Nějaká rychlokvaška, chyba už v první větě a úplně zbytečná ("účel dopravní předpisů"), dále spousta debilit typu, že porušení zákazu není příčinou nehody, překročení rychlost není příčinou nehody, sorry, ale já nechci pravidla podle tohoto výplodu, kdy budu muset vypustit družici, než vjedu do křižovatky, protože bych měl dát podle toho dementního textu přednost tomu, kdo se do ní řítí třeba i rychlostí světla...
Můj příklad: v každé křižovatce není rozhled na půl kilometru na každou stranu, a ten na hlavní to vůbec nemusí vědět, jak blbý rozhled z vedlejší je. Proto je NUTNÉ abys byl schopen POČÍTAT s tím, jakou nejvyšší rychlostí se může někdo přiřítit, tj. jak rychle musíš být schopen se z křižovatky dostat, aby ses nestal viníkem nehody.
Pokud někdo tu rychlost překročí, namáčí tě do průšvihu, o který vůbec nestojíš.

Pitomec nemá co na práci.

Určitě zajímavé zamyšlení, v mnoha ohledech souhlasim.

určitě zajímavé...ale profil na fejsbuku, abych si to přečetl, zakládat nebudu

mariano píše: určitě zajímavé...ale profil na fejsbuku, abych si to přečetl, zakládat nebudu

taky nemám profil na FB a v pohodě to čtu, ale jestli teda ti to nejde a chceš si ty hovna číst tak tohle je pro tebe

***** Dopravní předpisy *****



Jaký je vlastně účel dopravních předpisů, nebo pravidel silničního provozu, nebo provozu na pozemních komunikacích, říkejme tomu jakkoliv? Dopravní předpisy chápu jako soubor ujednání, která by měla sloužit k tomu, abychom předešli nehodám dopravou způsobeným, a abychom docílili maximálně možné plynulosti a efektivnosti dopravy. Myslím, že jednotlivá pravidla by se dala pomyslně rozdělit na ta zásadní a podružná. Ta zásadní jsou nezbytná k tomu, aby nedocházelo k nesmyslné nehodovosti vzniklé z chaosu. Mezi těmi zásadními vidím ujednání typu:

* jezdíme vpravo
* dáváme přednost zprava, kde není jiná úprava
* máme přednost na hlavní silnici
* předjíždíme zleva
* jedeme v rámci možností svých a svého vozu tak, abychom nezpůsobili nehodu nebo alespoň nikoho neohrozili, v lepším případě neomezili (ano tento poslední bod je již velmi široký, subjektivní, diskutabilní a jistě zneužitelný, ale k tomu se ještě vrátíme. Je však ze všech naprosto existenčně zásadní).



A pokud dále v této úvaze budeme mluvit o nedodržování předpisů, pak ne těchto. Tato chápu opravdu jako nezbytnost. Zásadnost a nezbytnost těchto pravidel potvrzuje fakt, že je až na zanedbatelné a těžko pochopitelné výjimky všichni bez problému dodržují a prakticky ani nejsou a nemusejí být nijak kontrolovány. Těžko si představit někoho, kdo bude z nějakého imaginárního zájmu jezdit úmyslně v protisměru, že?



Pak jsou pravidla ostatní, která spíše zajišťují plynulost dopravy, než že by řešila přímé ohrožení účastníků dopravy. Říkejme jim třeba podružná. Sem spadají všechna ostatní pravidla, ať už mluvíme o pravidlech přímo ovlivňující provoz, či jen lokální úpravy parkování nebo pravidla administrativní, jako jsou řidičská oprávnění, podmínky technické způsobilosti vozidel apod. Některá tato pravidla jsou nezbytná, některá vhodná, jiná zbytečná až naprosto nesmyslná. A některá z nich jsou potom velmi diskriminační. Ptáte se proč? Vždyť přeci naše řidičské schopnosti a zkušenosti jsou velmi rozdílné, a co jeden zvládne jako naprosto přirozenou součást své jízdy, může být pro druhého naprosto fatální. Vždyť přeci i naše vozidla jsou naprosto rozdílná, různé kvality, stáří, schopností i technického stavu. To, co je pro jedno vozidlo přirozený rozsah jeho schopností, je pro jiné zcela neproveditelné. Zásadní roli jistě také hraje znalost daného úseku. Většina dopravních pravidel však platí naprosto stejně pro různě kvalitní řidiče v různě kvalitních vozidlech, na zcela různých místech, za zcela rozdílných klimatických podmínek, za zcela různé viditelnosti za zcela různých znalostí trasy. Napadá mě pak logicky otázka – potřebujeme je vůbec, když rozmanitost situací a stavů, které jsou pak omezeny jedním pravidlem, je tak ohromná?



