dávali si na nich do tlamy...Pak papíry na silnici a zas na fechtlech pak papíry na větší a balení holek a tak (a zas další jizvy...) a ta vůně benzínu a to štěkání pořádnýho motoru...žrádlo. Pak přestávka skrze manželství a výdaje a pak zas první motorka, druhá a třetí a je to už asi nostalgie... Motorka je "ohul" a všude jseš brzo, a někdy kochačka a někdy psycho, ale furt TOTÁLNÍ RELAX.
Zkrátka, když to vrčí pod zadkem, klopíš si zatáčky a jseš pokudmožno 90% a víc koncentrován na jízdu, tak zapomeneš alepoň během jízdy na starosti všedních dní... A taky kvůli bandě stejně postižených kamarádů...
Ptalo se mě pár lidí co na tom máš...(pragmatičtí plechovkáři) a co jim říct, když v zatáčce auto na dvě nikdy nenaklopili!!!??? Jak když neplavec se ptá potápěče - prostě povznášející pocity

[quote]666S999>asi proto: táta mě vozil na motorce asi od 3 let, když na ní přijel z práce 200metrů nahoru a pak dolů zpět domů...
když čtu co se tu píše nedá mi to abych nepřihodil taky něco do
fora. Jezdím už nějakou chvíli, zhruba asi tak rok, či 32 let
a myslím, že pod názor většiny z vás se můžu kliďánko
podepsat. Větší parádu než zaklesnout nohy do stupaček, zatáhnout za heft a vyrazit, už snad není. Prostě super,
perfekt. Ať si plechovkáři žvaní co chtějí!