J.M.K. píše: Deadman> Těžko říct, zda to byla primárně chyba obsluhy. Maximálně v tom, že uposlechli (co jim také zbývalo) příkaz "shora", že nepřichází v úvahu odstavit blok na týden. Zvedá mne ze židle neustálé ukazování na "nezodpovědné vypnutí ochran" - pro úspěšnou regeneraci moderátoru je vyřazení ochran nezbytné, jinak by regeneraci znemožnily. Ohledně konstrukce je teoreticky nedostatek v grafitových koncích řídicích tyčí (při zajíždění primárně působí jako "plyn" a ne "brzda") - to ale normálně naopak pomáhá najíždění reakce při vytahování tyčí. Chybou bylo pokoušet se co nejrychleji nastartovat přehřátý (regenerace se provádí žíháním pomocí zbytkového tepla - proto prvotní snížení výkonu a pak odpojení turbiny) a otrávený reaktor - vlivem množství kladných zpětných vazeb, v důsledku "otravy" xenonem 135 ještě posílených, vzniklá nestabilita už pak nebyla zvládnutelná.

Nejsem takový odborník v jaderné fyzice, abych si dovolil tvrdit nějaké závěry. Jaderná technika mě zajímá, tak si jako lajk hledám různé informace.
Co jsem z různých zdrojů k Černobylu našel:
Ty grafitové špičky na konci tyčí jako konstrukční chybu uznali už tím, že je po černobylu ve všech ostaních reaktorech předělali.
Chybějící senzory vespod reaktoru jako chybu přiznali.
Ten test byl navržen pro provedení s čerstvým palivem v rámci testů před uvedením elektrárny do provozu. Nestíhali plán, tak elektrárnu prostě spustili a testy dodělávali později. Tento konkrétně až po třech letech s palivem na konci životnosti, kdy je mnohem obtížnější ho řídit. Jednoznačná chyba vedení a celého vládního systému.
Lampasák Ďatlov, co tam tu noc šéfoval, svévolně trval na tom, že test provedou na třetině výkonu předepsaného jako minimální pro ten test. Jasná chyba toho idiota.
To že tomu šéfoval takový idiot, lampasák co měl škraloup už ze služby na ponorce, je jednoznačná chyba celého vedoucího systému.
To že jeho podřízení se podvolili jeho výhružkám, se dá pochopit, ale také je to selhání, když si byli vědomi rizika.
Můj názor je, že tam bylo špatně naprosto všechno a chyb se dopustili všichni odspoda až po vládu.

Deadman> Něco pravdy na tom je, Ďatlov holt musel poslechnout, nechtěl-li přijít o dobře placenou pozici - celkem pochopitelné. Ta třetina výkonu byla už dost riskantní (příčinu (nestabilita vlivem "otravy" xenonem 135) vysvětlím později), pro zkoušku byl předepsán min. výkon 700MW. Vyčerpané palivo se také částečně na (ne) stabilitě projeví.Ale zásadní věc, co neštymuje, je ono diskutované vyřazení ochran. To pro popisovanou bezpečnostní zkoušku rozhodně nebylo potřeba, naopak šlo i o zkoušku jejich funkčnosti. Nuže popořádku a pro úplnost:

Rozštěpí-li se jádro, vyletí 2 - 3 další neutrony, ty však letí tak rychle, že dalším jádrem by "neškodně" prolétly. Je třeba je zpomalit a k tomu slouží moderátor. Reaktor RKBM (Reaktor Kanalnyj Bolšoj Moščnosti) používá jako moderátor grafit, konkrétně je to grafitový blok s kanály, v kterých jsou palivové a regulační tyče. Kanály protéká chladicí voda, reaktor je varný (od toho anglické označení BWR - Boiling Water Reactor). Není zde tedy sekundární okruh, oddělený parogenerátorem, pára se vytváří v samotném reaktoru - v okruhu je jen separátor - bubnový oddělovač vody od páry, napájecí čerpadla jsou tedy dvě - jedno mezi turbinou a separátorem, druhé mezi separátorem a reaktorem V separátoru je třeba udržet určitou hladinu vody. A jelikož voda též působí jako moderátor, vzniká zde kladná zpětná vazba, kdy pokles hladiny vody v reaktoru působí zesílení reakce.
Problém je v tom, že grafit časem degraduje (rozpadá se šesterečná krystalová mřížka) a je třeba jej pravidelně regenerovat žíháním a toto se provádí zbytkovým teplem jádra po odstávce. A tehdy je skutečně třeba vyřadit ochrany, jinak by tyto logicky regeneraci znemožnily (spuštění záložních čerpadel po detekci přehřátí jádra, a tak zvýšení průtoku chladicí vody). Odstávkou dojde i k "otravě" a je třeba nechat reaktor zchladit a stabilizovat. To vyžaduje cca týdenní odstávku a to byl kámen úrazu.

