Téma: Kolik je vás tu podobných? )
KawaP
offline
4/58
Neratovice
4/58
Neratovice
Jednoho roku, díky častějšímu cestování mimo území města, začal jsem více vnímat, že po silnicích
se kromě aut, pohybuje stále více a více jednostopých vozidel a začal si jich všímat se stále větším zájmem.
Obdivoval jsem mohutný zvuk a sílu strojů, rychlost a zručnost, s jakou se zkušení jezdci proplétali mezi
kolonami ostatních vozidel a při pohledu na ztepilé postavy jezdců, odděné do slušivých barevných kombinéz, se mě zmocňovala čím dál větší touha, býti také jedním z nich.
Občas jsem i na některém z frekventovaných míst zastavil u krajnice, sledoval projíždějící stroje a nassssával atmosféru. Na silných mašinách se kolem mě proháněli neznámí borci a musel jsem dát za pravdu tvrzení, které jsem kdesi zaslechl, že na pěkné motorce vypadá i sebevětší hovado jako king.
Tím spíše, že za tmavými plexištíty přileb nebylo lze rozpoznat, zda majitel stroje je nepohledný olysalec, či zda měl vážné problémy s dostudováním obecní sedmiletky.
Až přišlo jedno říjnové, teplé a slunečné odpoledne, kdy ve mně uzrálo pevné rozhodnutí, že i já budu motorkářem.
Vybral jsem z účtu své banky příslušný obnos, jež jsem hodlal do svého nového budoucího koníčka investovat, vyhledal v inzertních novinách adresu největšího prodejce ojetin, aby bylo z čeho vybírat a vypravil se autobusem na nákup.
Po příchodu do prodejny mě ohromila široká škála vystavených modelů, pečlivě vyrovnaných v dlouhých řadách, mezi kterými se proplétalo množství koupěchtivých zájemců.
Počal jsem bloumat mezi naleštěnými krasavci a začala se mě zmocňovat panika, zda z takového množství zboží budu schopen vybrat ten správný kus ještě ten den, neboť jsem byl rozhodnut, že do svého domova se navečer navrátím na jednostopém stroji, doprovázen atraktivní zvukovou kulisou.
Snažil jsem se však zachovat chladnou hlavu a postupovat systematicky.
Nejprve bylo nutno zvážit, do jaké sorty motorkářů se vlastně chci zařadit. Stanu se čoprákem a
s vlajícím plnovousem budu brázdit silnice na naleštěném, burácejícím Harleji? Nebo snad budu krosařem, zvaným též bahňák a s prskajícím endurem nenechám bez povšimnutí jedinou terénní nerovnost? Či snad je mému naturelu nejbližší silniční supersport, na němž bych lámal rychlostní limity našich sillnic?
Rozhodování to bylo nelehké, stroje všech kategorií byly v mých očích nádherné, ale nakonec jsem se přistihnul, že u kapotovaných, silničních sporťáků se zastavuji přece jen častěji.
Pečlivě jsem zkoumal stav plastů, kvalitu vzorku na pneumatikách a znalecky se ohýbal k zemi, abych odhalil případný únik oleje z motoru.
Po nějaké době jsem zahodil ostych a na jeden z vystavených exponátů, po vzoru ostatních zákazníků, hodlal usednout, abych tak zjistil, jak se v jeho sedle budu cítit.
S náležitým respektem a třesoucíma rukama jsem ke stroji nakročil a přehozením nohy přes jeho sedlo jsem mínil zaujmout správnou jezdeckou pozici.
Bohužel jsem nechtěně přehazovanou nohou nakopnul vedle stojící exponát, na němž se jen šťastnou shodou okolností právě nacházel jeden ze zájemců o případnou koupi.
Pouze jeho včasná a pohotová reakce zabránila tomu, že se stroj neskácel a mě jímala hrůza při pomyšlení, že bych jej svou neopatrností povalil a následný dominový efekt způsobil, že se k zemi následně poroučí i celá dlouhá řada ostatních stojících motocyklů.
Naštěstí se tak nestalo, já přeslechnul štiplavé poznámky na svou adresu, časem se otrkal a postupně osedlal snad všechny přítomné stroje.
Nakonec jsem se začal vážně rozhodovat mezi dvěma kousky, jež mi vyhovovaly jak cenou, tak barvou
a rozhodnul se zahájit obchodní jednání s prodejcem, který mě stejně už drahnou chvíli při mém zmateném pobíhání po hale nervózně pozoroval.
Nastínil jsem mu můj plán ohledně zakoupení jeho zboží a dychtivě očekával příval rad, jak co nejlépe vybrat, abych neprohloupil a odjížděl z jeho provozovny náležitě spokojen.
Znal jsem již v té době samozřejmě triky různých autoprodejců, jejichž jediným cílem je oholit zákazníka o jeho pracně vydělané peníze a bez jakýchkoliv morálních zábran jsou schopni prodat důvěřivému naivkovi krumpl, jenž je nebezpečný jak svému majiteli, tak jeho okolí.
Má neznalost poměrů mě ovšem udržovala v bláhovém přesvědčení, že prodejce motocyklů je zcela určitě srdcem vášnivý motorkář a jeho příslušnost k této sortě lidí je zárukou férového jednání, v němž není místo pro nečestnost a ziskuchtivost. A tak jsem k němu přistoupil s hlubokou důvěrou rovnající se vztahu mezi starším a mladším sourozencem.
.Lehce mě proto zklamal jeho přístup k podávání informací méně informovanému budoucímu členu té naší motorodiny. Obdržel jsem od něj pouze radu jedinou, a to tu, že nejlépe je, se po složení příslušné zálohy, na stroji projet a tak zjistit, jestli mi vyhovuje.
S pozdviženým obočím vyslechnul mou námitku, že jsem naposledy seděl na padesátikubíkovém Pionýru před dvaceti lety a od té doby až do dnešního dne nepřišel s motocyklem do styku.
Zjevně pobaven mým sdělením, mi oznámil, že záloha je ve výši ceny motorky a při případném pádu během zkušební jízdy se automaticky stávám jejím majitelem. Pak se mi ochotně nabídnul, že mi motorku vytlačí před obchod, abych se vyhnul kolizi, hrozící nezkušenému jezdci hned při průjezdu úzkými vrátky.
Venku mě ještě obeznámil s obsluhou stroje, shlédl se zájmem mé dva neúspěšné pokusy o rozjetí a poté se odebral za kšeftem, ponechav mě svému osudu.
Přišlo mi líto, že se tak rychle vzdálil, neboť nebyl svědkem, že hned při dalším pokusu jsem se rozjel a s tlukoucím srdcem udělal několik opatrných koleček po místním parkovišti.
Poté jsem se odvážně vydal do přilehlých ulic a po třetím objetí bloku domů, při střídavém zařazování prvního a druhého rychlostního stupně, jsem usoudil, že mašina je dobrá a že ji beru.
Sepsali jsme tedy kupní smlouvu, při jejímž podpisu jsem si vyslechnul chválu na to, jak jsem zkušeně a neomylně vybral ten nejlepší kousek, poté v místním obchodě, znaje pravidel silničního zákona, zakoupil ochrannou přilbu a tak jak jsem přijel, tj. v sandálech, kraťasech a tričku, jsem se vydal na cestu k vzdálenému domovu.
Ovládání stroje jsem si brzy osvojil, s mašinou se postupně sžíval a tak cesta ubíhala bez vážnějších problémů, pominu-li fakt, že se již smrákalo a přes atraktivně zatmavený plexištít přilby, jsem měl problém
rozeznávat, zda se na vozovce vyskytuje zrádná díra, nebo jde jen o naftovou či olejovou skvrnu. Kromě toho mě začala být v říjnovém podvečeru, v mém chatrném oblečení zima.
Celý prokřehlý, sotva se držíc řídítek, jsem se již těšil do tepla domova, když v tom mě kousek před cílem zastavila silniční hlídka Policie.
Rozechvělý jsem poslušně zastavil a chtěl sesednout. Bohužel jsem však opomenul vykonat jeden důležitý detail a tím bylo sklopení bočního stojánku. To mělo za následek, že jsem se i s těžkým strojem
skácel do prachu silnice, přímo pod nohy překvapeného příslušníka, jenž taktak uskočil před mým ne-
čekaným atakem.
