Triumph Street Triple (2008)

Pozdně jarní (teplotami určitě) byl první letošní zájezd za Lipicány. To byl původní záměr, ale nakonec - když už tam jsme tak blízko, bylo by škoda neprotáhnout to až k moři na nejzápadnější výspu Slovinska do městečka Piran.
Sice výlet na 5 dní, ale o to víc byl nabitý zážitky, neb hned cestou tam mne děsily zvuky, o kterých jsem si naivně myslela, že je to kamínek někde v brzdách.. Nakonec se ukázalo, že je v háji ložisko na předním kole, když cca 80 km před Klagenfurtem jsem zastavila, že je to na pováženou, klepe se mi celá motorka, nedá se s tím jet, volám asistenci, jó paninko, je večer, přijeli by tak za 2 hodiny, tak to risknu a dojedu s tím ještě do města, tam druhý den kousek od hotelu je malý servis, recenze nelhaly, nedejte na to, jak to tam vypadá, ukazuju maníkovi text v němčině, že mám v háji ložisko na předku, chápe, anglicky říká, že v 11 to bude hotové. Nevěřím vlastním uším natož očím, ptž fakt když přijedeme na elektrokoloběžkách z města něco málo po 11 hodině, můj pan T. stojí čumákem ven a je opravený, ložisko vyměněné, paráda !!! můžeme pokračovat v jízdě. 100 Eur mi zachránilo dovču Takže posun v itineráři jen o půl dne, což není tak hrozné, holt Bled není večer, ale až ráno, pak Bohinj, odtud serpentiny silnicí 909 do Most na Soči (mléčně modrá voda v přehradě), Tolmin, Solkan- most- největší železniční kamenný oblouk na světě a dál do deště a nocleh Nova Gorica. V pátek dopoledne kousek popojet do Lipica, 16 EUR vstupné, a celé dopoledne jsme probendili u koní, pak koupit známku na dálnici a směr moře - Piran. Tam úplné arurro, je krásně, sedíme u moře a popíjíme margaritu, koukáme na jedinou dívčinu co se koupe, (škoda, že nemám plavky)ale bohužel den ubíhá, musíme zase zpět do vnitrozemí. Cestou do Lublaně se stavíme na liduprázdném hradě Predjama, nic moc se tu za ta léta nezměnilo, jen tehdy tu byla hlava na hlavě, dnes nikde nikdo, naštěstí bufet je otevřený, tak raději už dopředu booking noclehu v Lublani, stíháme ještě vyjet nahoru na hrad, přesně akorát, zapadá slunce, tady to žije, mladí se baví, to samé pak ve městě, sice je náročné zaparkovat, nakonec asi po třech kolečkách musíme nechat motorky na chodníku mezi bicykly, bereme jen tašky a na hotel to máme 5 min pěšky. Bojová hra o klíče, v kovidové době se používají zámky s číselnými kódy, ok, jsme ubytovaní a jdeme na večerní Lublaň. Trojitý most nasvícený do zelena je opravdu shlédnutí hodný, pak Dračí most a jdeme na kutě. Sobota už ku domovu přes Laško (pivovar), hrad v Celje kde k mé nelibosti začíná lejt.. Hrubá chyba s bundou na motorce, je durch, když se vrátíme (lenost je hrozná vlastnost), stejně musíme do nepromoku, hranice do Rakous překračujeme v Šentilj, jen houkneme, že tranzit a nechávají nás být, nocleh Stegersbach, ale ne v luxusním golfovém hotelu, tam jsme jen nakoukli do podzemních garáží, my máme normální penzion, večer pivo a v neděli domů. Počasí nestojí za nic, klasika, mračna se houfují, sem tam přeháňka, ale nakonec jsme se šťastně vrátili domů.
Najeto 1800 km. Hodnotím kladně, neb jsem se nemusela oproti létu vařit , bylo sice chladněji, ale vyhovuje mi to víc než vedra.
A kdyby se někdo ptal, proč jsme nejeli Vršič a Mangart, odpovím : ten už jsem jela 3x a silnice 909 je neméně výživná a pořád je co objevovat a ne furt jezdit na zprofanovaná místa.