Rozhovor s Kamilem Holánem pro něhož byly víkendové Hořice živou vodou

Kamile, jaké pro Tebe byly letošní zatáčky?
Kamil Holán: „Ahoj, pro mě byly letos tyhle závody hodně výjimečné. Zaprvé, byly v řádném termínu opět po dvou letech covidové mizérie. Zadruhé vyměnil jsem šestistovku z Dafiťácké Yamaha R6, kterou už jsem neměl k dispozici za sice postaršího, ale velmi dobře připraveného Triumpha Daytonu z dílny Pepoš Moto. No a zatřetí jsme měli ve čtvrtek, těsně před závody, premiéru našeho filmu Plná 6. Film z prostředí našich závodů, zákulisí a příprav. Unikátní projekt, který u nás nemá obdoby. Myslel jsem v určitých chvílích, že se nám to nepodaří dotáhnout, ale nakonec je film na světě a my ho mohli poprvé ukázat přímo v srdci road racingu, v Hořicích.“

O filmu si budeme povídat později, určitě to bude skvělá podívaná. Teď ale zpět na trať. Jak jsi byl spokojený po kvalifikacích?
Kamil Holán: „Já byl spokojený už před kvalifikacemi (smích). Ne, vážně, už jenom proto, že jsme zase mohli v plné palbě a bez jakýchkoliv nesmyslných restrikcí stát v depu s jezdci z celé Evropy. Nádherný pocit cítit, že je svět zase v pořádku a všichni si můžou svobodně užívat, co mají rádi.“

Takže časy pro Tebe nebyly důležité?
Kamil Holán: „Zajeté časy jsou na závodech samozřejmě to nejdůležitější, ale já se nechtěl sám dostávat pod tlak a řekl jsem si, že si to chci prostě pořádně užít, a že rychlost snad přijde sama. Naštěstí se to potvrdilo. I když jsem si na Triumpha musel v první kvaldě nejdřív zvykat a jízda byla trochu rozpačitá, tak jsem si stejně všechny čtyři tréninky užil naplno. Kawa byla tentokrát skvělá. Přestala stávkovat a já si jen chrochtal blahem. Nakonec z toho bylo třetí místo v šestkách a dokonce druhé v litrech.“

Co říkáš na Triumpha? Je to proti Yamaze rozdíl?
Kamil Holán: „Rozdíl je to velkej, fakt že jo. Já na Daytoně ještě nikdy nejel a dokonce ani neměl šanci tuhle konkrétní motorku nikde projet. Pepoš ho složil v noci před odjezdem do Hořic a tak pro mě byla první kvalifikace úplnou premiérou. Musel jsem si trochu zvykat, ale plyn má i tahle motorka vpravo, tak jsme si brzy porozuměli (smích). Zvykal jsem si na antihop, který tady zabíral trochu zvláštně, ale nakonec i to bylo fajn. No bavil mě o hodně silnější krouťák, který je na moji váhu dost potřeba (smích)“

A Kawasaki už po North Westu fungovala bez problému?
Kamil Holán: „Někdo asi mávnul kouzelným proutkem nebo co, ale motorka byla boží. Ona už na North Westu velmi dobře jela. Tam nás ale vyřadily drobnosti. Bylo to jako naschvál. Tady už bylo všechno vychytané a jelo se mi fakt dobře. Do druhé kvaldy jsme trochu posunuli převody a já tak mohl zajet velmi slušný čas. Všechno to bylo na pohodu.“

