Pre Nürburgring: BMW pojede doma

Dvanáctou zastávkou kolotoče zvaného mistrovství světa superbiků je německý okruh Nürburgring, kam se celý superbikový paddock vydal po strastiplné cestovní anabázi z ruské Moskvy - viz exkluzivní fotogalerie továrního týmu Kawasaki.

Nejdříve se podívejme na německý okruh Nürburgring očima historie: Okruh se nachází v blízkosti hradu Nürburg. Přírodní okruh dlouhý necelých 23 km, na kterém se konala Grand Prix Německa, byl v roce 1976, po havárii Niki Laudy, zrušen. Nahradil ho nově vybudovaný okruh nazývaný také jako „Nový Nürburgring”, který hostil kromě Velké ceny Německa také Grand Prix Evropy a Grand Prix Lucemburska. Jinak původní okruh byl vybodován v roce 1927 a jeho originální trať vedla mezi městy Adenau, Nürburg a Müllenbach.

Okruh se skládal ze dvou částí: hlavní byla Nordschleife (severní trať), dlouhá něco málo pod 23 km (zpočátku 22,810 km). Trať byla tvořena asi 180 zatáčkami různého charakteru a obtížnosti, mezi nejslavnější patřila Karussell (dnes nese jméno Caracciola-Karussell na počest Rudolfa Caraccioly). Pro svou náročnost byla přezdívaná „Zelené peklo“.

Druhá část okruhu Südschleife (jižní trať) je situována do blízkosti města Müllenbach. Délka okruhu byla 7,747 km a byla používána na motoristické události místního významu. Oba okruhy používaly místo nazvané "Start und Ziel Schleife" s boxy. Celková délka trati, která využívala oba okruhy, byla 28,265 km a byla pojmenována Gesamtstrecke. První ročníky Velké ceny Německa používaly kompletní délku okruhu, ke změně došlo roku 1931, kdy se začal používat pouze Nordschleife.

Po druhé světové válce se na Nürburgring vrací všechny hlavní motoristické události. V roce 1967, z důvodů velkých rychlostí vozů, byla přidána šikana před cílovou rovinku. Kvůli bojkotu ze strany jezdců v roce 1970 je Německá Grand Prix přesunuta do pohoří Eifel na Hockenheimring. Po stavebních úpravách se v roce 1971 Formule 1 na tuto trať vrátila.

Ani stavební úpravy, které trať prodělala v roce 1970, nezajistily lepší bezpečnost a její konec zpečetila nehoda Niki Laudy v roce 1976. Úřadující mistr světa Niki Lauda, nezvládl své Ferrari v úseku Bergwerk. Neovladatelný vůz byl mrštěn proti skalní stěně a následně zpět do silnice, kde začal hořet. Jen díky zákroku pilotů Merzaria, Ertla, Edwardse a Lungera, kteří se vrhli do plamenů, Niki Lauda žije.

Aby se na Nürburgring mohla vrátit Formule 1, musel se vybudovat nový, kratší a modernější okruh. Po několika návrzích a počátečních finančních problémech, byl konečně v roce 1984 nový okruh slavnostně otevřen. Byl vybudován v části dřívějšího Südschleife, který ovšem neměl s původním nic společného. Velká cena Německa se na okruhu konala pouze dvakrát a to v počátečních letech (1984 a 1985), poté z kalendáře F1 zmizel. Až od roku 1995 se Formule 1 na tento okruh vrací, když se tu pořádá Grand Prix Evropy a v letech 1997 a 1998 Grand Prix Lucemburska.

