Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Jednoho dne jsme se já a Dobeš rozhodli, že vyrazíme na Šumavu a dojedem se mrknout i do hospůdky u Štěpána. Tři neděle dopředu sem s vypětím všech sil vyjednal stůl a zarezervoval ho. Pak už se zbývalo jen těšit na ono magické datum.
A tak jsme já Jíťa Dobeš a Dan v sobotu ráno nasedli na svoje bajky a vyrazili sme směr Šumava. V Písku sme stavěli na benzínce jako obvikle na kafe, když v tom mi Dobeš povídá hele Jozef ty máš po celém obvodu na gumě vidět plátno, ve mě hrklo, věděl sem že ta guma už je dost sjetá ale nějakej vzorek tam ještě ráno byl, bohužel teď tam bylo plátno. No co řek sem si je to v prdeli takhle tam nemůžu jet musim přezout a tak sme zavítali do motoservisu, kde sem si nechal toho svýho koně přezout. Dost nás to zdrželo, ale kolem jedný už sme ujížděli směr Strakonice a Sušice. Nutno dodat že na nový gumě to moc příjemný svezení neni než se ten klouzek nebo co je na tom za sračku, z toho sjede. V Petrovicích u Sušice sme se hodlali ubytovat. Dva hotely, ale všude měli zájezd nějakejch maníků a tak sme oblehli místní penzion, kde se zrovna uvolnili dva pokoje a bylo vystaráno. Dali sme si baštu, proběhla nějaká svíčková nějaký křidýlka či co to ten dobeš měl a rajská.
Posilněni jsme usedli na motorky, že dáme ještě nějakou vyjížďku. Dojeli sme do železný rudy, kde sme na benzince dali kafčo a pokecali co a jak bude dál. Rozhodli jsme se, že každý pojedeme kam se nám bude chtít a v šest se sejdeme u Štěpána. Dan s Dobešem to vzali někam na Klatovy a já s Jíťou sme jeli na kvildu trošku pojezdit ty vrcholky. Musím říct, že to by byla jízda vcelku pohodová nebýt nástrah v podobě hromad štěrku na silnici a jakéhosi závodu koloběžkářů. A tak jsme se v šest sjeli u Štěpana. Ke štěpánovi dorazil i Charlie s baníkem a tak bylo veselo dosytosti. Zasedli jsme ke stolu a poručili si jídlo pivko a najedli sme se jak se patří. Stejky byly vynikající. Po vydatné večeři jsme se odebrali do našeho penziónu. Ustájili sme kobyly a šli sme lejt. Plzeň tekla proudem, legrace bylo mraky a večer proběhl jak se patří. nakonec když už nás šenkýřka vyhazovala sme si s Dobešem poručili rum a šli sme spát.
Ráno bylo kupodivu docela v pohodě a tak jsem se já a Jíťa rozhodli, že se podíváme do německa a dáme ochutnat tomu našemu koníkovi německé silnice. Vyjeli jsme směr Železná Ruda a pak přes přechod dál do německa. Jako cíl jsme si vytyčili Regensburg. Kousek za hranicemi byla objížďka a protože jsme ssebou neměli mapu jako správný amatéři, tak nás ta objížďka dovedla někam vůbec nevíme kam. A tak jsme jezdili a jezdili a kilometry přibývaly a cedule Regensburg nikde. Když už jsme to chtěli vzdát a vzít to na Pasov a domu tak se objevila cedule Regensburg. Celí šťastní jsme se dali po stopách a asi za 50 kilomerů jsme najeli na dálnici kde byla značka Regensburg 80 kilometrů, no co uzpůsobil jsem rychlost okolním vozidlům a netrvalo dlouho a sjížděli jsme do krásného starobylého městečka. Přijeli jsme do samotného centra, zaparkovali jsme na parkovišti pro motorky a šli sme se kochat krásami města. Byli jsme na tu cestu tak připraveni, že jsme ssebou neměli ani cent a tak jsme se omezili jen na kochání krásami historických památek. Protože se den přehoupl do druhé půlky bylo načase zvednout kotvy a vyrazit domu. Čas rychle utíkal a my to vzali nejpřímější cestou domu směr Cham a Plzeň. Za hranicemi jsme to vzali na Domažlice a Klatovy. V klatovech jsem natankoval a dali jsme si oběd, no mohlo být kolem čtvrté hodiny. pak už jsme jeli přímo na Strakonice a písek a domu. Domu jsme přijeli kolem sedmé.
Byl to vinikající výlet. Za celý víkend jsme najezdili skoro 850 kilometrů a v německu jsme pojezdili něco přes 300 kiláků takže super.
Nyní už plánujeme na příšťí sezónu výlet do Alp po vzoru Dovolené s rodiči, kdy mi mohlo být asi tak 5 let.