Artepx píše: proč tak málo klikáte na 25cm? to nevadí, že to není pravda, ale víte kolik tím lidí nas....te????

no, my to tak nějak k ničemu nepotřebujeme

Artepx píše: si béčko

splasenytrubky píše:

roudnice, roudnice.... ty jsi soused rybky???

splasenytrubky píše: no, my to tak nějak k ničemu nepotřebujeme

potřebujem, nepotřebujem, ale klikat můžem

Artepx píše: proč tak málo klikáte na 25cm? to nevadí, že to není pravda, ale víte kolik tím lidí nas....te????

Jakože tak?

Artepx píše: roudnice, roudnice.... ty jsi soused rybky???

skoro soused. Ale neznám ho.

kutilsro píše: Jakože tak?

jééé houpačka

splasenytrubky píše: skoro soused. Ale neznám ho.

to je možné neznat rybku????

Artepx píše: potřebujem, nepotřebujem, ale klikat můžem

já tam kliknul. Myslíš, že je proto někdo nasranej?

Artepx píše: to je možné neznat rybku????

osobně asi jo.

dejf. píše: udelalas to znova, ale pro tentokrat ti to prominu.

ooo pane mohu k Vám promlouvat?

kubacech> Chci

splasenytrubky píše: já tam kliknul. Myslíš, že je proto někdo nasranej?

tak učitěěěěěě

splasenytrubky píše: osobně asi jo.

toš osobně ho taky neznám, ale něco mi říká, že tento čas se pomalu krátí

A vůbec bando já vám ukážu jak se správně spamuje

Jak komunikovat s klientem s demencí-speciálně s Krátkochvostem!?!

Projevy demence

U lidí s onemocněním demencí jde o poruchy získané (objevují se u lidí dospělých, kteří dosáhli určité zkušenosti). Důležité je vědět, že jde o nevratný stav. I když se mu čas od času daří lépe, tak duševní nepřizpůsobivost zůstává. Je nutné se správně naučit hodnotit jeho skutečné schopnosti.
Dalším znakem je nepomíjivost nemoci. Pro postiženého jedince je to obrovská ztráta, pronikající do všech aspektů života. Člověk si časem není schopen uspořádat šatník, obléci se, nedokáže se umýt ani se sám najíst.
Máme-li pečovat o takového člověka, musíme přijmout, že zdrojem problémů je nedostatek souladu mezi schopnostmi a potřebami a mezi uspokojením těchto potřeb. Musíme se snažit přizpůsobit prostředí, ne člověka postiženého demenci. Níže jsou uvedeny hlavní projevy demence.

Agresivita slovní nebo fyzická
Důležité je si uvědomit, že příčinou agresivního chování je nemoc, situace, kterou člověk s demencí nemá pod kontrolou a nikoliv člověk sám. Může to být strach i nedůvěra. Takového člověka nenapomínáme za jeho chování, spíše je dobré zachovat klid a tím mu pomoci, aby se sám zklidnil. Snažíme se odstranit vyvolávající příčinu problému, odvedeme jeho pozornost a v žádném případě s ním nevstupujeme do konfliktu. Když odhalíme příčinu, snažíme se do budoucna dalšímu konfliktu předejít, upravit prostředí tak, aby se člověk cítil bezpečně, odstraníme předměty, které byly vyvolávající příčinou, můžeme mu pomoci dělat činnosti, které má rád a které ho baví. Takto se vyvarujeme situacím, které jsou nepříjemné pro klienta, pro nás a pro celé okolí.

Ztráta paměti
Nemocný člověk si ani neuvědomí, že něco zapomněl, nepozná, že ztratil paměť, nevybaví si událost, ke které došlo před chvílí, před několika dny, měsíci. Má potíže se získáváním nových znalostí (nemá smysl ho nic nového učit a měnit staré zvyky), špatně se přizpůsobuje. Je zbytečné dávat pokyn „Teď tu seďte a čekejte“ klientovi, u kterého rozsah paměti nepřesahuje jednu minutu.
Takový člověk je špatně orientovaný časem, místem a osobou. Takový člověk neustále opakuje otázky znovu a znovu. Cítí, že se ztratil, že není schopen se znovu najit a říká si o pomoc tím, že otázku stale opakuje. Informaci jasně a s úctou zopakujeme. Hojné a klidné opakování je pro takového člověka jako záchranné kolo pro tonoucího.

Poruchy jazyka
U člověka s demencí musíme rozlišit, zda má problém v komunikaci a uniká mu smysl slov, nebo zda jde o neschopnost formulovat a vyjádřit myšlenku. Jestliže nerozumí slovům, tak je můžeme nahradit např. popisem věci nebo synonymem.

