Ukrajina, Rumunsko Jawa 250/559 panelka

Vlastník	Frantas
Vloženo	26.7.2011
Aktualizováno	2.4.2016
Zobrazeno	4 184x

Protože máme rádi ukrajinu, a protože jsme nechali na ukrajině nějaké nevyřízené účty. A to v podobě nezdolání kopce Ivan Pop (Maramurežský). Protože tam je stále kam jezdit, a stále komu platit odpustky (místní PACH)

Vydali jsme se znova na Ukrajinu, na týden. A další týden prolítnout ještě Rumunskem, i když jsme 2015 ho projeli celý (od Vama Veche nahoru)
Účast devět kusů, ale jen na ukrajinu. Půlka pak pojede domu, a v rumunsku nás zase dva další kámoši dojedou.

Odjezd v neděli 14.7. To je zrovna u nás na vsi pouť (každoroční) Takže jedu na rodinou sešlost už naloženej. A pak se přesouvám, do Neveklova kde je hromadnej slet.
Dál odjezd na hlavní nádraží do Prahy a autovlakem do košic. Pardon, předbíhám.
Prvně musím zalepit zadní kolo na panelu. Všichni skáčem na sráče, a rozjíždíme se. Je nás hodně, takže Kuba vepředu nemá moc představu o tom co se děje vzadu. Jenže já se ani nerozjel, a zjišťuji defekt. Zůstává se mnou jen Harry. Dvakrát jsem zadek již letos pích, tak to mám nacvičený. Samozřejmě jsem nasraný, ale nejsem žádný céčko. Za půl hodiny vyrážíme ve dvou vstříc autovlaku. Samozřejmě pitomci si všimli že nejedem až na nádraží. A to je cca 50km.
Na autovlak jsme připravení. Nově bere jen motorky s konstrukční rychlostí vyžší než 120km/h. Jo, dobrá absurdita. Vše probíhá podle plánu, a po nakoupení svačiny odjíždíme směr horní uhry.
Ve vlaku Pepa zjišťuje že nemá zelenou kartu, a co víc. Problém s techničákem. No, on ho vlastně nemá. Má jen průkaz historického vozidla.. A .. Malý techničák, ale ve verzi pro ČD.

V košicích vykládáme motorky, a mě panel padá, protože nádražák odendavá zarážky kol pro auta. Ale my k nim někteří mamě přikurtovaný stroje, ikdyž nám řikaly že k tomu to kurtovat nemáme. Kurty krátký, funguje to. No co. Jenže panel padá mím funglovým bočním kufrem na hranu zábradlíčka a praská. Naštěstí jen banalitka. Padlo to na slabinu, ale nemá to valný vliv na funkci.
To Laco povolí kurtu, a motorka mu padá na druhou stranu. Světlo se rozletí na milión střepů

Já málem z nádraží odjíždím s falešnou RZ (ano, souvislost s autovlakem) A než vyjedeme z košic, mám rostřepený plynový lanko. Takže výkon reguluju chcípákem, po městě nic moc. Vyjíždíme z košic, měním lanko.
Na čáru to není daleko. Před ní se stavíme v oblíbené restauraci na oběd. Pepa odjíždí řešit na místní úřad svoji zelenou kartu. Ale tiskne ji jen černobíle.
Na čáře samozřejmě problém. Přichází pohraničnice, a ptá se na toho bez zelený karty. Pepovi povídá "ty, pojedeš Snina, Žilina...Tábor" a odchází.
Nakonec jsme se samozřejmě eurama domluvili.
Než přejedm všichni na lepší stranu, první se sbíraj, a jedou do Berezniho rozměnit děngi.
Když se sjede zbytek, vyrážíme. Za první křižovatkou míjíme kluky s četníkama. To daleko nedojeli.
Když nás dojedou, dozvídáme se, že předjížděli a nedali blinkr. A další problém. Oni blinkry nemaj. Harry na 634 má, a další ne. To problém. Nejsou blbý, hádaj se. Nakonec se do četnílů pouští kolemjedoucí cyklista. Oblečenej jako profík jedoucí z tůrdefranc. Ale nadává jim, že dělaj ostudu atd.. Kluci jedou bez pokuty. Klasika
Přes Roztoku jedeme dál (na mapě žlutá silnice, tedy ne malá. Ale ve skutečnosti polní cesta. Ale tu už známe) Nad Volovcem se kocháme výhledem ze sedla. Přemýšlíme, kde máme asi kamaráda Jaromíra kterej vyrážel podobně jako my, ale autobusem se zájezdem. Netrvá pět minut, a na obzoru od Volovce jede českej autobus. Je to stejná firma, (u které v tu dobu ještě sám jezdím) ale jinej kolega s jiným zájezdem.
Večírek máme naplánovanej v hotelu U Lva.
S Leonidem se již známe. Vše perfektní jako vždy.

Další den vyrážíme směr Koločava. Na Syňevirském sedle Laco zjišťuje, že nechal telefon u Lva na nabíječce. Čekáme až se vrátí. Jede třeba 40km blbec Když se vrací, nevěříme svým očím. Nečekali jsme že trefí. Má i telefon. Ale cestou ztrácí žebradlo s nářadím
Přes Koločavu, kde dáváme oběd jedeme dál. Ale ne po hlavní, jedeme rovně, kde jsme se minulý rok báli. Na Niemecka Mokra. Cesta zase krásná, asi jako u nás skrz les, někde v podhůří. Dojíždíme do Dubového. Tam se Pepa chopí vedení, a jedeme s vidinou poloniny Apický do kopce. A do kopce. I se zásobama na noc.
Nějak se dostáváme na nějakej vrchol. 634 maji problémy, některé větší. Sjiíždíme zase níž a dostáváme se ke kopci, kterej už je zbytečně moc. Čtyřky bez krouťáku by to asi nedali. Já s panelem co celkem jede také raději otáčím. Nocujeme na kopci. Nádherná noc. Pozorujeme zatmění měsíce. Nad ránem dešťík, ale jen symbolicky.