Jak proběhly samotné závody? Byl jsi s výsledky spokojen?
Kamil Holán: „V šestkách na startu super reakce, ale jak jsem nebyl na Triumpha zvyklý, tak jsem prostě zůstal na spojce viset hrozně dlouho. Přelítly mě snad další dvě řady jezdců a já si říkal, že jsem to zase hezky podělal. No, nechtěl jsem to ještě zabalit a začal tahat. Nakonec se mi podařilo dostat až na třetí místo, což byla výchozí pozice z kvalifikací. Potom měl Petr Najman problémy s motorkou a mě tak spadlo do klína druhé místo. No neber to, že jo (smích). I když to ke konci byly nervy, protože motorka tak čtyři kola před cílem nějak přestávala jet ve vysokých otáčkách. Musel jsem úplně jinak řadit, ale stejně jsem viděl, jak se začínám v kopcích vyloženě trápit. V depu jsme zjistili, že nám Triumph asi v závodě trochu víc žral, ale stejně to byl docela zvláštní projev. Uvidíme, až ho hodí Pepoš zase na brzdu. Každopádně to byla úplná pecka, protože jsem si nebyl jistý, jestli s anglánem hned napoprvé uspěji.“

Slyšeli jsme právě o předjížděcím incidentu s Michalem Dokoupilem. Jak to z Tvého pohledu vypadalo?
Kamil Holán: „No, já to viděl asi tak, jak je to na přiložených fotkách zdokumentované. Je to z videa od kluků, kteří stáli přímo u toho. Michala jsem na Vodojemu čistě předjel, ale byl jsem trochu delší. Zůstal jsem nicméně ve vedení a snažil se co nejrychleji vyjet ze zatáčky. O Michalovi jsem bohužel nevěděl, protože jsem ho neviděl. Vidět jsem ho nemohl, byl mimo můj zorný úhel. Za mnou. Po nějaké době jsem cítil lehký dotek na mé noze, ale nemohl jsem stihnout nic udělat. Nebyl čas ani na ohlédnutí, protože se rychle blížila zatáčka. Potom už jsem jel sám, ale netušil jsem, co se stalo Michalovi s motorkou. Samozřejmě mě to mrzí, ale já s tím nemohl nic dělat. Skutečnost je tedy taková, že "se" mu neulomila spojková páčka, ani "já" jsem mu ji neulomil. Ulomil "si" ji bohužel sám. Pokud mě chtěl Michal předjet, měl by mě objet. Místa tam na to měl přes půl silnice. Přednost v jízdě, jsem mu dávat nechtěl, ale nikdy bych ho nechtěl ani poškodit. Odborníci na diskuzním fóru vědí všechno nejlíp, ale tady je to jasně vidět na fotkách. Michal byl celou dobu za mnou. Kdyby to tak nebylo, ulomil bych si páčku nejspíš já. Ještě jednou opakuji, že mě to moc mrzí a nikdy bych nikomu naschvál žádnou prasárnu neudělal. O to víc mě mrzí, že Michal po dojetí na pit lane nadával takovým stylem, že se to nedá nikde publikovat. Já bych takhle soupeře nikdy neurážel, zvlášť ne, když bych neměl pravdu. Šel bych si to se soupeřem nejdřív vyříkat a neurážel bych ho sprostými urážkami. Možná bych se mu šel spíš omluvit, že jsem ho nechtěl při předjíždění ohrozit.“

Co se týče litrů, nejsilnější kategorii ovládl David Datzer. Dalo se s ním soupeřit?
Kamil Holán: „David byl strašně silný už v sobotu. Mě tam padaly taky dobrý časy, ale on na to vždycky našel odpověď a zase přidal. Před závodem jsem věděl, že to nebude lehké. Kdyby se mi povedl start, tak by to teoreticky mohlo dopadnout na hezký souboj. To se ovšem, kupodivu (smích), nestalo a já musel v prvním kole znovu získat svoje pozice. Teď ale start nebyl tolik špatný, takže jsem se během prvního kola dostal na druhé místo. David ale trochu cuknul. V dalších kolech zabral a udělal si náskok. I když jsem se, pobízen svým týmem z boxové zídky, snažil, Davida jsem stáhl jen kousek. Bylo vidět, že si to dobře kontroluje a já se tak smířil z druhým místem. I tak to byla v takové konkurenci bomba. Dokazovaly to i časy, když jsem jel celkem stabilně kola za 2:16. Do cíle jsem dojel v pohodě a užíval si tak skvělé druhé místo a úžasnou atmosféru na trati. Diváci byli naprosto boží, to se prostě nikdy neomrzí. Já se rozvášnil až moc a před Dachovským esíčkem jsem s motorkou v nulové rychlosti škobrtnul na ztrátu rovnováhy. Naštěstí se nic nestalo, ale příště se nesmím tolik rozvášnit (smích).“

Takže nakonec dvě druhá místa a spokojenost?
Kamil Holán: „Já jsem naprosto nadšený. Jako lepší to teoreticky mohlo být, ale ani v tohle jsem nedoufal. Byla to bomba, všechno bylo naprosto v klidu a na jistotu. Prostě jsem si to užil. pořadatelé navíc říkali, že zde byla druhá největší návštěvnost v novodobé historii. Za to jsem taky hrozně rád a moc to pořadatelům přeji. Je to výsledek jejich skvělé práce. Za to jim patří poklona a veliké díky. Děkuji svému týmu, Mufovi, Alzovi, Pepošovi, Radkovi a mojí přítelkyni Žandě, která má se mnou pěkný nervy (smích). Děkuji dalšímu Radkovi, který mi ochotně půjčil svoje bábo, abych měl aspoň nějakého litra do rezervy. Pro nás prostě byly Hořice pokropením živou vodou, které jsme strašně potřebovali po strastiplných peripetiích v Hengelu a hlavně na North Westu. A na závěr bych chtěl všechny pozvat do kina na ten náš film (smích). Mrkněte se tak do našeho soukromí, ale taky na super závody. No a taky podpoříte nejen nás, ale celý náš sport. Moc děkuji.“

Jak hodnotíš dosavadní průběh sezony. Co se ti povedlo, co třeba méně?
Kamil Holán: „Dosavadní průběh sezony je pro mě strašná divočina. Začalo to hned v úvodu největší peckou sezony, závodem v Daytoně. Bylo to hodně práce a stálo to nervy, aby jsme se do Ameriky vůbec dostali. Nakonec to vyšlo parádně a myslím, že jsme v Daytoně zanechali výraznou českou stopu. Skončit jen pět míst za továrním jezdcem Ducati nezůstalo bez povšimnutí ani u ostatních týmů ze států. Bylo to super. Po návratu z USA jsem bohužel totálně vypadl z rytmu, protože jsem řešil nečekané problémy v rodině. Nakonec se vše obrátilo k lepšímu, ale už byl čas prvního IRRC v Hengelu. Tam se mi v tréninku rozletěla převodovka a poškodil motor. Takže hned v prvním závodě 0 bodů a navíc -1 motor. S vypětím všech sil jsme dali Kawu dohromady a já mohl vyrazit na North West, který jsem měl už nějakou dobu v plánu. Tam se mi moc líbilo a cítil jsem se zase dobře, jenže nás vždy vyřadily naprosté prkotiny. Prostě smůla, kterou nevymyslíš. Závody jsem nedojel, ale neměl jsem alespoň žádné velké materiální škody. No pak konečně Hořice. Měl jsem strach, aby technika držela, ale nakonec to dopadlo vše super."

Kamile, jaký je tvůj další závodní program?
Kamil Holán: „Já už vlastně vyčerpal všechny velké závody, které jsem chtěl letos jet, takže byť je začátek sezony, já už mám hlavní cíle za sebou :) Nemám už energii ani peníze na nic velkého, ale určitě chci odjet všechny zbývající závody IRRC a být dobře připravený na právě na Hořický podnik tohoto evropského šampionátu. Teď potřebuju na chvíli vydechnout a věnovat se dětem a práci. A snad si dáme nějaký relax na motorkách s Žandou. Nic velkého neplánuju, ale člověk nikdy neví. Žijeme jen jednou (smích)."

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)