Deficity pozornosti
Člověk s touto poruchou není schopen posedět na jednom místě, dojíst jídlo, stále hledá nějakou práci, ale nic ji nezaujme. Činnost v půlce přeruší a nedokončí (např. holení, umývaní, oblékání). Pečující personál si to může chybně vyložit jako umíněnost a vzdor klienta. Někdy může ztratit přehled o činnosti jako o celku a soustředí se pouze na jednu věc (soustředí se na zapínání jednoho knoflíku a zapomene na to, že se má obléci). Někdy se lidé postiženi demencí stáhnou do sebe, jsou mlčenliví a nepozorní. Příčinou je strach ze selhání, neklid a nejistota. Důvodem jsou stále se zvyšující neúměrné nároky a nedostatečná podpora prostředí (např. člověk nemuzikální nebude chtít zpívat před velkou skupinou lidí). Tito lidé, musí poznat, že je nebude nikdo uvádět do rozpaků, že v ničem co udělají, nemohou selhat, musí mít naši podporu a získat naši důvěru.

Poruchy úsudku a abstrakce
Tito lidé často odmítají pomoc, lpí na starých, zaběhnutých způsobech chování, nedokážou potlačit své impulzy a nejsou schopni předvídat následky svých činů. Nedokážou ovládat své emoce. Osoba s demencí nesmí nikdy získat dojem, že zákaz byl uložen, protože ji pečovatel považuje za neschopnou nebo mentálně nezpůsobilou. To může vest k prudkým střetům, kdy postižena osoba zaútočí nebo se dá na útěk.

Poruchy ve vnímání a prostorové orientaci
Poruchy zrakového vnímaní mají nesmírně špatný dopad na schopnost člověka fungovat.

Mohou se objevit problémy jako je:

• neúspěch při rozeznávání předmětů a lidí – požádáte klienta o podání kávové lžičky, kterou má před sebou a přesto tento předmět nerozezná, pouze po hmatu (pokud je zachovaný) pozná, o jaký předmět se jedná, nebo si vezme předmět, který je tomu žádanému podobný (učeše se kartáčkem na zuby). Problém se může rozšířit i na situaci, kdy se dotyčný nepozná sám v zrcadle a myslí si, že se dívá na cizí osobu
• mylný výklad podnětů z prostředí (iluze) - stíny mohou vypadat jako postavy, vlající záclony jako utíkající lidé atd.
• porucha schopnosti rozlišovat předměty a prostředí – člověk neuvidí na bílém ubruse stříbrné příbory, na WC s bílými obklady neuvidí bílou toaletu, ale dobře vidí červený odpadkový koš a použije ho místo toalety
• potíže s nacházením správné cesty, zakopávaní a nepřesný odhad vzdálenosti, úzkost, nejistota – schody bez jasného označení se mohou stát nevnímatelnými, lesklé podlahy mohou budit dojem, že jsou vlhké. Velkým rizikem pádů a nárazů jsou podlahové lišty. Vzbuzují pocit, že podlaha je širší. Neschopnost odhadnout hloubku a vzdálenost se projevuje skládáním předmětů na sebe, šátráním ve vzduchu atd. Takový člověk si začne plést pravou a levou stranu, přední a zadní polohu. Výsledkem jsou potíže s oblékáním, najít správnou cestu a směr.

Tito lidé potřebují při svých činnostech pomoc a korekci při jednotlivých úkonech, které provádějí. To vše klidně bez vytýkání chyb.

Poruchy v oblasti motoriky
Většinu věcí v životě děláme automaticky podle zabudovaného vzorce. Např. čištění zubů se skládá z mnoha kroků po sobě jdoucích, aniž bychom si to uvědomovali. Člověk s poruchou poznávaní, pozornosti a paměti tyto automatické vzorce ztrácí a činnost může začít a pokračovat vždy po jasných a stručných pokynech. Potřebuje časté pobídky k jednotlivým krokům určité činnosti (při oblékaní, hygieně, jídle). Pokud je člověk v nějaké činnosti přerušen, většinou se musí vrátit na začátek celé činnosti. Dalším problémem je, že tito lidé nedokážou seřadit kroky určité činnosti do správného pořadí (oblékají si spodní prádlo přes vrchní oděv, při čištění zubů odcházejí z koupelny s ústy plnými zubní pasty).

Jak navázat komunikaci s klientem s demencí

Komunikace nám dává pocit spojení s druhými. V demenci schopnost sdílet zkušenosti s druhými postupně mizí. Klient s demencí stále méně dokáže s druhými lidmi normálně mluvit. Stojí ho velké úsilí, když má jasně vysvětlit, co cítí, co potřebuje. Nejlepší způsob jak porozumět chování jiného člověka, je se sám představit na jeho místě a představit si, jak nemoc může ovlivnit reakce.
Navíc je třeba myslet na to, že člověk ve vyšších stádiích demence se přestává orientovat v prostředí, ve kterém žije a každá neznámá situace u něho vyvolává úzkost a pocit ohrožení.
V takové situaci se stáhne do sebe a přestává komunikovat s okolím. Proto je mimořádně důležité při komunikaci s ním navodit pocit bezpečí, zahajovat komunikaci vždy stejným způsobem a používat při komunikaci vždy stejné postupy.

Pro komunikaci si nejprve vytvořte podmínky
Omezte zdroje hluku (rádio, televize, hovor více lidí), zajistěte prostředí, ve kterém se bude klient dobře cítit, bude se moci soustředit. Pokud klient sedí, snižte se na úroveň jeho očí. Nemluvte zezadu. Nepřenášejte na klienta úzkost nebo napětí.