Co se týká šampionátu WSBK, tak ten zde nemá příliš velkou tradici, ba právě naopak. Letos se na Nürburgringu pojede teprve popáté za sebou, a celkově pošesté vůbec. Poprvé se na 5 137 m dlouhém okruhu se 6 levými a 11 pravými zatáčkami jelo v roce 1998 a vyhráli zde Novozélanďan Aaron Slight s Hondou a Ital Pierfrancesco Chili na Ducati. O rok později pak vyhráli Brit Carl Fogarty a současný tovární pilot BMW Troy Corser - oba tehdy na motocyklech Ducati. Poté následovala 8-letá přestávka, kdy se sice světové superbiky v Německu jezdily - v některých sezónách dokonce i 2x za rok, ale na jiných okruzích (2000-Hockenheim a Oschersleben, 2001- Oschersleben, 2002-Oschersleben a EuroSpeedway Lausitz, 2003 a 2004-Oschersleben, 2005 až 2007-EuroSpeedway Lausitz) a na Nürburgring se vrátily až v roce 2008, kdy zde dvakrát vyhrál Japonec Nori Haga s Yamahou.
O rok později se vítězové jmenovali pozdější mistr světa Ben Spies (Yamaha) a Brit Jonathan Rea (Honda). Předloni zde vyhráli opět Jonathan Rea a Nori Haga, ten už ale s Ducati. Konečně vloni zde trumfovali pozdější mistr světa Carlos Checa a ve značně neregulérním závodě Tom Sykes.

Absolutně nejrychlejším jezdcem je Carlos Checa výkonem 1´54.144 ze Superpole 2011 a rekordmanem okruhu je Jonathan Rea - 1´55.392 z první jízdy 2010.
Ohlédnutí za loňským rokem - 1. jízda: Bez mistra světa Maxe Biaggiho - zraněná levá noha z pátečního kvalifikačního tréninku, kdy ho v plné rychlosti do ní trefil kámen - odstartoval do závodu na 20 kol nejlépe Carlos Checa před japonským veteránem Hagou a Melandrim. Vedoucí jezdec šampionátu Checa sice musel ze začátku chvíli bojovat s Japoncem, ale později se usadil na špici a začal svůj náskok spanilou jízdou zvyšovat až do cíle závodu. Ital Melandri se v 16. kole vypořádal s Hagou a dojel si za Checou pro místo druhé. Třetí skončil a podium tak doplnil Nori Haga na Aprilii. Ir Eugene Laverty na Yamaze dokončil na místě čtvrtém, když jako pátý dojel tovární jezdec BMW a vicemistr světa Leon Haslam. Ten se po jezdecké chybě dokonce propadl až na místo 14., ale pak se skvělou stíhací jízdou dostal až do Top-5. Hned za ním byl klasifikován jako šestý bývalý jezdec českého týmu Effenbert Liberty Francouz Sylvain Guintoli na Ducati. Španěl Joan Lascorz s nejlepší Kawasaki skončil sedmý, osmý Brit Leon Camier s Aprilií a Top-10 dokompletovali Ital Ayrton Badovini s BMW a Brit Jonathan Rea s Hondou.

Brit Tom Sykes na Kawasaki byl klasifikován na místě 11., Australan Mark Aitchison na motocyklu stejné značky 12., Brit James Toseland s BMW 13. a v bodech ještě dojeli Ital Roberto Rolfo s Kawasaki a Australan Troy Corser na BMW jako 15.

