Kawasaki VN 900 Custom (2007)

I maličkost zamrzí, aneb chybami se člověk učí.

Píše se 6. 7. 2014 – neděle. Co počít s koncem víkendu. Dvě volby – jet pracovat na zahradu, nebo jen odpočívat s rodinou. Vítězí varianta číslo dvě. Takže ráno se nevstává. Avšak náš milovaný syn, nás stejně nenechá se dlouho válet v peřinách. Takže šup s postele. Začíná běžný víkendový den normální rodinky. Ranní úklid spacích pomůcek, snídaně při sledování nedělních pohádek. Avšak co dál, je potřeba něco uvařit. Nikomu se však nechce přemýšlet, co by kuchtík ukuchtil. Jen naše milovaná dceruška má nápad. Pojďme na pizzu (co jsme ji slíbili za vysvědčení). Proč ne, typ této kuchyně mám rád (avšak ne často, protože nejen těsto umí kynout, ale i mé břicho má tuto schopnost) . V 11:30 vyrážíme, ať stíháme v klidu poobědvat, neb naše milovaná maminka jde odpoledne do práce. Oběd se povedl, všem chutnalo (jen Zdeňuli trochu vadil sosík na zeleninové obloze). Jde se domů, Zdeňula bohužel musí do práce. Já přenechávám děti, drahé tchýni a jdu se projet. Počasí je totiž nádherné, a jelikož jsem udělal včera velikánkou chybu (nejel jsem s NEJVĚRNĚJŠÍMI na projížďku), tak si to chci dnes aspoň trochu vynahradit.

Důvodů proč jsem nejel, bylo více (přijel bratr z Německa, šel jsem s dětmi na procházku), ale ten hlavní byl, že jsem nedůvěřoval počasí (já totiž nerad moknu). Počasí nakonec nějak vydrželo (i když prý trošku zmokli). No nic chybami se člověk učí a někdy se oplatí trochu zariskovat. Snad příště . Velice mě to mrzí a všem se omlouvám.

Oblékám tedy motohadry a vyrážím do garáže. Osedlávám Kawika a vyrážíme směr Ostrava do prodejny Bikers Crown . Rozhodl jsem se totiž, že si koupím skořápku (braincap). Jsem si vědom, že to není bezpečné. Mám to jen na takové rychlé přejíždění do práce, města a třeba na vyjížďky na srazech, kde doufám je malá pravděpodobnost, že mě nějaký blázen sestřelí plechovkou. Přesto však vždy budu doufat, že mě ten nahoře ochrání.

Výběr byl veliký, jako asi u všech (ani Louis toho moc nemá). Volba byla mezi značkou Rusty Pistons , která má 7 barevných variant (vyrobeno v TAIWAN) a nebo neznačková, celá černá (úplně stejné provedení, vyrobeno u stejného výrobce). Cenový rozdíl 195,- Kč. Volba padla na levnější, avšak totožnou přilbičku, jen černou v matu. Tak jsem ušetřil a ještě se na ní bude lépe vyjímat nálepka Nejvěrnějších . Zaplaceno, zabaleno a hybaj domů.

Ne však přímou cestou, ale ještě z jednou zastávkou. Motobar u Hanky . Po nájezdu na Rudnou a dálnici D1, jsem tam v cukuletu (neboli hned) . Příjezd na parkoviště, kde toho moc dneska nebylo. Parking, odstrojení a šup do výčepu pro něco na žízeň. Jsem skoro abstinent a Čech, takže miluji naši skvělou Kofolu. Půl litr bude stačit. Usedám venku u jednoho prázdného stolu, popíjím Kofču a pokukuji okolo sebe co se děje, kde jaký stroj stojí. A ejhle šup a je tady hned 6 tříkolek, sotva se odstrojili a šup další čtyři motorky (cestovky) dorazily. Jen se napiješ a koukneš kolem a dalších 5 mašin (většinou značka Harley Davidson). No prostě během popíjení mého půllitru dobře vychlazené Kofoly se jaksi parkoviště trochu více zaplnilo, různými stroji. Není pochyb, že Motobar u Hanky je velice oblíbený a vyhledávaný podnik a to nejen motorkáři (byla tu i rodinka s kočárkem).

Kouknu na telefon a hele SMS. Igor píše. Prostě mě chtěl pokárat, že jsem nejel. Ještě jednou SORRY . Následovala krátká, příjemná SMS konverzace (bo s kamoši, člověk rád poklebetí) . Co a jak, co dělám, co dělá Igor (byl u miláčka ve Skalici), jak počasí a kdy se uvidíme (19. 7. 2014 u Rentika na oslavě). Avšak když je člověk sám, tak se u jednoho půllitru nedá dlouho posedět (a další vypít, tak bych měl potom dlouhé chca…). Prostě a jednoduše jsem se odporoučel, ještě jsem udělal pár fotek (bohužel jen na mobil) a jedem domů, dokud to počasí ujde.

Nastrojil jsem se a hurá přes Bílovec do New Jičín City. A ejhle po 300 metrech jsem zpozoroval v dáli tak černý mrak, že jsem neváhal ani vteřinu a okamžitě jsem to otočil zpět. Vezmu to přes mou milovanou Studénku (prožil jsem tam dětství a mám tam baráček). Potom směr Příbor, ale odbočil jsem na Prchalov (nechtělo se mi čekat na semaforu) a už tady je Nový Jičín. Parkování v garáži, rozloučení s Kawikem s pocitem dobře stráveného odpoledne.

Děkuji Všem za pozornost. Pro ty, pro něž bylo toto čtení dlouhé (ale přesto dočetli můj článek do konce) se omlouvám. Já to jinak neumím .

Trasa: 96,7 KM

Účastníci:DRU2142

• 

  Skořápka.

• 

  Skořápka Nejvěrnější.

• 

  Rodinný model.

• 

  Několik pěkných strojů.

• 

  Několik pěkných strojů.

• 

  Několik pěkných strojů.

• 

  Několik pěkných strojů.

• 

  Několik pěkných strojů.