A to ´sem se v Žabinách narodil a žil tam desítky let bez Pinka .
Asi byl už tehdá "utajenej" ...

Naposledy editováno 16.01.2019 15:55:48

Do Žabin jsem se přestěhoval teprve před pár lety, ale o to nejde.
Spíš mi vadí, že se tohle krásný vlákno o historii motocyklového sportu zbytečně zasírá tématem, které sem absolutně nepatří a řeší se už delší dobu v tématu : To se zase fízlové předvedli.
Tak raději něco pro spravení chutě:

Já se polepším ...

sem s tým ... https://www.motorkari.cz/tema/?t=181742

Naposledy editováno 17.01.2019 13:29:17

Že je ta moje poslední fotka s FŠ z Brna je jasné, ale pozná někdo z kterého místa ?
Myslím, že ta betonová svodidla byla někde mezi Kohoutovicemi a zatáčkou v Pisárkách.
Nebo že by lom ?

Naposledy editováno 17.01.2019 13:18:33

Já bych řekl, že tak "vyfachčené" járek na vodu byl snad jedině v zatáčce u lomu ...
No a na trati Franta Šťastný, Bohuš Staša a Gyula Marszovski , ne !??

Naposledy editováno 17.01.2019 14:52:29

PinkPanther> Určitě u lomu, byl jsem tam při GP v roce 1967-68.

Jako omluvu Pietrovi, autorovi tohoto článku, přidám pár fotek, sice z nedaleké minulosti, ale taky připomínající událost před
více než 34 lety . "Taky trochu" vítězství Kevina Schwantze při GP ČSFR 1989 , kdy se nejen on seznámil s naším klubem
v salonku hotelu Krystal v Rosicích u Brna a to po pátečním tréningu na GP ...

IvanDvoutakťák píše: Já bych řekl, že tak "vyfachčené" járek na vodu byl snad jedině v zatáčce u lomu ...
No a na trati Franta Šťastný, Bohuš Staša a Gyula Marszovski , ne !??

PinkPanther> Jezdci jsou jasný, je to pravděpodobně rok 1968 třída 250, Franta a Bohouš jedou na juniorech, Marszovski asi na Bultacu neb Aermacchi. Staša tehdy dojel osmý a Šťastný odpad z devátého místa.

Tomini: Tak nahlédnutím do literatury musím potvrdit, že je to tak. Rok 1968, třída 250 ccm, Staša dojel osmý, poslední s plným počtem kol, Šťastný odstoupil jak jinak než pro technickou závadu.
Jen pro úplnost doplním že vyhrál Read před Ivym ( oba na Yamahách ) a Rosnerem ( MZ ).
Šťastný si pak spravil chuť ve 350 kde dojel třetí za Agem a Rosnerem.
Bohužel to byla Františkova poslední bedna v Brně.

Ještě doplním o fotografii z těch posledních stupňů vítězů v Brně.
Františkovi bylo už 41 let a rok na to byl po 16 letech vyhozen z Jawy

Franta byl borec, ale přece jen mu už bylo přes 40 let a byl také hodně rozbitý a nějak taky neuměl včas skončit a Jawa už měla na další sezónu Bila Ivyho, který to už jezdil o dost rychleji než Franta!

Ta fotka je ze zatáčkou za Farinkou-první do prava,F.Š BYL TOVÁRNÍ JEZDEC JAWY víc jak 16 roku,již v roce 1954 jel JAWU OHC.IWYho přivedl do JAWY v roce 1969 Franta,dojížděl za ním-když dojel-B.Y- 2, F.Š -3. Frantu vykousal ho až Graseti,který měl ve smlouvě pro rok 1970,že bude jediný tovární jezdec pro 4 válec,jen pro Velkou Cenu ČSSR mohla být JAWA zapujčená jinému jezdci.

imoladu> S tou zatáčkou asi nemáš pravdu, páč tam vnitřkem byl trošku vyšší travnatý svah a určitě se do ní nanajíždělo tak ze široka jak do zatáčky u lomu. Když jsem poprvé uviděl fotku napadlo mně stejné místo, ale nějak jsem to potom přehodnotil.

V první pravé za Farinkou byl docela příkrý "divácký" svah už bezprostředně vedle vydlážděného "járku",
a ne takový mírný, téměř rovina, jaká byla až téměř dovnitř někdejšího lomu kamene a asi se nemýlím ,
když tam později sloužívali jako traťáci členové našeho Moto Klubu Brno ...

A ještě poznámku k "vykousání" Franty Šťastného z fabriky Jawa :
Frantu sprostě vyhodilo vedení Jawy, protože se netajil odporem ke dvoutaktní technologii, ke které se
znenadání vedení přiklonilo, když "proslul" výrokem *dvoutakt je pumpa na močůvku* a kritizoval
nespolehlivost motoru V4, respektive FAKT, že se neustále(!) zadírala jeho klikovka,
což se stalo osudným Billu Ivymu na Sachsenringu .
Není divu, že se Franta, v jeho věku a po všech zraněních, která utrpěl za ta léta na továrních čtyřtaktech,
Jawy 350 V4 ""bál"". Když se jednou, při brněnské GP, ta klikovka vyjímečně "neňafla", zajel třetí místo v MS
- viz fotka Pink Panthera #17023
Vedení Jawy neustále hledalo další jezdce, jako byli Jack Findlay, Ginger Molloy a na závěr "kariéry" této kopie
motoru Yamaha 250 V4 se stal jezdcem právě Silvio Grasetti, když předtím Jawu jezdil např. Zdeněk Bíma
a další čeští jezdci.
Když ani Grasetti nesplnil "touhy" vedení Jawy po dalších umístěních na stupních vítězů v závodech MS,
pošpinilo i jeho renomé výrokem, že na tak "výkonný" stroj nemá Na to hned v příští sezóně Grasetti
odpověděl angažmá v továrně MZ a na dvouválci 350, mimo jiné, vyhrál GP Jugoslávie v Opatii ...

Naposledy editováno 19.01.2019 19:35:00

Co si já pamatuji,tak u lomu nebyla strouha ale vyasfaltovaný vnitřek zatáčky-alespon v roce 1977 a později to tak bylo. Bíma jel JAWU 350 až do konce jejího nasazení,protože po jeho těžké havarii v Novém Meste n.Váhom v červnu 1971 JAWA oficiálně skončila s tímto projektem.

Taky bych, Tomini, řekl, že ta fotka ze zatáčky u lomu nebyla pořízena po roce 1970
A co si já pamatuju, tak v první pravé za Farinkou byl docela příkrý "divácký" svah už bezprostředně vedle vydlážděného "járku".

Naposledy editováno 19.01.2019 19:40:40

IvanDvoutakťák> Já se Ivane přikláním k tomu, že je to foto ze zatáčky u lomu, určitě je to rok 1968. V první pravé po Farince byl jak říkáš strmý svah až k trati, seděl jsem tam v roce 1967 a sledoval tréning, po té pravé následují dvě levé a pak pravá u lomu. Je pravda jak říká Imoladu, že járek byl později vyasfaltován, jestli to bylo nutné pro závodní auta to nedovedu posoudit, Je to už skoro padesát let nazpět, tak už se může něco z paměti vytratit

Našel jsem jedno foto té první pravé po farince, je ale z roku 1973.

Tu dvojitou levou před lomem jsem jezdil nejradši - ale to tam tenkrát byl provoz tak 10% toho co dnes ...

Zdar vespolek,
měli byste zájem přečíst si paměti starého programátora?

Tak ještě jednou lom, ale z pozdější doby už s balíkama slámy:

Ten odvodňovací žlab už je opravdu vyasfaltovaný.

WildOne píše: Zdar vespolek,
měli byste zájem přečíst si paměti starého programátora?

Ak sa týkajú tejto témy tak sem s nimi.

Sice ne moc kvalitní snímek, ale je tam vidět natřískaná tribuna ve Farince a nájezd do té pravé:

Opět "vypůjčeno" z facebookové skupiny Nezapomenutá Ostrava - foto ze závodů v Ostravě - Mariánských Horách v roce 1970:



Vlevo vítěz Zdeněk Bíma na čtyřválcové Jawě, vpravo třetí Franta Šťastný, který jel na soukromé Yamaze, chybí druhý Bohumil Staša s ČZ350V4.



(Za informace patří poděkování Mirkovi Schwarzovi, který je na FB doplnil)

rosho píše: Ak sa týkajú tejto témy tak sem s nimi.

Jsou to vzpomínky z období normalizace, značnou část vyprávění tvoří zážitky ze služební cesty do Sovětského svazu, na školení o jejich počítačích. Psáno s osobitým humorem, a mnohdy velice hardcore.

Malá ukázka:

Za dvě hodiny jsme přistáli suverením smykem na ledové ploše v totální vánici. Venku bylo 37 stupňů pod nulou, což okamžitě zalepilo všem nosy. S kufry v rukou klouzajíce na ledě a dusíce se jinovatkou jsme se opět dopotáceli vedeni jen slabě modrým světlem asi půl kilometru k obravským betonovým stavbám a věžím s anténami aobrovskými reflektory , a shromáždili se v obrovské prosklené hale, kde bylo již jen tak pět stupňů pod nulou. Všude zas prkené lavice a značné množství lidí. Většinou však byli již oblečeni naprosto standartně do černých vaťáků,černých papach, černých prošívaných kalhot,a vysokých černých holínek. V našich bílých papachách a západním oblečení jsem vypadlai jako nějaká stranická delegace, a byli všude pouštěni jako první.

Skončili jsem zase u prkěných budek s milicionáři, jen kontrola dokumentů byla důkladnější. Kufry jsme dostali až ráno za něuvěřitelné příhody: Ospalí jsem se dívali skrz obrovské skleněné tabule na plochu, kde stálo pořád ještě naše letadlo, ze kterého ale začali cosi vykládat. Nahoře v otvoru trupu stál černýě oblečený muž v papaše, a něco zevnitř vyhazoval z výše asi čtyř metrů na ledovou plochu. Vedoucí zájezdu se usmíval našemu zájmu, a pravil: To co vidíte jsou naše zavazadla. Doufám, že nikdo si neveze žádnej chlast...

Když byla na ledu navržena obrovská hromada zavazadel, zakroužilo znenadání nad plochou ve vzduchu letadlo, jakoby chtělo přistát do té hromady, najednou zdvihlo příď, a opět se zvedlo. Z reproduktorů v hale zněla rozčilená tatarština , které jsme samozřejmě nerozuměli, a pak jsme s úžasem viděli, jak ke hromadě zavazadel přijíždí malý bafající buldozer s radlicí, a hromadu posunje po ledu asi o sto metrů. Pak se zase nad plochou ukázalo letadlo, a přistálo klouzavě na vyčištěné místo. Vedoucí řval opodál smíchy, a nabízel sázky, o to, co prej kdo najde a nenajde z těch svejch kufrů.

Naše občas i dosti fatálně potrhané kufry se pak objevily vzadu haly na páse. Když každý našel alespoň něco svého, vedoucí výpravy opět vybral ruble, a s viditelně v ruce svíraným paklíkem vyrazil hledat ochotného dopravce, protože Kazaň byla asi sto kilometrů odtud. Tentokrát se vrátil až asi po půl dni, opět se vedl s starším mužem v kožené bundě, tenkrát jsme již nikoho z autobusu nevyhazovali, nastoupili, a usadili se. Pak jsme čekali asi ještě dvě hodiny, protože sněžilo tak, že nebylo prakticky vidět na krok. Vyrazili jsme až za tmy. Šofér opět nastartoval, přihnul si z lahve vodky, a zařadil rychlost.

Cesta byla teď prakticky jen po ledové občas zasněžené pláni, a řidič se snad řídil podle hvězd, protože silnice nikde nebyla vidět. Okolo desáté se přihnala taková vánice, že jsem asi hodinu stáli, a když už nikdo nevěřil , že dojedeme, asi za další hodinu jízdy se znenadání objevila ve vánici v dáli žlutá a modrá světla.

Za asi čtvrt hodiny jsme vystupovali s kufry v ruce u poměrně moderně vypadajícího interhotelu na okraji Kazaně. Byly asi tři hodiny ráno.

Celý text najdete zde.

Malá ukázka č. 2 (hardcore):

V deset druhý den jsme se šli podívat, jak dopadl kolega s kachním tatarákem, a nalezli ho za perfidního zápachu na pokoji v posteli zeleného jak mrtvola. Slabým hlasem nám oznámil, že asi umírá. Chtěli jsme zavolat lékaře, ale co jsem pochopili ze směsi rusko-tatarštiny znějící hlasitě ze sluchátka telefonu, ten prej vyspává po nějaké pitce. Když jsme se vrátili zpět, kolega už se v podstatě ani nehýbal.

Když jsme telefonem opětovně žádali lékaře, přišel asi za dvě hodiny jakýsi bledězelený mužík v bílém plášti, podíval se od dveří na mrtvolu, řekl nám lámanou ruštinou :

Kachní vejce, že.....

a odešel. Za chvíli se vrátil, nesl velký hrnec kouřící rejže z kuchyně, hodil ho na noční stolek, otevřel kolegovi ústa, a začal mu tam bezohledně cpát lžící horkou rejži.
Vypadalo to jak když krmí husu. Když do něj pracně našťouchal asi půl kastrolu, vytáhl z kapsy nějakou tubu, vyklepal z ní jednu zelenou obrovskou tabletu, a našťouchal ji do kolegy na tu rejži. Nato sáhl do náprsní kapsy, vyndal čtvrtlitrovou placatku, a nalil do něj ještě asi pět hltů vodky.

Kolega hlasitě dlouze říhl, začal se potit na čele jak pumpa, a definitivně znehybněl. Muž nás pak vyhnal z pokoje, strčil si klíč do kapsy, a s několika tatarskými
výrazy, kterým jsme nerozuměli, zmizel v chodbě. Když jsme kolegu zase večer navštívili, již pomalu chodil, a tiše mluvil. Ptal jsem se ho, co mu ten vrač dal. Vytáhl z kapsy tu tubu, ve které již nebyla ni jedna tableta, a podal mi ji. S úžasem jsem četl:

Tetracykline, Contained 10 tbl.x 1g

Musel jsem se tiše děsit, protože těch tablet tam bylo když jsem ji naposled viděl, tak minimálně pět. Nikdy jsem také nevěřil, že je možné přežít tetracyklin, zapíjený vodkou. Ovšem praktický pokus mne přesvědčil, že v zemi, kde zítra znamená již minimálně včera, je zřejmě nemožné jen holou běžnou a každodenní skutečností.

A pro jistotu ještě jednou odkaz na celý text zde.

Tak jsem to viděl za mlada já