Výměna rychlopalu Blata 125 Motard

Vlastník	Martic
Vloženo	11.10.2009
Aktualizováno	24.5.2012
Zobrazeno	28 162x

Už dlouho jsem přemýšlel nad zkrácením chodu plynové rukojeti. Blata ho má totiž z výroby v porovnání jinými stroji poměrně dlouhý (zhruba 85°). To v praxi u této malé kubatury znamená, že musí jezdec poměrně dost kroutit zápěstím. Plný plyn sice běžně nevyužívám, ale i tak to není zrovna příjemné. Původní rychlopal Domino (1) si nepůsobí úplně levným dojmem a špatným špatně zpracováním, ale je plastový a lanko se v něm poměrně výrazně ohýbá a tře (nemá kladku).

Opačnou možností by bylo zmenšit kladku navíjení u karburátoru, ale to by bylo technicky špatně proveditelné a zvětšilo by to namáhání lanka.

Dlouho jsme o tom diskutovali i s kamarádem Markem, který byl ovšem v řešení rychlejší. Po marném shánění kovového rychlopalu s kladkou nakonec koupil v Bikercrownu nový rychlopal Accel TR 7601 (tehdá tuším za 390Kč) s mírně větším průměrem bubínku navíjení lanka (viz jeho zápis ). Sice bez kladky, ale s hliníkovou objímkou a konečně s vhodným průměrem.

Já se zprvu pokoušel o cestu zvětšení průměru původního bubínku po vzoru některých uživatelů jiných motocyklů. Ale výroba jakésy podložky z plastového potrubí na plyn (viz foto) se ukázala jako slepá ulička . Krok rukojeti se téměř nezměnil (kvůli poloze díry pro váleček lanka) a plastová podložka ani moc nechtěla držet na svém místě.

Rozhodl jsem se jít tedy stejnou cestou jako kolega. Stejně jako on jsem také musel nejprve vyrobit seřizovací šroub napnutí lanka, jelikož na rychlopalu chybí. Jako naschvál je tam velký závit (tuším M10), který se u těchto šroubů běžně nevyskytuje, ačkoli jsem se ptal v mototechnách i cykloprodejnách. Použil jsem tedy nějaký inbus, který jsem provrtal a nařízl. Nakonec mě ale ani tento rychlopal (2) nepřesvědčil
natolik, abych ho namontoval. Důvody byly následující:
1) nutnost vyrobit seřizovací šroub (viz text)
2) rukojeť rychlopalu je užší - vyžadovala by zužení gripů nebo nákup nových
3) rukojeť rychlopalu má uzavřený konec - kvůli blástru by se musel konec provrtat
4) rychlopal neumožňuje jednoduchou výměnu nebo kontrolu lanka bez kompletního rozebrání objímky (sice to jsou 2 inbusy, ale není to ono)
5) objímka moc dobře napasuje vedle brzdové pumpy
6) objímka překáží při extrémním stlačení brzdové páky (protože mám páku oproti originálu trochu přiblíženou k ruce)
7) absence kladky
8) původní lanko by velmi těžko stačovalo na délku
9) zpracování rychlopalu působí poměrně levným dojmem

Již bez velkého pátrání jsem pak zkusil střelit od boku a koupil v Moto-Quadcentru Kurt Lindner jakýsi no-name hliníkový rychlopal s kladkou za 549Kč (3) . Na první pohled měla větší průměr navíjení, ale velice se mi líbilo její zpracování a tvar, tak jsem to riskl. Tvarově skutečně vedle brzdové pumpy sedla jako p*rdel na hrnec. Celkově se mimo jiného odstranily nevýhody bodů 2),3),4),5),6),7) a 9). Bohužel, původní lanko už vůbec nestačovalo. Vyrobil jsem tedy nové. Ale to hlavní - průměr navíjení byl zase až příliš velký. Tudíž krok plynu byl snad jen 30°. To by tak nevadilo (zkoušel jsem tak jezdit), ale samozřejmě také úměrně tomu stoupla ovládací síla (zhruba o 50%) . Bez

zápěstí Arnolda Schwarzeneggera by se delší trasy takto opravdu jezdit nedaly (i grip se neustále protáčel) . Toho rychlopalu se mi ale nechtělo vzdát a laboroval jsem dál ...

Po různých marných úvahách jak oslabit pružinu na škrtící klapce (klapka je v podstatě nerozebiratelná) mě napadlo už jedině zvětšit průměr bubínku u karburátoru. To mělo spoustu úskalí, jako třeba omezený prostor nebo způsob provedení. Jako nejschůdnější způsob mi připadalo vyrobit nový větší bubínek, který by se k tomu stávajícímu přišrouboval. Nakonec jsem tedy na soustruhu vytočil z kusu hliníku kotouček, doupravil na vrtačce a pilníkem. K tomu vyrobil ještě jednu speciální matičku pro uchycení a koupil 2 inbusáčky M3. Do původního navíjecího bubínku jsem v nejsilnějším místě opatrně vyrtal díru a vyřízl závit M3. Z plechu jsem dále musel vyrobit nový držák lanka. Prostě jeba*ka jako hrom . To vše se podařilo dotáhnout do zdárného konce. Krok se změnil zhruba na 55° a potřebná ovládací síla už je přijatelné, i když by přeci jen mohla být ještě o něco menší. Zůstal jsem tedy u tohoto krkolomného řešení, které není úplně ideální, ale pro tuto chvíli ho beru jako nejlepší. Je ale klidně možné, že se časem zase vrátím k originálu, který mohu bez potíží kdykoli namontovat zpět.