Triumph Street Triple (2008)

Měla to být motoakce, ale nějak se to zvrtlo - tedy pro mně.
Před letištěm v Marrakéši na mne čekala Honda Tornádo, což s mojí výškou nešlo, a tak jsem vzala zavděk skůtrem Kymco 125.. takže všichni jeli na velkých motorkách a já za nimi drtila to malé cosi, abych jim stačila. Bohužel (nebo možná naštěstí) třetí den po noci v horách v nadm.výšce 2300 metrů a večerním sprchování či řízením osudu, skůtr ráno u hotelu odmítal poslušnost a po pár kilometrech jízdy "umřel" nadobro. Tak ho kluci narvali do Pajera, já sebe taky a pak už jsem střídavě sledovala (a chvílemi záviděla, ale někdy vůůůbec) kamarády co jeli na motorkách . Ale přejezd hor a poušť (mimochodem - jelo se tudy, co se před lety jezdíval Dakar), to by fakt ten skůtr nedal, a tak jsem byla ráda, že jsme ho nechali v servisu, kde ho tamní odborníci málem rozdělávali do šroubku, ale to už jsme naštěstí naskákali na stroje a pryč.. Néé, já už ho nechci, nevěřím mu a jakobych měla předtuchu..nebylo by to úplně košer. Trápila bych se a možná v té poušti byla dodnes... A pak - taky jsem si díky tomu užila řízení toho úžasného 3litra, co se choval jak velký poslušný tank, takže přece jen nějaké řízení bylo. Trochu malé moto a pak velké Mitsubishi.. Ale i tak, výlet to byl neskutečný, skvělá parta, supr zážitky, taková noc v poušti, to se nedá popsat, tolik hvězd jsem v životě neviděla, to samé - takové ticho jako když jsem čekala na bandu, až dojede ( když umřelo Kymco), to jsem v životě "neslyšela". Prostě nic. Vůbec nic. Naprostý klid. Anebo světlo ve Varzázatu - už vím, že je to pravda pravdoucí ,a proto tam všechny štáby světa jezdí filmovat- protože se jinde takové na světě nevyskytuje. Krásný kaňon Todra, nebo samotná Marrakéš, ať ve dne, nebo v noci, zážitek.. Nebo ta zelená barva v údolích, kde se pěstuje obilí a petržel a co já vím jestě.. taková zelená u nás prostě není. Celkově vzato-tahle země mne uchvátila a to jsme ujeli jen 1800 km a viděli z ní jen kousíšek. Klidně bych tam jela znovu.