Čtvrtý den vyrážíme do Centra juropi. Resp. ke známemů do Dilového.
Večírek masakr. Ukrajinská vodka nás pohlcuje jako vždy
Malej kilometrovej nájezd vynahrazujeme ještě menším.

Pátý den máme domluvený autobus na Ivan Pop. Na kopec.
No, autobus samozřejmě uplně ne. Jedeme na korbě Gaze 66.
Krásná cesta. Podnikatelskej záměr jak svině, tahat turisty nahoru. Jenže jsme na ukrajině. Sem turisté jezdit nebudou. Poslední část cesty půjdeme dle místních hodinu a půl pěšky, někdo říká i mnohem víc. Já 'vybíhám" nahoru asi za 3/4 hodiny. Nahoře fantastickej rozhled. Koukáme do Rumunska (jsme přímo na čáře) a na druhý Ivan Pop v dáli (Černohorský) Krásná satisfakce za minulý rok.
(viz deník u mé Betky)
Večer samožřejmě večírek, mnoho vodky, mnoho šašlíku. Klasika.

Další den se loučíme. Část skupiny už chvátá domu. Nakupujem zásoby, a míříme do Solotvina a dál do rumunska. A část na Užgorod a domu.
Jen Pepa a jeho problém se zelenou kartou nanovo. Rumuni nejsou blbouni, a hned odhalují problém. Česko ukrajinsko anglicky řešíme problém. Tedy Pepa a Kuba s rumunama. Nakonec to vypadá že Pepu zavřou a pověsej na most přes řeku která tvoří hranici. Ale nekoná se. Vrací ho do ukrajiny, že má zkusit jiný přechod. To je velká benevolence naštěstí. Rumun by s Pepíkem měl taky pěknou pakárnu. My odjíždíme v naší oblíbené čtyřčlené sestavě dál. (Pepovi se nakonec pohodlně daří dostat do evropy v užgorodě)

My dojíždíme k přehradě Lacul Izvorul Muntelui, hned nad Bicasem.

Sedmý den jedeme přes Bicas, Bicazskou soutězsku do Cluj-Napoca (Kluž)
Cestou však v jedné zatáčce jedu málem mimo silnici. Opět rvu ven duši s dírou. Zase zadní.
v Kluži máme problém najít kempík. Ale nacházíme. Nakonec i naši dva další kumpáni co nás dojáždí.
¨
Osmý den již v šesti jedeme na Turdu. A navštěvuje, Salina Turda. Obrovský solný důl. Myslel jsem si že když jsem viděl Postojnou ve Slovinsku, už víc nemusim. Ale todle bylo hodně někde !
Spíme pohozený u potoka za Sibiu. Mezi ničím a nikým. Jak říkáme, pěkně na kloš. Preventivně měním duši. Máme v plánu ráno vyrazit na Fagaražskou silnici.

Devátý den letíme Fagaraš, již ho známe. Ale opět parádní. Drákulův hrad (Poienari) je zavřený, doufali jsme že si neznalí kolegové střihnou 1400 schodů.. Důvod: Medvědi
Jako bonus dělám pro změnu přední duši..
Spíme někde mezi Alpínou a Fagarašskou silnicií. Zastavuje nás déšť. Nocujem v pergole u jednoho hříště. Nedaleko v magazíně nám bába prodává cujku, basu piv. Nic nám nechybí. Může klidně nál pršet.
Jenže já debil nehulič, přijímám mrkev od Jenčuse. A další. A pijeme..

Ráno startujem na TransAlpínu. Já jsem v zatáčkách dlouhej, jedu na marodce vzadu. Začínám používat termín, že hulení prodlužuje zatáčky
Alpína zase super. Jako tenkrát. I jako tenkrát závodíme spolu, a i s vodou. Honěj nás mraky. Mě je nijak zvlášť, ale to ještě přijde.
Za Alpínou kupijeme zásoby. Mě se dělá víc blbě. Nakupiji postřídmu. Když se rozjíždímě od krámu, bleju. Musím zastavit abych se doblil. Za jízdy to jde fakt blbě.
Útočiště nalezáme v lese, v opuštěném lomu. Stavím bivak ze své velké plachty a jdu brzo spát. Vysranej z podoby mám dlouhou noc. Ale jde to.

Jedenáctý den jím opatrně. Můj stav se pomalu lepší. Ale jen velmi pomalu.
Míříme ke kamarádům maďarům, kde se i střetáváme s dalšíma kamarádama jedoucí také na hulváta. Ale na SS a z Bosny. Velký večírek. Ale můj žaludek není v kondici.

12. V maďarsku nalezáme úsek s pěknejma zatáčkama, zázrak. Na slovensko dojíždíme k nádrži Růžiná. Pod hradem Divín. Také nám již známé místo

13. Den spaní u nějaké pražácké přehrady ještě na moravě. Rozkrájel bych se, ale kde už nedohledám.

V den dojezdu domů, v Pelhřimově Harry zjišťuje ko výplet zadního kola na své 634. Jede už dost opatrnou. Začíná pršet, a já dělám ještě jednou zadní duši. Všichni mi nadávaj

Nájezd skoro 3tis km

Chyba v mích duších nakonec byla ta, že jsem dával užší duše. Kvůli strachu z přeložení v ráfku (stávalo se mi), ale místo toho duše už byla roztáhlá někde na hraně. A občas ve švu povolila. Jsem debil no Přitom vyzkoušený duše Kabat..

Odkaz na mí fotky na rajčeti..