Pojďme se podívat na některá z nich. Opravdu potřebujeme zákaz předjíždění? Pokud přeci jedu podle posledního mnou uvedeného bodu základních pravidel, pak předjíždím jen tam, kde to schopnosti moje a mého vozidla umožňují tak, abych nezpůsobil nehodu, nikoho neohrozil ani neomezil. A to přeci hlavně ve vlastním zájmu. Ať jsou na silnici plné a přerušované čáry, jako informativní a doporučující prvek, který nám napoví v našich odhadech. Proč ne, ale potřebujeme jej opravdu jako zákaz? Proč platí zákaz předjíždění na konkrétním místě stejně pro těžký nákladní vůz, široký 2.5m a lehký výkonný motocykl, široký 70cm? Kdo rozhodl o tom, kde se smí předjet a kde ne? A jaký typ vozidla a řidiče vzal v úvahu, když tento zákaz stanovil? Opravdu potřebujeme značku STOP (zjednodušeně), když máme už tak přikázáno, abychom dali přednost v jízdě? Prosím, ať je to na daném místě jako doporučení. Ale proč platí stopka stejně pro vozidla s různou akcelerací? Proč platí stejně pro vozidla, ze kterých je jinak vidět? A proč je celoročně na místech, kde se výhled v letním a zimním období liší? Kdo to stanovil? A na základě které kombinace předchozích faktů? Teď poněkud kontroverzní příklad. Opravdu někde potřebujeme omezení rychlosti, pokud se řídíme základními pravidly? Proč je omezení rychlosti totožné pro různě kvalitní úseky komunikací, pro různě kvalitní řidiče v různě kvalitních či ovladatelných vozidlech? Proč je toto omezení totožné pro různé povětrnostní podmínky? Proč stejné pro den a noc, když tato každodenní skutečnost ovlivňuje okolní podmínky tak zásadně? Kdo tento limit stanovil? A pro kterou kombinaci předchozích možností? Opravdu jej potřebujeme?



Podobných příkladů by se samozřejmě našlo mnohem více, ale důvodu, proč zde uvádím právě tato, zejména pak rychlostní limit, se ještě dotkneme. Jistě vás napadne, že je naprosto nezvládnutelné tato pravidla takto různorodě určit pro tolik rozmanitých možností. Ale takto otázka vůbec nestojí. Já se ptám, zda je vůbec potřebujeme?



Kdybychom se řídili pouze základními pravidly, pravděpodobně by to mělo fatální vliv na plynulost dopravy, ale čistě teoreticky by nám to mělo stačit, abychom se vyvarovali dopravním nehodám. Z toho nepřímo vyplývá, že nedodržování těchto podružných pravidel by nemělo mít přímo vliv na vzniku dopravních nehod. Asi vás napadne pár příkladů z lokálních úprav, jako jsou jednosměrky a jiné zákazy, které by se asi na vzniku nehod podílet mohly, ale princip je vám asi jasný.





***** Dopravní nehody *****



Dopravní nehoda jako událost je jistě nejhorším důsledkem selhání dopravy. Předpokládám, že opravdu nikdo, kdo usedne do svého vozidla, ať už je jím cokoliv, nechce způsobit dopravní nehodu a ublížit tak sobě, ani ostatním, ať už na životech, zdraví, či majetku. Toto nikdo v úmyslu nemá. Nicméně dopravní nehody se stávají. Co je ale způsobuje? Ovládání motorových vozidel je poměrně komplikovaná činnost, která vyžaduje spoustu dovedností, zdravého úsudku a odhadů a zejména pozornosti, zrovna tak jako fakt, že podmínky okolo jedoucího vozidla jsou velmi proměnlivé z mnoha důvodů. Berme za fakt, jak už jsme uvedli v úvodu, že nikdo nebude porušovat základní pravidla a reálně vycházejme z toho, že nikdo nemá čistý úmysl ublížit sobě ani ostatním. Potom je nasnadě se zabývat otázkou, zda důvodem vzniku nehody může být porušení (podružných) předpisů. Samozřejmě, že nemůže!



