Repulsion> Já v tom uzákonění adopcí pro homosexuální páry vidím jedno velký nebezpečí.

Pořád si myslím, že přednost při adopci by měl automaticky dostat vhodný hetero pár. Dítě se od něj naučí vzorce chování muž-žena, a dokáže podle nich v budoucnu fungovat. Pokud vidíš dospělýho člověka kterej není z kompletní rodiny, je to často tragédie a není schopnej dlouhodobě fungovat ve vztahu protože neví jak na to. Můžeš namítnout že homo pár je kompletní rodina, ale dopad na výchovu opravdu není dlouhodobě vyzkoušenej, což jsi i sám přiznal.

To je názor se kterým by mohli souhlasit i někteří zastánci. A teď kdybys uzákonil možnost adopce i pro homosexuály, jak bys zajistil že budou až druzí na řadě? Blbě, stačí bejt dostatečně hysterickej, pohrozit diskriminací a pár žalobama, a každej sklapne.

Stev píše: Repulsion> Já v tom uzákonění adopcí pro homosexuální páry vidím jedno velký nebezpečí.

Pořád si myslím, že přednost při adopci by měl automaticky dostat vhodný hetero pár. Dítě se od něj naučí vzorce chování muž-žena, a dokáže podle nich v budoucnu fungovat. Pokud vidíš dospělýho člověka kterej není z kompletní rodiny, je to často tragédie a není schopnej dlouhodobě fungovat ve vztahu protože neví jak na to. Můžeš namítnout že homo pár je kompletní rodina, ale dopad na výchovu opravdu není dlouhodobě vyzkoušenej, což jsi i sám přiznal.

To je názor se kterým by mohli souhlasit i někteří zastánci. A teď kdybys uzákonil možnost adopce i pro homosexuály, jak bys zajistil že budou až druzí na řadě? Blbě, stačí bejt dostatečně hysterickej, pohrozit diskriminací a pár žalobama, a každej sklapne.

heteropary, ktery splnuji vsechny kriteria by mely mit vzdy prednost...bez debat

Stev>Víš, kromě toho, že celou tou problematikou gay adopcí se táhnou ty předsudky jak červená nit mě vadí to (což s tím ale samozřejmě souvisí), jak kdekdo vymýšlí nejrůznější důvody, proč jim to neumožnit. Zažil jsem totiž nedávno něco velmi podobného když jsem usiloval o střídavou výchovu, která také nemá u části české veřejnosti na růžích ustláno. Je opravdu neuvěřilné, jak neuvěřitelné voloviny si dokáží lidé vymyslet.
Já myslím, že by bylo dobré zůstávat na pevné zemi a neunášet se příliš bujnou fantazií.

To, co píšeš, ale má samozřemě svou váhu. Já ale prostě vždy v těchto případech uvažuju tak, zda je jsou takové důvody dostatečné k tomu, abychom děti raději nechávali tvrdnout v děcáku.

