Vážení kolegové, vzhledem k tomu, že se blíží první říjnový víkend, kdy se motocykly vrátí na závodní okruh u Dymokur, rád bych připoměl velkou tradici tohoto okruhu.
Když koncem sedmdesátých let minulého století skončila slavná éra motocyklových závodů v Jičíně, bylo v tomto regionu silničnímu sportu zaslíbenému prázdno. Nádherné závody v Hořicích byly u nás po Grand Prix vrcholem, ale závodníci i publikum chtěli další podniky. To dobře věděli členové tehdejšího AMK Městec Králové na čele s vousatým nestorem Františkem Novákem. A tak začali vymýšlet. V roce 1974 vrátili po dlouhých letech motorky na městský okruh. Jezdily se dokonce dva závody ročně, kromě prázdninového Přeboru ČR ještě dubnový kontrolní závod reprezentantů. Ale sen městeckých o mistrovství republiky či dokonce o mezinárodních závodech se mezi domy uskutečnil nedal. A tak začalo hledání. V atmosféře končícího léta se v letech 1975 a 1976 jel Činěveský trojúhelník. Průjezd obcí byl sice z dnešního hlediska dosti rychlý a nebezpečný, ale esíčko ve sjezdu po bývalé hlavní od Jičína před Činěvsí bylo užasné a divácky atraktivní. Zvláště, když se dalo dívat z mírných přírodních tribun. Jenže budování nového obchvatu obce na hlavní Poděbrady - Jičín další závody zastavilo. A tak se motocyklový sport stěhoval za druhou stranu od Městce Králové k obci Opočnice. Zde už bouřily závodní motorky na úrovni federálního mistráku. Dlouhý úsek dolů po hradecké sice pořádně potrápil šestý rychlostní stupeň, ale průjezd Opočnicí směrem do kopce zase přinesl nutnost velkého technického umění jezdců. Jenže... Z televize, rozhlasu a Rudého práva na nás začala hrozit energetická krize a složitá objížďka hlavní silnice Praha - Hradec Králové, což byl i tah na Polsko přinášela kilometry navíc. A i zabezpečení dlouhé tratě nebylo snadné. Balíky v Opočnici byly snad ze všech polí tehdejšího JZD Rudá záře Poděbraská Blata... A tak se motorky, naštěstí už na dlouhé roky přestěhovaly do Dymokur, kde se od roku 1982 jezdilo o body do oblastí, přeboru, federálu a končilo se volným mezinárodním podnikem. S jedním rokem pauzy naposled v roce 1998. To už se objevuji nová organizátorská jména, jako Miloslav Myška, Václav Zubík a pochopitelně Antonín Malaník. V roce 1991 se zde konal dokonce přímý přenos Československé televize. Od té doby už žádná televize přímým přenosem z domácího mistráku dováky nepotěšila a obávám se, že už nepotěší...
K prostoru startu lákala široká silnice mezi Jičínem a Poděbrady. Ale protože se motorky tehdy roztlačovaly a běh proti mírnému kopci nebyl příjemný, start se po dvou letech posunul k rybníčku, kousek od depa. Vyrostla dřevěná věž a nejbezpečnější přírodní okruh v republice zpravidla začátkem května otevíral sezónu. Po startu se zatočilo doprava o devadesát stupnů. Kdo nestihl a držel se v levé nájezdové stopě, mohl jet rovně a dobrzdit. Z dvojky rychle na šestku směrem do Poděbrad. Lázeňská kůra ale jezdcům dopřána nebyla, protože museli zatočit zase doprava z hlavní. Ale zase, kdo byl nedůsledný na brzdy, mohl zastavit, kde chtěl. A přichází esíčko s pravou proti travnatému valu na starou jičínskou. Ano, zde jedeme kousek po starém okruhu, jen nezatočíme do Činěvci, ale naopak k dymokurské pumpě. Přichází další možnost jet rovně, ale pro dobrý čas jeideální zatočit o devadesát stupňů doprava. Vytočíme kvalty a jsme v cíli.
Dlouhé roky tu bylo mrtvo. Až tradici polil živou vodou Petr Civín. A Tonda Malaník nemohl chybět. Pod patronací CAMS se tradice vrací 5 a 6. října. Pojedou historické motorky do roku 1979, dvoutakdy 125 a 250, "dakšny" 125 SP, zaduní jednoválcová supermona, čtyřstovky, twiny. A vrcholem budou šestikila a litry. Řada jezdců chodila a říkala, proč se Dymokury neobnoví. Ted mají jedinečnou šanci se svést na místech, kde triumfovali Staša, Dekánek, Morávek, Huleš, Majoroš, Troliga a další. Tréninky jsou vypsány na 25 minut, v závodě bude dostatek kol na to, aby se každému pořádně zatočila hlava. ¨
Vše potřebné najdete na www.roadracingclub.cz. A jsou zde i další fóra k Dymokurům., o což se stará především Veronika.
Narodil jsem se pár kilometrů od trati. Co nejsrdečnějši vás tak zvu vlastně k sobě domů.
Václav Svoboda