Řeč Timothy Snydera na schůzi Rady bezpečnosti OSN:

„Dámy a pánové, předstupuji před vás jako historik dotčeného regionu, jako historik východní Evropy, konkrétně jako historik masového zabíjení a politických zvěrstev. Jsem rád, že jsem byl požádán, abych vás informoval o používání termínu "rusofobie" ruskými státními aktéry. Věřím, že taková diskuse může objasnit něco o charakteru ruské agresivní války na Ukrajině a ruské nezákonné okupace ukrajinského území. Budu hovořit stručně a omezím se na dva body.

Prvním bodem je, že poškozování Rusů a poškozování ruské kultury je především důsledkem politiky Ruské federace. Pokud někoho znepokojuje poškozování Rusů a ruské kultury, pak by se mě zabývat politikou ruského státu.

Můj druhý bod bude spočívat v tom, že termín "rusofobie", o němž dnes diskutujeme, byl během této války zneužit jako forma imperiální propagandy, v níž se agresor prohlašuje za oběť. V tomto roce pak posloužil k ospravedlnění ruských válečných zločinů na Ukrajině.

Dovolte mi začít od prvního bodu. Předpokladem, když hovoříme o "rusofobii", je, že se obáváme o osud Rusů. To je premisa, kterou rozhodně sdílím. Obavy o Rusy sdílím. Sdílím obavy o ruskou kulturu. Připomeňme si tedy akce, které v uplynulém roce způsobily Rusům a ruské kultuře největší škody. Stručně jich vyjmenuji deset.

Donucení nejkreativnějších a nejproduktivnějších Rusů k emigraci. Ruská invaze na Ukrajinu způsobila, že Rusko muselo opustit asi 750 000 Rusů, včetně těch nejkreativnějších a nejproduktivnějších. To je nenapravitelná škoda pro ruskou kulturu a je to výsledek ruské politiky.

Zničení nezávislé ruské žurnalistiky tak, že Rusové nemohou poznat svět kolem sebe. I to je ruská politika, která způsobuje nenapravitelné škody ruské kultuře.

Všeobecná cenzura a potlačování svobody slova v Rusku. Na Ukrajině si můžete říkat, co chcete, buď rusky, nebo ukrajinsky. V Rusku ne. Pokud se v Rusku postavíte s nápisem "ne válce", budete zatčeni a velmi pravděpodobně uvězněni. Pokud se postavíte na Ukrajině s nápisem "ne válce", bez ohledu na to, v jakém jazyce je, nic se vám nestane. Rusko je země jednoho hlavního jazyka, kde toho můžete říci jen málo. Ukrajina je země dvou jazyků, kde si můžete říkat, co chcete. Když navštěvuji Ukrajinu, lidé mi podávají zprávy o ruských válečných zločinech v obou jazycích – ukrajinsky nebo rusky, jak jim to vyhovuje.
Útok na ruskou kulturu formou cenzury školních učebnic, oslabování ruských kulturních institucí doma a ničení muzeí a nevládních organizací věnujících se ruské historii. To vše je ruská politika.

Poškození památky na Velkou vlasteneckou válku vedením útočné války v letech 2014 a 2022, čímž o toto dědictví připraví všechny budoucí generace Rusů. To je ruská politika. Ruské kultuře způsobila velké škody.

Degradace ruské kultury ve světě a konec toho, čemu se dříve říkalo "russkij mir", ruský svět v zahraničí. Dříve bylo na Ukrajině mnoho lidí, kteří se cítili přátelsky k Rusku a ruské kultuře. Tomu učinily konec dvě ruské invaze. Tyto invaze byly ruskou státní politikou.

Masové vyvražďování rusky mluvících obyvatel Ukrajiny. Ruská agresivní válka na Ukrajině zabila daleko více rusky mluvících lidí než jakákoli jiná akce. Ruská invaze na Ukrajinu vedla k masové smrti ruských občanů bojujících jako vojáci v její agresivní válce. Přibližně 200 000 Rusů je mrtvých nebo zmrzačených. To je samozřejmě jednoduše ruská politika. Je to ruská politika posílat mladé Rusy umírat na Ukrajinu.

Válečné zločiny, trauma a vina. Tato válka znamená, že generace mladých Rusů, těch, kteří přežijí, se bude podílet na válečných zločinech a bude do konce života zahalena traumatem a pocitem viny. To je velká škoda pro ruskou kulturu.

Všech těchto škod Rusům a ruské kultuře dosáhla sama ruská vláda, většinou v průběhu posledního roku. Pokud bychom se tedy upřímně obávali poškození Rusů, jsou to některé z věcí, o kterých bychom měli přemýšlet. Ale možná nejhorší ruská politika vůči Rusům je ta poslední.