Než navážete kontakt, dobře se podívejte, co zrovna dělá
Nejprve se k němu připojte, nerušte ho v jeho činnosti, a teprve, když si budete jisti, že vás dostatečně vnímá, můžete nabídnout své téma. Pokuste se přijímat spíše jeho iniciativy, než vnášet a nutit mu své. Musíte důkladně sledovat jeho neverbální projevy a také poslouchat jeho slova a snažit se jim porozumět, poznat co se za nimi skrývá, co vám chce říct, vyjádřit. Pamatujte na to, že za vším, co dělá nebo říká člověk s demencí, je ukryt nějaký význam.

Využívejte několik komunikačních kanálů současně
To, co říkáte, doprovázejte gesty. Klient hodně informací získá z vaší tváře. Když budete mít pocit, že vás klient neslyší, nekřičte mu do ucha. Naopak zvolte nižší tón hlasu a zajistěte, aby viděl vaše ústa a mohl odezírat. Velmi důležitý je dotek. Tělesný kontakt je mnoha lidem s demencí velmi příjemný, pamatujte si však, že ne každému a ne v každé situaci! To poznáte důkladným pozorováním jeho neverbálních projevů.

Pokud vám člověk s demencí nerozumí
Pokuste se říct totéž jiným způsobem – svá sdělení zjednodušte, vyjádřete gesty to, o čem mluvíte. Opakování téže věty hlasitě nepomáhá.

Klienta povzbuzujte, pochvalte, nešetřete komplimenty
Při všem, co spolu děláte, dávejte klientovi najevo, že to dělá správně. Lepší
je používat pochvalné věty poskytující zpětnou vazbu (např. ano ta vidlička patří sem, ta halenka vám sluší, teď hezky stojíte), než výrazy typu „jste šikovná, výborně, vynikající“. Váš protějšek musí konkrétně vědět, za co jej chválíme a oceňujeme. Umožňuje mu to lépe spolupracovat a orientovat se dobře v určité činnosti.

Pokud se klientovi nedaří
Nepoužívejte slovní obraty typu „Děláte to špatně, takhle ne“. Mohl by si připadat, že je kritizován a motivace ke spolupráci by se zmenšovala. Jsou činnosti, do kterých klienta nemůžeme zapojit ať z nedostatku času nebo proto, že si to on nepřeje, nebo z jiných důvodů. Měli bychom vědět, dělání věcí za klienta by nemělo být pravidlem, ale spíše výjimkou.

Používejte takovou formu komunikace, na jakou byl klient zvyklý
Používejte slova, která dotyčný nejčastěji používá. Když použije slovo nesprávným
způsobem, nenuťte ho, aby se opravil. Pokud mu rozumíte, normálně pokračujte v rozhovoru.

Používejte krátké a jednoduché věty
Vyjadřujte se co nejjednodušeji. Vše, co pečovatel dělá, by mělo být srozumitelné a zřetelné. Pokyny a instrukce by měly být přesné, jednoznačné, vždy jen jedna v jednu chvíli. Každá instrukce by měla v sobě zahrnovat jen jeden krok (např. „položte sem ruce“, „ano to je ono“, „tak teď se opřete“, „a budete se pomalu zvedat“). Váš protějšek musí mít dostatek času na to, aby mohl informace zpracovat. Snažte se napovědět tam, kde mu chybí slova. Místo zájmen používejte jména osob a věcí.

Nepoužívejte otázky s otevřeným koncem
Neklaďte nadbytečné otázky, na které nemůže klient odpovědět a které snižují jeho důstojnost a identitu (např. „co byste ráda dělala, co jste měla na oběd, co to držíte v ruce, co tam je za zvíře“). Tyto otázky nesou poselstvím „měl bys to vědět, měl by sis to pamatovat“. Na otázku s uzavřeným koncem např. “Šel byste se mnou na procházku?“ může snáze odpovědět. Při činnosti pojmenovávejte, co děláte vy a co má dělat klient Např. teď vám namažu tu nohu, teď se můžete posadit. Seznamujte klienta postupně s každým krokem činnosti, kterou provádíte.

Při rozhovoru se držte jednoho tématu
Když se věnujete nějaké činnosti, veďte rozhovor o této činnosti, pomáhejte klientovi
soustředit se na ni. Více věcí naráz bude člověka s demencí rozptylovat. Držte se pravidla „Tady a teď“. To, co říkáte, také dělejte. Lidé s demencí mají zachovalou dlouhodobou paměť Při komunikaci s klientem ji využijte, můžete pracovat se vzpomínkami tzv. reminiscencí (co prožil ve svém životě, ve svém dětství, o předmětech a událostech, které patřily k jeho mládí, čím ve svém životě byl, používejte staré rodinné fotografie).

Nepoužívejte zdrobněliny
Péče o klienta s demencí může připomínat péči o malé dítě a svádět používat při rozhovoru zdrobněliny (tak se napapáme, pěkně si hačneme, jak chutná polívečka). Tyto obraty nejsou na místě a snižují důstojnost klienta. I v jazyce bychom měli posilovat respekt a úctu k člověku, který prožil plnohodnotný život. Měli bychom posilovat jeho současnou identitu tím, že s ním komunikujeme jako s dospělým (pojďte, půjdeme se najíst, posaďte se prosím, chutná vám polévka?)