Důvodem nehody je vždy nedostatečná pozornost k řízení vozidla, respektive přecenění schopností svých, nebo schopností vozidla za daných podmínek (což je vlastně porušení jednoho ze základních pravidel).



Nikdy není důvodem nehody porušení rychlostního limitu, bez ohledu na to, že porušen byl.



Ani být z principu věcí nemůže. Jak jsme si již řekli, bezpečná rychlost se mění podle spousty podmínek, které jsme již rozvedli (vůz, řidič, typ komunikace, počasí, denní doba, znalost trasy apod.). Rychlostní limit v daném místě je tedy naprosto nerelevantní a s bezpečnou rychlostí nemá absolutně žádnou spojitost, ať už je jakkoliv vysoký nebo nízký. Ostatně spousta nehod se stane v rámci rychlostních limitů.



Nikdy není důvodem nehody porušení zákazu předjíždění, bez ohledu na to, že porušen byl.



Důvodem takové nehody je opět přecenění schopností svých, nebo schopností vozidla za daných podmínek. Ostatně takových nehod se stane spousta i na úsecích, kde předjíždění je povoleno, nebo není upraveno.



Další příklady asi není třeba uvádět, princip je vždy stejný a dal by se shrnout do dvou vět:



Dopravní nehody nevznikají porušováním dopravních předpisů (stále mluvíme o těch podružných). Dopravní nehody téměř výhradně vzniknou přeceněním schopností řidiče, či vozidla za daných podmínek.



Nedostatečné věnování se řízení vozidla (čili nepozornost) je stále jen přecenění svých schopností. Zrovna tak požití alkoholu. Dalo by se tedy říct, že nehodám se bude předcházet tím více, čím více bude řidič znát svoje řidičské schopnosti a schopnosti svého vozu a to za různých podmínek a bude se řízení co nejlépe nebo aspoň dostatečně věnovat. Jak toho docílit je velmi složitá otázka, ale její těžiště se bezesporu pohybuje v prostoru ohraničeném termíny Prevence, Kvalitní autoškolství, Kvalitní silnice, Přehledné jednoduché a pouze nezbytné značení. A asi vás napadnou i další.



Nicméně je nám předkládán zcela jiný model. Zjednodušeně zní nějak následovně. Dopravní předpisy se musí dodržovat, aby se zabránilo nehodám. Pokud je nedodržujete, chcete úmyslně způsobit nějakou dopravní nehodu a pokud nechcete, vězte, že jí způsobíte. Porušováním dopravních předpisů dochází k dopravním nehodám. Proto je na nás potřeba silné represe. Čím více represe, tím více bezpečnosti.





***** Stávající princip represe *****



V ostatních oblastech života samozřejmě existuje spousta společenských norem, definovaných ústavou, zákony, vyhláškami apod. Tato pravidla rovněž slouží k tomu, aby společnost žila v určitém etickém, ekonomickém a společenském duchu a řádu a primárně jsou používána k tomu, aby si jednotlivci vzájemně nezpůsobovali nějakou újmu. Pokud se tak stane, přichází trest – represe. Je pro nás asi logické, že pokud někomu způsobíme nějakou újmu, jsme potrestáni. Finančně nebo společensky, popřípadě kombinací obojího. Potud v pořádku. Nenapadá mě žádná společenská norma, která by umožnila mě trestat za něco, co nikomu nezpůsobí žádnou újmu. Kromě jediné. Dopravních předpisů.



Vyjedu v sobotu brzo ráno z garáže, projedu bez zastavení stopku, protože je na ní vidět 300m nalevo i napravo. Pak se vydám po silnici lemované jen poli, ale stále v obci, nějakou bezpečnou rychlostí, asi 70km/h. O kus dál, kde je zákaz předjíždění, dojedu traktor, který bezpečně předjedu, protože jede extrémně pomalu a vidím pár set metrů před něj. Najedu na dálnici, a protože je zcela prázdná, s kvalitním povrchem, rozjedu se pro mě a můj vůz v tu chvíli bezpečnou rychlostí asi 165 km/h. Jakou jsem touto jízdou po asi 10km způsobil újmu? A komu? Žádnou. Nikomu. Možná, kromě traktoristy, nebyl nikdo v okruhu několika km ani na blízku. Přesto stávající systém umožní, abych za takové jednání byl ve srovnání s nedopravními delikty velmi tvrdě potrestán. A to hned dvakrát. Jednak finančně, v řádu desítek tisíc a jednak zákazem řízení na minimálně 1 rok, což by v případě velké části z nás znamenalo buď ztrátu zaměstnání, či konec podnikání a teda v principu totální životní kolaps. Za 10km bezpečné jízdy, kterou jsem nikomu nic nezpůsobil. Zde je rovněž na místě zmínit fakt, že pokuta, jako taková, je pro stát velmi zajímavá ekonomická entita. Platíme ji totiž vždy z již zdaněných, čistých peněz. A jestliže je celkové reálné zdanění u nás zhruba 60%, není od věci si uvědomit, že daná částka je v podobě naší práce ekvivalent 250% skutečné hodnoty. Vraťme se ale k nehodám. Jestliže tedy nejsilnějším argumentem je fakt, že chceme zabránit dopravním nehodám,



proč nejsme trestáni pouze za vinu na dopravní nehodě?



Princip by byl velmi jednoduchý, pravděpodobně také velmi spravedlivý a výkon spravedlnosti velmi levný. Opravdu nemůžeme být za volantem zodpovědní za to, co děláme tak, jako v jiných oblastech života? Není i v tomto případě pravda, že míra osobní odpovědnosti a účasti zvyšuje kvalitu a tedy bezpečnost provozu a naopak s rostoucími omezeními a rostoucími represemi se tato kvalita snižuje a tudíž bezpečnost nezvyšuje? Osobně mi dnešní stav omezení a represe přijde nejen naprosto nesmyslný, ale vnímám jej velmi citlivě jako drastické omezení mé osobní svobody až šikanu, což mimochodem nedobrovolně financuji velmi vysokou sumou peněz. Proto se ptám:





***** Komu to slouží? *****



Asi mi dáte za pravdu, že prakticky jediným sledovaným porušováním dopravních předpisů je měření rychlosti. Samozřejmě ne zcela jediným, ale v porovnání s ostatními delikty je v tak mnohonásobné převaze, že nad tím zůstává rozum stát. Proč? Protože měření rychlosti je technicky velmi jednoduché a všimněte si, jak v průběhu posledních let, díky technologickému pokroku v této oblasti, masivně vzrostlo. Dnes již probíhá prakticky zcela automaticky a krom našich peněz na výstavbu takových technologií k němu není potřeba žádného jiného úsilí ani personálních nároků. Co přináší? Několik základních benefitů pro stát nebo jedince, kteří stojí za jeho zřizováním a prohlubováním:

* generuje obrovský zisk do státní pokladny.
* generuje ještě větší zisk do rukou jedné jediné soukromé firmy. Věděli jste, že jediný subjekt vyjma Policie ČR, jenž má v naší zemi autorizaci k výkonu úředního měření rychlosti pomocí kamerových a radarových zařízení, je soukromá firma Czech Radar a.s.? Že tedy prakticky všechna úseková měření vlastní a provozuje tato společnost? A věděli jste, že tato společnost inkasuje bezmála 60% všech vybraných pokut? Dokážete si vůbec představit astronomické částky plynoucí z našich kapes do soukromých rukou? Dokážete si v tuto chvíli byť jen na okamžik představit, že tu jde o bezpečnost?
* generuje obrovský korupční potenciál na úrovni policie a obecních úřadů.
* generuje obrovský korupční potenciál na úrovni přidělování státních zakázek. Výstavba radarů a jejich provoz či údržba, je velmi drahá záležitost. Jak jsme si již řekli, provádí je jediná soukromá firma, která bez pochyby rozdává vysoké všimné těm, kdo se o takové zakázky zasadí.
* generuje obrovský potenciál k fízlování, tedy sledování nás všech tak, že je legální a bez toho, aniž bychom to mohli nějak ovlivnit. Na tomto místě bych nerad zacházel k nějakým fantaskním Orwellovským teoriím. Ale zároveň důrazně varuji před podceňováním tohoto faktu. Jen to, že si dnes málokdo umí v plném rozsahu představit, jak to může být proti nám zneužito, neznamená, že se tak neděje, či v budoucnu dít nebude.