Pomohl mi na nohy a s pobaveným úsměvem naslouchal vyprávění mého celodenního dobrodružství, přerušovaném drkotáním zubů.
Naštěstí i on se v civilu věnoval motorkám a tak mě, osvěžen v nudné službě moji klauniádou, po chvíli konverzace propustil, aniž vyžadoval jakékoliv doklady.
Odřen a otlučen po zalehnutí těžkým motocyklem, jsem toho dne doma usínal s blaženým úsměvem na rtech, v očekávání nevšedních zážitků dnů příštích.
Po několika dnech v sedle a stovkách naježděných kilometrů jsem seznal, že tento nový koníček mi velice přirostl k srdci a vydrží mi jistě po delší dobu. Investoval jsem tedy další nemalou částku do vhodného ochranného oblečení a obutí a usoudil, že se vyplatí udělat si i příslušné řidičské oprávnění.
Ihned v následujícím roce jsem tedy hned na jaře opět začal navštěvovat autoškolu.
Hned při první cvičné jízdě mě můj instruktor upozornil, že není zrovna vhodné, abych dojížděl na hodiny na svém motocyklu a navíc svůj stroj parkoval přímo na chodníku před učebnou a varoval mě před tímto jednáním zvláště před závěrečnými zkouškami se zkušebním komisařem, jenž byl znám svou přísností.
Maje toto na paměti, zaparkoval jsem v den závěrečných jízd o dva bloky domů dále.
Když jsem však zastavil na místě, uvědomil jsem si chybu, jíž jsem se právě dopustil. Přední kolo motorky směřovalo kolmo k vysokému obrubníku chodníku a vozovka k němu se prudce svažovala.
Bylo mi hned jasné, že vysoký obrubník nepřejedu a těžkou motorku zpátky na silnici vlastními silami nevytlačím.
Požádal jsem tedy kolemjdoucího chodce o pomoc, vysvětlil mu svoji situaci a motorku jsem s jeho přispěním odtlačil na vhodnější místo.
Poté jsem zaběhnul do blízkého řeznictví na vydatnou svačinku a za chvíli již s dalšími absolventy kursu netrpělivě očekával před budovou autoškoly, příchod zkušebního komisaře.
Když se tento zjevil na místě a byl nám představen, zhořkla mi uklidňující cigaretka v ústech a píchlo mě v levé straně hrudníku.
On se však na mě mile usmál, odpověděl srdečně na můj zahuhlaný pozdrav a požádal mě, zda bych mu nebyl nápomocen při odtlačení zkušebního stroje ze dvora autoškoly na ulici…
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…….
se kromě aut, pohybuje stále více a více jednostopých vozidel a začal si jich všímat se stále větším zájmem.
Obdivoval jsem mohutný zvuk a sílu strojů, rychlost a zručnost, s jakou se zkušení jezdci proplétali mezi
kolonami ostatních vozidel a při pohledu na ztepilé postavy jezdců, odděné do slušivých barevných kombinéz, se mě zmocňovala čím dál větší touha, býti také jedním z nich.
Občas jsem i na některém z frekventovaných míst zastavil u krajnice, sledoval projíždějící stroje a nassssával atmosféru. Na silných mašinách se kolem mě proháněli neznámí borci a musel jsem dát za pravdu tvrzení, které jsem kdesi zaslechl, že na pěkné motorce vypadá i sebevětší hovado jako king.
Tím spíše, že za tmavými plexištíty přileb nebylo lze rozpoznat, zda majitel stroje je nepohledný olysalec, či zda měl vážné problémy s dostudováním obecní sedmiletky.
Až přišlo jedno říjnové, teplé a slunečné odpoledne, kdy ve mně uzrálo pevné rozhodnutí, že i já budu motorkářem.
Vybral jsem z účtu své banky příslušný obnos, jež jsem hodlal do svého nového budoucího koníčka investovat, vyhledal v inzertních novinách adresu největšího prodejce ojetin, aby bylo z čeho vybírat a vypravil se autobusem na nákup.
Po příchodu do prodejny mě ohromila široká škála vystavených modelů, pečlivě vyrovnaných v dlouhých řadách, mezi kterými se proplétalo množství koupěchtivých zájemců.
Počal jsem bloumat mezi naleštěnými krasavci a začala se mě zmocňovat panika, zda z takového množství zboží budu schopen vybrat ten správný kus ještě ten den, neboť jsem byl rozhodnut, že do svého domova se navečer navrátím na jednostopém stroji, doprovázen atraktivní zvukovou kulisou.
Snažil jsem se však zachovat chladnou hlavu a postupovat systematicky.
Nejprve bylo nutno zvážit, do jaké sorty motorkářů se vlastně chci zařadit. Stanu se čoprákem a
s vlajícím plnovousem budu brázdit silnice na naleštěném, burácejícím Harleji? Nebo snad budu krosařem, zvaným též bahňák a s prskajícím endurem nenechám bez povšimnutí jedinou terénní nerovnost? Či snad je mému naturelu nejbližší silniční supersport, na němž bych lámal rychlostní limity našich sillnic?
Rozhodování to bylo nelehké, stroje všech kategorií byly v mých očích nádherné, ale nakonec jsem se přistihnul, že u kapotovaných, silničních sporťáků se zastavuji přece jen častěji.
Pečlivě jsem zkoumal stav plastů, kvalitu vzorku na pneumatikách a znalecky se ohýbal k zemi, abych odhalil případný únik oleje z motoru.
Po nějaké době jsem zahodil ostych a na jeden z vystavených exponátů, po vzoru ostatních zákazníků, hodlal usednout, abych tak zjistil, jak se v jeho sedle budu cítit.
S náležitým respektem a třesoucíma rukama jsem ke stroji nakročil a přehozením nohy přes jeho sedlo jsem mínil zaujmout správnou jezdeckou pozici.
Bohužel jsem nechtěně přehazovanou nohou nakopnul vedle stojící exponát, na němž se jen šťastnou shodou okolností právě nacházel jeden ze zájemců o případnou koupi.
Pouze jeho včasná a pohotová reakce zabránila tomu, že se stroj neskácel a mě jímala hrůza při pomyšlení, že bych jej svou neopatrností povalil a následný dominový efekt způsobil, že se k zemi následně poroučí i celá dlouhá řada ostatních stojících motocyklů.
Naštěstí se tak nestalo, já přeslechnul štiplavé poznámky na svou adresu, časem se otrkal a postupně osedlal snad všechny přítomné stroje.
Nakonec jsem se začal vážně rozhodovat mezi dvěma kousky, jež mi vyhovovaly jak cenou, tak barvou
a rozhodnul se zahájit obchodní jednání s prodejcem, který mě stejně už drahnou chvíli při mém zmateném pobíhání po hale nervózně pozoroval.
Nastínil jsem mu můj plán ohledně zakoupení jeho zboží a dychtivě očekával příval rad, jak co nejlépe vybrat, abych neprohloupil a odjížděl z jeho provozovny náležitě spokojen.
Znal jsem již v té době samozřejmě triky různých autoprodejců, jejichž jediným cílem je oholit zákazníka o jeho pracně vydělané peníze a bez jakýchkoliv morálních zábran jsou schopni prodat důvěřivému naivkovi krumpl, jenž je nebezpečný jak svému majiteli, tak jeho okolí.
Má neznalost poměrů mě ovšem udržovala v bláhovém přesvědčení, že prodejce motocyklů je zcela určitě srdcem vášnivý motorkář a jeho příslušnost k této sortě lidí je zárukou férového jednání, v němž není místo pro nečestnost a ziskuchtivost. A tak jsem k němu přistoupil s hlubokou důvěrou rovnající se vztahu mezi starším a mladším sourozencem.
.Lehce mě proto zklamal jeho přístup k podávání informací méně informovanému budoucímu členu té naší motorodiny. Obdržel jsem od něj pouze radu jedinou, a to tu, že nejlépe je, se po složení příslušné zálohy, na stroji projet a tak zjistit, jestli mi vyhovuje.
