Sraz Blata 125 a výlet na Moravu Blata 125 Motard

Vlastník	Martic
Vloženo	11.10.2009
Aktualizováno	24.5.2012
Zobrazeno	28 153x

A je to tady! Téměř půl roku stará událost a já z ní přidávám zápis teprve teď . Se mnou už to asi lepší nebude . Nicméně lepší pozdě, nežli vůbec .

Dá se říct, že to byla několik let plánovaná akce! Blížil se předvečer odjezdu a všechny okolnosti nasvědčovaly tomu, aby se nakonec zase nic nekonalo . Ségra Míša ležela s horečkou v posteli a naši parťáci číslo jedna měli problémy s Blatou (stržený seřizovací šroubek u ventilů) . …..Dodání náhradního šroubku proběhlo opravdu v šibeničním termínu a ještě v šest hodin večer byla jejich motorka rozmontovaná v dílně . I přesto se však usmálo štěstí, černá Blata byla ve večerních hodinách zprovozněna a i mé ségře se udělalo líp. Byli jsme tedy připraveni se vydat vstříc nevšedním zážitkům ….

Je sobota 18.8.2012. Budík vřeští v čase 5:00. V 6 hodin odjíždíme směr Hořice, kde máme v 7:00 sraz s již už zmiňovanými parťáky - Markem a Vitusem. Oba jsou připraveni a nadšeni z toho, že s námi absolvují cestu až do "dalekého" Blanska, do rodiště našich pekelných strojů . Teplota venku se zdá být zatím přívětivá, i když ruce trochu křehnou. A nebyla by to správná ranní cesta na motorce, kdyby se neobjevila mlha. Cestou do Blanska děláme 3 půlhodinové odpočinkové přestávky a jednou tankujeme. Volíme poměrně rychlé tempo, aby jsme k firmě přijeli před polednem. Na tento čas to totiž máme smluvené s dalšími "blaťáky". Účast přislíbilo dalších 6 majitelů. Sami ale pochybujeme, že se nás nakonec tolik sejde.

Necelou půlhodinu před polednem přijíždíme před firmu. Máme najeto něco přes 200km. Řekněte sami, která Yamaha, Honda nebo Harley Davidson má šanci se po letech vrátit do míst svého zrodu ? Jak vidíme, jsme zatím první kdo dorazil. Jen co ze sebe shodíme pár kusů oblečení, už slyšíme povědomý zvuk. Na parkoviště přijíždí černý motard a na něm sympatická holčina . Nikdo z nás nevěří svým očím, protože ani nevíme, kdo to vlastně je . Se slovy: „přestala jsem vařit a jela jsem“, s úsměvem sundává helmu. Představuje se jako Jitka a jak zjišťujeme, tak o srazu se dozvěděla od Luboše. V tu chvíli už se otevírá hlavní vchod firmy a z něj vychází paní Blatová. Všechny nás mile vítá, ptá se jaká byla cesta a obdivuje nás . Pak nám pomáhá s vybavením a vede nás skrz výrobní halu do jídelny. Já se samozřejmě celou cestu firmou vleču na konci skupinky, protože můžu oči nechat na všem tom zařízení kolem sebe. Je víkend, tudíž je dílna v podstatě liduprázdná a v dáli běží pouze jeden stroj. V jídelně si sedáme a dostáváme občerstvení. V tom se objevuje jakýsi pán. V podstatě ani nevíme, kde se vzal, natož kdo by to mohl být. Další překvapení přichází hned v zápětí. Pán totiž říká, že se na internetu dočetl o našem chystaném srazu a jelikož ho blanenské stopětadvacítky moc zajímají, tak toho chtěl využít a přijel se na nás podívat. Všichni žasneme a máme radost. Pán si nás hned nadšeně fotí a vyptává se.

Chvíli si povídáme a v tom už přichází banda kluků z Vysočiny. S Lubošem a Mirkem už se známe. S Alešem a druhým Alešem nikoli. Za nedlouho přichází známá tvář - Roberto. O zábavu je hnedle postaráno .

Probíráme zkušenosti, závady motorek, zážitky a veselé příhody. Od paní Blatové se dozvídáme informace o aktuálním dění ve firmě a nástin plánů do budoucnosti. Také nám povídá o problémech s některými dodavateli firmy. Konkrétně hlavně o dodavateli zapalování pro stopětadvacítky - firmou Vape. Zapalování totiž způsobuje problémy s volnoběžkou startéru a ani samo o sobě neoplývá spolehlivostí. Přesto se firma Vape staví k problému absolutně negativně. Také se dozvídáme, že mimo výroby minibiků, motorových koloběžek a motocyklů, zpracovává továrna Blata momentálně z velké části i zakázky pro mnoho dalších průmyslových odvětví.

Pak nás paní Blatová zve na prohlídku firmy, načež se samozřejmě všichni ochotně zvedáme a následujeme jí. Procházíme dílnou a dostáváme moc pěkný výklad k jednotlivým strojům, zařízení, procesům, výrobním technologiím a finálním výrobkům. Výrobní hala není sice úplně malá, ale ani velká. O to víc mě proto překvapuje, co všechno se sem vejde a co všechno si firma vyrábí sama. Jsou zde velká obráběcí centra, ale například i malá slévárna na přesné hliníkové odlitky. Vidíme i testovací stolici pro měření výkonu motocyklů, zkušební kabinu pro zaběhávání syrových agregátů a několik prototypů za plentou. Všude je příkladný pořádek a čisto.

Další část exkurze vede do prostor motorárny. Tou dobou už přijíždějí poslední dva opozdilci, Kuba a Beda, a připojují se k prohlídce. V tu chvíli už je nás 13 , což je slušný gang . Po návratu zpět do jídelny se podepisujeme do firemní kroniky, a to jen o pár listů dál po záznamu od Václva Klause . Všichni dostáváme krásnou kšiltovku s logem značky Blata. Mezitím se s námi loučí pán a všem děkuje.

My ve firmě ještě chvíli setrváváme. Zazní návrh, jestli se nevydáme někam na společný oběd, s čímž všichni souhlasí, jelikož jsme už hladoví jak vlci. Ještě před tím ale děláme společné foto na parkovišti před firmou a poté projíždíme legendární stroj s výrobním číslem 1, jehož majitelem je Roberto. Málo která motorka najela tolik kilometrů v terénu a zažila tolik pádů, jako právě tato. Přesto jede parádně a všem vykouzlí úsměv na tváři. Dojde i na zajímavý souboj 3 strojů ve zrychlení.

Teď už je ale skutečně čas na odjezd, takže balíme věci a loučíme se s paní Blatovou. Vyrážíme společně do restaurace v Olomučanech. Být součástí gangu na deseti Blatovkách jedoucích a řvoucích Blanskem je nezapomenutelný zážitek . Před odbočkou na Olomoučany se s námi loučí Jitka.

My přijíždíme k restauraci. Uvnitř srážíme stoly a objednáváme si jídlo a pití. Během čekání pokračují veselé debaty. Na jídle si moc pochutnáme. Blíží se čas dalšího loučení. Tentokrát s Kubou, Bedou a oběma Aleši, kteří už míří také k domovům. Zbylých 5 strojů následuje dál Robertův speciál. Roberto nás vede ke krásnému bývalému lomu na písek. Dále k hezkému větrnému mlýnu. Na louce nám předvádí své motorkářské umění. S lehkostí překonává skalnatý břeh, předjíždí nás po zadním kole a otáčí se s předním kolem ve vzduchu. Prostě radost pohledět .

Po polních cestách nás přivádí až do Jedovnice, nedaleko od kempu. Tam se loučíme a dál pokračujeme už sami s Markem a Vitusem. V recepci kempu se dozvídáme, že všechny čtyřlůžkové chatky jsou obsazené. Marek ještě obvolává další kempy v okolí, ale všude dostává obdobnou odpověď. Nakonec se rozhodujeme, že zůstaneme zde a zaplatíme si dražší pětilůžkovou chatku.

Při prvním průzkumu příbytku pronáší Vitus: „Co budeme s takovou barabiznou dělat?“ . Nakonec ale zjišťujeme, že mít 2+1 s terasou, není až tak špatné . Jelikož jsme cekem znaveni, brzy zalézáme do pelechů a za moment spíme jako dudci.

V neděli vyrážíme poznávat krásy Moravského krasu. První zastávka je v jeskyni Balcarka. Dále směřujeme na zříceninu hradu Holštejn. Po hradu nalézáme jen pár trosek obvodových zdí, což nás moc nenadchne. Zajímavější je ale obrovský jeskynní prostor ve skále pod hradem, který údajně sloužil jako hladomorna. Ve vesničce pod zříceninou si dáváme velice chutný obídek - místní obalovanou nivu. Dále míříme k Sloupsko-šošuvským jeskyním. Začátek prohlídky nám vychází naprosto bez čekání. Uvnitř se krásně zchladíme. Dozvídáme se spoustu zajímavých informací o pravěkém osídlení jeskyní a o minulosti jeskyně Bouda, ve které naše prohlídka končí. Fičíme směrem do Blanska, kde děláme nákup živobytí a pak krátkou zastávku v zámeckém parku. Chceme stihnout ještě muzeum železářství ve Staré huti u Adamova. V muzeu se nám velice líbí. Příjemná paní nám podává výklad o starých metodách získávání železa, prohlížíme si exponáty, krásné zmenšené modely hutí a všichni při tom žasneme.

Odtud směřujeme zpět do kempu. Ale tam se zdržíme jen chvilku. Vyložíme nákup, odložíme výstroj a jedeme se ještě podívat k propasti Macocha. Nevolíme ale klasickou trasu po silnici, nýbrž trochu experimentujeme s lesními cestami, které jsou samozřejmě vždy mnohem záživnější Z Macochy jedeme zpět přes Blansko. Cestou ještě děláme zastávku v bývalé pískovně. Neodoláme krásnému terénu a chvilku „krosíme“ . Nevadí nám ani to, že už je šero.

Po návratu do chatky večeříme a popíjíme piva chlazená v motokufru naplněném ledovou vodou . Je srandy kopec a spát jdeme dosti pozdě.

Ráno vstáváme a balíme. Čeká nás cesta domů. Než ale opustíme Moravský kras, stavujeme se ještě jednou v továrně Blata. Od paní Blatové fasujeme firemní trička a setkáváme se s továrním mechanikem, panem Kubešem. Ten na našich strojích maže řetěz a pak spolu nějakou dobu hovoříme o motorkách. Velice ochotně mi odpovídá na moje zvídavé dotazy ohledně techniky. Otázek bych měl kvanta, ale bohužel čas kvapí, takže nezbývá nic než poděkovat za všechno a rozloučit se. S krásnými dojmy a slzou v oku opouštíme Blansko.

U městečka Březová nad Svitavou podnikáme enduro výjezd k Cimrmanově rozhledně. I velké stoupání zvládají plně naložené Blaty naprosto bez problémů . Kocháme se pěkným rozhledem a svačíme. Slunce stoupá vzhůru a dělá se nepříjemné horko. Ani naplno zapnutá klimatizace nestíhá, je totiž nejteplejší den historii ČR . Nelíbí se nám ani hustý provoz. Děláme časté přestávky, kupujeme nanuky, pijeme hektolitry vody. Přesto se pečeme ve vlastní šťávě. Na chvilku nás osvěží malá sprška pod zavlažovačem na fotbalovém hřišti . Druhou polovinu cestu volíme po zapadlejších silničkách s menším provozem, což je mnohem příjemnější . V Lázních Bělohrad se od nás oddělují naši 2 dobří kamarádi. Mě se sestrou čeká ještě asi 38 km . Domů dorážíme v odpoledních hodinách sice znaveni nesnesitelným horkem, ale plni dojmů a krásných vzpomínek. Celkem máme za tyto 3 dny najeto 570 km.

Navzdory všem okolnostem, které nám tuto akci chtěly zprvu překazit, nakonec vyšlo všechno na jedničku s hvězdičkou. Osobně jsem strašně rád, že jsem se mohl konečně podívat do továrny, kde moje motorka vznikla. Stejné nadšení má moje sestra. Obrovsky mě také těší, že se při té příležitosti povedlo uspořádat setkání dalších blatistů. Počet 10 motorek a 12 (13) lidí beru jako velký úspěch. Tímto jim obrovsky děkuji a doufám, že i jim se to alespoň trochu líbilo. Hlavní poděkování patří ale samozřejmě firmě a to největší pak paní Blatové. Za všechno co pro nás udělala a jaký nadstandard nám poskytla jsme jí nesmírně vděční.

Zvláštní dík pak směřuji k Markovi a Vitusovi, se kterými jsme prožili krásné 3 dny a projeli společně mnoho zajímavých míst. Bez nich by to prostě nešlo. Také jim obrovsky moc děkuju za zpracování videa z této akce. Myslím, že se jim velice povedlo, stejně jako jejich zápis do deníku z této akce .

Doufám, že tato akce nebyla poslední svého druhu a že se na ní v dalších letech podaří nějak navázat .