A všechno je jinak…
Tož dneska jsem k vyjížďce ukecal moju. Tvrdí sice, že bude jezdit až od 20°C vejš, ale zlomil jsem ji. Vidina kávičky a zákusečku na zahrádce v Luhačovicích byla silnější, než ona čtrnáctka na teploměru. Jelikož jsem si už za těch pár svejch sólo projížděk našel ideální jezdeckou pozici, nebyl problém za sebe uvelebit to moje sedmapadesátikilový potěšení. Najednou bylo všechno v pořádku. Jak se mi zdál Monster nervózní, zbytečně moc hravý a málo „ostrý“ tady bylo najednou všechno v cajku. V zadu jsem o ní ale vůbec nevěděl, nerovnosti na vozovce pobralo ultra luxusně nastavené tlumení a neustálé poposedávání si a podskakování známe ze streeta se zde prostě nekonalo. Při tom je tu pořád dostatek prostoru pro svižné svezení na krásném a nahatém stroji. Široké řidítka, silný motor, výkonné brzdy a ryzí požitek z jízdy. Nikde žádné zbytečnosti jako kapoty a nebo pléga. Gabča má se mnou něco najeto, tak si dovolím do zatáčky vystrčit sem tam kolínko, sem tam jít na brzy na poslední chvíli a na horizontku za Vizovicema vyťat trojce a odlepit přední kolo. Nic nepředvídatelného se nekoná. Monster poslouchá na slovo a ukrajuje kilometr za kilometrem. Zatáčky zamotané v lese směrem k Luhačovicím jsou pokryté v loni novým kobercem a mírné stoupání dovoluje nádherné svezení. Do kopce se mi jezdí strašně dobře, ale to asi každému. V Luhačkách dáváme italské espresso a zákuseček a vyhříváme své zmrzlé kosti na sluníčku. U zahrádky stojí krásný bajk a mě dělá dobře na něj koukat. Moja kopretinka na mě chrlí pozitivní dojmy z jízdy a já chrochtám blahem. Takhle nějak jsem si to představoval a k tomuhle účelu jsem ji vlastně kupoval. Motorku! Né Gábinu volové... Po cestě zpátky to lomíme ještě přes Prlov-Pozděchov a na rovince na Vsetín rozsvěcuji trojcifernou číslici začínající dvěma dvojkama... Bez sebemenších problémů a šel b yještě o dost dál! Ano, Streetfighter byl sice o něco „chirurgičtější“ a ostřejší – logicky, ale svou použitelností a komfortem při jízdě ve dvou Monster naklápí misky vah na svoji stranu. Jo, málem bych zapomněl, při projíždění Luhačovicemi-Vizovicemi a nebo Vsetínem najednou nepotřebuju spojku a ani své nádobíčko nedrtím o nádrž. Gabča mi nelozí po zádech, jak tomu v mnoha případech bylo a nové testastrettě 1200 toto popojíždění ale vůbec nevadí! Ono všechno zlé je k něčemu dobré. Motor sice ztratil cosi ze svojí vzteklosti a živočišnosti, ale zase nabízí větší použitelnost a všestrannost, než-li jeho předchůdce. A síly má pořád na rozdávání. Zkusili jste někdy na dvojku otevřít plyn na doraz a čekat, co s vámi udělá oněch 145koní v sedmi tisícíh? Z důvodu zvýšení bezpečí a taky kvůli vzhledu a projevu zvážím ještě zakoupení laděné koncovky, přece jen je originální projev na můj vkus až příliš tlumený, ale jinak neshledávám na tomto italském hřebečkovi sebemenší nedostatky. Na elektronický plyn si člověk časem taky zvykne a prostě otevírám o něco dřív, než obvykle. Takže asi toliko dojmů z dnešní vyjížďky a škoda, že nemám nějaké to „goupro“ či jak se to včil jmenuje, mohl bych se o ty svoje jízdní zážitky podělit. A nebo možná dobře aj tak. Kdy by to pořád poslouchal…"Vole! Máš doma děcko! Co blázníte…"

Naposledy editováno 22.03.2015 12:53:43

drippera> No a pak že to nepujde

drippera> Člověče to už máš zajeto? Nikdy jsem velkou novou motorku neměl, tak nevím, jak moc je v pořádku to rozmotávat na 220+...