Tom_L píše: ... I když stejně to číslo je k hovnu a o ničem nevypovídá ...

To máš přání otcem myšlenky a uzavřený kruh.

Zde docela zajímavé informace:

https://www.idnes.cz...rstvo-zdravotnictvi- ...
potažmo
https://blog.aktualn...nek.php?itemid=39365
potažmo
https://www.zdravefo...predikce_20_3_V2.pdf

V praxi to znamená, že pokud potřebuješ vysledovat třeba závislost pružnosti nějakého plastu na teplotě a vlhkosti tak z toho celkem dost dobře složíš relevantní graf.

Ale pokud máš udělat model a predikce postupu epidemie, tak to má mraky vstupních proměnných, mnohdy nezjistitelných nebo přímo záměrně zkreslených už na vstupu (typicky "kde že jsem to lapnul"), propojených naprosto neznámými a nepředvídatelnými vztahy. Holt se to nějak složí, zkusí a něco z toho vypadne. Když se výsledek nezdá, tak se to složí krapet jinak a vypadne něco jiného. A tak pořád dokola. Obecně je to celkem v pořádku, modeluje se tak spousta ekonomických a společenských jevů, dokud se model nezačne potkávat s realitou a prohlásí se za validní.

Jenže tu to evidentně funguje jinak. Vládní úředník si objedná nějaké statistické zpracovaní. To není podle čeho ověřit, protože situace se mění pod rukama. Tak z toho matematik složí něco "co by se mohlo líbit" bez ohledu na realitu. Holt potřebuje aby mu někdo zaplatil teď a objednal si i příště. Jenže správné řešení nikdo nezná a ani znát nemůže. Ale úředník to vezme za bernou minci a vymyslí další nezbytná opatření. V reálu se něco změní, což matematik zase propojí tak, aby se líbilo...

A už to jede. Úředník přesvědčen o své pravdě vydává další a další opatření, a sám je pevně přesvědčen, že jsou skvělá, protože výsledky je potvrzují. A matematik má radost, že jeho model funguje a je osvědčený a ověřený praxí.

A už jsme v tom kruhu, kde jsou všichni přesvědčeni o své pravdě, perfektních podkladech, výsledcích a skvělých opatřeních - které ovšem jsou v praxi zcela mimo realiu...