2 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Na co z detstvi fakt neradi vzpominate
Borntobewild píše: SuperSic58>
Moje děti mají hračky o kterých nám se ani nesnilo. Ve škole a školce mají dokonalé vybavení. Učitelky jsou profesionálky, které kromě pedagogických a psychologických schopností mají ty děti dokonce rády.
Děti chodí oblečené tak, že se nemusí stydět, není jim zima, nepromoknou, neštípou je punčocháče a boty jim neničí nohy. Bydlí v pokojíčku, kde mají prostor, vzduch a teplo. Spí v postýlkách ze kterých nebolí záda.
Mohou si samy vybrat kroužky, které je baví. Jezdí k moři, na hory, na výlety.
Mohou říct svůj názor a dospělí jim naslouchají.
Nežijí ve strachu, ponížení a beznaději.
To, jaké dětství děti prožijí záleží jen na jejich rodičích.
to je propaganda skoro jako za minulého režimu
na to bych ti mohl napsat, že
-mají hračky, které jim do těla nacpou mikroplasty
-dokonalé vybavení je co, interaktivní tabule ve třídě, takže do displeje čumí pořád?
-učitelky jsou pořád stejné jako kdysi, že maji tvé děti štěstí na kantory-buď jen rád, plno učitelek je psychicky dost nevyrovnaných
-za hadry se nestydí...teda pokud zrovna nemají chudé rodiče, pak jsou terčem šikany jako prase co
-ve třídách mají docela problém s CO2
-na hory a na výlety se dalo jezdit vždy
-poslouchat názor dětí je největší zhovadilost této doby, nikdo neříká, že děti nemají mít názor, ale to, jak dneska dospělí poslouchají malé smrady je k smíchu, v podstatě je to jako nechat psa aby poroučel on mě
-a že nežijou v ponížení, strachu a beznaději? pak si přečti tohle nebo se zajeď podívat do dětského domova ...
S čím souhlasím do puntíku je To, jaké dětství děti prožijí záleží jen na jejich rodičích . - to platí za jakéhokoli režimu nebo socioekonomických podmínek
1 reakcí na tento příspěvek Na co z detstvi fakt neradi vzpominate
(reakce na) Na co z detstvi fakt neradi vzpominate
Mokrá_ricka píše: ......... Každá doba ma svoje. Do roku 89 bylo pro deti mnoho pekneho, to, o cem tady mluvime jsou spis perly, ktere nam utkvely v pameti. ....
Tak. Dětství jako takový bylo super. Sice politická normalizační totalita, ale to jsme nevnímali. Jsem venkovan, takže ve vsi parta kluků, imrvere jsme litali venku a dělali jsme co jsme chtěli. Zpravidla nějaký bejkárny, takže často pak doma litali facky i řemen, ale to vše beru jako nedílnou součást. Rodiče byli zdrávi, měl jsem babky a dědy, furt nám podstrojovali. Dnes už je dávno nemám, a z rodičů jsou nemocní stařečkové. Dělali všechno co mohli, aby nám splnili naše dětský přání - nesmysly. Pochopitelně to často nešlo, takže jsme byli zklamaný a frustrovaný. To chápu až teď. V tomto mám pozici vůči vlastním dětem x-násobně lehčí, než měli oni vůči nám. A za to si jich vážím a jsem jim vděčný, já bych v tom žít asi neuměl.