Trvalý výcvik nebo výchova Rusů k přesvědčení, že genocida je normální. Vidíme to na opakovaných tvrzeních ruského prezidenta, že Ukrajina neexistuje. Vidíme to v genocidních fantaziích v ruských státních médiích. Vidíme to v roce, kdy státní televize denně oslovuje miliony nebo desítky milionů ruských občanů. Vidíme to, když ruská státní televize prezentuje Ukrajince jako (…následuje dlouhý výčet označení, které zazněly v minulosti v ruské televizi, které tu nebudu parafrázovat kvůli pravidlům Facebooku, nicméně ve videu je můžete slyšet).
Kdybychom se upřímně obávali škod na Rusech, zajímalo by nás, co ruská politika dělá Rusům. Tvrzení, že Ukrajinci jsou "rusofobové", je dalším prvkem ruské nenávistné mluvy v ruské státní televizi. V ruských médiích se ona tvrzení o Ukrajincích mísí s tvrzením, že Ukrajinci jsou rusofobové. Tak například ve výroku v ruské státní televizi, kde řečník navrhoval vyhubit všechny Ukrajince, bylo jeho zdůvodnění takové, že by měli být všichni vyhubeni, protože projevují "rusofobii".

Tvrzení, že (…stejný důvod pro vynechání jako výše), je pro Rusy špatné, protože je vychovává ke genocidě. Pro Ukrajince je však takové tvrzení samozřejmě mnohem horší.

Toto je fotografie, kterou jsem pořídil ve sklepě školy v Jahidne v Černihivské oblasti na Ukrajině. V Jahidném ruští okupanti drželi ve sklepě školy všechny obyvatele vesnice. Někteří lidé byli popraveni, jiní zemřeli vyčerpáním. Text zní "59 dětí"; tolik jich bylo mezi takto uvězněnými na velmi malém prostoru. V přízemí školy byly ruské graffiti opakující televizní propagandistická hesla, například že Ukrajinci jsou "ďáblové".

Tím se dostávám ke svému druhému bodu. Pojem "rusofobie" je rétorická strategie, kterou známe z dějin imperialismu. Když impérium zaútočí, tvrdí, že je obětí. Rétoriku, že Ukrajinci jsou jaksi "rusofobové", používá ruský stát k ospravedlnění útočné války. Jazyk je velmi důležitý. Nejdůležitější je však prostředí, v němž je používán. Toto je prostředí: ruská invaze na samotnou Ukrajinu, ničení celých ukrajinských měst, popravy ukrajinských místních představitelů, nucené deportace ukrajinských dětí, vysídlení téměř poloviny ukrajinského obyvatelstva, zničení stovek nemocnic a tisíců škol, záměrné cílené odpojování dodávek vody a tepla v zimním období. Takové je prostředí. To je to, co se skutečně děje.

V tomto prostředí se používá termín "rusofobie", aby se prosadilo tvrzení, že imperiální mocnost je obětí, i když imperiální mocnost, Rusko, vede krutou válku. To je historicky typické chování. Imperiální mocnost dehumanizuje skutečnou oběť a tvrdí, že je obětí. Když se oběť (v tomto případě Ukrajina) postaví proti tomu, aby byla napadána, vyvražďována, kolonizována, říše tvrdí, že chtít být ponechán v klidu je nerozumné, nemocné. To je ona "fobie".

Toto tvrzení, že oběti jsou nepříčetné, že jsou "fobické", že mají "fobii", má odvést pozornost od skutečné zkušenosti obětí v reálném světě, která je samozřejmě zkušeností s agresí, válkou a zvěrstvy. Termín "rusofobie" je imperiální strategií, jejímž cílem je změnit téma ze skutečné války a agrese na pocity agresorů, a tím potlačit existenci a zkušenost lidí, kteří jsou nejvíce poškozeni. Imperialista říká: "Jsme tu jen my. My jsme skutečné oběti. A naše ublížené pocity se počítají víc než životy ostatních lidí."

Nyní mohou být a budou válečné zločiny Ruska na Ukrajině posuzovány podle ukrajinského práva, protože se odehrávají na ukrajinském území, a podle mezinárodního práva. Pouhým okem vidíme, že jde o útočnou válku, zločiny proti lidskosti a genocidu.
Použití slova "rusofobie" v tomto prostředí, tvrzení, že Ukrajinci jsou duševně nemocní, a nikoli že zažívají zvěrstvo, je koloniální rétorika. Slouží jako součást širší praxe nenávistných projevů. Proto je toto zasedání důležité: pomáhá nám vidět genocidní nenávistné projevy Ruska. Myšlenka, že Ukrajinci trpí nemocí zvanou "rusofobie", je používána jako argument k jejich zničení, stejně jako argumenty, že jsou škůdci, paraziti, satanisté atd.
Tvrzení, že jste oběť, když jste ve skutečnosti agresor, není obrana. Je to vlastně součást trestného činu. Nenávistné projevy namířené proti Ukrajincům nejsou součástí obrany Ruské federace nebo jejích občanů. Je součástí zločinů, které ruští občané páchají na ukrajinském území. V tomto smyslu našel ruský stát svoláním tohoto zasedání nový způsob, jak se přiznat k válečným zločinům.
Děkuji vám za pozornost.“

tomasd.> Ale o tom se tu jiz dva dny bavime, Mlho!