Jawa 250/559 panelka (1967)

S hrůzou jsem zjistil, že mi tu lecos chybí. Protože si nic nepomatuju, tak zapátrám v paměti dřív než mi to němec smaže.

Nevycházeli nám termíny/lidi, tak jsme rozhodli že pojedem na dovolenou dvakrát, ale kratší. Takže prvně Bosna, a pak ještě za dýl ukrajina také na týden (jel jsem ale na Bětce-viz deník.).

Začátek těžký, konec těžký.
Den před odjezdem dělěm v itálii na pláži "devítku" (jako řidič autobusu povinnou pazu). Byl jsem na týdením zájezdu. Návrat v pátek ráno, a rovnou odjezd na dovolenou. Jo, zase skoro na jih
Jenže v itálii pařáky, a já jakožto notorický nemazač jsem se lehce spálil. V noci jsem spal jen symbolicky na místě kopilota, do ložnice se mi nechtělo.
Ráno na osmou už jsem byl doma ve městě, a vyzvedával si vozejk už dlouho objednanej uplně novej koupenej.
Nabalil připravenej sráč a vyrazil, do Bosny.
Na první zastávce, po chvilce jízdy při čekání na kumpány slíkám kraťasi a beru kalhoty. No nejsem v itálii.
O 20km dál při dalším mezipřistání vyndavám mikinu. Kde je ta včerejší itálie se ptám ?!

Než se všichni "posbíráme" , je poledne. Než se naobědváme, vytlacháme.. Blížíme se teprv k Nové Bystřici. Jenže to už je skoro večer, poprchává. Je mi zima, je mi mokro, usínám za jízdy. Jsme ještě v čechách, a už je to nekonečný. Naplánovaný kempík nevaří -první předprázdninový pátek. Je "brzo" .
První večírek tak zahajujem v nedaleké hospůdce u Bobase.
Spíme v přístřešku za hospodou, v noci prší.

Druhý den přes Mariazell. Kde zjišťuji že mám na sobě všechno oblečení. Tepelný komfort je za hranou pohodlnosti. Ptám se proč nemám sebou koncem června termoprádlo, a kde je vlastně standardní počasí týkající se začátku prázdnin ?
Dojíždíme do Slovinska, do jednoho nesympatického motorestu.
Večírek nás pohlcuje, z motorestu se stává téměř legendárně sympatický Sjela se řada domorodců, a přijeli i dva už nacamraní dědci. S Kangem polepenym Renault Pomoč. Dědek Hrochovi slibuje, že jeho ucházejicí kolo mu zítra opraví. Je sobota, místní folklór je masakr
Ráno dědek fakt přijel, Hrocha i s kolem odvezl. Dali si nějaký promile, a Hrochovi opravdu lepí duši u sebe v dílně. Pomoč

Třetí den jedeme přes notoricky známé vojenské letiště, na kraji chorvatska. Prolítáme přes Plitvický jezera. Všude mrak lidí, tak jen chvilku pozorujem z dálky.
Dojíždíme do Bosny.

Čtvrtý den. Sledujeme Bosenskou kulturu. Občas vidíme ještě stopy střelby na barákách. Navštěvujem pomník "místní" války. Parní vlak na kraji údolí, přímo před spadlím mostem. Jako by se to stalo včera. Velmi zajímavé místo.
Dojíždíme do našeho pomyslného cíle, který kluci již znají z cesty do albánie, kterou jsem vynechal.
Jezero Jablaničko. Vedoucí kempíku se snaži po česku, kamarády poznává. Dělá nám pomyšlení, přežíráme se. A lahváče kupujem po celých basách. Voda úžasne čistá. Tak 3m hloubky, a je vidět stále na krásně čisté dno. A to bezprostředně u břehu. Úžasný místo.
Ale nad údolím se ráno ozývají muezíni, a nedaleký most o sobě dává vědět s každým projíždějícím autem jako by ty auta po něm skákala. Skákala po železných tálech.

Další den jedeme jen na lehko. Podívat se na pyramidy (ano opravdu). Nájezd malej, třeba 80km daleko. Ale cestou zpět Laco sleduje problém. Za chvilku jeho strýt nepřenáší krouťák na kolo. Nejty v rozetě ko. Tahnu ho na laně jen pár km. Z "malý" zapadlý silnice k pumpě. Tam oprava za pomoci domorodců, a darovaných zrezlých šroubů. Dál do "bivaku" je debilní hlavní silnice, tak to bylo i trošku štěstí v neštěstí. Je rychlá, bez jakýchkoliv "záchytů" .

Šestý den jsme měli ještě lelkovat po okolí. Ale předpověď počasí je tvrdě proti. Tak zvedáme kotvy, vlastně kejvačky, a vyrážíme vstříc dešti. Prší skoro od začátku "startu". Debilní vyfrézovaný asfalt kilometry dlouhej střídá mokrej světlej asfalt kterej klouže jak ten debil. V jedné zatáčce mi ulítne předek, jak se chytne, utrhne zadek a já s hovnem za ušima letím do protisměru přímo před další zatáčku. Nic nejede, situaci zvládám. Otáčím se na posledního Laca, a ten také loví strýta po silnici. Zvolňujeme, mokneme, a pomalu odečítáme kilometry. Mokré kilometry. Po rozporech kam dojet, dojíždíme až na kraj Chorvatska.

Vyhlídka vody, vody v botech, vody všude. Probudili jsme se vyjímečně v penzíku. Někdo proschnul, někdo míň.
Vyrážíme vstříc sluníčku sedmého dne. Dlouho nevydrželo. Zase střídaje nemoky se zastávkama autobusu.
Hlavou mi letí myšlenka, že bych v tomhle chtěl fakt píchnout, třeba zadek nejlíp. O pár zatáček dál Kuba bruslí zatáčkou, a má měkou zadní pryž Naštěstí dešť ustal. Montpáky při ruce. Kompresor rychle foukal. Symbolický zádrhel nakonec. Nakonec jsme to dotáhli do Plumlova.
V Plumlově českě pivo, němečtí bobři, německé kozy. Hezkej pohled.

Osmý den dojezd domů.

Nájezd cca 2500tis km.

Další fotky na mém Rajčeti..