Michal Prášek kraluje seriálu Rival Trophy

Dlouhé představování Michala Práška bude pro fanoušky silničních motocyklů nejspíš zbytečné, a vyjmenovávání jeho úspěchů zase poměrně zdlouhavé, takže jen krátce připomenu, že se jedná o jednoho z našich nejúspěšnějších silničářů, trojnásobného šampióna Alpe Adria v kubatuře SuperStock 1000 a držitele několika titulů mistra České republiky napříč mnoha kategoriemi. Letos se pravidelně zúčastňuje i seriálu Rival Trophy, kde zatím ze čtyř závodů dokázal třikrát zvítězit a jednou dojel druhý. Nejenom o účasti v tomto šampionátu jsem si s Michalem popovídal během píseckého závodu.

Ahoj Michale, začnu poměrně obecně. Jak a kdy jsi začínal? Kdo tě přivedl k závodům? Pocházíš z motoristické rodiny?

"Taťka jezdil závody veteránů a jeho bráchové závodili ve formulích, takže určitě trochu té závodnické krve v sobě mám, avšak nejsem jediný z naší rodiny, protože moje sestřenice závodila ve formulích a strejdové občas jezdí formule také. K závodění jsem se dostal již v dětství díky svým rodičům. Bylo mi asi šest let, když jsem v Havlíčkově Brodě viděl první minibikové závody, a už v tu chvíli jsem jasně věděl, že tohle chci taky dělat. Začal jsem tedy usilovně trénovat a svých prvních závodů jsem se účastnil v roce 1997 v Brně."

Co považuješ za svůj největší úspěch?

"Každý motocyklový závodník se určitě chce svézt v Grand Prix a ani já jsem v tomhle nebyl výjimkou. Vyzkoušet si závod mistrovství světa tedy bylo i mým velikým snem a to že jsem se třikrát po sobě mohl na divokou kartu zúčastnit domácího závodu v Brně, považuji za veliký úspěch. Také jsem třikrát v řadě vyhrál titul v šampionátu Alpe Adria a to ve třídě SuperStock 1000. To bylo v letech 2015, 2016, 2017 a tyhle roky v závodění považuji ve svém životě za opravdu nejšťastnější."

 

Proč jsi začal závodit v Rival Trophy? Vždyť jezdíš závody na úrovni AA, tak proč vyrážíš na závody, které nemají status oficiálního mistrovství? Bereš to jako trénink, nebo spíš zábavu a relax po psychicky náročnějších závodech?

"Rival Trophy je pro mě takové zpestření. Když sedáš na velikou silnou motorku, tak víš, že se nesmí pokazit nic, protože sebemenší zaváhání, chybka, prostě cokoliv, tě může stát krk. Určitě neříkám, že na pitbiku se to stát nemůže, ale co se týče psychického vypětí, to jsou určitě mnohem klidnější závody. Pitbike není drahá motorka, takže když se vymeleš, tak se většinou zvedneš a v klídku jedeš dál. Při závodech jsem navíc obklopen milými lidmi, protože se mnou jezdí i spousta mých kamarádů z blízkého okolí, takže to je pro mne sice závodění, ale zároveň takový relax."

Takže psychická náročnost je podle tebe největší rozdíl mezi „velkými“ závody a Rival Trophy?

"Asi jo, velké závody stojí moc peněz, takže velká odpovědnost a očekávání vynikajícího výsledku je toho nedílnou součástí. Pitbiky tě nestojí určitě tolik ve srovnání s velkou silnicí, jsi sám za sebe – buďto se to povede, nebo ne. To víš, že chci vždycky vyhrát, ale nepřemýšlím nad náklady a očekáváním ostatních. Jsem to jen já a můj pitbike."

Můžeš tedy svůj pitbike trošku představit? Před sezónou jsi měl Thunder 160, ale změnil jsi na profi náčiní Rivale…

"Na začátku roku jsem koupil PBS Thunder SX 160 s tím, že to není drahý stroj a mohu na něm jak trénovat, tak i závodit. Do určité úrovně to platí a opravdu mě to i bavilo. Jenže pak jsem si vyzkoušel jízdu na PBS Rivale 160, která nabízí mnohem větší možnosti nastavení a jde už v podstatě o profi náčiní, takže jsem se rozhodnul Thundera prodat a jít do ní, ať má to závodění nějaký smysl."