To, že dítě by mělo mít ve svém okolí ženské a mužské vzory, je všeobecně a celosvětově akceptovaná poučka. Není už ovšem pravda, že těmi vzory musí být nutně rodiče. I když to je samozřejmě nejlepší varianta. Pro dítě není nic lepšího než když má dobrou matku a dobrého tátu, od kterých se může něco naučit. Takže jako teorie je to skoro neprůstřelné (proč „skoro“, vysvětlím později).
První zádrhel však není v teorii, ale rozdíl mezi teorií a praxí. Já zastávám názor, že pokud se nám rozpadá 50 % vztahů, tak s těmi lidmi není něco v pořádku. A logicky tedy hapruje i to, do jaké míry jsou takový lidé vhodnými vzory pro jejich děti.
100% s Tebou proto souhlasím, že dítě, které je z rozpadlé rodiny, tím bývá zpravidla těžce handicapováno v sociálního oblasti. Ostatně různé vědecké studie celkem jednoznačně potvrzují, že u těchto dětí je významně větší pravděpodobnost, že rovněž nebudou schopny trvale žít v partnerském vztahu. Neumí řešit konflikty, přistupovat na kompromisy atd. O tom jsem se ostatně nedávno na vlastní kůži přesvědčil sám.
Včil k té teorii: aby ta teorie byla opravdu nenapadnutelná, muselo by být zaručeno, že ty vzorce chování, které to dítě přebere, jsou opravdu ty žádoucí. A opět víme, že v praxi to tak často není. Mimo jiné proto, že u nás jsou role muž-žena pořád dost ovlivněny dávno překonanými genderovými stereotypy. A pokud si dnes dítě osvojí takové stereotypy, opět se mu to může později vymstít, protože bude mít problém najít odpovídajícího partnera/partnerku. Holky se nám stále víc emancipují, jsou sebevědomější, kladou důraz na osobní svobodu a nezávislost. Málo která dnes stojí o chlapa, který je chce „držet bosé a hladové“ (přeháním samozřejmě). A i holka, která bude vychována tzv. tradičně a najde si proto dominantního chlapa, zpravidla později, např. pod vlivem kolegyň z práce, ten svůj postoj přehodnotí, což opět vede k nespokojenosti ve vztahu, konfliktum a obvykle k rozchodu.
Proto je třeba s těmi vzorci operovat trošku opatrně. V tomto kontextu může být výchova rodičů stejného pohlaví naopak poměrně obohacující (ale nemusí, samozřejmě).
A konečně k modelové situaci, o které už jsme diskutovali s Bludevilem: 1) nejdřív se opět trošku vraťme na pevnou zem a zkusme si představit, kolik homosexuálních páru může mít tak asi reálný zájem o adopci. Domnívám se, že nějaké závratné číslo to nebude. Pořád jsou těch homosexuálů nějaké 4 %, přičemž pouze relativně malému procentu se podaří navázat opravdu trvalý vztah. Je to dáno tou omezeností výběru i dalšími faktory. I z těchto páru nebude mít každý zájem o adopci. Stejně jako o ni nemají zájem ani všechny bezdětné heterosexuální - a to ani ty, které po dítěti touží a umělé oplodnění pro ně z nějakého důvodu nepřipadá v úvahu. Protože vzít si do péče cizí dítě není úplně jenom tak. A ne každý se na to cítí. Takže je docela dobře možné, že je ohledně těch adopcí mnoho povyku pro nic.
2) Osobně jsem poměrně silně přesvdčen, že nějaké triky ohledně diskriminace v tomto případě homosexuálním párům v „boji o dítě“ moc nepomohou. 100% to vyloučit nelze, ale pokud to některé budou tímto způsobem zkoušet, budou mít sakra těžkou pozici. A myslím, že jim to ani žádný právník apod. nebude nějak zvlášť vehementně radit, protože jak jde o děti, je situace hodně jiná než když jde třeba o práci apod. To ti potvrdí každý, kdo už se někdy soudil o dítě. Je OSPOD, posudkoví psychologové atd. což je poměrně silná fronta, která, pokud stojí proti Tobě, jenom čeká na nějaký Tvůj „nestandardní projev“, který by mohla použít jako argument k tomu, že bys mohl mít na dítě potenciálně špatný vliv. Jestli mi nevěříš, poptej se třeba u Ligy otců, na www.stridavka.cz apod. Tam jsou chlapi, kteří se třeba už řadu let snaží neúspěšně dosáhnout buď střídavé výchovy nebo alespoň jakžtakž pravidelného styku s VLASTNÍM dítětem. Někteří jsou už poměrně dost zoufalí. Posílají apely k mezinárodnímu soudu pro lidská práva, pořádají demonstrace, drží hladovku - a zpravidla se jim to pouze vrací zpět jako bumerang. Když chceš dítě, musíš si prostě dát setsakramentsky záležet na tom, abys všude vystupoval jako „spořádaný občan“, psychicky dokonale vyrovnaný atd...
3) Nicméně nelze opravdu vyloučit, že se tu a tam najde nějaký „VIP“ homosexuální pár, který bude mít dost peněz na úplatky a/nebo ty správné konexe a v nějakém konkrétním případě heterosexuální zájemce opravdu „přetlačí“. No, bude od něj sice velmi nečestné a nesportovní, Mirek Dušín by to nikdy neudělal, ale samo o sobě to nemusí znamenat, že to pro to dítě bude nějaká katastrofa (nepříjemné to bude pro ty heterosex. zájemce, ale zrovna tak ho může „přetlačit“ jiný heterosex. pár). Naopak to pro to dítě může být klidně i výhra. Ať tak či onak by se jednalo o dost specifickou situaci. A na základě takových situací, ke kterým tu a tam v životě dochází, nelze vyvozovat nějaké obecné závěry a na jejich základě zavádět nějaká legislativní opatření.

Závěrem: jak už jsem napsal, možná je to celé mnoho povyku pro nic, protože, až se nějaký takový zákon schválí (a já jsem poměrně dost přesvědčen, že u nás je to jen otázka času), ukáže se, že v reálu dochází třeba k jedné „homosexuální“ adopci za rok. Já se na to ovšem dívám z pohledu toho jednoho hypotetického dítěte v děcáku. A myslím si, že i kdyby to jedno jediné dítě získalo tímto způsobem nový domov, kde by bylo šťastné a mohlo se dál rozvíjet, tak to za to stojí.
Na to je samozřejmě možný protiargument, že kdyby jedno jediné dítě mělo být v homosex. rodině nešťastné, nesmíme to připustit. Tento argument však podle mého názoru použít nelze, protože riziko, že adopce nedopadne dobře, je samozřejmě vždy poměrně vysoké i u heterosex. adopcí - těch konkrétních případů je také už zdokumentováno docela dost. Takže podle této logiky bychom museli zakázat veškeré adopce. Zde se ovšem tradičně postupuje podle logiky, že možnému přínosu se dává přednost před možným rizikem. A já myslím, že je to správný přístup.