S pozdviženým obočím vyslechnul mou námitku, že jsem naposledy seděl na padesátikubíkovém Pionýru před dvaceti lety a od té doby až do dnešního dne nepřišel s motocyklem do styku.
Zjevně pobaven mým sdělením, mi oznámil, že záloha je ve výši ceny motorky a při případném pádu během zkušební jízdy se automaticky stávám jejím majitelem. Pak se mi ochotně nabídnul, že mi motorku vytlačí před obchod, abych se vyhnul kolizi, hrozící nezkušenému jezdci hned při průjezdu úzkými vrátky.
Venku mě ještě obeznámil s obsluhou stroje, shlédl se zájmem mé dva neúspěšné pokusy o rozjetí a poté se odebral za kšeftem, ponechav mě svému osudu.
Přišlo mi líto, že se tak rychle vzdálil, neboť nebyl svědkem, že hned při dalším pokusu jsem se rozjel a s tlukoucím srdcem udělal několik opatrných koleček po místním parkovišti.
Poté jsem se odvážně vydal do přilehlých ulic a po třetím objetí bloku domů, při střídavém zařazování prvního a druhého rychlostního stupně, jsem usoudil, že mašina je dobrá a že ji beru.
Sepsali jsme tedy kupní smlouvu, při jejímž podpisu jsem si vyslechnul chválu na to, jak jsem zkušeně a neomylně vybral ten nejlepší kousek, poté v místním obchodě, znaje pravidel silničního zákona, zakoupil ochrannou přilbu a tak jak jsem přijel, tj. v sandálech, kraťasech a tričku, jsem se vydal na cestu k vzdálenému domovu.
Ovládání stroje jsem si brzy osvojil, s mašinou se postupně sžíval a tak cesta ubíhala bez vážnějších problémů, pominu-li fakt, že se již smrákalo a přes atraktivně zatmavený plexištít přilby, jsem měl problém
rozeznávat, zda se na vozovce vyskytuje zrádná díra, nebo jde jen o naftovou či olejovou skvrnu. Kromě toho mě začala být v říjnovém podvečeru, v mém chatrném oblečení zima.
Celý prokřehlý, sotva se držíc řídítek, jsem se již těšil do tepla domova, když v tom mě kousek před cílem zastavila silniční hlídka Policie.
Rozechvělý jsem poslušně zastavil a chtěl sesednout. Bohužel jsem však opomenul vykonat jeden důležitý detail a tím bylo sklopení bočního stojánku. To mělo za následek, že jsem se i s těžkým strojem
skácel do prachu silnice, přímo pod nohy překvapeného příslušníka, jenž taktak uskočil před mým ne-
čekaným atakem.
Pomohl mi na nohy a s pobaveným úsměvem naslouchal vyprávění mého celodenního dobrodružství, přerušovaném drkotáním zubů.
Naštěstí i on se v civilu věnoval motorkám a tak mě, osvěžen v nudné službě moji klauniádou, po chvíli konverzace propustil, aniž vyžadoval jakékoliv doklady.
Odřen a otlučen po zalehnutí těžkým motocyklem, jsem toho dne doma usínal s blaženým úsměvem na rtech, v očekávání nevšedních zážitků dnů příštích.
Po několika dnech v sedle a stovkách naježděných kilometrů jsem seznal, že tento nový koníček mi velice přirostl k srdci a vydrží mi jistě po delší dobu. Investoval jsem tedy další nemalou částku do vhodného ochranného oblečení a obutí a usoudil, že se vyplatí udělat si i příslušné řidičské oprávnění.
Ihned v následujícím roce jsem tedy hned na jaře opět začal navštěvovat autoškolu.
Hned při první cvičné jízdě mě můj instruktor upozornil, že není zrovna vhodné, abych dojížděl na hodiny na svém motocyklu a navíc svůj stroj parkoval přímo na chodníku před učebnou a varoval mě před tímto jednáním zvláště před závěrečnými zkouškami se zkušebním komisařem, jenž byl znám svou přísností.
Maje toto na paměti, zaparkoval jsem v den závěrečných jízd o dva bloky domů dále.
Když jsem však zastavil na místě, uvědomil jsem si chybu, jíž jsem se právě dopustil. Přední kolo motorky směřovalo kolmo k vysokému obrubníku chodníku a vozovka k němu se prudce svažovala.
Bylo mi hned jasné, že vysoký obrubník nepřejedu a těžkou motorku zpátky na silnici vlastními silami nevytlačím.
Požádal jsem tedy kolemjdoucího chodce o pomoc, vysvětlil mu svoji situaci a motorku jsem s jeho přispěním odtlačil na vhodnější místo.
Poté jsem zaběhnul do blízkého řeznictví na vydatnou svačinku a za chvíli již s dalšími absolventy kursu netrpělivě očekával před budovou autoškoly, příchod zkušebního komisaře.
Když se tento zjevil na místě a byl nám představen, zhořkla mi uklidňující cigaretka v ústech a píchlo mě v levé straně hrudníku.
On se však na mě mile usmál, odpověděl srdečně na můj zahuhlaný pozdrav a požádal mě, zda bych mu nebyl nápomocen při odtlačení zkušebního stroje ze dvora autoškoly na ulici…
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…….
street-biker
offline
0/4
Dobruška
0/4
Dobruška
lakiš.
offline
0/1
Neratovice
0/1
Neratovice
PepinoV
Smazany
offline
4/147
Květnice
offline
4/147
Květnice
666S999
offline
29/5713
Prostějov 1
29/5713
Prostějov 1
Příběh prožitého pekla , Pavla Pakovského, plátce penzijního pojištění.
Po příjemně prožitém pátečním pracovním procesu přemítám...posedět pokolikáté před pohostinstvím při pívu? Pche, použiju Pepova Pionýra pro provětrání, při podmínce pěkného počasí...Pouštím předpověď: převážně polojasno, pochyby překonány. Procházím přítmím podivného přístavku, převlékám pláťáky, polobotky postačí, pak přidávám pokrývku palice, pro pana příhodu.
Počínám přesně plnit předstartovní postup, prohlížím palubovku, pojistky, palivo, pak přepínám polohu. Poklusem porychlený pincek, při prvním přeřazení... počíná pobrukovat, poznenáhlu pokuřovat,přesně přidáváným plynem. (pitomé přimazávání petrolejem, Pepovo pokrytecké přecházení příručky pro provozování Pionýra). Pak překoňován, peláším přírodní pěšinou, po pasece podobné planině pampy, pěkná prdel...prožívám pocit poskytovaný pohodlím pincka, pravé placebo.
Profukuje, přečtu přístroj, padesát pět. Projíždím přikrčen, pro přesnější průjezd pravotočivé, podoben přímo Pedrosovi, přitom přemítám...Puniet používá páčky!!! Proto přibrzďuji, poznenáhlu přední pneumatika přenáší přílišné přibrždění prokluzem, pangejt prolétám přímo, pak přidávám parakotoul, pincek připomíná projektil. Průlet přibližně popsán primitivním příkladem paranormální paraboly. Pak plachtím přes pichlavý plot! (piplaný platan pečlivě přistřižený pro přehrazení parcely patřící Petrovi Pokornému)
Přeletím? Paranoidní představa!!! Proboha!!! Pro páníčka, prd! Padám pěkně po papule příkrou průrvou plotu.
(Příběh překročil pomyslnou pohodu...poznámka publiku)
Pádem po předloktí přistávám palicí pěkně před parním potrubím přichystaným pro přitápění příměstské periférie. Pociťuji propichovaní pokožky... proklatě! Pětipalcový pančovací pin pohozený pracovníky pro případné příští pasování potrubí proniká pravou plicí.
Přemýšlím...přežiju? pojdu? Při představě posmutnělých příbuzných panikařím, prožívám plačtivě příznaky předsmrtného posrání. Pitomče, propadáš planým pocitům!!!
Poznenáhlu, pln pýchy, přemáhám pasivitu. Plížením plazením převážně pololeže přímo proti pěšině překonám poslední překážku, paráda.
Počkám... pět... patnáct... padesát... přestávám počítat, pitomost.
