Jawa 250 Pérák (1948)

Je to klasika, romantika a vzpomínky na dětství, když mě na něm táta vozil.

Více fotografii

První dojmy - Od mého dětství se pérák nějak zmenšil nebo jsem já vyrostl. Před 40 lety se mi zdál velký, dnes se na něj nemůžu poskládat.

Recenze

Když jsem se začal v teenagerském věku zajímat o motorky, táta akorát chvíli předtím svému pérákovi po dlouholetém stání v kůlně zrušil papíry. Tak jsme s ním s kamarády jezdili po polích a lesech. No a pak se komusi za 500 Kč prodal, asi pro stavbu zahradního traktorku.
Když začal v roce 2003 Jawa klub v sousedních Luhačovicích pořádat obnovená setkání jawistů po 70 letech, rozhodl jsem se péráka si zase pořídit, abych na něm už na to setkání mohl jet. Koupil jsem ho zrepasovaného, samozřejmě už za zcela jiné peníze, než za jaké jsem ho kdysi dávno prodal...

Před pár lety jsem mu dopřál léčebnou kůru u starého zkušeného Jawa-mechanika a závodníka. Ten při tom dost nadával, prý to bylo vevnitř uděláno docela prasácky. Ale stěžovat si po dlouhých letech u prodejce by už nemělo cenu. Hlavně, že teď je pérák ve slušném stavu.

Vyjedu na něm párkrát za rok na nějaký kratší výlet po okolí, dál se nepouštím, abych ho moc netrápil. Vytáhne ještě 90 km/hod, ale nejvíc se mu líbí tak okolo 70 kmhod, při nižší rychlosti chytá vibrace. Je to miláček na parádu a předváděčky, ne na zátěžové testy.