Bombarďák … Suzuki VX 800
Recenze
Varování: Text o tomto motocyklu, který ovlivnil moje (nejen) motorkářské (a nejen) srdce nadoživotí byl sepsán na konci minulého tisíciletí!
VX jsem koupil na jaře 97´. Jednalo se o ročník 89 s najetými (podle budíku) 29000 km. Přesedlal jsem z Bandita 400 a i když výkon 61 k byl téměř stejný, nedaly se motorky skoro vůbec srovnat. VX je motocykl především větší a těžší a taky charakter motoru V2 s dvojnásobným obsahem je úplně jiný. I když to byl můj třetí „dospělý“ motocykl (CB 450, Bandit), musel jsem se na něm doslova naučit jezdit.
Jedná se o klasický cestovní stroj s podvozkem ze Suzuki Intruder 750, což se samozřejmě odrazí na jízdních vlastnostech. Díky hodně podkoplé přední vidlici a trubkovému rámu o délce menšího auta má VX snahu se mírně vlnit, nejraději v rychlých táhlých zatáčkách. Kamarád po svezení prohlásil, že má pocit, jako by jel na hadovi. Jelikož jsem jezdil většinou se spolujezdkyní, zjistil jsem, že při jízdě sólo je vlnění citlivější a rychlá jízda zatáčkami se stává nejistější. Při zatížení dvěma osobami + batožinou bylo poznat měkčí odpružení a ve větších náklonech se ozýval hlavní stojan. Přední vidlice postrádá jakékoliv prvky nastavení, zadní tlumiče jsou na tom lépe. Nastavit se dá předpětí pružin, ve spod tlumiče útlum a na nádobce přepouštění plynu. Impozantní po přesednutí ze čtyřstovky je krouťák, díky kterému jsem si zamiloval výjezdy ze zatáček, nejlépe do kopce, kde řadové 750-ky (soudobé - např. FZ 750) neměly šanci. Přední jednokotoučová dvoupístková brzda funguje překvapivě docela slušně (pokud nejste zvyklí na dnešní dualy a šestipístky) a obsahovala až do mých posledních kilometrů (60 000 na budíku) brzdové destičky Tokico (zřejmě ještě originální), které téměř neubývaly. Na brzdy totiž nebylo třeba moc sahat, protože V-twin brzdí pěkně motorem. Ale preventivně jsem je musel vyměnit před prodejem. Použité Gold Freny mě moc neoslovily – je fakt, že si teprve sedaly, ale působily tvrdým dojmem. Díky úzké stavbě motoru je velice špatná ochrana jezdce proti vodě od předního kola v případě špatného počasí, takže návleky na boty jsou nutné. Taky byla tendence k vynechávání motoru při jízdě konstantní rychlostí (otáčkách) v hustém dešti – daň za kouzlo naked biku.
VX je motocykl velice nenáročný, co se týče financí. Bezproblémový provoz zajišťuje kardan, u kterého jsem nezaznamenal žádné nepříjemné projevy (kromě váhy navíc). Takže odpadá špinavá (a drahá) údržba řetězu. Spotřeba pneumatik je oproti těžkým cestovním čtyřválcům daleko menší. Vepředu se mi osvědčila Metzelera ME 33 Laser a vzadu jsem byl spokojený s Bridgestone (? snad Exedra G 548 ?), na které šlo prořezat ještě další 3 mm vzorku. Dá se říct, že stačí pouze dolévat benzín do nádrže a jezdit a jezdit… Spotřeba supru ve dvou lidech vycházela průměrně na 5,3 l/100 km. Na dovolené klesala pod 5 l/100 km. Mechanické závady se nevyskytly žádné, až na prasklý náhon tachometru nebo plynové lanko. Pouze jsem měnil spojkové lamely a chtěl jsem vyměnit i pružiny, ale ty se mi bohužel nepodařilo sehnat (samozřejmě u Suzuki je měli, ale ta cena…). Na můj model r.v. 89 totiž nemohli nic najít (zřejmě jedno z prvních kusů) a modely od r.v. 90 prý nemají spojkové pružiny vůbec, ale pouze talíř. Já jich tam měl pro jistotu hned 8! Už když jsem motocykl koupil, zaregistroval jsem jistou spotřebu oleje při větším vytáčení motoru a rychlé jízdě po dálnici. Při použití hustšího oleje (15/50) se ještě zvýšila. Když jsem VX po třech sezónách a 31000 km prodával, byla už bohužel spotřeba oleje hrozivých 0,75 litru na 1000 km. Tomuto stavu jsem ovšem neprospěl také tím, že jsem za celou dobu ani nezkontroloval vzduchové filtry, za což se hluboce stydím. Ale ten přístup k nim… Podle mého laického názoru se jednalo o opotřebované ventilové gufera. Jinak motor běžel zcela perfektně. Pokusil jsem se o „opravu“ pomocí přípravku do oleje Metabond, který vytěsňuje pístní kroužky a snižuje tření. Výsledkem byla snížená spotřeba paliva asi o 0,2 – 0,3 l/100 km, ale olej i s drahým (více než 1000 Kč) přípravkem mizel dál (bylo to poznat i příjemnějším smradem z výfuků), což potvrzuje domněnku o těsněních ventilů.
Motocykl jsem prodal na podzim 99´ s najetými 60 000 km. Odjezdil jsem 3 pohodové sezóny na které asi nikdy nezapomenu. Pokud se ve zdraví dožiju důchodu, určitě si „veikso“ pořídím znovu, abych mohl krásným véčkovým zvukem „bombarďáku“ rušit poklidnou atmosféru před domovem důchodců.