K "otravě":

Během reakce vzniká nestabilní xenon 135, který velmi snadno pohlcuje neutrony a silně tak tlumí reakci. Proto se slangově říká, že se reaktor "otráví". Xenonu 135 je vždy v jádru určité množství, ale pohlcováním neutronů "rekombinuje" na neškodný xenon 136. Z toho vyplývá, že čím menší výkon, tím více je v jádře xenonu 135 a regulace tak není lineární. Rychlým utlumením dojde k prudkému nárůstu množství Xe 135, a tak dojde k dalšímu útlumu - reaktor se "otráví". Pak je nejlepší počkat, až se Xe 135 samovolně rozpadne na Xe 136 a zmizí tak faktor, způsobující další velmi silnou kladnou vazbu. Obvykle na to stačí několik hodin, ovšem ne u reaktoru zároveň přehřátého po žíhání. Průser je totiž tom, že začne-li reakce zesilovat, zvyšuje se i množství neutronů a tím i stoupá rychlost odbourávání Xe135, což dále reakci posiluje - právě proto je RKBM při nízkém výkonu tak silně nestabilní a je nutné jej najíždět velmi pomalu a postupně - zpočátku se zdá, že nereaguje, člověk by proto logicky vytáhl tyče o kus dál - a později začne reakce rychle zesilovat a je pak málo času na včasné zatažení tyčí, pokud se to opravdu přežene - a právě k tomu zde došlo. Navíc po regeneraci bylo jádro přehřáté, proto po vytažení tyčí se žhavilo nerovnoměrně, vnikaly v něm žhavé "kaverny" (ano, dole, kde nebyly potřebné teplotní senzory), navíc špičky zajíždějících tyčí prvotně reakci posilovaly a bortící se kanály nakonec znemožnily jejich zajetí. K tomu bylo jádro už natolik přehřáté, že ani zapnutí všech čerpadel by nestačilo na jeho uchlazení, tlak páry stoupal a vlivem vysoké teploty se pak začala pára štěpit na vodík a kyslík - prvotní exploze tedy nebyla explozí páry, léta uváděnou jako příčina odtržení víka, ale explozí směsi H a O2. Další "exploze" byla po vniknutí vzduchu dovnitř jádra (došlo ke vznícení grafitu), část materiálu se přitom rozštěpila, ale k čistě "atomovému výbuchu" nedošlo. Problém byl hlavně ve vyvržení a rozmetání radioaktivního materiálu do okolí.

Příčinou průseru tedy byla snaha nastartovat přehřátý a otrávený reaktor co nejrychleji, ne pozvolna - jelikož vedení přikázalo, že výkon bloku je momentálně akutně potřebný a týdenní odstávka tedy není možná. Stačí se zamyslet - když nevadilo tříleté zpoždění bezp. zkoušky, proč by najednou bylo třeba provést ji ausgerechnet v době, kdy je elektriky málo a blok musí běžet? Regeneraci ovšem odložit nešlo! A už to do sebe logicky zapadá. Bezhlavě byly vytaženy všechny řídicí tyče , otrávený reaktor dlouho "váhal", ale když se začal kloudně rozjíždět, byl nástup výkonu tak rychlý, že rychlost posuvu tyčí by už tak nestačila na včasné utlumení reakce - ještě by teoreticky bylo možné to "zachránit" zesílením chlazení, aby se zabránilo přehřátí jádra dřív, než tyče zajedou a reakci utlumí. Jenže jádro už bohužel přehřátí bylo a začalo se bortit.

Srovnávání s Černobylem ohledně JEDU a JETE je zcela zcestné - tam jsou použity reaktory VVER (PWR - pressurized water reactor), kde jako moderátor slouží samotná voda, a tedy pokles hladiny naopak působí utlumení reakce. Navíc při úbytku vody v primárním okruhu je tato doplňována bórovou vodou z hydroakumulátorů, což reakci dále tlumí. Dále jsou řídicí systémy navržené tak "autonomně", že selhání lidského faktoru vylučují (i kdyby se operátoři zbláznili, řízení proseru zabrání"). Dlužno podotknout, že reaktor RKBM vůbec není pro energetiku vhodný (a také nikde jinde, než v SSSR, nebyl provozován), důvodem jeho použití bylo to, že při reakci mění oxid uraničitý na plutonium, které se zbrojnímu průmyslu velice hodilo. Při správné obsluze je zcela bezpečný.

Pro úplnost - Černobyl rozhodně není největším příkladem "soudružské nezodpovědnosti" - "korunou" diletantství, bezohlednosti a nezodpovědnosti je komplex "MAJAK" v Čeljabinské oblasti - tam dokonce byl u pokusného reaktoru otevřený chladicí okruh a ohřátá chladicí voda byla lehkomyslně vypouštěna do řeky Tečy. Když se po čase v okolí řeky začaly projevovat následky ozáření, začala se voda odebírat z a ohřátá zpět vracet do jezera Karačaj. To je proto zcela zamořené, dnes už z velké části zakryté betonovými panely, ale i tak je to nebezpečná oblast - doslova místo, kde "člověka zabije už pouhý pohled na něj". Před léty tam i došlo k průseru, kdy vlivem sucha jezero z velké části vyschlo a vítr roznesl radioaktivní prach po okolí a celé jej tak zamořil. V Majaku také i normálně byly velmi těžké podmínky, leccos vypoví fakt, že "odsouzenci" (=pro režim nepohodlní/nežádoucí) měli na výběr = buď 25 let na Sibiři, nebo 5 let v Majaku.

Dost jsem se sice rozepsal, ale snad dost polopaticky vystiženo vše potřebné pro vyvrácení zažitých mýtů a polopravd.