Všímavější a přemýšlivější jedinci jistě registrují, kde se měří, a že s bezpečností to opravdu nemá nic společného. Radary jsou rozmisťovány tam, kde je překračování povolené rychlosti naprosto logické (zisk a korupce) a zároveň strategicky na všechny hlavní a propojovací tahy (fízlování). Radary uchovávají informace o každém vozidle, i těch, která jedou povolenou rychlostí. Proč? Toto musel někdo konkrétní rozhodnout. Kdo a proč? Aby taková agresivní represe, která má hlavní důvod své existence v obrovských ziscích a shromažďování informací o nás pro několik málo (námi) vyvolených, měla ve veřejnosti když ne podporu, tak alespoň dostatečnou toleranci, je potřeba širokou veřejnost dostatečně ovlivnit a mystifikovat. K tomu slouží:





***** Mediální masáž *****



Princip ovlivnění co nejširší veřejnosti pomocí médií je zhruba následovný. Nejdříve je potřeba stvořit obraz nepřítele, proti kterému je nutné razantně bojovat, protože ohrožuje naše zájmy, v tomto případě bezpečnost na silnicích. Je důležité, aby to byl někdo, proti kterému bude pro většinu z nás snadné zaujmout negativní, nebo ještě lépe nenávistný postoj. K tomu velmi dobře poslouží jedna z nejhorších lidských vlastností – závist. Většina z nás nebo, chcete-li, průměr, je jen průměrně majetná, pracující pro zisk někoho jiného. Jen tolik stačí, aby byl profil nepřítele vytvořen. Půjde o velmi dobře situovaného řidiče, nejlépe podnikatele nebo manažera, který nás všechny ožebračuje, vlastnící velmi drahý a tedy rychlý a silný vůz, který si většina z nás nemůže dovolit, ale tajně sníme o tom, že ho vlastníme. Rovněž známá osobnost, která se jistě také moc nepředře a má se velmi dobře, je velice vhodný kandidát. Je dobré tomuto nepříteli přiřadit nějaké sugestivní pojmenování. Nyní je v kurzu „Pirát“. Pak už je jen třeba vytvořit iluzi, že je mezi námi spousta takových nebezpečných pirátů, kteří usilují o naše životy a bezpečí, protože se na silnici chovají agresivně, nadřazeně, panovačně a nebezpečně. Důsledné a neustále se opakující mediální propírání pečlivě vybraných kauz dílo dokončí. Máme spoustu nepřátel, proti kterým je třeba razantně a nekompromisně zasáhnout. Že je vám tento obraz nepřítele povědomý?



Kolik ale těchto kauz ve skutečnosti bylo? 3 nebo 4? Z několika milionů řidičů? Opravdu jsou silnice plné nebezpečných pirátů? Vídáte je skutečně na vlastní oči na každém rohu? Já ne. Nepopírám, že určité procento řidičů se chová nezodpovědně. A přesto s největší pravděpodobností nikdo z nich neusedá za volant s tím, aby ublížili sobě nebo někomu jinému. Kolik jich ale opravdu je, aby byla tvrdá represe a šikana postavena proti nám všem? To není vůbec podstatné, jak jsem již zmínil výše, o bezpečnost tu vůbec nejde. Jde o zisk, o kontrolu, o moc.



Jistě jste si všimli, že za poslední dobu vyrazila média do velmi vydatné ofenzivy. Několik málo případů, zhruba dva, jsou propírány s tak neuvěřitelnou důkladností, že nad tím mnohým zůstává rozum stát, jiným bohužel skutečně média vytvořila vnitřní pocit, že teď už je na silnicích vážně zle a je třeba s tím něco rázně dělat. Zvláštní je, že zpráva, že za rok 2010 zemřelo na našich silnicích nejméně lidí za posledních 20 let, se v médiích krčila mimo hlavní stránky a obrazovky a vůbec se k ní žádná média prakticky nevracela. Vzhledem k tomu, jak intenzivní je v poslední době mediální tlak, je třeba se ptát:





***** Co se na nás chystá? *****



Dle různých vyjádření několika státních a policejních úředníků jsou na nás kromě masívního prohlubování již stávající represe a fízlování připravovány velmi znepokojující novinky. Pojďme se na ně společně podívat.



Pokrytí všech dálnic úsekovým měřením po celé jejich délce

Asi vám to jako až tak překvapivá novinka nepřijde, ale jak se dozvíte za okamžik, je to velmi důležitá snaha.



„Vyřešení problému s osobou blízkou“

To je pro ziskuchtivé jedince ze státního aparátu opravdový trn v patě. Je to totiž jediná, avšak významná skvrna na účinnosti automatických radarů. Pokud není na fotografii poznat, kdo automobil řídil, spadá důkazní břemeno do klína líné a neschopné policie, a to je zřejmě vážný problém, který brání snadné cestě k zisku. Pokud by se toto vyřešilo, už by i obsílky nebo rovnou složenky mohly být zasílány zcela automaticky. Je potřeba si ale vyjasnit některé velmi vážné otázky, které z této snahy vyplývají. Vzhledem k tomu, že právo nevypovídat proti sobě, ani svým blízkým, je zakotveno v ústavě, což si státní aparát zatím obejít nedovolí, je navrhováno následující. Za jakýkoliv prohřešek, kdy nebude jasné, kdo vůz řídil, bude prostě a jednoduše zodpovídat provozovatel vozidla a ten bude platit pokutu, ať se mu to líbí, nebo ne, bez ohledu na to, že za cizí prohřešky zodpovědný být nemůže, protože je nemůže ovlivnit. Body mu pak ze zbytků logiky odečteny být nemohou, vždyť to ani nemusí být řidič. Jde v tomto případě o potrestání viníka, nebo o zisk za každou cenu? Na tomto místě je třeba zmínit ještě jeden udivující fakt, že oni státní a policejní úředníci v médiích svorně tvrdí, že se řidiči na statut osoby blízké hromadně vymlouvají. Jak to mohou vědět? Jak si mohou dovolit je primárně podezírat ze lži? Co když jen využívají svoje ústavní právo? Nemáme snad právo být považování za nevinné, dokud nám vina není prokázána?



Finanční represe dle majetku viníka, či hodnoty vozidla, ve kterém byl přestupek spáchán

Pro podpoření této snahy je nám předkládán argument, že je třeba trestat tak, aby represe měla na každého stejný výchovný dopad. Nebyl snad toto prakticky jediný argument při zavádění bodového systému? Ten máme, tak o co tu jde? Každopádně tato snaha vyvolává spoustu velmi sporných a nebezpečných otázek. Co je skutečný majetek? Roční finanční příjem? Za kolik posledních let? Dům zadlužený hypotékou? Jaká je faktická hodnota vozu? Kdo ji bude zjišťovat? Jak by se mělo postupovat v případě půjčených, či firemních vozů atd.? Hlavně se ale nějak v tomto kontextu zapomíná na naše další ústavní právo, totiž že jsme si před zákonem všichni rovni. Dovedete si představit, že by se stejně přistupovalo k souzení různých právních deliktů z jiných oblastí práva? Například, že trest za ublížení na zdraví pro úspěšného živnostníka a otce rodiny, který rokem vězení přijde prakticky zcela o všechno, je mnohem více likvidační a tedy výchovný, než třeba pro popeláře, neřku-li nezaměstnaného flákače, který žije sám, a který se po návratu z ročního vězení společensky zapojí bez problému na své předešlé úrovni? Přijde vám to bizarní? Mně také. O co tu tedy ve skutečnosti jde? O bezpečnost nebo zisk a moc nad námi?



