Rozhovor se Samem Sunderlandem, vítězem Dakaru 2017

S jakým očekáváním jsi na letošní Dakar jel?
„Samozřejmě, Dakar je můj job a hlavní cíl celého roku. V minulosti jsem měl v přípravě spoustu problémů a zranění, některé se udály i mou vlastní vinou. Letos bylo hlavním cílem dojet. Ale mohu vám říct, že já sám jsem měl očekávání vyšší. Kdybych dojel na konci první desítky nebo na začátku druhé, byl byl zklamaný. Jsem přece jen závodník a mým cílem je bojovat o vítězství za každou rozumnou cenu. A na to také trénuju. Tentokrát jsem byl zdravý a poučený ze svých chyb. Předloni jsem si v přípravě v Maroku zlomil nohu, a to mě dostalo na dno. Musel jsem si projít operací, na Dakar jsem nejel, mentálně to se mnou zamávalo. Od té chvíle je mým pravidlem číslo jedna bezpečnost a na to vždy alespoň v koutku mysli při závodění myslím.“

Jaké byla tvá strategie?
„Je jasné, že jsme chtěli jet na Tobyho Price. Byl to loňský vítěz, měl formu, dařilo se mu v závodech mistrovství světa dálkových soutěží a byl na Dakaru největším favoritem. Myslím, že před startem Dakaru tam bylo tak deset kluků, kteří mohli vyhrát. Mým plánem bylo zůstat první týden v pohodě, moc neztratit a pokusit se být v Top 5 nebo Top 6. Říkal jsem, že po dni odpočinku se rozhodnu, jak dál. Podle toho, jaké bude pořadí, jaké ztráty, jak se budu na motocyklu cítit. Věřil jsem, že po polovině závodu zůstane ve hře o vítězství tak pět lidí."

Pak ale Toby Price ve 4. etapě padl a všechno se změnilo. Jak se to projevilo na tobě a Matthiasi Walknerovi, kteří jste byli v průběžném pořadí z továrních jezdců KTM nejvýš?
“Když Toby vypadl, byla to pro celý tým velká rána. On nebyl jen favoritem celého závodu, ale je to taky skvělý kluk a náš kamarád. Speciálně můj. My spolu vycházíme báječně. Ale to s Matthiasem taky. Dokonce se spolu dělíme o jeden karavan. Je to ironie. Matthias Walkner si prošel zlomeninou stehenní kosti, potom já a teď i Toby, všechno v období prakticky jednoho roku. Nevím přesně, jestli se po Tobyho odstoupení tlak na mně a Matthiase zvýšil. Nikdo z týmu nám v tom směru nic neřekl. Ale konec konců jsme oba pochopili, že teď už to je na nás dvou. Vedení KTM dobře vědělo, že když na nás budou tlačit, že to samo o sobě nezrychlí naše časy v etapách o deset minut. Už tak jsme dělali všechno, co jsme mohli, a na tom se nic nezměnilo i v dalších dnech bez Tobyho. Spolu s Matthiasem jsme věděli, že se s tím na trati musíme vypořádat sami.“

Navigace byla letos klíčovým elementem, jak bys to srovnal s předchozími ročníky?
„Myslím, že se organizátoři snažili tento ročník trochu zpomalit a postavili trasy, na kterých víc záleželo na navigaci než na rychlosti. Nemyslím si ale, že to vyřešili moc dobře. Chtěli toho po nás moc a dostávali jsme moc málo informací. Někdo mi řekl, že testují nový systém, aby viděli, kde jsou jeho limity. No, nevím... Vemte si, že v kategorii aut sedí profesionální navigátoři. Nemají na práci nic jiného, než navigovat. A přesto se tolik posádek ztratilo. Co potom na motorce, kde si navigujete sám! Já se ztratil ve třetí a desáté etapě!  Bylo to opravdu těžké!"

Jak se podle tebe mění úroveň Dakaru?
„Myslím, že teď je úroveň jezdců na Dakaru na velmi vysoké úrovni. Je to úplně jiný sport, než před pěti lety, kdy jsem začínal. Hodně jezdců lítá fakt na hraně. Už dávno neplatí, že když máte náskok 30 minut, musíte vyhrát. Naopak, hned další den můžete ztratit celou hodinu. A nebo i celý závod. Vemte si letos Joana Barredu. Vyhrával etapy, jel fakt skvěle, ale pak ztratil hodinu a měl po šancích."

Jaké jsi měl pocity po svém vítězném dojezdu na rampu?

"Bylo to neuvěřitelné! Když jsem přijel do cíle v Buenos Aires, ucítil jsem velký nával emocí. Spadla mi velká tíha zodpovědnosti z ramen, cítil jsem ji celý poslední týden. Být celou tu dobu ve vedení bylo opravdu těžké. Toto byl první Dakar, který jsem dokončil a hned na prvním místě. Byl to nepopsatelný pocit. Opravdu se mi v této chvíli nedostávalo slov. Doteď jsem vděčný všem, kteří se v Jižní Americe kolem mne pohybovali, hlavně členům týmu KTM, protože tohle vítězství nebylo samozřejmě jenom o mém individuálním výkonu. Vyhrál jsem Dakar jako první Brit v historii, což doufám, že v mé zemi změní náhled na tento sport. Až do dnešního dne pořád jen někomu dávám rozhovory. Ale jsem za to rád. To k tomu prostě patří.”

Informace o redaktorovi

Petr Šour - (Odebírat články autora)