Taky přijedu... Se-se dal nový význam pojmu funkcionalismus

každý kdo někdy vyskával praskloutrubku ve zdi ocení mé řešení. Také mě celý život děsilo, když matka nebo později partnerka se zastavila v kuchyni, rozhlédla se s téměř sadisticky řekla "budeme muset vymalovat"

Kdysi dávno se naši rozhodli vymalovat obývák. Protože však chodili do práce, požádali mou starší sestru, aby byla doma s malířem. Ona, absolventka uměleckoprůmyslové školy, studentka architektury a občasná malířka a sochařka, se tohoto úkolu zhostila až podezřele ochotně. Pravda, rodiče nebyli až přespříliš konzervativní a popustili v takových případech uzdu moderně a čistě bílá nebyla striktní podmínkou. Stěny bývaly v lehce pastelových barvách a i tatínek občas podotkl, že je třeba jit s dobou, ukazujíc na strop s decentním hráškovým nádechem. Sestra dostala od maminky pokyn aby malíře v tomto smyslu instruovala se slovy "vždyť jsi umělkyně, tak co ti budu vykládat". Já, školák, když jsem přišel domů, uklidil jsem se ihned do svého pokoje v předtuše, že bych mohl chytit nějakou uklízecí činnost až se naši vrátí z práce. Sestra se evidentně uklidila na kolej. Nejprve přišel tatínek, vstoupil do obýváku, v momentě vyběhl ven, podivně se rozhlédl jako by se chtěl ujistit, že je opravdu doma a znovu váhavě vstoupil do obyváku. Po chvíli opět vyšel ven a jen kroutil hlavou a śeptal " to nedopadne dobře, to nedopadne dobře" a pak se odebral do pracovny. Po chvíli dorazila maminka, která se tvářila neskrývaně dychtivě spatřit tu krásu vonící novostí a čistotou. Mělo to trochu jiný průběh než u stoicky klidného tatínka. Ozvalo se takové táhlé zavytí a pak hlasitý proud nářků " ježši kriste, co to je, co to tu holku napadlo" a podobně. Já po pravdě už věděl o co se jedná. No stěny i strop byly rozdělené vždy několika silnými černými linkami v náhodných úhlech a polohách a vzniklé trojúhelníky vybarvené naprosto sytými barvami jako kanárkově žlutá, blankytně modrâ, krvavě rudá, oranžová, brčálově zelená. Nakonec se rodiče nechali sestrou přesvědčit aby to tak nechali ale oproti zvyklostem se znovu malovalo nezvykle brzy. Návštěvy do obyváku vstupovaly s lehkým úlekem a často, těkajíce očima po stěnách, si ucmrndly kafe na podšálek.

se-se píše: každý kdo někdy vyskával praskloutrubku ve zdi ocení mé řešení. Také mě celý život děsilo, když matka nebo později partnerka se zastavila v kuchyni, rozhlédla se s téměř sadisticky řekla "budeme muset vymalovat"

takže ne overkill, ale úplně obyčejný posera jsi no...rozumím ti, mám to úplně stejně, jen teda trubky jsem zatím jenom zasekával.

se-se> Můžu se stavit,abych jim to potvrdil?Z Radouně to mám blízko,když budu na chalupě

Kubák píše: se-se> Můžu se stavit,abych jim to potvrdil?Z Radouně to mám blízko,když budu na chalupě

vždyť píšu, že tam nebydlím. Dojíždím tam jen na kontrolu. Před pár lety jsem se zabydlel nastálo u přítelkyně u Prahy, trávilijsme pak u mě víkendy ale když onemocněla tak jsme tam jezdili jen na otočku. Teď už bychom zas mohli ale odvykli jsme tomu každotýdennímu harcovâní. Ale v létě tam asi jezdit budem na motorce. Přes zimu už nechci udržovat natopenej celej barák (mladej si musí vystačit s přímotopem to vyjde levnějc).

se-se> Aha,to jsem nějak prehlid Ale motorku neprehlidnu Ještě abys nebyl otcův spolužák,jste stejnej ročník

Kubák píše: se-se> Aha,to jsem nějak prehlid Ale motorku neprehlidnu Ještě abys nebyl otcův spolužák,jste stejnej ročník

studoval jsem na ČVUT od r 77

se-se> Jsem myslel tamní zakladku..CVUT má taky,ale tu až po revoluci,dřív neměl důvěru

Kubák píše: se-se> Jsem myslel tamní zakladku..CVUT má taky,ale tu až po revoluci,dřív neměl důvěru

tak to ne, já jsem odnaučenej Pražák. Venkovanem jsem se stal až v r. 2001 protože Prahu jsem považoval za přijatelné místo k žití tak do roku 95

Se-se slubil si dalsie pribehy

Jednou jsem vyrazil jen na takovou vyjíždku - měl jsem v úmyslu se jako slušný cykloturista
potoulat Veltrusskou oborou a tak jsem se nastrojil - sněhobílé kalhoty, boty a ponožky,
žluté tričko a štulpny, černožlutá vestička. Naleštěné vyčištěné kolo, aby ani stopička
šmíru neohrozila bělostné oblečení. Prostě pevně rozhodnut, že dnes nebudu prasit,
ale pouze zdobit. Vlak mě dovezl do Kralup a kouzelnou cestou podél řeky jsem dojel
do neméně kouzelného parku ve Veltrusích a hezky jsem jej projezdil cestičku po cestičce.
Na další cestě jsem se ve vesničce s kouzelným jménem Dědibaby zastavil v nádherné hospůdce
ve starém statku a pochutnal si na výborném obědě. Prostě úspěšný výlet. Měl jsem v plánu,
že se podívám i k soutoku Labe s Vltavou z vnitřní strany - tedy na ostroh. Cesta k soutoku
ze Zálezlic je rovná a několik kilometrů až nudně pohodlná. Ovšem pouze k lesu - asi dva
kilometry od ostrohu. Jakmile cestu obklopil les, její pohodlí se změnilo v bažinu.
Z kola jsem hned slezl, abych si proboha neumazal bílé kalhoty. Tlačil jsem kolo a opatrně
našlapoval na místa, která se zdála o něco pevnější. Jen do okamžiku, než jsem oběna nohama
sklouzl do louže - pak už to bylo jedno. Umíněně jsem tlačil kolo stále se prohlubujícím
bahnem za současného prodírání stále hustšími a vyššími kopřivami. Nepolevil jsem ani když
cesta již dávno zmizela a nahradila jí jen jakási stopa po lesním traktoru. Bahnem jsem
byl už obalený celý, kolo pod bahnem nebylo ani vidět. K cíli jsem se blížil již jen podle
GPS navigace v podstatě téměř čistým kopřivovým hájem. Asi 400 metrů před cílem už nešlo
udělat ani krok - les kopřiv se zavřel ze všech stran. Po vzoru dobyvatelů severního pólu
jsem nezpanikařil - dopil jsem kávu z termosky a podle chytrého přístroje jsem se vydal
zpět ve svých stopách - tedy včetně všech útrap cesty tam - kopřivy, komáři, bahno. Když
jsem dorazil zpět na onu nudnou cestu mezi poli, vyhledával jsem za účelem omytí louže,
kterým jsem se předtím vyhýbal. Pro jistotu jsem se zeptal nějakých lidí na poli zda
odbočka polní cesty je průjezdná. Žena na mě vytřeštila oči, rozhlédla se aby se ujistila,
že všude kolem je v podstatě sucho a opáčila otázkou - "kde jste proboha byl?".
Odvětil jsem "Přátelé, vracím se z míst, kde kopřivy mají kmeny, na něž lze
roubovat jabloně a komáři tam hnízdí jako hrdličky. Zažil jsem a viděl věci,
o nichž bych nerad hovořil" - a vydal jsem se na cestu. V zádech jsem cítil jejich
němý úžas - asi obdivují cestovatele.
Doma jsem tentokrár hadicí myl nejen kolo ale také sebe.

PÝCHAVKOVÝ GULÁŠ

Svou nově vyvinutou metodou cyklohoubaření jsem nalezl jisté středně velké množství pýchavek malé až velmi malé velikosti s
několika vyjímkami středních rozměrů. Celý den jsem uvažoval jak s úlovkem naložím a napadl mě houbový guláš.

Recept bylo snadné nalézt na Internetu a s trochou improvizace je realizace hračkou.
Vůbec mě nepřekvapilo, že v těch receptech nás kuchaře zase buzerujou.
Prej že se maj pýchavky oloupat. Jako vždy v podobných případech jsem se tomuto nesmyslnému požadavku
zasmál protože jsem již včera houby od mechu a jehličí opláchl v kýblu hadicí.
Ty větší jsem nakrájel na kostky a ty menší jsem nechal v jejich lesní podobě.
Řídil jsem se tím receptem jen zhruba, protože sám přeci nejlíp vím co s houbama,
který jsem osobně našel - kdo jiný by k nim taky měl mít osobnější vztah než já.
Bylo to dost prosté - cibule, nakrájená paprika a rajská jablíčka - to vše podušené - údajně na sádle - pudu asi picnout prase ne -
olivový olej je jistě ideální.
Pak přihodit pýchavky a znovu dušení, nato vývar -samozřejmě z masoxu - v tom receptu chtěli abych vyvařoval kosti -
to mám někde hledat zdechlou krávu nebo co jako.
Nakonec smetana (měla bejt kyselá - asi jí dám na sluníčko, sednu si k ní a budu čekat až zkysne žejo),
ve smetaně škrob (prej že mouka - tůdle to znám - ty pucky jsou z ní velký jak knedliky).
Jako koření posloužil osvědčený sušený česnek z pytlíku a dva malý sáčky vyndaný z jakési čínské polívky.

NO TAK HOUBOVÝ GULÁŠ Z PÝCHAVEK JE HOTOV

No a výsledek:

barva - světlejší gulášový odstín, velmi chutně vypadající ............20 bodů
vůně - ůžasná lákavá vůně exotického guláše s houbovým podtextem.......20 bodů
struktura - nerozpadavá hustá s výrazně patrnými jednotlivými složkami.20 bodů
chuť .... výrazně hnusná................................................0 bodů

Celkové hodnocení 60 z 80ti bodů, tedy 75%, což je dost dobré.

Poznámky k chuti:
Evidentně nositelem odporné chuti je ta zatracená pýchavková šlupka - taky to mohli napsat a ne jen povýšenecké "oloupat"
Ty větší, které šlupku nemají, chutnají celkem dobře, jen je potřeba umět je odlišit. Ty menší - zejména ty použité vcelku
se vyznačují chutí popsatelnou nejlépe jako chuť hnědého slimáka zabaleného do několikrát zplesnivělé kožené peněženky.
Ostatní komponenty chutnají dobře a dokonce jako protipól pachuti plesnivé peněženky jsou vyloženě lahodné.

Závěr:
Guláš se vcelku povedl, i když vykazuje jisté dílčí nedostatky. Je vcelku poživatelný při důsledném vyplivávání hub, což jsem
operativně podpořil servírováním prázdného podšálku.

K tomuto jidlu se dobře hodí červené víno, nejlépe dvě lahve. Prostě jakýkoli alkohol v množství, které umožní na některé
chuťové tóny rychle zapomenout.

se-se> jakozto kuchar amater ti muzu rict, ze je OPRAVDU lepsi pouzivat opravdovy prisady, nez nahrazky v podobe maxou a ¨cesneku¨ v praskua co se tyce sadla vs oleje, z vlastni zkusenosti vim, ze je dokonce rozdil, mezi jidlem delanym na husim a veprovym sadle, to jenom tak jako poznamka

jinak teda, kdyz ctu tvoje story, nepremyslis o tom, ze bys vydal knizku, vrele doporucuju

Se-se . Našťastie ked som prvý krát varil guláš, držal som sa receptu od naozajstného kuchára a huby som tam nedal.

se-se> Jseš dobrej

se-se> vyloudilo mi to na tvari takovy usmev, ze si pro odkaz prisli z okolnich kancelari....a jak tak posloucham, tak jim to taky vyloudilo usmev na tvari
Edit: myslim ze se nekdo podival i na tvoji motorku. Ozvalo se "ty pico, co to je?"

Naposledy editováno 24.02.2017 10:25:24

Dlouho nebyl žádný nový příběh? se-se nic nového? P

následující drobnůstka potřebuje trochu vysvětlení:
Náhodou jsem objevil, že jedna moje kamarádka má nové firemní stránky a na nich standardní okénko pro přímý mail.
Chvíli jsem přemýšlel, jak jí poškádlit a vzniklo toto:

Nabídka prostřednictvím webového formuláře na stránkách potenciálního kupce:

Dobrý den,

nejdříve malou poznámku - o řádku výš mě to vyzývá, abych opsal číslici, ale bohužel tam žádná není - bylo tam jen slovo "nula"
a to se do okénka nevejde. Volal jsem tedy svému počítačovému poradci a ten mě po delším vysvětlování poradil,
abych tam napsal 0. Bohužel mě to stálo 67,50 (bez DPH) za telefon a ještě mě bude účtovat půl hodiny.
Tak si to prosím vás opravte ano.

Skoro bych zapoměl, co jsem chtěl:
Tedy prosím omluvte toto nevyžádané reklamní sdělení, ale oslovujeme vás s nabídkou výrobku, krerý jistě zvýší prestiž vaší firmy.

Chtěli bychom vám nabídnout dárkovou sadu outdorového vybavení pro osobní hygienu, která je velmi vhodným dárkem pro vaše zákazníky.
Pochopitelně na přání zajistíme potisk vaším firemním logem a to prosím při objednávce nejméně 100 sad zcela zdarma.

Sada obsahuje:
- Outdorový kelímek na čištění zubů "Drsoň" patentované konstrukce s jednou stranou zploštělou pro snadné nabírání vody
z mělkých louží a se šikmým dnem pro snadné odkládání na skloněné skalní římsy.
- Zubní kartáček k zasunutí do kanady značky "Hustey" (jako doplněk tradičně po trempsku nošené žlice)-
kartáček má mimo vhodně zahnuté rukojeti štětiny trčící pouze do stran, takže netrhají ponožku.
- Kotouček "Nemey" z polotvrdé přilnavé pryže sloužící k dokonalému vydrolení špíny mezi prsty na nohou.

Sada je uložena v koženkovém pouzdře vyloženém saténem s potiskem zlaceným písmem.

Pro konkrétní cenovou nabídku nás prosím kontaktujte na uvedené mailové adrese.
_____________________________________________________________________________________
no a kupodivu jsem dostal poptávku od nějaké její snaživé zaměstnankyně

Naposledy editováno 25.03.2017 22:31:05

no a ještě něco:
před asi 10ti lety jsem se opět zabýval myšlenkou, co bych mohl užitečného udělat pro své kamarády. Z vlastní praxe jsem přišel na to, že lidé mají zpravidla nutkavou potřebu přečíst si příchozí SMS takřka za jakékoli situace. Tento fenomén jsem se rozhodl využít a ještě jej podpořit odesláním SMS v čase, kdy příchozí zpráva musí mít důležitost zcela mimořádnou, protože, co jiného by v takovou dobu někdo odesílal. Jako nejvhodnější okamžik jsem volil čas mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. No a už zbývalo jen promyslet obsah takového sdělení. Chtěl jsem, aby to bylo něco užitečného pro praktický život a jaksi nadčasového.
No a tak jsem založil Breviář dobrých rad.
Mnohokrát jsem zodpovídal otázku " k čemu že jsiu takové rady dobré, a kdyže se člověk do podobné situace dostane". No a má odpověď byla vždy jasná: "já neřeším jak a zdy vůbec se nějaký jedinec dostane do situace, kdy by mohl takovou radu využít. Mě jde výhradně o to, aby byl informačně saturován pro případ KDYBY se do takové situace dostal"
No a zde tedy výběr z Breviáře (vše se bohužel nedochovalo)

z Breviáře dobrých rad:

- teplý bramborák můžete pojídat od prostředka, pokud jej dvakrát přeložíte

- poškozený krtinec opravíte nejsnáze pomocí formy na pečení bábovky

- mladé užovky přestanou kličkovat, navléknete-li je na pletací drát

- nečistěte si uši hřebíkem v tichém prostředí - nepoznáte, že jste příliš hluboko

- napnete-li zmiji silou větší než 680 kg, její klikatá čára se narovná

- při zpěvu za letu padákem volte pomalejší písně, protože rytmus nelze udržovat podupáváním

- při čištění WC pohybujte štětkou zprava doleva - při pohybu nahoru a dolů se stětiny ohýbají o okraj mísy a stříká to do očí.

- vyschlou přejetou žábu znovu nafouknete bez rozlomení, když jí předtím namočíte na dvě hodiny do 30% roztoku glycerínu.

- chycenému krtkovi navlékněte na tlapky provrtané zátky od šampaňského. Nemůže nadále hrabat a tím vám škodit, takže ho nemusíte zabíjet.

A až to strávíte, tak pokud bude zájem, přidám obsáhlý dokument bazírující právě na Breviáři dobrých rad.

se-se> výborný rady!

Toto keby mi poradis o 4 rano, tak ta zabijem

jean192> Pripoj si mobil k počítaču, nastav to tak, aby každú noc čo ja viem o štvrtej (alebo 3 a 5) poslal SMSku zo súboru s dobrými radami, na jeho číslo a potom už len počkaj, kým pôjde na dovolenku. Zatiaľ môžeš vymýšlať rady.

Mimochodom, ak sa Ti ten návrh na pomstu podarí zhusiť na 140 znakov, môžeš si to hodiť do breviára.

kurva uzitecny rady do zivota, ty si musim nekam schovat

jean192 píše: Toto keby mi poradis o 4 rano, tak ta zabijem

no ale upřímně. Když by ti taková rada přišla ve 4 ráno, zapamatoval by sis jí na celý život? ...........,No a vo tom to je. Já tím adresátovi vlastné dávám dar s trvalou hodnotou. To už mu nikdo neveme

To je pravda, na to by som nikdy nezabudol

se-se>

Chlape, Ty se řádně bavíš

se-se píše: A až to strávíte, tak pokud bude zájem, přidám obsáhlý dokument bazírující právě na Breviáři dobrých rad.

nejspíš mám kliku, že na mě nemáš telefonní číslo. I když, vzhledem k tomu Štětí - kdo ví?