Moto Guzzi Le Mans (1976)

Splněný klukovský sen. Je to klasický superbike z konce 70's. Pro mne ikona motocyklového designu.
Napsal jsem o ní článek, který vyšel v Motohouse 6/2014.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Zbyněk Soukup - Motosport (Jičíněv

Výška jezdce: 186 cm

První dojmy - Zamiloval jsem se do ní už v devadesátých letech, kdy začal Honza Průcha dovážet Guzziny do ČR. Tehdy jsem ještě nevěděl co a jak, ale ten design mne přitahoval jako magnet. Později jsem viděl její fotku v každé knížce ukazující milníky ve vývoji motocyklů. No a když mi ji konečně z té Itálie přivezli a já ji viděl na živo, byla to ...prostě paráda a láska na první pohled.

Recenze

POZOR, POZOR, NOVINKA.
Od letošního roku máte i vy možnost vyzkoušet si jízdu na italských klasických motocyklech z mojí sbírky.
Více na webu projektu Meccanicatricolore

Hledal jsem ji asi 2 roky na zahraničních inzercích. Chtěl jsem ji mít v originálním stavu, ještě před zásahem nějakého více či méně profesionálního renovátora. V roce 2012 jsem se konečně dočkal.
Moje Le Mans měla najeto 23.000 km! To je méně, než moje Tuono 2008. Podle nálepek ze servisu od roku 1997 nenajela skoro nic a od 2000 prakticky stála. Má laděné výfuky Lafranconi a zadní tlumiče Marzocchi z dobového katalogu příslušenství.
Hned do začátku potřebovala trochu náhradních dílů (baterku, brzdové pístky, plexi, zadní světlo, zrcátka a pár dalších drobností). Také základní servis jako seřízení dobíjení, předstihu, ventilových vůlí a na jaře ještě slazení karburátorů a výměnu oleje.
Motrorka přes 10 let stála a za tu dobu jsou všechna gufera tvrdá jak kámen. Jak začnete znovu jezdit, je jen otázka času, kde to začne téct nejdřív.
Po první sezóně přišla na řadu výměna spojky, která po průsaku oleje z motorové skříně náhle přestala být suchá. Při té příležitosti se provedlo přetěsnění celého motoru a stroj je jako nový.
Ještě než se půjdeme svézt, pojďme si říct, že motor 850 Le Mans koncepčně vychází z předchozích modelů, zejména z V7 Sport. Válce mají stejné vrtání a vyššího objemu se dosáhlo zvětšením zdvihu. Podle dobových podkladů by tam mělo být přes 70 italských hřebců. Motorka má úplně nový rám a plno novodobých prvků. Tak například blatníky, nebo boční kastlíky jsou z nějakého druhu laminátu. Plechová zůstala jen nádrž. Je tu vylepšená elektroinstalace, ovládací prvky a sexi bikini kapotáž. Lino Tonti, to je ten člověk, který to má konstruktérsky a designově na svědomí a podle mne stvořil umělecké dílo.

No ale dost bylo řečí, zvu Vás na projížďku.

Po nastartování se motorka krásně zavlní v páteři, ale o tom ještě za chvíli. První překvapení je, že motor se ochotně vytáčí až k červenému poli, které začíná v sedmi tisících. Pod čtyři tisíce se s vámi moc bavit nechce a pod třema už nekomunikuje vůbec. Další překvapení je zpřevodování. Převody jsou dost dlouhé, takže namísto poklidného brumlání na pětku vás čeká neustálé řazení nahoru a dolu, jako na opravdovém sportovním bajku. Na dvojku jede 120 a na trojku i 150 km/h.
Díky nízko položenému těžišti a díky novým pneumatikám se motorka velice dobře vede do zatáček. Je dlouhá a nízká, je to jako jízda na jezevčíkovi
No a do toho ten gyroskopický efekt. To je úplná lahůdka pro fajnšmekry. Všimnete si ho ani ne tak při akceleraci z vinglu, ale při neopatrném podřazení před zatáčkou vás, společně s absencí jakékoli antihoppingingového systému, může lehce katapultovat ze sedla do nejbližších kopřiv. Představte si, že se blížíte k zatáčce, výfuky Lafranconi Competizzione zlověstně bručí, ale jsou náhle přehlušeny hvízdnutím zadní gumy, která se na chvíli zastavila z důvodu agresivního podřazení. Zároveň s tím zvukem dostanete jakoby kopanec z levé strany, který musíte ustát, nebo jdete do příkopu. Je to prostě motorka pro pořádný chlapy. Páčkou spojky je potřeba přímo přemáhat několik pružin suché spojky, rukojetí plynu taháte za dvě lanka, které zajišťují přímě spojení mezi vaším zápěstím a dvojicí šoupátek v otevřených karburátorech a brzdy jsou samostatnou kapitolou.
Motorka má propojený obvod přední i zadní brzdy (dávno před Hondím dual CBS).
Nožní brzdou půsonbíme na zadní kotouč a současně na jeden kotouč v předním kole. Páčka na řídítku pak ovládá druhý přední kotouč.
I tak to ale z dnešního pohledu nebrzdí, je třeba si nechávat před sebou dostatečnou rezervu.
Motorka nemá problém udržovat cestovní rychlost kolem 130 km/h, a když je potřeba, jezevčík sklopí uši a za chvilku letí přes 180 km/h. V dobových papírech se udává maximální rychlost dokonce přes 200, ale tak dlouhou rovinu, abych mohl vytočit tu dlouhou pětku jsem ještě nepotkal.
Je to mazel. Je to můj nejoblíbenější italský klasik z celé sbírky. Dost často s ní jezdím a to nejen kolem komína. Párkrát se mnou bzla v Alpách, podívali jsme se taky do jejího rodiště u jezera Como a není problém na ní za den ujet přes 400 km.

Za ty léta co jsme spolu jí přibylo přes dvacet tisíc kilometrů na tachometru, ale neztratila nic ze svého šarmu. Pokud bych si musel do konce života nechat jen jednu motorku, byla by to tahle.