Co říkáš na úroveň premiérového ročníku Rival Trophy? Překvapila tě kvalita soupeřů, nebo jsi čekal větší tlak? Znal jsi některé soupeře před začátkem sezóny? Koho bys viděl jako svého největšího konkurenta?

"Soupeře jsem před začátkem sezóny moc neznal. Pierre Coppa - ta nejdůležitější osoba v Rival Trophy, bez kterého by se nic takového nejelo - mi o soupeřích hodně vyprávěl, takže jsem do závodění nešel s tím, že konkurenci nemám. Kluci jezdí fakt skvěle, sice jsem jim v závodech ujel, ale na tréninkách jsem se kolikrát pozastavil nad tím, jak jsou rychlí a dobří. Konkurentů je dost, ale musím říct, že kdo mi opravdu sedí a jezdí skvěle je Jakub Horyna, je opravdu rychlý a ještě několikrát se na lokty určitě potkáme."

Dají se využít návyky s pitem i pro velkou motorku?

"Určitě ano! Stejné návyky, které mám na velké motorce, přenáším i na pitbike. Vždyť je jen menší a lehčí, ale pořád je to motorka. Samozřejmě to platí i naopak – věci natrénované na pitu využiji i na větším a silnějším stroji."

Komu bys doporučil RT? Začátečníkům, aktivním závodníkům, hobíkům, vysloužilcům?

"Rival Trophy je pro určitě každého, koho to baví závodit. Každý si v něm najde to své, ať se jedná o adrenalin, nebo relax, stejně jako trénink na jiné závody, ale navíc tu je i skvělá parta lidí a parádní atmosféra."

Co tě na tomhle seriálu baví nejvíc a co tě nejvíc překvapilo?

"Na těchhle závodech se cítíš uvolněně a fajn. Organizačně je perfektně zvládnuté, jezdí zde spousta příjemných lidí. Nemám nic, co by se mi nelíbilo. No co mě překvapilo, hlavně to kolik lidí tady vlastně jezdí. Je hezké vidět plnou startovku. Na první ročník je šedesát účastníků určitě skvělý počet a jsem si jistý, že do dalších let budou jejich počty ještě zvyšovat."

Mám pocit, že při své vytíženosti nemůžeš mít čas na jiné koníčky, nežli motorky, nebo se pletu?

"Já ti nevím, motorky jsou pro mě prostě to nejdůležitější, takže pokud mám nějaký volný čas, tak se snažím ho vyplnit právě ježděním a trénováním – ať už s velkými motorkami, s minibiky nebo pitbiky, a dost času trávím také učením jiných. Věnuju se totiž i výuce v motoškole „Trénuj s námi“ kde trénujeme všechny zájemci jak na pitbikách, tak i velkých motorkách. Přijď se někdy svézt a zatrénovat si s námi!"

Jak se na svoje závody připravuješ? Řešíš nějak i kondiční přípravu, nebo jezdíš jen na motorce?

"Kondička je samozřejmě důležitá, takže hodně chodím, jezdím na kole, běhám. Když mi to čas dovolí, jdu si tak třikrát, čtyřikrát týdně zacvičit do fitka."

Určitě letos nepojedeš pouze Rival Trophy, kde všude tě budou moct fanoušci ještě vidět? S jakou technikou do bojů vyrazíš?

"Co CAMS zorganizuje, tak to pojedu. Plánuju jet i Alpe Adrii ve třídě Superbike, tam bych samozřejmě vyrazil s osvědčeným BMW S 1000 RR. Samozřejmě nebudu chybět na již zmiňovaném Rival Trophy, a pokud čas dovolí, zajedu si nějaký ten závod i na minibiku."

Máš někoho, komu bys rád poděkoval? Rodina, sponzoři, tým?

"Za to, kde jsem, vděčím především svým rodičům, šéfovi týmu Roháč and Fejta Motoracing Pavlovi Roháčovi a nepochybně našim sponzorům."

Díky za rozhovor a nabídku účasti v motoškole, určitě za tebou rád dorazím!
 

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE