Honda VFR 800 (2007)

Další rok a další cesta na Moravu. Jedu jen na otočku. Trasa stejná, vyzkoušená. Zpáteční cestu jsem původně plánoval více na jih, ale předpověď počasí není příliš optimistická, takže ji nechávám jako variantu B a uvidí se podle situace.
Vyjíždím v neděli ráno. Slunce svítí. Silnice byla suchá, místy mokrá. Cesta ubíhá poklidně, provoz minimální. V Šumperku zastavím na benzín a Big Shock. Je teplo, zataženo. Za Šumperkem už to tak veselé není. Jeseníky se halí do mraků a záclony deště mi dávají jasně na srozuměnou, že to tak jednoduché nebude. V Rapotíně dojíždím slejvák. Autobusové zastávky jsou obsazeny cyklisty a motorkáři. Jedu dál. Hadry s membránou jen tak nepromoknou. Sedlo Skřítek si moc neužiji. Je mokro a navíc zde řádili silničáři se štěrkem. Alespoň že na Rýmařovské straně je opravený asfalt. A přestává pršet. Do Bruntálu jedu za sucha. Směrem na sever mraky, směrem na východ podsvítá slunce. Jenže já musím ještě do Krnova hodit Petrovi slíbený altík. Tak zpátky do deště. Sprcha trvá deset kilometrů. V Krnově (zatím) neprší. Ale je to na cestě, takže moc nepokecáme a já uháním směr Hlučín. Chytám jen pár kapek.
Cesta zpátky bude zajímavější. Za prvé jsem podcenil obutou Pirelli Angel ST a za druhé, má pršet, a to vydatně. Tak to mám radost. Většinou mám sjeté gumy dokulata. Ale tahle kde jsem zprznil tuhle, to si fakt nemohu vzpomenout. Na bocích stále ještě vzorek nad limit, ale uprostřed jen hladký běhoun. Že jsem ji nepřezul hned, když mám novou Bridgestonku v garáži…
Z Hlučína vyjíždím kolem desáté. Bez deště dojedu do Šumperka, vezmu benzín a koukám na radar. Když to dobře půjde, dojedu za sucha do Žamberka. U Červené Vody mám pocit, že motorka nějak plave. Představa, že jsem píchnul, mne vůbec netěší. Zastavuji a zkouším „odborně“ zatlačit palcem na gumu. Nějaký tlak tam je. Sednu na motorku a předjíždí mne policejní oktávka. Zatáčky si taky neužiji, určitě mne budou brzdit. Ale policajt jede statečně. Nejen že mne nebrzdí, ale ještě mi ujíždí. Za Žamberkem podle předpokladů začíná pršet. Motorka je v zatáčkách hodně neklidná, což připisuji sjeté gumě. Když se na mne v Chrudimi na pumpě zasmějí dráty, je mi jasné, že zbytek cesty bude „zábava“. Chčije a chčije. Z původních 19 stupňů spadla teplota na deset. Ani mi nevadí, že s ohledem na gumu nejedu více jak 80km/h. Motorka tancuje svůj tanec svatého Víta. Lesy voní houbami. Kapky bubnují na plexi a chladný, vlhký vzduch ve mne evokuje představu opuštěného břehu rybníka. Ocelová hladina pod ocelovým nebem. Jen vlny zpívají svou smutnou píseň podzimu... podivný konec června.
V pět odpoledne stavím před garáží. Prší. Zatlačím motorku dovnitř a dávám motorku na stojan. Manometr ukazuje jednu atmosféru a ze zadní gumy se ozývá slabounké syčení. Malinkou dírku najdu za chvíli. V místě, kde je pneumatika sjetá na dráty...

• 

• 

• 

  Gumu jsem poněkud podcenil