Suzuki SV 650S (2001)

Dovolím si zhodnotit (hlavně své ) ježdění v Mostu.

V úterý večer proběhla již tradiční instruktáž na parkovišti pod vedením pánů Halbicha a Mikšovského. Ti si nás rozhodili do dvou grup a šlo se na věc. Pan Halbich si tentokrát vzal na pomoc koště se kterým žáky švihal přes ruce, nohy, záda či přilbu, podle toho, co při kroužení dělal blbě Začal jsem tedy svou marnou pravou stranou. Hned mě zastavil a ať mu předvedu, jak mě v Brně učil vysedat. Vykopnul jsem stojánek a vysednul vlevo. "No vždyť ty to umíš! Pojďte se podívat, takhle to má vypadat, jen tu hlavu níž." "No jo, ale umím to jen doleva," odpovídám Pokračoval jsem v tréninku vpravo. Pak přišlo brzdění. Na radu pana Halbicha jsem se pokoušel přidat i zadní brzdu, avšak s nevalným účinkem. Pan Halbich se zmínil, že připravujou i nějaký kurzy brzdění, bohužel jsem nezjistil nic víc, ale rád bych se jich zůčastnil. Na brzdách jsem prostě marnej... Instruktáž skončila a všichni se nabytí novými zkušenostmi vydali vstříc dalšímu dni, nedočkaví novinky vyzkoušet v praxi.

Přivítalo nás krásně teplé ráno, lehce pod mrakem, takže žádnej pařák. Ideální počasí, dalo by se říct. Po rozpravě se hrdinně hlásím mezi ty rychlejší v nejopatrnější skupině. Na radu ostatních upouštím gumy na obligátních 2,1/1,9 a vyrážíme. Jede se celkem svižným tempem, určitě né jako v Brně na jednu rychlost. Skupina se trochu trhá, ale v klidu dojíždíme. Instruktor by chtěl další jízdu zrychlit. Kýváme hlavama a pár lidí přechází mezi "pomalýma" a "ještě pomalejšíma".

Další jízdu už je trochu chaos. Vláčky se dojíždějí, ne všichni mají vesty a do toho nás někteří rychlíci dávají o kolo, takže pěknej guláš a člověk co je dál jak dvě místa za instruktorem prostě neví kudy kozy hnát Bohužel motorka taky nejede jak bych chtěl a v zatáčce se divně vlní a plave. Gumy jsou taky nějako potrhaný. Jdu tedy na radu za panem Halbychem, vysvětluju problém a na otázku co mám za gumy, odpovídám Continental. "Ty SportAttack?" "Ne, RoadAttack. Dával jsem je na 2,1/1,9 jak všichni říkali " "To nemůžeš, to je na ty gumy moc málo, dej tam, hmm... 2,4 předek a 2,1 zadek, až budou ohřátý." Poděkoval jsem a prej si to můžu fouknout u nich. Dali jsme tedy 2,3/2,0 do studenejch gum a já vyrazil na další jízdu.

Fajne, gumy držej, motorka sedí jak přibitá a já si konečně pořádně užívám jízdu. Přijíždím za panem Halbichem zkontrolovat tlak, ale on nikde. Pobíhám po stanu a hledám manometr. Toho si všímá Tomáš, bleskově vyhodnocuje o co mi jde, chopí se manometru a měří tlaky. Sakra, Tomáš Mikšovský mi měří tlak v gumě. Doma si ty ventilky asi zarámuju . 2,4/2,1 přesně jak bylo plánu. Radost mi kazí jen to, že stále okupuju poslední tři místa v měřených časech... No nic, hlavně že mě to baví ne?

Před poslední jízdou znovu navštěvuju pana Halbicha, že se mi něco na gumách nezdá. Mám je sice rovnoměrně sjetý do kulata, ale samej bordel a cucky na vzorku. Odpovídá že je to normální. Mě se to nezdá, a tak přistavuju mašinu ke kontrole. "No jo, tečou ti gumy. Tady to všechno je rozteklá guma ze zatáčky. Z tý se udělá takováhle kulička, která má na rovině odlítnout. Vzadu to samý. Jedeš moc pomalu, a tak to neodlítává, musíš zrychlit " Děkuju za radu a kroutím hlavou, jak mám sakra zrychlit. Gasuju čím dál víc, na brzdy chodím později a zatáčky se mi zdají taky projetý celkem plynule. Nevím... Dokonce jsem si dal v prvním vracáku svojí první stupačku Sice jsem se málem posral, ale bylo to fajn

Po odpoledni přichází na řadu opěvovaná Open-Pitlane. Váhavě koukám na střelce co jsou schopný mě za těch necelejch 20 minut jízdy podle časů předjet dvakrát, možná třikrát, a když pak vidím jak jeden v první šikaně na brzdy z cílovky vezme prvního, na rovným kousku druhýho, a na výjezdu třetího venkem, tak si říkám že se nenechám zabít a na Open-Pitlane kašlu. Stačilo mi jak mě ve skupině všichni předjížděli a po předjetí vnitřkem v poslední zatáčce jsem si dal i krátkou enduro vložku po koberci mezi dlažbou a kačírkem. Podotýkám že se mi dotyčný po jízdě přišel omluvit (to jsem opravdu nečekal ).

Teď bych rád probral stinné stránky středečních jízd. Bylo to bohužel z mého pohledu velká nehodovost. V podstatě každou hodinu (jednu rotaci skupin) vyjela odtahovka a několikrát i záchranka. Při Open-Pitlane, za tu hodinu a půl, mám pocit že třikrát Že by to bylo tím namícháním všech kategorií? Za sebe tedy zůstávám odpůrcem podobných akcí, jelikož já si nezajezdím jak bych chtěl, protože: 1) Mě v každý zatáčce bude někdo předjíždět. V tom vidím i důvod, proč se mi nedařilo zlepšit časy. Jednoduše jsem nechtěl riskovat střet a tak jsem na výjezdu nechával na vnějšku dostatek místa pro předjetí, čímž šla nějaká stopa úplně do sraček. 2) Rychlíci budou naštvaný, že si nezajezděj, protože se jim tam furt někdo motá. Takže za mě, Open-Pitlane rozhodně ne

Poděkování:
- Panu Halbichovi za super instruktáž a nekonečnou ochotu pomoci a odpovídat na otázky.
- Peterovi a zbytku organizačního týmu za fajn přístup a viditelnou snahu posunout úroveň akcí čím dál víš.
- Tomáši Mikšovskému za bleskovou práci s manometrem.
- Brněnskému instruktorovi "Dawe02", ten se sice nezůčastnil, ale to co jsem se s ním naučil na mokru, mi opravdu pomohlo. Když spadlo pár kapek a vyvěsili pyžama, hafo lidí se vyděsilo a výrazně ubralo. Tudíž míň předjetí = víc zábavy. Vím totiž, že mě pár kapek nerozhodí
- Ozzy_mu za místo v boxu.
- a na závěr všem, co byly ohleduplní při předjíždění a taky těm co sice nebyli, ale přišli se omluvit.
- a ještě jedno poděkování tu mám. Patří pánovi na Fazeru, který mě nechal předjet. Byl totiž jediný, u koho se mi to povedlo

PS: Bude příště skupina D? Potřebuju nějakou konkurenci...