Náš Jakub Smrž začal loňský první závod na 10. místě, brzy se ale probojoval těsně za Guintoliho na místo 9., ovšem ve třetím kole se propadl až na místo poslední, tedy 19. , když musel do kačírku, kam ho poslal Michel Fabrizio. Mezitím spadl Francouz Berger z 11. pozice. Pak se Kuba Smrž probojoval před Tamadu na 17. pozici, aby ve 12. kole zajel do svého boxu, neboť mu velmi rychle odcházela zadní guma.
Jízda druhá: Do závodu nejlépe odstartoval vodník Noriyuki Haga, za ním se seřadili Jonathan Rea, Sykes, Eugene Laverty, Guintoli a Leon Haslam. Ovšem Rea a první zatáčka na okruhu nebudou jistě po dnešním dnu velcí kamarádi, ba naopak. Když déšt zesílil, tak především Laverty se dožadoval přerušení závodu. Mezitím vedl Haga už o 3 sekundy, ale to už havaroval i Haslam. Japoncovo tempo nebyl schopen nikdo akceptovat, ve 12. kole ale toto tempo japonský jezdec přehnal a v 9. zatáčce rovněž upadl a doslova tak daroval vítězství Sykesovi. To už upadl i Tamada, předtím i James Toseland, který skončil v Medical Center. Teprve šest kol před koncem se rozhodlo vedení závodu ukončit tuto nebezpečnou jízdu a započítat aktuální pořadí. Vítězem se stal Tom Sykes na Kawasaki před oběma jezdci českého týmu Effenbert Liberty, Sylvainem Guintolim a naším Jakubem Smržem. A protože už měli piloti za sebou dvě třetiny závodu, tak také obdrželi plné body. Mezi obětmi pádu byli i Mark Aitchison - 11. kolo či Leon Camier o kolo později. Za trojicí na podiových stupních dojeli dále v Top-10 Jonathan Rea, Eugene Laverty a Top-10 tohoto hodně šíleného závodu dokompletovali Marco Melandri, Ayrton Badovini, Carlos Checa, Leon Haslam a Maxime Berger. A pro body si ještě "doplavali" Joan Lascorz, Troy Corser a Roberto Rolfo.
Po druhém loňském německém závodě se snesla na ředitelství závodu velká kritika, kde si především Marco Melandri nebral vůbec servítky před ústa a označil ředitelství závodu za absolutní diletanty s tím, že si na trati připadal jako idiot. A po tomto závodě ukončil hodně překvapivě svou kariéru James Toseland.
Doposavadní průběh sezóny superbiků: Předchozí Moskva znamenala změnu lídra na čele šampionátu. Zatímco tovární pilot BMW Marco Melandri si v Rusku připsal 45 bodů, tak Biaggi si jich odvezl pouze 16. To také znamenalo, že Melandri má nyní na svém kontě 308,5 a vede před Biaggim (209) o 18,5 bodů. Jelikož je ale ve hře ještě 150 bodů, tak nesmíme zapomínat ani na třetího v pořadí Toma Sykese (267,5), který ztrácí na mistra světa z roku 2010 dalších 22,5 bodů. Čtvrtý je obhájce titulu Carlos Checa (233,5), kterému v Moskvě zřejmě definitivně odjel vlak, neboť dopadl ještě hůře než Biaggi a jen za ruský závodní víkend ztratil na Melandriho a Sykese 32 bodů. Top-5 pak kompletuje Jonathan Rea (212,5), který se do Německa vydá přímo z testů MotoGP v Aragónu, kde zastupuje v továrním týmu Honda Repsol zraněného Caseyho Stonera.

Na místě šestém je Leon Haslam (180), jehož šance na setrvání v továrním týmu BMW stále více a více stoupají, neboť uvažovaný kandidát pro toto lukrativní místo Ben Spies se rozhodl zůstat v MotoGP (Ducati!), pokud tedy najde tým. Eugene Laverty (173,5) je zatím sedmý, osmý je Sylvain Guintoli (127,5), devátý Michel Fabrizio (119,5) a Top-10 kompletuje Davide Giugliano (116).

Za Chazem Daviesem (11.- 115,5 bodů) následuje náš Jakub Smrž (12.- 92,5), a Top-15 ještě tvoří Loris Baz (13.- 90), Ayrton Badovini (14.- 85) a Leon Camier (15.- 77,5).

Ve startovní listině je celkem 23 jezdců, tedy nepojede žádný pilot s wild card, což je ostatně v posledních několika rocích při závodech WSBK nejen na německé půdě pravidlem. Motocykly soutěžící ve světovém seriálu jsou více méně prototypy a nemají se superbikovými biky třeba z německého šampionátu IDM nic moc společného.