Dodržování povinné vzdálenosti od vozidla jedoucího před námi na dálnicích

Tuším, že byl nejvíce zmiňován navrhovaný odstup 70m. Jak je možné něco takového vůbec dodržet? Co budete dělat, až se před vás někdo zařadí, či začne z pravého pruhu před vámi předjíždět? Jak bude vypadat kolona na dálnici? Bude roztažena do stovek kilometrů, protože bude zhruba 10x delší než teď? Že to není proveditelné a schůdné? Kolik pozornosti k řízení vozidla a sledování okolního provozu zbude řidičům při neustálém počítání patníků či jiných značek pro kontrolu vzdálenosti? Nemylte se. Na Slovensku toto nařízení již na jednom úseku platí. Není snad toto už výsměch, či snad zkouška, co všechno ještě vydržíme? Není, podstata se skrývá jinde a je zcela prostá. Vzpomeňte si na před chvílí zmíněné kompletní pokrytí dálnic úsekovým měřením, tedy kamerami. Státní a policejní úředníci totiž právě objevili další velmi vzácný možný přestupek, který bude možné sledovat zcela automaticky, právě pomocí stejných kamer, které v tu chvíli už počítají naši průměrnou rychlost. Geniální. Objevili studnici obrovského zisku, prakticky bez jakýchkoliv finančních a personálních investic. Navíc ve spojení s plnou odpovědností provozovatele vozidla a téměř naprostou nemožností takové pravidlo za všech okolností dodržet, jde opravdu o zlatý poklad. Jde tu skutečně o bezpečnost, nebo jen o obrovský zisk a moc? U tohoto navrhovaného pravidla je na místě zmínit ještě jeden fakt. Spousta z nás, která je již mediálním násilím vnitřně přesvědčena o nutnosti stávajícího i budoucího represivního systému, často používá argument, že kdo nic neporušuje, nemá se čeho bát. Takovýto argument sice na první pohled může znít logicky, pokud jsou přesvědčeni, že mohou obětovat svoji svobodu a odpovědnost za vlastní chování „ku prospěchu“ všech ostatních. Jenže v tomto případě je zřejmé, že toto pravidlo před kamerami, které se jich na nic ptát nebudou, nebudou schopni dodržet. A to, co se jim doposud zdálo přínosné pro jejich bezpečnost, se v tuto chvíli obrací proti jim a bude to proti jim použito. Pokud na tuto zrůdnost dojde, doufám, že to spoustě těchto řidičů otevře oči.





***** Závěrem *****



Vraťme se na úplný začátek. Máte opravdu pocit, že současná a bohužel zřejmě i brzy budoucí podoba dopravních předpisů slouží primárně bezpečnosti a plynulosti dopravy? Jste stále přesvědčeni, že je potřebujeme? Opravdu se cítíte sami tak nezodpovědní za své chování na silnicích, že jste ochotni přijmout takto rozsáhlá omezení a represe? Opravdu jste přesvědčeni, že tato pravidla za vás tuto zodpovědnost beze zbytku převezmou? Opravdu máte pocit, že je mezi námi na silnicích tolik nebezpečných a nezodpovědných jedinců, kteří hazardují se svým životem, že jste ochotni všechna tato omezení a represe snášet? Opravdu víte, že takováto masivní represe udělá pro vaši bezpečnost víc, než důkladná prevence, kvalitní autoškolství, kvalitní značení a kvalitní silnice?



Motorismus a doprava přispívá do státního rozpočtu astronomickými částkami v řádu stovek miliard korun ročně v podobě spotřební daně z pohonných hmot, DPH z pohonných hmot i nákupu vozidel, mýtných poplatků, dálničních známek, silniční daně, parkovacích poplatků apod. Máte pocit, že jsou tyto ohromné částky vraceny nám, motoristům a řidičům v odpovídající výši v podobě kvalitních silnic, značení a usnadnění dopravy?



Tato úvaha nemá primárně vyvolat diskusi o pravdivosti, proveditelnosti, extrémnosti či snad utopii jejích jednotlivých částí. Obsahuje řadu nezodpovězených otázek. Je na nás, abychom na ně dokázali odpovědět. Její skromná a hlavní ambice spočívá pouze v tom, aby nás přiměla přemýšlet. Přemýšlet o tom, kde je vlastně pravda, jaký je skutečný stav věcí, kolik a komu platíme a co za to dostáváme. Kdo a jak s našimi penězi hospodaří a co všechno si k nám dovolí. Jaká máme práva. Má vyvolat otázky, zda jen několik málo konkrétních osob a firem nemanipuluje a neokrádá miliony nás řidičů. Má vyvolat otázky, co všechno jsme schopni a ochotni obětovat ze své vlastní svobody, důstojnosti a lidskosti a hlavně ve prospěch koho? A hlavně otázky, že pokud nejste ochotni toto všechno obětovat a financovat, jak se proti tomu bránit. A pokud si o těchto věcech skutečně budete přemýšlet, mějte na paměti krátkou citaci z ústavy, kde stojí, že:



lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Mele tam hovna. Jsme v české republice. Na většinu českých človíčků platí jen vztyčený prst-pokud není,človíček si dělá co chce a zkouší co všechno si může dovolit.
Ano je tam i pár věcí k zamyšlení, ale v globále to je blbost.

bože ať už skončí zima...

Na jednu stranu si myslim, že chápu, co tím chce básník říci. Na stranu druhou mi přijde, že zřejmě donedávna žil na jiný planetě v jiný galaxii. Pokud na to koukam jako člověk žijící na naší planetě a v naší galaxii, musím radikálně nesouhlasit a zároveň se divit, že se najde někdo, kdo tohle myslí vážně. Ne, že bych to někomu přál, ale asi by autorovi prospělo dostat se do nějaký dost blbý situace, za kterou nemůže a jejíž následky musí snášet jako bezpráví vůči němu. Třeba ho někdo zmrzačí. Ale v pohodě. Viník nic špatnýho neproved a tak nebude nijak potrestán. Nebo mu někdo přejede a zabije dítě protože měl super káru a tak mohl letět vesnicí kolem školy 130 km/h protože ta kára na to má a navíc svítilo sluníčko a bylo sucho. A nesouhlasit s postihem přestupců? Vždyť je to tak krásně zneužitelný. A autor tak sladce naivní ...

Asi bych se mohl vyjádřit skoro ke všemu v jeho článku. Jedna z mnoha věcí, co mě praštila přes oči je věta "Čím více represe, tím více bezpečnosti." myšleno v kontextu ironicky. Ano, přesně tak - stačí se podívat třeba do Francie. Nemyslim statisticky, i když to možná taky. Ale na silnice. Pár tisíc kilometrů se tam svézt. Řidiči jsou tam k sobě mnohem ohleduplnější, jsou klidný a dodržujou předpisy. Frantíci mají jiný myšlení než my Češi. Ale taky je to tim, že jsou vycepovaný drsnou represí.

VlastíkPlamínek píše: bože ať už skončí zima...

asi tak, každej už vymejšlí kokotiny

Příklad: Rovinka 10 km, široká suchá silnice, vidím před sebe na 3 km daleko. Mám supr káru, spoustu zkušeností, bystré smysly, ostrý zrak, čistou mysl... Inu, rozprdim to na tý rovince na 260 km/h, auto perfektně sedí, krajina ubíhá, sedím v pohodlném sedadle a plně se věnuji řízení. Legislativa přepsaná podle toho salátu na fuckbůku mi praví, že borec mého formátu nedělá nic špatného.

Mno, a 500 metrů vpravo ode mě se připojuje téčkem vedlejší silnice. Přes řadu stromů a vysokou trávu ale není vůbec vidět, z mého pohledu je přede mnou ještě 7 km bezstarostné rovinky. Na té vedlejší kdysi byla stopka, ale nejsme tupé stádo, umíme myslet vlastním mozkem, tak ji sundali, aby z nás zbytečný nařízení nedělaly voly. Z mé strany byla kdysi před touto křižovatkou omezená sedmdesátka, protože jeden z tvůrců dopravního značení si nalistoval sešit z fyziky ze střední školy, spočítal brzdnou dráhu ze sedmdesáti na nulu, a vyšlo mu jak daleko před tuhle nebezpečnou křižovatku má ceduli s číslem 70 umístit. Ale lidi chtěli sami určovat, na co jejich auto a jejich schopnosti stačí, a ceduli sundali...

Mám psát dál? Prostě to skončí pěknou mrdou na dveře auta z vedlejší, ale už se mi to nechce dopisovat

Naposledy editováno 28.01.2011 22:59:02

rraol> Když oni jsou všichni zákonodárci takoví blbci, že nás všechny omezujou a buzerujou, co?

Nebaví mě to číst...