Právě projíždí pohotovost, pravděpodobně "první, pražská". Pokřikuji: "Pomoc! PO PO Pomoc!" Pak přirozeně padám, paměť přestává.... patuji, posekáno. Přibíhá pomocník, pak primář.
Polepují pokožku plastikem patrně proti pneumotoraxu.
Pak přijíždí policie... Pomáhat? (Podotýkám, přijeli pouze pro pojišťovnu...) Přeměřili pouze parcialní parametry polohy pincka. Přičetli poškození parovodu, pátrali po případných potenciálních poškozených, pitomci.
Policisté popsali pokračování příběhu pikantním protokolem:
Pracovníci pohotovosti předali pinckaře, pochroumaného Pavla Pakovského, přesně před polikliniku, při převozu probíhalo přeoperování pneumotoraxu, převážně praktickými pomůckami. Pacient přežil poškození plic, potažmo pohrudnice, pneumóza proběhla poklidně.
Proto při projížďkách předvídavě! Pamatujte, proměnné poloměry přináší problémy!
Příště přidejte plyn, porychlením paradoxně předejdete penetraci pneumatik.
Percentuelně posléze přežije pouze promile pitomých pinckařů!
Naposledy editováno 25.03.2012 11:48:37
Po příjemně prožitém pátečním pracovním procesu přemítám...posedět pokolikáté před pohostinstvím při pívu? Pche, použiju Pepova Pionýra pro provětrání, při podmínce pěkného počasí...Pouštím předpověď: převážně polojasno, pochyby překonány. Procházím přítmím podivného přístavku, převlékám pláťáky, polobotky postačí, pak přidávám pokrývku palice, pro pana příhodu.
Počínám přesně plnit předstartovní postup, prohlížím palubovku, pojistky, palivo, pak přepínám polohu. Poklusem porychlený pincek, při prvním přeřazení... počíná pobrukovat, poznenáhlu pokuřovat,přesně přidáváným plynem. (pitomé přimazávání petrolejem, Pepovo pokrytecké přecházení příručky pro provozování Pionýra). Pak překoňován, peláším přírodní pěšinou, po pasece podobné planině pampy, pěkná prdel...prožívám pocit poskytovaný pohodlím pincka, pravé placebo.
Profukuje, přečtu přístroj, padesát pět. Projíždím přikrčen, pro přesnější průjezd pravotočivé, podoben přímo Pedrosovi, přitom přemítám...Puniet používá páčky!!! Proto přibrzďuji, poznenáhlu přední pneumatika přenáší přílišné přibrždění prokluzem, pangejt prolétám přímo, pak přidávám parakotoul, pincek připomíná projektil. Průlet přibližně popsán primitivním příkladem paranormální paraboly. Pak plachtím přes pichlavý plot! (piplaný platan pečlivě přistřižený pro přehrazení parcely patřící Petrovi Pokornému)
Přeletím? Paranoidní představa!!! Proboha!!! Pro páníčka, prd! Padám pěkně po papule příkrou průrvou plotu.
(Příběh překročil pomyslnou pohodu...poznámka publiku)
Pádem po předloktí přistávám palicí pěkně před parním potrubím přichystaným pro přitápění příměstské periférie. Pociťuji propichovaní pokožky... proklatě! Pětipalcový pančovací pin pohozený pracovníky pro případné příští pasování potrubí proniká pravou plicí.
Přemýšlím...přežiju? pojdu? Při představě posmutnělých příbuzných panikařím, prožívám plačtivě příznaky předsmrtného posrání. Pitomče, propadáš planým pocitům!!!
Poznenáhlu, pln pýchy, přemáhám pasivitu. Plížením plazením převážně pololeže přímo proti pěšině překonám poslední překážku, paráda.
Počkám... pět... patnáct... padesát... přestávám počítat, pitomost.
Právě projíždí pohotovost, pravděpodobně "první, pražská". Pokřikuji: "Pomoc! PO PO Pomoc!" Pak přirozeně padám, paměť přestává.... patuji, posekáno. Přibíhá pomocník, pak primář.
Polepují pokožku plastikem patrně proti pneumotoraxu.
Pak přijíždí policie... Pomáhat? (Podotýkám, přijeli pouze pro pojišťovnu...) Přeměřili pouze parcialní parametry polohy pincka. Přičetli poškození parovodu, pátrali po případných potenciálních poškozených, pitomci.
Policisté popsali pokračování příběhu pikantním protokolem:
Pracovníci pohotovosti předali pinckaře, pochroumaného Pavla Pakovského, přesně před polikliniku, při převozu probíhalo přeoperování pneumotoraxu, převážně praktickými pomůckami. Pacient přežil poškození plic, potažmo pohrudnice, pneumóza proběhla poklidně.
Proto při projížďkách předvídavě! Pamatujte, proměnné poloměry přináší problémy!
Příště přidejte plyn, porychlením paradoxně předejdete penetraci pneumatik.
Percentuelně posléze přežije pouze promile pitomých pinckařů!
Naposledy editováno 25.03.2012 11:48:37
Míra1983
offline
4/23
Košíře
4/23
Košíře
Suzuveverka
offline
3/3670
Bohnice
3/3670
Bohnice
Tak to je paradni pocteni 
Kdy uz bude to pokracovani? 
Historka s policajtama je mi povedoma, akorat me se neco podobnyho prihodilo po "par" letech jezdeni a "par" najetych km. Lehke odlozeni motorky na dlazebnich kostkach a doklouznuti az k noham policajta, co tam zrovna vystoupil z auta.
Kdy uz bude to pokracovani? Historka s policajtama je mi povedoma, akorat me se neco podobnyho prihodilo po "par" letech jezdeni a "par" najetych km. Lehke odlozeni motorky na dlazebnich kostkach a doklouznuti az k noham policajta, co tam zrovna vystoupil z auta.
zam3k
offline
3/117
Mladá Boleslav III
3/117
Mladá Boleslav III
KawaP
offline
4/58
Neratovice
4/58
Neratovice
Ahoj, sorry všem, co se těšili na pokračování mého vyprávění. Asi dva dny po tom, co jsem hodil svoje dobrodružství na tyto stránky, potkala mě nehoda, jež mě na delší dobu upoutala na kriplkáru. Někdo by mohl říct, že jsem měl díky tomu dost času na psaní, ale věřte, že příbuzní si mrzáka ochočí k obrazu svému a je problém se z toho vymanit.
KawaP
offline
4/58
Neratovice
4/58
Neratovice
3 reakcí na tento příspěvek Kolik je vás tu podobných? )
Po úspěšném absolvování autoškoly, jsem se svému novému koníčku, přes nelibost své ženy, počal věnovat stále intenzivněji a užíval si ho z plna hrdla.
Nastalo období, kdy jsem se doma zjevoval jen z důvodu nezbytného spánku a kromě času stráveného v zaměstnání, podobaly se mé dny sobě, jako vejce vejci. V sedle motorky. Již mi radost z jízdy nekalil strach, že konám cosi nezákonného a červený terčík plácačky policejní hlídky, mě naplňoval radostí, že mohu bez obav zastavit a s pohrdavým úsměvem se pochlubit doklady, jež mne opravňovaly k řízení příslušného motorového vozidla.
Bylo to v dobách, kdy ještě neexistoval bodový systém a tak ani případná pokuta za překročení povolené rychlosti, nemohla zhatit pocit z pěkně prožitého dne.
Zpočátku jsem na své výlety vyjížděl osamocen, neboť v okolí mých známých se nanalézal nikdo, kdo by se oddával stejné vášni, ale postupem času, jsem se počal na svých cestách seznamovat s podobně postiženými jedinci.
Ovšem hned moje jedno z prvních seznámení s motorkářem stálo opravdu za to.
Na jedné ze svých vyjížděk, odpočíval jsem příjemně unaven před čerpací stanicí, když v tom se ozval zvuk motoru vytáčeného na maximum a posléze u mého stolku přistál neznámý borec v kombinéze s nezbytným závodním hrbem a těsně přede mnou postavil svůj stroj na přední kolo.