Na startu bude i dvojice pilotů týmu Effenbert Liberty (Smrž a Berger, tedy bez McCormicka) a také tým Grillini Progea (Brignola), kteří v Moskvě nestartovali. Místo Argentince Mercada pojede i tentokrát Švéd Alex Lundh v týmu Pedercini Kawasaki, zatímco Jihoafričan David McFadden měl zakoupenou závodní sedačku ve stejném týmu pouze pro moskevský závod.
V šampionátu supersportů vede tři závody před koncem Kenan Sofuoglu se ziskem 173 bodů a spěchá tak za svým třetím titulem mistra světa, když vyhrál v rocích 2007 a 2010. A svým 20. vítězným závodem je jasně nejúspěšnějším pilotem této kubatury vůbec (následují Foret s 15 a Charpentier s 13 vítěznými závody). Turecký jezdec má na svém kontě také nejvíce pódií - 46, když za ním jsou Foret (37) a Parkes (32). 

Druhý je Jules Cluzel (140) a třetím Sam Lowes (138). Čtvrtý Fabien Foret - Kawasaki Intermoto Step - získal doposud 128 bodů, a Top-5 kompletuje Broc Parkes (109).

Šestý Sheridan Morais má bodů 84, sedmý Ronan Quarmby 70, osmý Alex Baldolini 67, devátý Vittoriano Iannuzzo 51 a elitní desítku kompletuje Roberto Tamburini (50).
Maďar Gábor Talmacsi - ProRace Honda - je po ruském závodě už 14., když během 5 závodů získal 26 bodů. Francouz Romain Lanusse - Kawasaki Intermoto Step - je 16. (20) a jeho krajan Valentin Debise - SMS Honda - 26. (10).

Startovní listina obsahuje celkem 34 pilotů včetně "nováčka" Massima Roccoliho z týmu PATA by Martini, který pojede motocykl Yamaha YZF R6. Trojnásobný italský supersportový šampion Massimo Roccoli (2006, 2007, 2008) má za sebou velmi pestrou letošní sezonu: za tým Bike Service WTR Ten10 (prvních 5 závodů), Yakhnich Motorsport (nahradil Vladimira Leonova v Misanu), Kuja Racing (Brno) a konečně závodil i v Moto2 v Mugellu s bikem Bimota týmu SAG.

Ital Eddie La Marra vede šampionát "litrových" stocků se ziskem 119 bodů. Se ztrátou 31 bodů je druhý Sylvain Barrier a na místě třetím o pouhé dva bodíky je už Bryan Staring, jehož poslední výsledky v závodech jsou neuvěřitelné: 2x první a 1x třetí. O další 4 body je čtvrtý Jeremy Guarnoni a Top-5 kompletuje Lorenzo Savadori.
Český pilot Ondra Ježek je zatím 13., když startoval celkem v 5 závodech a nejlépe dojel naposled v Silverstone jako sedmý. Jeho týmový kolega Slovák Tomáš Svitok se nachází na pozici 21.

V předběžné startovní listině je 27 jmen včetně 5 "divočáků" a jeden motocykl pojede i žena: Lucy Glockner s motocyklem BMW.
Mistrovství Evropy stocků do 600 ccm je doposud pod taktovkou Itala Riccarda Russa, který má 147 bodů. O 3 body méně má Nizozemec Michael Vd Mark a třetím je s obrovskou ztrátou 66 bodů Belgičan Gauthier Duwels. O titulu evropského šampiona se tak rozhodne mezi prvními dvěma jezdci v bodovací tabulce. Nizozemský aspirant na titul sice startoval s wild card v supersportech v Moskvě a bohužel zde tvrdě havaroval, v Německu by ale měl startovat.

Je přihlášeno celkem 28 jezdců, z nichž 5 dostalo pro tento závod wild card. Comeback by zde měl slavit po zlomenině stehenní kosti a po víceměsíčním výpadku Slovák Tomáš Krajčí.

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE