Kawasaki VN 900 Custom (2007)

NEJVĚRNĚJŠÍ U MĚ DOMA ANEB KONTROLA ZDRAVOTNÍHO STAVU

Jak jsem přes týden informoval NEJVĚRNĚJŠÍ , že se mi stala menší zdravotní nehoda , a že nějakou dobu na Mazlíka nesednu. Hned padla od JirkyMetala nabídka, že zbuntuje tu naší moto rodinu a že dorazí. Nějak mi to vyšumělo, bo mi tehdy ta palice toho moc nebrala, že tam bylo někde napsané v pátek nebo v sobotu. Prej jak se mě to helfne. Říkám, nějak jsem to přehlíd. Ale něco mi nedalo, tak jsem dneska ráno, jak ta moja holubička přišla z noční. Skočil do toho našeho Ferrari (C3) a frnknul jsem do Kaufu na pár Birellu, nějakou tu minerálku a trochu zeleniny. Bo zbytek jsem měl doma. No po návratu už z mojí byla Šípková Růža, bo večer vali ještě na jednu šichtu . No co, chce holka nové auto, tak musí makat. Tak jsem kolem ní lehce proklouznul, abych to pivo bez piva dal trochec vychladit (do mražaku). Šak se mi to pozdějc vymstilo.

No nic bylo brzké předpoledne, tak rychle do kuchyně, bo ta moja milovaná sebranka (dětičky moje) je věčně hladová. Šipková Růža chrní, tož jim mosim něco uklohnit. Dal jsem se s chutí do toho a za chvilu to bylo hotovo. Až se za ušiskama oblizovali. Ale mezitím jsem ještě stihl (pro případ, že by se fakticky někdo ukázal) upéct bábovku. Byla dobra, jen se mi ta sviňa, trochu vyvalila na jednu stranu. Nevadí. Ještě jsme se večer porvali o poslední kusek. Vyhrál jsem.

Ale ještě před tím.

Bylo kolem třetí hodiny PM, jak píšo amerikani (prostě odpoledne) mi zazvonil mobil. Ve sluchátku zaznělo „Ahoj Péťo jsi doma“. Už jsem věděl, která bije. Řikam „Jsem". Prej „Přideš dolu, „ Já říkám pojď ty nahoru“. Jak v té pohádce o té špinavé děvuše, jo Popelka ji říkali, jak se hádali pod tím stromem. Však jste to všichni viděli ni. Tož, že teda jo. Tak ti čekám u dveří a furt nikdo. Beru mobil volám, kde že su, bo podle času, jak jim to trvalo, bych já mosel bydlet až tak v 150-tém patře. No jo oni si ještě dávajo čambáro. Tož víte skoro samy haviř, tak prostě mosijo do těch plic pořád rvát nějaké to svinstvo, jak kdyby toho na té šachtě měli pořad málo. Rychle jsem vzbudil ŠípkoRůžu, stylem ala POPLACH,BUDÍČEK. Div, že jí oči úlekem nevylezli z důlku. A už někdo zvoní. Otevřel náš nejmladší. Než jsem se stačil dovalit ke dveřím, tak na mě vyletěla armáda motorkářů. Shumi a Evik za nimi Rentik, potom Sonik a Jirka Náčelník, v závěsu s věčně hladovým Zoubkem s Pájou a nakonec můj oblíbený Iston Igorek. Ty vole tolik Birellu ani nemám, tož to nějak zbuntuju. Však jo. Po tom co se mi je povedlo všechny směstnat do naší haciendy (mini 2+1). A po kontrole mého válečného poranění, jsem hosty pohostil, co hrdlo ráčilo. Snad mě nikdo nepomluví. Jen ten Birell v mražáku se mi trochu vymstil. No a jak na sviňu vyšel na Náčelníka. No co, aspoň mu vydržel nejdýl. Tak jsme seděli, klábosili, aj na jabkovicu přišla řada. Prej jim chutnala. Až už se začali sbírat, že prý valijo na šichtu. Tož chápete to ludé, aj o tom krátkém víkendu si nedají pokoj. No jo co se dá robit, jak Bakala zavelí, nedá se odmlouvat.

Tož každopádně děkuji všem NEJVĚRNĚJŠÍM , co si na mě udělali čas a přijeli mě navštívit v našem skromném obydlí. Příště však musíte dát vědět dopředu ať se možu lépe připravit a nakoupit vice piva bez piva, dát grilovat sviňu a koupit větší bejvak ať se nemusíme tolik tlačit.

DĚKUJI VŠEM.

• 

  NEJVĚRNĚJŠÍ

• 

  A vměstnali se všichni

• 

  A zas hulijó

• 

  A zas hulijó

• 

  Prostě HAPPY

• 

  Jen to parkoviště mohlo být lepší

• 

  Přilbáči

• 

  Amerika

• 

  I ze stojanem to jezdí

• 

  Jejich veličenstva s ochrankou

• 

  A jsou pryč

• 

  Válečné zranění