Musím přiznat, že jeho příjezd na mne v tu chvíli udělal slušný dojem, který však trval jen do okamžiku, kdy chlapec sejmul přilbu, přisednul a rozhovořil se.
Jeho slovní projev, v němž nejfrekventovanějším slovem bylo vole, jsem ještě byl schopen bez úhony strávit, avšak když mi počal líčit, kterak se s nikým a ničím nesere, a jen tak mezi řečí se dozvěděl, že vlastně žije mezi samými idioty, přestával jsem mu rozumět a nevěděl, jak slušně reagovat. Pouštět se sním do nějaké hlubší diskuze mi přišlo celkem zbytečné, neb mi to přišlo jako neefektivní ztráta času.
Po nějaké chvíli jsem uprostřed jeho monologu ostentativně kouknul na hodinky a zklamaně oznámil, že už se musím vydat na cestu k domovu.
Rozloučil jsem se tedy a vyrazil ke svému cíli.
Od čerpací stanice se táhla velmi dlouhá rovinka po nové rychlostní silnici a já po nějaké chvíli ustálil svoji cestovní rychlost na cca 160 km/h.
Užíval jsem si požitek z jízdy, když v tom mi u pravého ucha zaječel vytočený motor, doprovázený práskáním výfuku. Ohlédnu se a po své pravici vidím borce z benzinky. Chviličku se mnou udržoval stejnou rychlost, ale zčistajasna mi najednou svojí levačkou uštědřil mohutnou herdu do zad a pokývnutím hlavy
mě patrně vyzval, abych se s tím nemazal a porychlil.
Poté vzal za plyn a zmizel za horizontem, zatímco já, potýkal jsem se se svými rozkmitanými řídítky.
Na nejbližším možném místě jsem zastavil, vydýchal se a počal se oddávat trudomyslnosti. Do mysli se mi vkrádal strach a podezření, že pokud se budu nadále věnovat této zálibě a stýkat se s osobami podobného zaměření, čeká mě neblahý osud jedinců, jež podlehli většinovému vlivu kolektivu.
Živě jsem před sebou viděl mnohý případ kultivovaného a vzdělaného člověka, jenž se v minulosti nepřízní osudu a tehdy vládnoucí třídy, propadnul z pozice uznávaného odborníka např. až na člena party kopáčů a namísto toho, aby nevzdělané dělníky pozvednul k vyšším cílům, počal se po nějaké době v tomto kolektivu, oddávat nezřízenému pití alkoholu a sukovitému humoru, jemuž však, k jehož údivu, najednou nikdo z jeho dosavadních přátel, valně nerozuměl.
Moji lásku k motorkám však naštěstí nezhatil jeden náhodně potkaný primitiv a já po čase seznal, že v této komunitě se nachází i spousta fajn lidí, se kterými se rád potkám kdykoliv a kdekoliv.
V počátcích mého ježdění jsem také zjistil, že člověk se velice snadno dá svést k domněnce, že je něčím vyjímečný.
Když jsem někde do té doby, prováděl nějakou činnost a zdálo se mi, že se na mne upírá více pohledů, než mi přišlo přirozené, přičítal jsem to ve své skromnosti, vždy jen jakési náhodě, které jsem nerorumněl.
Ovšem, když jsem se někde objevil na svém motocyklu, považoval jsem (mnou domnělý) zájem kolemjdoucích hlavně za projev obdivu a uznání mé osoby. Mnou chybně vnímanou, zvýšenou pozornost, otáčejících se hlav dívek a žen za mou osobou, přisuzoval jsem faktu, že vycítily přítomnost nadsamce, se kterým se ve svém dosavadním, šedivém životě nesetkávají každý den.
Bylo jen dobře, že jsem byl z tohoto mylného dojmu velice brzy vyléčen.
Jednoho dne, zajel jsem si do města vyřídit jakousi záležitost a po krátkém hledání místa k zaparkování, se mi jako nejlepší jevila možnost, využít volného místa před místním gymnasiem.
Na chodníku před školou v tu dobu postával hlouček pokuřujících školaček a já byl nucen zastavit přímo před nimi.
Jen pár okamžiků jsem se opájel pocitem, že moje zaparkování, doprovozené dvojitým vrknutím plynovou rukojetí, bylo sledováno s opravdovým obdivem a zájmem. Zpočátku tomu možná tak i bylo...
Když jsem však sesednul a sejmul přilbu, dostalo se mi ledové sprchy.
Z hloučku gymnazistek zaznělo překvapeně : "Ty vole! Takovej dědek!!"
Uběhlo jen několik málo měsíců a mě počala má mašina býti málo šťavnatá, tudíž počal jsem se rozhlížet po něčem silnějším. Poctivým pročítáním testů v motorkářských časopisech a diskuzí na motorkářských serverech, dospěl jsem k názoru, že jen ta nejsilnější je pro mne nejvhodnější.
Po nějaké době nerozhodného tápání, jsem se nakonec pevně
rozhodnul pro kousek, jenž mě oslnil svým barevným provedením a i přes jeho těžkou dostupnost, byl jsem rozhodnut získat jej stůj co stůj.
Po několika týdnech marného snažení, se mi jej podařilo získat za rozumnou cenu na domácím trhu, od nebožáka, jehož k neplánované prodeji milované motorky, dotlačila jeho panovačná družka, pachtící se po penězích na zakoupení zbytečností do nového bytu.
Náhoda tomu chtěla a ve chvíli, kdy jsem se seznamoval s další naplněnou touhou svých snů, potkal jsem po dlouhých letech bývalého spolužáka, jenž byl v ten čas také vlastníkem motocyklu.
Ihned mne seznámil se svým příbuzným, taktéž motorkářem, kterému nedalo mnoho práce přesvědčit mě, že jen návštěva závodního okruhu přináší to pravé potěšení z jízdy.
Na nejbližší možný termín jsme se tedy domluvili na návštěvě závodní dráhy a já se již nemohl dočkat chvíle, kdy začnu čerpat nové jezdecké zkušenosti.
V předvečer uskutečnění plánované akce, mne spolužák ještě navštívil u nás doma, abychom probrali podrobnosti odjezdu. Při našem rozhovoru bylá přítomna i má mlaďounká manželka a jeho poťouchlé povaze nemohla samozřejmě uniknout její neznalost a neinformovanost v této oblasti zájmů.
Věren naší společné zálibě v černém a cynickém humoru, okamžitě rozpoznal v mé ženě vhodnou oběť pro své zvrácené choutky.
Po jejích vyjádřených obavách, zda při této činnosti nemůže dojít k nějakému zranění, počal nadšeně líčit nepočítané množství vážných úrazů a otevřených zlomenin, ke kterým na dráze pravidelně dochází.
Hrůza a děs v jejích očích povzbudily jeho chtíč a fantazii a přes mé protesty, rozhovořil se o smrtelných pádech, které jsou tam běžné, asi tak stejně, jako výmněna pneumatik.
I přes mé soustavné varování, že jde jen o nejapný žertík, podařilo se mu dostat dosáhnout svého a mou ženu dokonale vyděsit.
Během jeho líčení dění na okruhu, dospěla má žena k přesvědčení, že jsem se stal patrně obětí nějaké pološílené sekty, jejíž členové se pravidelně scházejí na předem určených místech, za účelem sebemrzačení.
Pojem uzavřený okruh, v ní pak vyvolával představu jakéhosi tajemného místa, důkladně skrytého před zraky veřejnosti, na němž se po skončení seance povaluje množství sténajících, či zcela bezvládných těl.
Naštěstí však, ihned po odchodu spokojeného úchyláka, ubezpečila mě, že jeho hru včas prohlédla a s pobavením na ni přistoupila.
O tom, co se ji však opravdu honilo hlavou ve chvíli, kdy mě po akci nad ránem přivezli hoši domů, s fixací na zlomené klíční kosti, odmítala však se mnou hovořit.
Konečně nadešel mnou tak dlouho očekávaný den a já se konečně vypravil za novým dobrodružstvím.
Naložili jsme motorky na přívěs a vyrazili. Pečlivě jsem vstřebával rady a informace, jichž se mi po celou, cca dvouhodinovou cestu bohatě dostávalo a po dosažení cíle, nenašel by se v místě konání akce, lépe připravený jezdec v oblasti teorie, než jsem byl já. Již jsem věděl, že je potřeba zahřát pneumatiky objetím alespoň jednoho klidného kola na příslušnou teplotu, aby získaly potřebnou přilnavost. Nesnažit se za každou cenu dohnat rychlejší jezdce atd, atd.
Byl jsem natěšený na nové zážitky a již se v klidu se připravoval na první jízdu.
Stačilo však několik málo minut a v mém těle se odehrála neuvěřitelná zmněna. Při čekání na vpuštění na závodní trať se mi divoce rozbušilo srdce a ruce se rozechvěly.
Ihned po startu se mi snad zatemnil mozek, před očima jsem měl rudo a věřím, že se mi i bělmo očí podlilo krví.
Okamžitě jsem zašlapal v prach všechny dobře míněné rady, určené začátečníkovi a počínal si, jak smyslů zbavený.
Do první zatáčky jsem na nezahřátých gumách nalétl tak rychle, že má první myšlenka mě nutila poslat to rovně do kačírku.
Je úžasné, jak umí mozek během vteřiny vyhodnotit i několik krizových situací a tak mě strach z případné kolize s jezdcem za mnou, nečekajícího můj zamýšlený manévr, donutil sklopit motocykl do náklonu, jehož jsem se do té doby ještě nikdy neodvážil. Od stupačky počaly sršet jiskry, což mě natolik vyděsilo, že jsem motocykl narovnal, ale náhlá změna směru jízdy mě donutila jej opět sklopit. To se opakovalo ještě jednou a jezdce za mnou to na delší dobu jistě odradilo od pokusů o předjetí.
Tímto stylem jsem objel celé první kolo, maje před očima pouze záda jezdce přede mnou, kterého jsem byl odhodlán stůj co stůj pokořit.
Hned ve druhém kole konečně nadešla situace, o kterou jsem si po celý čas koledoval. Před jednou ze zatáček se mi motorka při prudkém brždění divoce roztancovala a nájezd do ní jsem již nezvládnul. Po vjezdu do kačírku se tanec stal ještě divočejším a já s hrůzou sledoval, jak se rychle blíží ochranná bariéra. Nechtěje do ní narazit, složil jsem svůj neovladatelný stroj na zem, ale obávajíce se zlomenin rukou při pádu ve vysoké rychlosti, držel jsem se, nevím proč, řídítek do poslední chvíle. To mělo za následek, že pád mého těla utlumila nejprve hlava a poté levé rameno, v němž vesele křuplo.
Pohotoví traťoví komisaři u mne byli během chvilky a trvalo jen pár okamžiků, kdy jsem byl se svou motorkou naložen na odtahový vůz a byl dopraven k místní ambulanci.
Zkušený doktor mě při pohledu na mou sněhobílou tvář několikrát vyzval, abych ulehnul na lůžko pro pacienty, ale já nedbal a byl rozhodnut zvládnout prvotní vyšetření chlapsky ve stoje.
Poté jsem najednou po nějaké době procitnul z bezvědomí a zasypán skleněnými střepy, sedíc ve vitríně s léky, sledoval sestru, kterak se marně snaží očistit lékařův plášť, znečištěný mými zvratky.
Nastalo období, kdy jsem se doma zjevoval jen z důvodu nezbytného spánku a kromě času stráveného v zaměstnání, podobaly se mé dny sobě, jako vejce vejci. V sedle motorky. Již mi radost z jízdy nekalil strach, že konám cosi nezákonného a červený terčík plácačky policejní hlídky, mě naplňoval radostí, že mohu bez obav zastavit a s pohrdavým úsměvem se pochlubit doklady, jež mne opravňovaly k řízení příslušného motorového vozidla.
Bylo to v dobách, kdy ještě neexistoval bodový systém a tak ani případná pokuta za překročení povolené rychlosti, nemohla zhatit pocit z pěkně prožitého dne.
Zpočátku jsem na své výlety vyjížděl osamocen, neboť v okolí mých známých se nanalézal nikdo, kdo by se oddával stejné vášni, ale postupem času, jsem se počal na svých cestách seznamovat s podobně postiženými jedinci.
Ovšem hned moje jedno z prvních seznámení s motorkářem stálo opravdu za to.
Na jedné ze svých vyjížděk, odpočíval jsem příjemně unaven před čerpací stanicí, když v tom se ozval zvuk motoru vytáčeného na maximum a posléze u mého stolku přistál neznámý borec v kombinéze s nezbytným závodním hrbem a těsně přede mnou postavil svůj stroj na přední kolo.
Musím přiznat, že jeho příjezd na mne v tu chvíli udělal slušný dojem, který však trval jen do okamžiku, kdy chlapec sejmul přilbu, přisednul a rozhovořil se.
Jeho slovní projev, v němž nejfrekventovanějším slovem bylo vole, jsem ještě byl schopen bez úhony strávit, avšak když mi počal líčit, kterak se s nikým a ničím nesere, a jen tak mezi řečí se dozvěděl, že vlastně žije mezi samými idioty, přestával jsem mu rozumět a nevěděl, jak slušně reagovat. Pouštět se sním do nějaké hlubší diskuze mi přišlo celkem zbytečné, neb mi to přišlo jako neefektivní ztráta času.
Po nějaké chvíli jsem uprostřed jeho monologu ostentativně kouknul na hodinky a zklamaně oznámil, že už se musím vydat na cestu k domovu.
Rozloučil jsem se tedy a vyrazil ke svému cíli.
Od čerpací stanice se táhla velmi dlouhá rovinka po nové rychlostní silnici a já po nějaké chvíli ustálil svoji cestovní rychlost na cca 160 km/h.
Užíval jsem si požitek z jízdy, když v tom mi u pravého ucha zaječel vytočený motor, doprovázený práskáním výfuku. Ohlédnu se a po své pravici vidím borce z benzinky. Chviličku se mnou udržoval stejnou rychlost, ale zčistajasna mi najednou svojí levačkou uštědřil mohutnou herdu do zad a pokývnutím hlavy
mě patrně vyzval, abych se s tím nemazal a porychlil.
Poté vzal za plyn a zmizel za horizontem, zatímco já, potýkal jsem se se svými rozkmitanými řídítky.
Na nejbližším možném místě jsem zastavil, vydýchal se a počal se oddávat trudomyslnosti. Do mysli se mi vkrádal strach a podezření, že pokud se budu nadále věnovat této zálibě a stýkat se s osobami podobného zaměření, čeká mě neblahý osud jedinců, jež podlehli většinovému vlivu kolektivu.
Živě jsem před sebou viděl mnohý případ kultivovaného a vzdělaného člověka, jenž se v minulosti nepřízní osudu a tehdy vládnoucí třídy, propadnul z pozice uznávaného odborníka např. až na člena party kopáčů a namísto toho, aby nevzdělané dělníky pozvednul k vyšším cílům, počal se po nějaké době v tomto kolektivu, oddávat nezřízenému pití alkoholu a sukovitému humoru, jemuž však, k jehož údivu, najednou nikdo z jeho dosavadních přátel, valně nerozuměl.
Moji lásku k motorkám však naštěstí nezhatil jeden náhodně potkaný primitiv a já po čase seznal, že v této komunitě se nachází i spousta fajn lidí, se kterými se rád potkám kdykoliv a kdekoliv.
V počátcích mého ježdění jsem také zjistil, že člověk se velice snadno dá svést k domněnce, že je něčím vyjímečný.
Když jsem někde do té doby, prováděl nějakou činnost a zdálo se mi, že se na mne upírá více pohledů, než mi přišlo přirozené, přičítal jsem to ve své skromnosti, vždy jen jakési náhodě, které jsem nerorumněl.
Ovšem, když jsem se někde objevil na svém motocyklu, považoval jsem (mnou domnělý) zájem kolemjdoucích hlavně za projev obdivu a uznání mé osoby. Mnou chybně vnímanou, zvýšenou pozornost, otáčejících se hlav dívek a žen za mou osobou, přisuzoval jsem faktu, že vycítily přítomnost nadsamce, se kterým se ve svém dosavadním, šedivém životě nesetkávají každý den.
