PROFIL UŽIVATELE

hansdorf

Offline: Včera v 18:12 Hlavní stránka sekce

Skupina: Registrovaný
Pohlaví: Muž
Věk: 64
Město: Šumperk
Lokalita: Šumperk Olomo...
Pomohl: 3x
Založil témat: 9x
Napsal příspěvků: 110x
Body komentářů: 103 / 75
ID uživatele: 400901
Registrace: 25.11.2020

Adresa profilu:http://hansdorf.motorkari.cz (Sdílet)


Zkušební trasa ,ohoz a kozí obklady …

Motorka je jako droga nebo krásná holka, nikdy na ni nepřestaneš myslet

V životě člověk někdy naseká různé chyby , zakouká se do těch nesprávných očí, sáhne po otravné práci na deset let, ožere se a pak si nic nepamatuje  ,aby nakonec  zjistil, že první polovinu života mu ničili rodiče a druhou děti. John Lennon kdysi řekl:  “  Když jsem šel do školy, ptali se mě, čím chci být, až vyrostu. Napsal jsem „šťastný“. Řekli mi, že jsem úkol nepochopil, a já jim řekl, že oni nepochopili život.“ I proto jsem si řekl, že budu šťastný, poslal všechny někam  a sehnal si čtyři mašiny,které se mi líbily s tím, že jedna z nich bude „my sweet lord“  , teda jestli o to bude stát i ona a budeme společně  cestovat jak jen možno.

Když se ti v životě něco posere , vždycky si za to můžeš sám , a proto je  důležitý dobrý plán. Ten ti sice ještě nezaručí, že se něco nepodělá , ale měl by stáhnout riziko neúspěchu hodně dolů. Moto-plán na tuhle sezónu už mám :  nechat si stříknout kovid-sračku, najezdit aspoň dva tisíce km,vybrat si tu správnou  motorku  a počátkem léta obrazit Rumunsko-Srbsko, horské a podhorské partie , asi 4500 km na šestnáct dnů jako svůj první skutečný  trip v sedle vysněné mašiny .   

Ke štěstí mi  tak zbývá pouze jediné - vybrat si  ze čtyř klasických naháčů, které jsem posháněl - taky styl života-  od  půllitru (Suzuki GS 550)  přes sedmpade (BMW R 80/7) ,devítistovku (Triumph Bonneville T 100)  po jedenáctistovku Kawasaki Zephyr      a pustit se do toulek,které mě vždy táhly z chalupy.

Každou motorku  otestuji  na stejný trase (objektivní porovnání) , tu jsem  už  dal do kupy. V podstatě  protíná Orlické hory a Jeseníky, hodně zatáček ,ale i přehledné rovinky, kde se dá testnout co motorka umí  ,   předpoklad slabšího provozu i srážky s blbcem . Délka asi 300 km , nahoru dolů s krásnou okolní krajinou a výhledy do dálky , nejbližší šantán na trase „Riviéra“ u Vamberka ,nejlepší cukrárna „Laušman“ , Miletín,  kousek nad Hořicemi v Podkrkonoší.

Vyhrát by měla ta, která zajistí  že po dojezdu budeme spokojeni oba, já budu ještě správně nabuzený a „cestovně odpočinutý“ , motorka nebude uhnaná  ale ani  vlažná, prostě tak „akorát“ ,dá mi tu správnou porci emocí a nebude na mě vysazená, lidově řečeno nasraná . Prostě  vybrat si  holku  na společné povídání si na cestách , bezva parťačku a ne  vymazlenou  služku. Navíc  se nejméně 4x stejná  trasa  dá solidně vyhodnotit z pohledu časů, průměrné rychlosti, spotřeby , plánuji  dvě  tři  zastávky na kávu a cigáro a  po dojezdu se podívat jak to vypadá  z pohledu údržby. Večer ,přesněji ráno další den jako bonus  zjistím,  co mi to udělalo s figurou.

Na test- jízdy si  beru  poučení od zkušených : „Starého a odvážného motorkáře nepotkáš.  Buď  je mladý a odvážný , nebo jenom starý.  “

Ohoz  jsem si už pořídil , vysloveně letní provedení , našel jsem v Černilově celkem slušnou prodejnu použitého a za necelých 7k jsem získal  skoro vše, od helmy (nová) ,přes koženou bundu a kevlarový džíny  po boty, to je výhoda konfekční postavy.  Zbývají pouze dobré  rukavice a doplním ještě kožený hozny do rezervy, netrpím představou, že musím v hospodě  vypadat jako manekýn od Lunetiků.

Problémy na cestách  nepotřebuji a proto je chci  od sebe odradit  i  výběrem  trasy , pokud možno ne  nahuštěným cestám.  Taky   stylem   jízdy – nižší průměrná rychlost , žádný   doplňky, které  navozují pocit bezpečí   a  svádějí k rychlejší jízdě  , i kdyby to bylo na úkor pohodlí. Předvídavost -  každý v perimetru i mimo něj může být mešuge . Mám i   trvale aktivované  „ rain off “ tlačítko  , za  deště se chlastá a nejezdí se , i kdyby to mělo trvat týden, času mám dost a  hmotnou nouzí  netrpím .   K tomu  kvalitní  pneu na kolech + nějaký reflexky , dobrou asistenci  s navigací  a pár solidních kufrů s potřebným obsahem.  

Vybaven teoreticky, zčásti i prakticky  a  s čistou hlavou,začínám svoje vyjížďky  na třistakilometrovém  okruhu a ani   chladnější  počasí mi náladu nekazí .  Bylo to doslova boží.   Nikdo nic nechtěl , nikdo nevolal, nikdo neotravoval , protože jsem všemu  dal jednoduše vale  .  Začínám  s nejslabší   Suzuki GS 550 , hbitou a lehkou mrškou ,která  společně s Hondou CX 500 patří   do top  lehkých  strojů  konce 70. let.  Holka má 49 koní, klasický čtyřválec chlazený vzduchem  , řetěz , šestikvalt,   Mikuni karburátory  a  měla  by umět atakovat 184 km/hod.  K tomu 186 kg hmotnosti a 17lt nádrž s 2lt rezervou .

Začátek je trochu rozpačitý, připadám si jak v 15ti na první  schůzce s holkou, nesměle se dotýkáme   a potom poněkud nejistě společně  kráčíme  dál  …    Hltám první kilometry, krajina kolem mě se otáčí jak na kolotoči a gratuluji si k výběru ohozu. Helma je naprosto skvělá, kožená bunda taky , kevlarky nemají chybu , zato boty jsem podcenil, těsný a zdá se mi za hodinu , že mi trhají  nehty u palců jak při právu útrpném, v Černilově je musím otočit za jiný. Suzi chytla na první drbnutí , přední brzda neskutečně dobrá, zadní se mi zdá trošku slabší. Spojka stoprocentní , plynule  zabírá   , akcelerace  k plné spokojenosti.  Jednička  dolů,  řadit se snažím s citem  a funguje to nádherně.  Posez jak v Regio-jetu , přední tlumiče snad dělali v roce 1981 přímo pro mě, nemám co by jim vytknul, zadní tužší  a tak to má  být. Nic nevibruje, nic nedrnčí ,obě kola vzorově vyvážená.

Po chvíli jsem označen  motorkou za burana  , stěžuje si že  ji držím v nižších otáčkách, nejlíp je jí prý  nad polovinou  otáčkoměru , k červenému to ale  ani nezkouším, ještě nedozrál čas.   Za hodinu a něco zastavuji  , dávám cigáro a sobě průběžné  známky za jízdu. Konstatuji, že za ty roky , co jsem nejezdil, jsem neskutečně ztvrdnul  a že se ze mě stalo toporo.  Ostatně co jiného se po čtyřiceti letech dalo čekat, chce to jezdit a jezdit a zase jezdit, však ono se to poddá.  Největší slabinu vidím v nájezdech do zatáček, zejména pravotočivých, nevím proč .  Přitom Suzi skvěle drží stopu ,neplave ani  neodskakuje , zato tápe jezdec. Tipuji, že bych měl při nájezdech zrychlit a nebát  se to víc  sklopit, musíme být jedno tělo, a ne pytel brambor na motorce, však uvidíme.  A taky jemnější  nohu na řazení, neutrály mě občas míjí, což prokazuje   necvičenou  špičku  nohy  jezdce.

Jinak to jde, držím se akorát vpravo, předvídavost tam taky byla – jednou za zatáčkou spadený strom na cestě, podruhý  se mi do dráhy agresivně narval pičus s linkovým autobusem při výjezdu  od zastávky. Paragrafy znám, vím, že má přednost, ale nemůže si to  vykládat jako absolutní přednost, která může druhého bezprostředně ohrozit.   Pozitivem je, že jsem stihl strhnout Suzinu na druhou stranu a téměř současně  oběma brzdami v momentě stáhnout rychlost.

Téměř prasečí radost mám, když  dojedu kolonu, vpředu traktor s balíky slámy, za ním pět otrávených osobáků,úzká a klikatá okreska.  Mrknu dopředu ,krátká rovinka. Dvojka plný plyn, následuje naplno trojka , čtverka  a mizím koloně za obzorem.  Radostí si chci odplivnout,ale zavčas si uvědomím, že mám na palici nasazenou integrálku a stažené hledí…

V podvečer dojíždím v pohodě  domů,   provádím hodnocení  dne  a pro zjištěné nedostatky jako  instruktor trestám jezdce uložením povinnosti  trvale pilovat techniku jízdy do zatáček a přísným zákazem pohlavního styku , obojí do odvolání.   Naopak  Suzi dostává pochvalu před nastoupenou jednotkou. Pak si  hodím  horkou sprchu , manželce  řeknu ať se konečně podívá na pořádnýho chlapa  a  první motorku v chalupě. Společně  si dáme si několik sklenic  dobrého červeného , prohodíme jak nám to společně utíká a s pocitem dobře odvedené práce   jdu spát. Život je někdy neskutečné krásný.

Další stovky km ubíhaly stejně rychle jako dny v trhacím kalendáři, domů jsem se sice vracel rád, ale ještě  raději dával sbohem při výjezdu z domu natěšený na nikdy nekončící příběh. Taky už vím jaký to je když se kousne zadní brzda , přední kolo klouže na šotolině v zatáčce  nebo se dostane se včela do helmy. ..  .

Nejhezčí zážitek symbolicky 10km před domovem,poslední den,kdy jsem dosáhl 1000km. Vlakový přejezd, svítí červená ,kolona aut asi 100m když zbliknu,že první stojí motorka. Pronásledován nevraživými pohledy řidičů dojedu vedle ní.  Krásná  bílá mašina,taková menší,model a značku po mě nechtějte. Jezdec  se ke mně otočí a ona to štíhlá kočka s culíkem hnědých vlasů, mrkne na mě. Přejel vlak,  následuje bravurní odpich a se zrychlením ze Star Treku mi to zjevení  zmizí z dohledu. Tak chutná mládí. Tu kočenu už v životě neuvidím ,a  zbude mi vzpomínka na krásný den a   nápis na nádrži její  motorky „To je moje princezna..“  

Hodnocení motorky Suzuki GS 550e: Lehká , hbitá a nezáludná  motorka pro každého ,kdo začíná nebo se po letech vrací na dvě kola, případně na cesty po okolí. Mohu porovnávat pouze s minulostí , JAWA 250 pérák (1958), JAWA 350(1973) ,  a Suzi (1981) byla ve všem nejméně o level výše. Bez problémů odvedla to co měla, vrátila mě na cesty po dvou kolech a nikdy nezklamala, pominu-li jednu přepálenou pojistku. najeto :1073 km   průměrná spotřeba 4.5 lt/100km počet technických závad  1 (pojistka)

První tisícovka km za mnou a v sedle se už necítím jako bezdomovec. Základní návyky ovládání motorky  v sobě mám a přede mnou finále  příběhu „Na motorku po 40 letech“ . Což znamená   vybrat si  za tři týdny mezi BMW R 80 nebo Triumph Bonneville 100 nebo Kawasaki Zephyr 1100.  Každá z nich je neskutečná krasavice s vynikajícím rodokmenem  a ve skvělém technickém stavu. Každá z nich je nezpochybnitelná a úspěšná  legenda  napříč mezi motorkáři bez rozdílu věku a vyznání.   Taková šance přijde jednou za život a o to mi vlastně od samého začátku šlo. V klidu a pohodě mít možnost vyzkoušet si a porovnat mezi sebou skvělé motorky 70.-80tých let  od 750 přes 900 do 1100 cm3  a zjistit, která nejlépe odpovídá mému naturelu.

To už asi bude hodně těžké a nesnadné rozhodování , ale tak jsem si to naplánoval a dotáhnu to do konce , i kdyby z nebe padala hovna s háčky nebo   v Riviéře dávaly holky celou noc kozí obklady zadarmo.

 

Jak se Vám líbil tento článek?

Hodnocení (2x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Komentáře k článku
Snekofon napsal 02.07.2021 v 11:38

Tak mám takové tušení, že se nám děj zamotává - jestli jsem správně pochopil dění kolem, tak BMW a Triumph jsou ze hry a vedle Kawasaki se do boje o přízeň řidiče protlačila GSX1400. Doufám že se ještě dozvíme co vedlo k tomuto zvratu Osobně se přimlouvám za Suzuki jako primární moto, ale z vlastní zkušenosti říkám, že ještě jedno moto jiného charakteru se hodí - až už stará panelka, nebo třeba malý dvouválcový monster... nebo staré GS,....prostě něco na zpestření, za rozumný peníz pro čistou radost...

PlusOne napsal 21.05.2021 v 10:03

hansdorfe, piš dál! Jsem zvědavý, jestli to ten Zephyr nakonec vyhraje A děkuju za komentář u motorky, od kolegy šumperáka potěší dvojnásob

bonup napsal 16.05.2021 v 06:57

Moc pěkný. Už se těším na pokračování.

Snekofon napsal 13.05.2021 v 13:09

Tento seriál mě bavi. Scénář je tradiční, ale to vůbec nevadí. V první epizodě jsme poznali hlavního hrdinu, jeho základní motivaci i vedlejší postavy - v tomto případě mistrně obsazeno klasickými motocykly. Druhá epizoda už děj posouvá dále a pomalu připravuje půdu pro další dějství. Jako správný seriál, končí epizoda vyvrcholením očekáváni dalšího pokračování. Co příjde dál na řadu, bude se děj odehrávat podle prvotně načrtnuté linie, nebo dojde na na zvraty. Budou li to zvraty bude je psát osud, nebo autor. Dojde k změně trasy, vstoupí do hry nečekaně nový hrdina, stroj který nebyl na seznamu, ale shodou okolností změní rozdané karty? Nebo bude všechno jinak - my co pamatujeme legendární probuzení Bobbyho Ewinga v Dallasu jsme stále ve střehu, jestli není vše jen snění.... těším se kam se příběh posune!


TOPlist