Klientovi nerozmlouvejte jeho realitu
Nebudeme mu nic vymlouvat, ale dáme najevo, že se chceme k jeho realitě připojit (např. položíme mu otázku „Vy chcete jet za svou matkou? To o ni máte asi starost.“) Tím dáváme najevo, že rozumíme jeho pocitům a jsme naladěni na jeho notu. Tím získáme jeho důvěru, navážeme kontakt a můžeme odvést jeho pozornost a nasměrovat k něčemu jinému. Pokud mu budeme jeho realitu rozmlouvat, takového člověka zmateme, může být zaskočen nebo citově zraněn.

Při komunikaci s klientem platí zásada: agrese vyvolává agresi
Cokoli budete vyžadovat násilím, zvýšeným hlasem, arogancí nebo agresí, reakce bude stejná a klient bude vaši agresi násobit.

Klient se nechce jít koupat, někam jít
Zvážíme, zda můžeme záměr odložit. Nejde-li to, nepřesvědčujeme klienta o správnosti našeho názoru, ale odvedeme jeho pozornost jinam, obejmeme jej a hovorem o něčem zcela jiném odvádíme tam, kam potřebujeme, popřípadě slíbíme za výkon něco, co má rád.

Stále hovoří o tom, že někam pojede, něco musí udělat
Nepřesvědčujeme jej o tom, že svůj záměr nemůže provést, ale odvedeme jeho pozornost k tomu, že nejprve je nutné objednat jízdenku, počkat na autobus atd. Pokud hovoří o mrtvých, nepřesvědčujeme jej o tom, že již zemřeli. Snažíme se jeho pozornost odlákat na zcela jiné téma.

Vezme do ruky něco, co není vhodné
Posoudíme, zda mu nemůžeme danou věc ponechat (většinu věcí lze postrádat). Nejde-li to, nesundáváme mu prsty z předmětu, netaháme se s ním. Nebereme věc násilím, ale měníme ji za jinou. Ukážeme něco jiného, připoutáme pozornost a podáme mu ji (např. jídlo, knihu, časopis). Když si bere jinou věc, pustí tu předcházející z ruky.

Neplánovaně odchází a potřebujeme jej zastavit
Nikdy jej nezastavujeme zezadu a ze stran taháním za oděv nebo za ruce, křikem, nebo dokonce obojím. Vždy se postavíme proti klientovi, tím ho zastavíme. Stále na něj hovoříme o zcela jednoduchých věcech, pokusíme se jej obejmout a hovorem postupně odvést pozornost od jeho původního záměru. Při objetí můžete využít prvky bazální stimulace s aplikací vestibulární stimulace, houpání atd.

Je agresivní
Intenzivně se mu věnujeme, oddělujeme jej od těch klientů, ke kterým se chová
nejagresivněji. Nezavdáváme příčinu ke zvýšení agresivity, pokusíme se o pracovní terapii, mluvíme klidným hlasem, hlubším tónem. Pokud není úspěch, nutno konzultovat s lékařem.

Je depresivní, smutný
Je nutné se klientovi intenzivněji věnovat a pokusit se depresi odstranit zapojováním do činností, které má oblíbené, případně s ním jít na vycházku. Nenechávat ho v jeho
odmítavosti a nenechat se odbýt. Nutno konzultovat s lékařem.

Vytvoření citové vazby
Velmi úspěšné je vytvoření citové vazby na plyšáka nebo panenku. Klient se takto fixuje a necítí se opuštěný, je spokojený. S klientem se lépe spolupracuje a plyšák může být prostředníkem mezi klientem a pečovatelem tím, že komunikují, co by asi potřeboval, co má rád k jídlu atd. Taková vazba se vytvoří pouze trpělivým předkládáním daného předmětu a pokoušení se o navázání kontaktu s ním. Jedná se o záležitost několika dní. Pokud se taková vazba vytvoří, je nutné ji stále obnovovat, jinak se velmi rychle ztratí.

Opakování návyků
Opakování návyků a toho, co ještě klient zvládá, je velmi důležité. Stačí 2 třetiny výpadku některé dovednosti a je nenávratně ztracena. Je sice rychlejší za klienta něco udělat, avšak jednodušší je to jen pro pečovatele. Klientovi takový postup vůbec nic nepřinese, jen jej poškodí. Pečovatel má jen dohlížet a pomoci s tím, co opravdu nezvládne, ostatní nechá, aby klient udělal sám, i když nedokonale a ne zcela dobře.

Stále zde platí zásada „Pomáhej jak je potřeba, ale jen tak, jak je to nutné!“

Artepx píše: toš osobně ho taky neznám, ale něco mi říká, že tento čas se pomalu krátí

no, z Ostravy to máš trochu z ruky

kutilsro> to nemám šanci přečíst, já teď neudržím myšlenku

splasenytrubky píše: no, z Ostravy to máš trochu z ruky

on je furt v luftě.... třeba na podzim byl na dnech nato .... v ten okamžik tak 3-5 km ode mne

Artepx píše: kutilsro> to nemám šanci přečíst, já teď neudržím myšlenku

Důležité je udržet moč ..myšlenky at si běhají

kutilsro> ty vole

kutilsro píše: A vůbec bando já vám ukážu jak se správně spamuje

Jak komunikovat s klientem s demencí-speciálně s Krátkochvostem!?!

Projevy demence

U lidí s onemocněním demencí jde o poruchy získané (objevují se u lidí dospělých, kteří dosáhli určité zkušenosti). Důležité je vědět, že jde o nevratný stav. I když se mu čas od času daří lépe, tak duševní nepřizpůsobivost zůstává. Je nutné se správně naučit hodnotit jeho skutečné schopnosti.
Dalším znakem je nepomíjivost nemoci. Pro postiženého jedince je to obrovská ztráta, pronikající do všech aspektů života. Člověk si časem není schopen uspořádat šatník, obléci se, nedokáže se umýt ani se sám najíst.
Máme-li pečovat o takového člověka, musíme přijmout, že zdrojem problémů je nedostatek souladu mezi schopnostmi a potřebami a mezi uspokojením těchto potřeb. Musíme se snažit přizpůsobit prostředí, ne člověka postiženého demenci. Níže jsou uvedeny hlavní projevy demence.

Agresivita slovní nebo fyzická
Důležité je si uvědomit, že příčinou agresivního chování je nemoc, situace, kterou člověk s demencí nemá pod kontrolou a nikoliv člověk sám. Může to být strach i nedůvěra. Takového člověka nenapomínáme za jeho chování, spíše je dobré zachovat klid a tím mu pomoci, aby se sám zklidnil. Snažíme se odstranit vyvolávající příčinu problému, odvedeme jeho pozornost a v žádném případě s ním nevstupujeme do konfliktu. Když odhalíme příčinu, snažíme se do budoucna dalšímu konfliktu předejít, upravit prostředí tak, aby se člověk cítil bezpečně, odstraníme předměty, které byly vyvolávající příčinou, můžeme mu pomoci dělat činnosti, které má rád a které ho baví. Takto se vyvarujeme situacím, které jsou nepříjemné pro klienta, pro nás a pro celé okolí.

Ztráta paměti
Nemocný člověk si ani neuvědomí, že něco zapomněl, nepozná, že ztratil paměť, nevybaví si událost, ke které došlo před chvílí, před několika dny, měsíci. Má potíže se získáváním nových znalostí (nemá smysl ho nic nového učit a měnit staré zvyky), špatně se přizpůsobuje. Je zbytečné dávat pokyn „Teď tu seďte a čekejte“ klientovi, u kterého rozsah paměti nepřesahuje jednu minutu.
Takový člověk je špatně orientovaný časem, místem a osobou. Takový člověk neustále opakuje otázky znovu a znovu. Cítí, že se ztratil, že není schopen se znovu najit a říká si o pomoc tím, že otázku stale opakuje. Informaci jasně a s úctou zopakujeme. Hojné a klidné opakování je pro takového člověka jako záchranné kolo pro tonoucího.

Poruchy jazyka
U člověka s demencí musíme rozlišit, zda má problém v komunikaci a uniká mu smysl slov, nebo zda jde o neschopnost formulovat a vyjádřit myšlenku. Jestliže nerozumí slovům, tak je můžeme nahradit např. popisem věci nebo synonymem.

Deficity pozornosti
Člověk s touto poruchou není schopen posedět na jednom místě, dojíst jídlo, stále hledá nějakou práci, ale nic ji nezaujme. Činnost v půlce přeruší a nedokončí (např. holení, umývaní, oblékání). Pečující personál si to může chybně vyložit jako umíněnost a vzdor klienta. Někdy může ztratit přehled o činnosti jako o celku a soustředí se pouze na jednu věc (soustředí se na zapínání jednoho knoflíku a zapomene na to, že se má obléci). Někdy se lidé postiženi demencí stáhnou do sebe, jsou mlčenliví a nepozorní. Příčinou je strach ze selhání, neklid a nejistota. Důvodem jsou stále se zvyšující neúměrné nároky a nedostatečná podpora prostředí (např. člověk nemuzikální nebude chtít zpívat před velkou skupinou lidí). Tito lidé, musí poznat, že je nebude nikdo uvádět do rozpaků, že v ničem co udělají, nemohou selhat, musí mít naši podporu a získat naši důvěru.

Poruchy úsudku a abstrakce
Tito lidé často odmítají pomoc, lpí na starých, zaběhnutých způsobech chování, nedokážou potlačit své impulzy a nejsou schopni předvídat následky svých činů. Nedokážou ovládat své emoce. Osoba s demencí nesmí nikdy získat dojem, že zákaz byl uložen, protože ji pečovatel považuje za neschopnou nebo mentálně nezpůsobilou. To může vest k prudkým střetům, kdy postižena osoba zaútočí nebo se dá na útěk.

Poruchy ve vnímání a prostorové orientaci
Poruchy zrakového vnímaní mají nesmírně špatný dopad na schopnost člověka fungovat.

Mohou se objevit problémy jako je:

• neúspěch při rozeznávání předmětů a lidí – požádáte klienta o podání kávové lžičky, kterou má před sebou a přesto tento předmět nerozezná, pouze po hmatu (pokud je zachovaný) pozná, o jaký předmět se jedná, nebo si vezme předmět, který je tomu žádanému podobný (učeše se kartáčkem na zuby). Problém se může rozšířit i na situaci, kdy se dotyčný nepozná sám v zrcadle a myslí si, že se dívá na cizí osobu
• mylný výklad podnětů z prostředí (iluze) - stíny mohou vypadat jako postavy, vlající záclony jako utíkající lidé atd.
• porucha schopnosti rozlišovat předměty a prostředí – člověk neuvidí na bílém ubruse stříbrné příbory, na WC s bílými obklady neuvidí bílou toaletu, ale dobře vidí červený odpadkový koš a použije ho místo toalety
• potíže s nacházením správné cesty, zakopávaní a nepřesný odhad vzdálenosti, úzkost, nejistota – schody bez jasného označení se mohou stát nevnímatelnými, lesklé podlahy mohou budit dojem, že jsou vlhké. Velkým rizikem pádů a nárazů jsou podlahové lišty. Vzbuzují pocit, že podlaha je širší. Neschopnost odhadnout hloubku a vzdálenost se projevuje skládáním předmětů na sebe, šátráním ve vzduchu atd. Takový člověk si začne plést pravou a levou stranu, přední a zadní polohu. Výsledkem jsou potíže s oblékáním, najít správnou cestu a směr.

Tito lidé potřebují při svých činnostech pomoc a korekci při jednotlivých úkonech, které provádějí. To vše klidně bez vytýkání chyb.

Poruchy v oblasti motoriky
Většinu věcí v životě děláme automaticky podle zabudovaného vzorce. Např. čištění zubů se skládá z mnoha kroků po sobě jdoucích, aniž bychom si to uvědomovali. Člověk s poruchou poznávaní, pozornosti a paměti tyto automatické vzorce ztrácí a činnost může začít a pokračovat vždy po jasných a stručných pokynech. Potřebuje časté pobídky k jednotlivým krokům určité činnosti (při oblékaní, hygieně, jídle). Pokud je člověk v nějaké činnosti přerušen, většinou se musí vrátit na začátek celé činnosti. Dalším problémem je, že tito lidé nedokážou seřadit kroky určité činnosti do správného pořadí (oblékají si spodní prádlo přes vrchní oděv, při čištění zubů odcházejí z koupelny s ústy plnými zubní pasty).

Jak navázat komunikaci s klientem s demencí

Komunikace nám dává pocit spojení s druhými. V demenci schopnost sdílet zkušenosti s druhými postupně mizí. Klient s demencí stále méně dokáže s druhými lidmi normálně mluvit. Stojí ho velké úsilí, když má jasně vysvětlit, co cítí, co potřebuje. Nejlepší způsob jak porozumět chování jiného člověka, je se sám představit na jeho místě a představit si, jak nemoc může ovlivnit reakce.
Navíc je třeba myslet na to, že člověk ve vyšších stádiích demence se přestává orientovat v prostředí, ve kterém žije a každá neznámá situace u něho vyvolává úzkost a pocit ohrožení.
V takové situaci se stáhne do sebe a přestává komunikovat s okolím. Proto je mimořádně důležité při komunikaci s ním navodit pocit bezpečí, zahajovat komunikaci vždy stejným způsobem a používat při komunikaci vždy stejné postupy.

Pro komunikaci si nejprve vytvořte podmínky
Omezte zdroje hluku (rádio, televize, hovor více lidí), zajistěte prostředí, ve kterém se bude klient dobře cítit, bude se moci soustředit. Pokud klient sedí, snižte se na úroveň jeho očí. Nemluvte zezadu. Nepřenášejte na klienta úzkost nebo napětí.

Než navážete kontakt, dobře se podívejte, co zrovna dělá
Nejprve se k němu připojte, nerušte ho v jeho činnosti, a teprve, když si budete jisti, že vás dostatečně vnímá, můžete nabídnout své téma. Pokuste se přijímat spíše jeho iniciativy, než vnášet a nutit mu své. Musíte důkladně sledovat jeho neverbální projevy a také poslouchat jeho slova a snažit se jim porozumět, poznat co se za nimi skrývá, co vám chce říct, vyjádřit. Pamatujte na to, že za vším, co dělá nebo říká člověk s demencí, je ukryt nějaký význam.

Využívejte několik komunikačních kanálů současně
To, co říkáte, doprovázejte gesty. Klient hodně informací získá z vaší tváře. Když budete mít pocit, že vás klient neslyší, nekřičte mu do ucha. Naopak zvolte nižší tón hlasu a zajistěte, aby viděl vaše ústa a mohl odezírat. Velmi důležitý je dotek. Tělesný kontakt je mnoha lidem s demencí velmi příjemný, pamatujte si však, že ne každému a ne v každé situaci! To poznáte důkladným pozorováním jeho neverbálních projevů.

Pokud vám člověk s demencí nerozumí
Pokuste se říct totéž jiným způsobem – svá sdělení zjednodušte, vyjádřete gesty to, o čem mluvíte. Opakování téže věty hlasitě nepomáhá.

Klienta povzbuzujte, pochvalte, nešetřete komplimenty
Při všem, co spolu děláte, dávejte klientovi najevo, že to dělá správně. Lepší
je používat pochvalné věty poskytující zpětnou vazbu (např. ano ta vidlička patří sem, ta halenka vám sluší, teď hezky stojíte), než výrazy typu „jste šikovná, výborně, vynikající“. Váš protějšek musí konkrétně vědět, za co jej chválíme a oceňujeme. Umožňuje mu to lépe spolupracovat a orientovat se dobře v určité činnosti.

Pokud se klientovi nedaří
Nepoužívejte slovní obraty typu „Děláte to špatně, takhle ne“. Mohl by si připadat, že je kritizován a motivace ke spolupráci by se zmenšovala. Jsou činnosti, do kterých klienta nemůžeme zapojit ať z nedostatku času nebo proto, že si to on nepřeje, nebo z jiných důvodů. Měli bychom vědět, dělání věcí za klienta by nemělo být pravidlem, ale spíše výjimkou.

Používejte takovou formu komunikace, na jakou byl klient zvyklý
Používejte slova, která dotyčný nejčastěji používá. Když použije slovo nesprávným
způsobem, nenuťte ho, aby se opravil. Pokud mu rozumíte, normálně pokračujte v rozhovoru.

Používejte krátké a jednoduché věty
Vyjadřujte se co nejjednodušeji. Vše, co pečovatel dělá, by mělo být srozumitelné a zřetelné. Pokyny a instrukce by měly být přesné, jednoznačné, vždy jen jedna v jednu chvíli. Každá instrukce by měla v sobě zahrnovat jen jeden krok (např. „položte sem ruce“, „ano to je ono“, „tak teď se opřete“, „a budete se pomalu zvedat“). Váš protějšek musí mít dostatek času na to, aby mohl informace zpracovat. Snažte se napovědět tam, kde mu chybí slova. Místo zájmen používejte jména osob a věcí.

Nepoužívejte otázky s otevřeným koncem
Neklaďte nadbytečné otázky, na které nemůže klient odpovědět a které snižují jeho důstojnost a identitu (např. „co byste ráda dělala, co jste měla na oběd, co to držíte v ruce, co tam je za zvíře“). Tyto otázky nesou poselstvím „měl bys to vědět, měl by sis to pamatovat“. Na otázku s uzavřeným koncem např. “Šel byste se mnou na procházku?“ může snáze odpovědět. Při činnosti pojmenovávejte, co děláte vy a co má dělat klient Např. teď vám namažu tu nohu, teď se můžete posadit. Seznamujte klienta postupně s každým krokem činnosti, kterou provádíte.

Při rozhovoru se držte jednoho tématu
Když se věnujete nějaké činnosti, veďte rozhovor o této činnosti, pomáhejte klientovi
soustředit se na ni. Více věcí naráz bude člověka s demencí rozptylovat. Držte se pravidla „Tady a teď“. To, co říkáte, také dělejte. Lidé s demencí mají zachovalou dlouhodobou paměť Při komunikaci s klientem ji využijte, můžete pracovat se vzpomínkami tzv. reminiscencí (co prožil ve svém životě, ve svém dětství, o předmětech a událostech, které patřily k jeho mládí, čím ve svém životě byl, používejte staré rodinné fotografie).

Nepoužívejte zdrobněliny
Péče o klienta s demencí může připomínat péči o malé dítě a svádět používat při rozhovoru zdrobněliny (tak se napapáme, pěkně si hačneme, jak chutná polívečka). Tyto obraty nejsou na místě a snižují důstojnost klienta. I v jazyce bychom měli posilovat respekt a úctu k člověku, který prožil plnohodnotný život. Měli bychom posilovat jeho současnou identitu tím, že s ním komunikujeme jako s dospělým (pojďte, půjdeme se najíst, posaďte se prosím, chutná vám polévka?)

Klientovi nerozmlouvejte jeho realitu
Nebudeme mu nic vymlouvat, ale dáme najevo, že se chceme k jeho realitě připojit (např. položíme mu otázku „Vy chcete jet za svou matkou? To o ni máte asi starost.“) Tím dáváme najevo, že rozumíme jeho pocitům a jsme naladěni na jeho notu. Tím získáme jeho důvěru, navážeme kontakt a můžeme odvést jeho pozornost a nasměrovat k něčemu jinému. Pokud mu budeme jeho realitu rozmlouvat, takového člověka zmateme, může být zaskočen nebo citově zraněn.

Při komunikaci s klientem platí zásada: agrese vyvolává agresi
Cokoli budete vyžadovat násilím, zvýšeným hlasem, arogancí nebo agresí, reakce bude stejná a klient bude vaši agresi násobit.

Klient se nechce jít koupat, někam jít
Zvážíme, zda můžeme záměr odložit. Nejde-li to, nepřesvědčujeme klienta o správnosti našeho názoru, ale odvedeme jeho pozornost jinam, obejmeme jej a hovorem o něčem zcela jiném odvádíme tam, kam potřebujeme, popřípadě slíbíme za výkon něco, co má rád.

Stále hovoří o tom, že někam pojede, něco musí udělat
Nepřesvědčujeme jej o tom, že svůj záměr nemůže provést, ale odvedeme jeho pozornost k tomu, že nejprve je nutné objednat jízdenku, počkat na autobus atd. Pokud hovoří o mrtvých, nepřesvědčujeme jej o tom, že již zemřeli. Snažíme se jeho pozornost odlákat na zcela jiné téma.

Vezme do ruky něco, co není vhodné
Posoudíme, zda mu nemůžeme danou věc ponechat (většinu věcí lze postrádat). Nejde-li to, nesundáváme mu prsty z předmětu, netaháme se s ním. Nebereme věc násilím, ale měníme ji za jinou. Ukážeme něco jiného, připoutáme pozornost a podáme mu ji (např. jídlo, knihu, časopis). Když si bere jinou věc, pustí tu předcházející z ruky.

Neplánovaně odchází a potřebujeme jej zastavit
Nikdy jej nezastavujeme zezadu a ze stran taháním za oděv nebo za ruce, křikem, nebo dokonce obojím. Vždy se postavíme proti klientovi, tím ho zastavíme. Stále na něj hovoříme o zcela jednoduchých věcech, pokusíme se jej obejmout a hovorem postupně odvést pozornost od jeho původního záměru. Při objetí můžete využít prvky bazální stimulace s aplikací vestibulární stimulace, houpání atd.

Je agresivní
Intenzivně se mu věnujeme, oddělujeme jej od těch klientů, ke kterým se chová
nejagresivněji. Nezavdáváme příčinu ke zvýšení agresivity, pokusíme se o pracovní terapii, mluvíme klidným hlasem, hlubším tónem. Pokud není úspěch, nutno konzultovat s lékařem.

Je depresivní, smutný
Je nutné se klientovi intenzivněji věnovat a pokusit se depresi odstranit zapojováním do činností, které má oblíbené, případně s ním jít na vycházku. Nenechávat ho v jeho
odmítavosti a nenechat se odbýt. Nutno konzultovat s lékařem.

Vytvoření citové vazby
Velmi úspěšné je vytvoření citové vazby na plyšáka nebo panenku. Klient se takto fixuje a necítí se opuštěný, je spokojený. S klientem se lépe spolupracuje a plyšák může být prostředníkem mezi klientem a pečovatelem tím, že komunikují, co by asi potřeboval, co má rád k jídlu atd. Taková vazba se vytvoří pouze trpělivým předkládáním daného předmětu a pokoušení se o navázání kontaktu s ním. Jedná se o záležitost několika dní. Pokud se taková vazba vytvoří, je nutné ji stále obnovovat, jinak se velmi rychle ztratí.

Opakování návyků
Opakování návyků a toho, co ještě klient zvládá, je velmi důležité. Stačí 2 třetiny výpadku některé dovednosti a je nenávratně ztracena. Je sice rychlejší za klienta něco udělat, avšak jednodušší je to jen pro pečovatele. Klientovi takový postup vůbec nic nepřinese, jen jej poškodí. Pečovatel má jen dohlížet a pomoci s tím, co opravdu nezvládne, ostatní nechá, aby klient udělal sám, i když nedokonale a ne zcela dobře.

Stále zde platí zásada „Pomáhej jak je potřeba, ale jen tak, jak je to nutné!“

Polib si

Artepx píše: on je furt v luftě.... třeba na podzim byl na dnech nato .... v ten okamžik tak 3-5 km ode mne

asi ho miluješ, s tím se nedá nic dělat

KralicekAzurit> kopírovat umí každej Taky jsi tam mohla vrtichvostovi něco přidat

kutilsro> Těmahle příznakama ale trpí většina národa po 10 pivech a druhá většina i bez chlastu

dawid29 píše: kutilsro> Těmahle příznakama ale trpí většina národa po 10 pivech a druhá většina i bez chlastu

nemůžou bejt dvě většiny

splasenytrubky píše: asi ho miluješ, s tím se nedá nic dělat

to je jasné asimiluju

Artepx píše: to je jasné asimiluju

budu ho muset varovat

dawid29 píše: kutilsro> Těmahle příznakama ale trpí většina národa po 10 pivech a druhá většina i bez chlastu

Tak to budeme brát jako universální návod na komunikaci tady v ČR

kutilsro píše: KralicekAzurit> kopírovat umí každej Taky jsi tam mohla vrtichvostovi něco přidat

Lásko moje jediná
miluju tě jak se dá.
Ovšem je to velmi těžké
protože si jako klíště
bez tebe je den jak mrak,
zamrzl mi dole pták
tvá kachnička nekváká,
nemůže žít bez ptáka
moje oči nevidí tě,
můj frňoplen necítí tě
tvoje kozy mečí,mečí-
můj pepík je čím dál menčí
čeho je to podstata?
políbí mě prostata

splasenytrubky píše: budu ho muset vorvat

co nezvládneš ty, zvládneme my (hihi)