Bylo jen dobře, že jsem byl z tohoto mylného dojmu velice brzy vyléčen.
Jednoho dne, zajel jsem si do města vyřídit jakousi záležitost a po krátkém hledání místa k zaparkování, se mi jako nejlepší jevila možnost, využít volného místa před místním gymnasiem.
Na chodníku před školou v tu dobu postával hlouček pokuřujících školaček a já byl nucen zastavit přímo před nimi.
Jen pár okamžiků jsem se opájel pocitem, že moje zaparkování, doprovozené dvojitým vrknutím plynovou rukojetí, bylo sledováno s opravdovým obdivem a zájmem. Zpočátku tomu možná tak i bylo...
Když jsem však sesednul a sejmul přilbu, dostalo se mi ledové sprchy.
Z hloučku gymnazistek zaznělo překvapeně : "Ty vole! Takovej dědek!!"
Uběhlo jen několik málo měsíců a mě počala má mašina býti málo šťavnatá, tudíž počal jsem se rozhlížet po něčem silnějším. Poctivým pročítáním testů v motorkářských časopisech a diskuzí na motorkářských serverech, dospěl jsem k názoru, že jen ta nejsilnější je pro mne nejvhodnější.
Po nějaké době nerozhodného tápání, jsem se nakonec pevně
rozhodnul pro kousek, jenž mě oslnil svým barevným provedením a i přes jeho těžkou dostupnost, byl jsem rozhodnut získat jej stůj co stůj.
Po několika týdnech marného snažení, se mi jej podařilo získat za rozumnou cenu na domácím trhu, od nebožáka, jehož k neplánované prodeji milované motorky, dotlačila jeho panovačná družka, pachtící se po penězích na zakoupení zbytečností do nového bytu.
Náhoda tomu chtěla a ve chvíli, kdy jsem se seznamoval s další naplněnou touhou svých snů, potkal jsem po dlouhých letech bývalého spolužáka, jenž byl v ten čas také vlastníkem motocyklu.
Ihned mne seznámil se svým příbuzným, taktéž motorkářem, kterému nedalo mnoho práce přesvědčit mě, že jen návštěva závodního okruhu přináší to pravé potěšení z jízdy.
Na nejbližší možný termín jsme se tedy domluvili na návštěvě závodní dráhy a já se již nemohl dočkat chvíle, kdy začnu čerpat nové jezdecké zkušenosti.
V předvečer uskutečnění plánované akce, mne spolužák ještě navštívil u nás doma, abychom probrali podrobnosti odjezdu. Při našem rozhovoru bylá přítomna i má mlaďounká manželka a jeho poťouchlé povaze nemohla samozřejmě uniknout její neznalost a neinformovanost v této oblasti zájmů.
Věren naší společné zálibě v černém a cynickém humoru, okamžitě rozpoznal v mé ženě vhodnou oběť pro své zvrácené choutky.
Po jejích vyjádřených obavách, zda při této činnosti nemůže dojít k nějakému zranění, počal nadšeně líčit nepočítané množství vážných úrazů a otevřených zlomenin, ke kterým na dráze pravidelně dochází.
Hrůza a děs v jejích očích povzbudily jeho chtíč a fantazii a přes mé protesty, rozhovořil se o smrtelných pádech, které jsou tam běžné, asi tak stejně, jako výmněna pneumatik.
I přes mé soustavné varování, že jde jen o nejapný žertík, podařilo se mu dostat dosáhnout svého a mou ženu dokonale vyděsit.
Během jeho líčení dění na okruhu, dospěla má žena k přesvědčení, že jsem se stal patrně obětí nějaké pološílené sekty, jejíž členové se pravidelně scházejí na předem určených místech, za účelem sebemrzačení.
Pojem uzavřený okruh, v ní pak vyvolával představu jakéhosi tajemného místa, důkladně skrytého před zraky veřejnosti, na němž se po skončení seance povaluje množství sténajících, či zcela bezvládných těl.
Naštěstí však, ihned po odchodu spokojeného úchyláka, ubezpečila mě, že jeho hru včas prohlédla a s pobavením na ni přistoupila.
O tom, co se ji však opravdu honilo hlavou ve chvíli, kdy mě po akci nad ránem přivezli hoši domů, s fixací na zlomené klíční kosti, odmítala však se mnou hovořit.
Konečně nadešel mnou tak dlouho očekávaný den a já se konečně vypravil za novým dobrodružstvím.
Naložili jsme motorky na přívěs a vyrazili. Pečlivě jsem vstřebával rady a informace, jichž se mi po celou, cca dvouhodinovou cestu bohatě dostávalo a po dosažení cíle, nenašel by se v místě konání akce, lépe připravený jezdec v oblasti teorie, než jsem byl já. Již jsem věděl, že je potřeba zahřát pneumatiky objetím alespoň jednoho klidného kola na příslušnou teplotu, aby získaly potřebnou přilnavost. Nesnažit se za každou cenu dohnat rychlejší jezdce atd, atd.
Byl jsem natěšený na nové zážitky a již se v klidu se připravoval na první jízdu.
Stačilo však několik málo minut a v mém těle se odehrála neuvěřitelná zmněna. Při čekání na vpuštění na závodní trať se mi divoce rozbušilo srdce a ruce se rozechvěly.
Ihned po startu se mi snad zatemnil mozek, před očima jsem měl rudo a věřím, že se mi i bělmo očí podlilo krví.
Okamžitě jsem zašlapal v prach všechny dobře míněné rady, určené začátečníkovi a počínal si, jak smyslů zbavený.
Do první zatáčky jsem na nezahřátých gumách nalétl tak rychle, že má první myšlenka mě nutila poslat to rovně do kačírku.
Je úžasné, jak umí mozek během vteřiny vyhodnotit i několik krizových situací a tak mě strach z případné kolize s jezdcem za mnou, nečekajícího můj zamýšlený manévr, donutil sklopit motocykl do náklonu, jehož jsem se do té doby ještě nikdy neodvážil. Od stupačky počaly sršet jiskry, což mě natolik vyděsilo, že jsem motocykl narovnal, ale náhlá změna směru jízdy mě donutila jej opět sklopit. To se opakovalo ještě jednou a jezdce za mnou to na delší dobu jistě odradilo od pokusů o předjetí.
Tímto stylem jsem objel celé první kolo, maje před očima pouze záda jezdce přede mnou, kterého jsem byl odhodlán stůj co stůj pokořit.
Hned ve druhém kole konečně nadešla situace, o kterou jsem si po celý čas koledoval. Před jednou ze zatáček se mi motorka při prudkém brždění divoce roztancovala a nájezd do ní jsem již nezvládnul. Po vjezdu do kačírku se tanec stal ještě divočejším a já s hrůzou sledoval, jak se rychle blíží ochranná bariéra. Nechtěje do ní narazit, složil jsem svůj neovladatelný stroj na zem, ale obávajíce se zlomenin rukou při pádu ve vysoké rychlosti, držel jsem se, nevím proč, řídítek do poslední chvíle. To mělo za následek, že pád mého těla utlumila nejprve hlava a poté levé rameno, v němž vesele křuplo.
Pohotoví traťoví komisaři u mne byli během chvilky a trvalo jen pár okamžiků, kdy jsem byl se svou motorkou naložen na odtahový vůz a byl dopraven k místní ambulanci.
Zkušený doktor mě při pohledu na mou sněhobílou tvář několikrát vyzval, abych ulehnul na lůžko pro pacienty, ale já nedbal a byl rozhodnut zvládnout prvotní vyšetření chlapsky ve stoje.
Poté jsem najednou po nějaké době procitnul z bezvědomí a zasypán skleněnými střepy, sedíc ve vitríně s léky, sledoval sestru, kterak se marně snaží očistit lékařův plášť, znečištěný mými zvratky.
PIGO
offline
2/646
Aš
2/646
Aš
Vendous
offline
5/4682
Kralupy nad Vltavou
5/4682
Kralupy nad Vltavou
dewwil
offline
25/17098
Krchov
25/17098
Krchov
4 reakcí na tento příspěvek Kolik je vás tu podobných? )
Já Vám napíšu story o nákupu legendárního stroje CB900F BoldOr...
