V 14. století byla strava v Česku ovlivněna dostupností surovin, sezónními faktory a sociálním postavením lidí. Základními potravinami byly obiloviny, především ječmen a pšenice, které se používaly k výrobě chleba a kaší. Obyvatelé se také živili luštěninami, zeleninou a ovocem, které bylo k dispozici v daném ročním období.

Masné výrobky byly součástí stravy, zejména v zimě, kdy bylo možné uchovávat maso konzervací nebo sušením. Maso bylo přítomné v podobě drůbeže, vepřového masa a hovězího masa. Ryby hrály důležitou roli v stravě obyvatel, zejména v oblastech s přístupem k vodním zdrojům.

Oleje a tuky byly používány k vaření a pečení. Lidé využívali také med a bylinky k dochucení jídel. V bohatších domácnostech a u šlechty byla strava rozmanitější a obsahovala exotičtější ingredience dovážené z jiných regionů.

V té době byla strava také často ovlivňována církevními posty, kdy bylo nařízeno omezit nebo zcela vyloučit určité potraviny, zejména během postních období.

Celkově lze říci, že strava v 14. století byla poměrně závislá na regionálních podmínkách a společenském postavení jednotlivých lidí.