Po skončení vojny v roce 99 jsem se rozhodl, že začnu zase lítat na motorce. První bylo sehnat adekvátní stroj s min. 750ccm, přece nebudu měkkej, mám něco nalítáno na fichtlech, jawce 350 a na japoncovi Suzuki TS125S. Internet sice byl, ale takovej nijakej a pomalej. Začal jsem kupovat Annonci a hledal svůj stroj snů. Po měsíci hledání jsem objevil mě neznámou Hondu CB900F BoldOr r.v.81 nedaleko Prahy. Čapnul jsem svůj první mobilní telefon zn. Sagem s dvoubarevným displejem a už s vibračním vyzváněním a jal se vytáčet telefonní číslo prodávajícího. Ten mi oznámil, že moto je OK akorát nemá baterii, říkám no problém, vezmu vlastní co mi zbyla ani nevím z čeho. Druhý den jsem vzal obnos, navlíkl se do kožených jeansů, kožené bundy zn. BMW(zakoupena v místním Second Handu za 700,-Kč), na haxny noname moto boty a na plešku starou "Šubrtku", kterou jsem sehnal v zastavárně...
Z kámošů zrovna nikdo neměl čas mě tam hodit autem nebo na moto, tak jsem pln odhodlání a očekávání vyrazil MHD. Jen co jsem vlezl do metra už jsem byl středem pozornosti, kožené individuum jak z SM Salonu v jedný ruce škopek a v druhý baterku do motorky, naštěstí jsem po pár zastávkách vystupoval a nemusel snášet dál pohledy spolucestujících. Ještě mě čekala cesta autobusem tak jsem si na zastávce dal cígo a trpělivě čekal, všichni na mě furt čuměli jak na exota a holky se na mě mile usmívaly a dvě mi z jiného autobusu i mávaly, začínal jsem si říkat, ty voe, chvíli jsi v kůži a už se na tebe holky a ženský mile usmívaj, mávaj ti, kua to bude život až někam přijedu na moto, to abych před ženskýma zdrhal. A, už mi jede bus, jelikož jsem jel mimo Prahu tak se platilo u řidiče resp. tento autobus řídila žena, když jsem přišel na řadu a řekl kam jedu tak se usmála a prej je to kousek a nemusím nic platit. Ty voe, paráda, lidi a zvlášť ženský milujou motorkáře, super. Po chvilce jsem dojel kam jsem potřeboval a za pohledů žen a pozdravu řidičky opustil autobus a mazal k prodejci. Prodejce mi otevřel a začal se smát jak magor a volá svou přítelkyni, ty krávo Lindo, pojď se na něco podívat, nechápal jsem o co Go... Přišla jeho přítelkyně a šla do kolen, to už jsem se jich zeptal co se děje, že tohle se mi děje celou cestu MHDčkem, vypuknul ještě větší smích a Linda říká, pojď se mnou, tak jsem šel postavila mě před zrcadlo a já se začal chechtat taky, já vůl, image drsného bajkera s rozeplým poklopcem a trenky s prasátkem a medvídkem Púem v růžové barvě
, hned mi byly jasný ty pohledy a úsměvy žen 
No, motorku jsem dostal se slevou, že prý se dlouho takhle nenasmáli a prodloužil jsem jim život cca o 10let.
Naposledy editováno 01.09.2013 08:59:29
Po skončení vojny v roce 99 jsem se rozhodl, že začnu zase lítat na motorce. První bylo sehnat adekvátní stroj s min. 750ccm, přece nebudu měkkej, mám něco nalítáno na fichtlech, jawce 350 a na japoncovi Suzuki TS125S. Internet sice byl, ale takovej nijakej a pomalej. Začal jsem kupovat Annonci a hledal svůj stroj snů. Po měsíci hledání jsem objevil mě neznámou Hondu CB900F BoldOr r.v.81 nedaleko Prahy. Čapnul jsem svůj první mobilní telefon zn. Sagem s dvoubarevným displejem a už s vibračním vyzváněním a jal se vytáčet telefonní číslo prodávajícího. Ten mi oznámil, že moto je OK akorát nemá baterii, říkám no problém, vezmu vlastní co mi zbyla ani nevím z čeho. Druhý den jsem vzal obnos, navlíkl se do kožených jeansů, kožené bundy zn. BMW(zakoupena v místním Second Handu za 700,-Kč), na haxny noname moto boty a na plešku starou "Šubrtku", kterou jsem sehnal v zastavárně...
Z kámošů zrovna nikdo neměl čas mě tam hodit autem nebo na moto, tak jsem pln odhodlání a očekávání vyrazil MHD. Jen co jsem vlezl do metra už jsem byl středem pozornosti, kožené individuum jak z SM Salonu v jedný ruce škopek a v druhý baterku do motorky, naštěstí jsem po pár zastávkách vystupoval a nemusel snášet dál pohledy spolucestujících. Ještě mě čekala cesta autobusem tak jsem si na zastávce dal cígo a trpělivě čekal, všichni na mě furt čuměli jak na exota a holky se na mě mile usmívaly a dvě mi z jiného autobusu i mávaly, začínal jsem si říkat, ty voe, chvíli jsi v kůži a už se na tebe holky a ženský mile usmívaj, mávaj ti, kua to bude život až někam přijedu na moto, to abych před ženskýma zdrhal. A, už mi jede bus, jelikož jsem jel mimo Prahu tak se platilo u řidiče resp. tento autobus řídila žena, když jsem přišel na řadu a řekl kam jedu tak se usmála a prej je to kousek a nemusím nic platit. Ty voe, paráda, lidi a zvlášť ženský milujou motorkáře, super. Po chvilce jsem dojel kam jsem potřeboval a za pohledů žen a pozdravu řidičky opustil autobus a mazal k prodejci. Prodejce mi otevřel a začal se smát jak magor a volá svou přítelkyni, ty krávo Lindo, pojď se na něco podívat, nechápal jsem o co Go... Přišla jeho přítelkyně a šla do kolen, to už jsem se jich zeptal co se děje, že tohle se mi děje celou cestu MHDčkem, vypuknul ještě větší smích a Linda říká, pojď se mnou, tak jsem šel postavila mě před zrcadlo a já se začal chechtat taky, já vůl, image drsného bajkera s rozeplým poklopcem a trenky s prasátkem a medvídkem Púem v růžové barvě
, hned mi byly jasný ty pohledy a úsměvy žen No, motorku jsem dostal se slevou, že prý se dlouho takhle nenasmáli a prodloužil jsem jim život cca o 10let.
Naposledy editováno 01.09.2013 08:59:29
dewwil
offline
25/17098
Krchov
25/17098
Krchov
mara-vtr
offline
1/272
Mikulov
1/272
Mikulov
Artepx
offline
15/27426
Olomouc
15/27426
Olomouc
Deyn
offline
1/81
České Budějovice 1
1/81
České Budějovice 1
PajdaXJR
offline
24/958
Choryně
24/958
Choryně
Rubi
offline
26/8011
Ráj
26/8011
Ráj
Petruše
offline
0/75
Nučice
0/75
Nučice
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Kolik je vás tu podobných? )
KawaP> zase parádní text, jako kdybych viděla film .... 
Petruše
offline
0/75
Nučice
0/75
Nučice
KawaP
offline
4/58
Neratovice
4/58
Neratovice
fockewulf
offline
84/26026
Praha 10-Štěrboholy
84/26026
Praha 10-Štěrboholy
MedWed
offline
28/38729
Prostějov
28/38729
Prostějov
dewwil píše: ... tak jsem šel postavila mě před zrcadlo a já se začal chechtat taky, já vůl, image drsného bajkera s rozeplým poklopcem a trenky s prasátkem a medvídkem Púem v růžové barvě , hned mi byly jasný ty pohledy a úsměvy žen
No, motorku jsem dostal se slevou, že prý se dlouho takhle nenasmáli a prodloužil jsem jim život cca o 10let.
prave jsi prodlouzil zivot i mne :D :D :D
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit nebo registrovat.
