renocar_duben



PROFIL MOTORKY

Aprilia Tuono 660 (2023)

Aktivní Profil uživatele

Vlastník Lukino_256
Vloženo 9.11.2023
Aktualizováno 10.11.2023
Zobrazeno 2 715x
HODNOCENÍ PROFILU OD 8 UŽIVATELŮ
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 10

Popis motorky


Návrat k (tentokrát opravdu) italské motorce. Láska na první pohled, která se z ničeho nic objevila v garáži.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:IMOFA (Praha 4-Krč) - Zpočátku skvělé jednání a příprava motorky ze dne na den. Později trochu problém v komunikaci ohledně doplňkových dílů a dlouhá čekací doba na ně (to ale není problém prodejce).

Výška jezdce: 169 cm

První dojmy - Moje už čtvrtá (wau) motorka koupená na konci sezóny s Hondou CB 650F. Jde o srdeční záležitost, ke které nejde přistupovat jen racionálně. Výkonově se o nijak zásadní změnu nejedná, technologicky je ale motorka někde úplně jinde, stejně jako charismatickým jízdním projevem.

Motorku bych doporučil pro - Pro milovníky italských motorek ale i všechny ostatní

Doplňky na motorce - zatím nejsou, na cestě je ale inerciální jednotka, quickshifter, sada konektivity s telefonem a alarm

Recenze

Zase mám novou motorku. A tentokrát dokonce novou…. Blázen. Začalo to výletem do Itálie ze samého počátku září. S kámošem jsme měli půjčené na prodloužený víkend dvě motorky – já měl po většinu času Ducati Scrambler a on MV Agustu Brutale 675. Zvládli jsme asi 700 km, takže času na poznání motorek celkem dost. Hlavně ale dost času na to si připomenout, že italské motorky mají sakra něco do sebe. Z té dvojice tedy hlavně ta Agusta, to byla pecka, které všechny neduhy odpustíš jen co vezmeš za plyn. Klišé? Možná, ale sakra pravdivé. Ten italský temperament neschováš. Slovo dalo slovo, zavzpomínal jsem na svoji bývalou Benellku (italskou alespoň srdcem když ne rodným listem) a uvědomil jsem si, že u Hondy to nenacházím. Pořád jsem na ní něco vylepšoval, ale nebylo to stoprocentně ono, nechytla za srdce, ačkoli (a možná právě protože) dělala všechno správně.
Nad malým Tuňákem jsem slintal jakmile byl představen. Čertík v hlavě zapracoval a touha mě zavedla na předváděcí jízdu. Joo, to byla zásadní chyba…. Zjistil jsem, že ho nutně potřebuju. Nebylo to o dokonalosti nebo výkonu, bylo to o zamilování (a navíc samozřejmě parádně jezdí). Na řadu přišel výběr toho vhodného kousku, nutně to musela být varianta Concept Black (černo-červená) a koukal jsem na lehce ojeté nebo předváděcí kousky. Skončil jsem u kousku nového… Jejda.

DESIGN
Jak jsem již nakousl výše ve velice rozsáhlém úvodu, tuhle motorku prodal design. Ačkoli od počátku mého motorkaření (wau, už 7 sezón) vše ladím na zelenou, případně fluo žlutou notu, tahle černo-červená kombinace je strašně povedená a stojí za změnu mého barevného konceptu. Konečně jsem se dočkal dvouoké motorky, které se mi vždy líbily. V tomto případě jsou oči plně ledkové s velmi výraznými „bumerangy“ denního svícení, které konečně funguje tak, jak si představuju, tedy že opravdu svítí jenom to denní světlo. Přepínání na hlavní světla funguje automaticky spolu s inverzním zobrazením displeje. Pro Tuňáka typická polokapotáž ukrývá zboku jakási zakomponovaná křidélka, dál ponechává odhalený rám a končí štíhlou prdelkou s, opět samozřejmě ledkovým, batmanovským světlem. Líbí se mi také krátké schované výfuky pod motorkou, zde jsem tedy opět spokojen. Ke zvuku se dostanu později, co mě ale překvapilo je, že ačkoli se to tváří, že koncovka je jedna a to vpravo, je tam ještě pod motorkou schovaná druhá z levé strany.

ZÓNA ŘIDIČE
Upřímně, po přesednutí z Hondy jsem byl lehce překvapen, že posez je výrazně aktivnější, řídítka jsou víc vpředu a níž; jejich uchopení tedy vyžaduje jistý předklon. Po téměř 2000 kilometrech ale musím konstatovat, že se jednalo pouze o úvodní nezvyk a nepřijde mi, že by jízdní pozice jakkoli omezovala cestovní komfort (300 km na jeden zátah a byl jsem v pohodě). Naopak při svižnější jízdě dostává větší předklonění dokonalý smysl. Stupačky jsou podle mě umístěny přesně tam, kde bych je hledal a jsem rád, že nejsou zbytečně moc vzadu. Motorka je příjemně úzká mezi nohama a sedlo se zdá být z hlediska komfortu v pořádku. Jsem zvědavý, jak bude postupnému opotřebení odolávat jinak na dotek velice příjemný červený potah. Jestli ale mám motorce něco vyčíst, je to výška sedla. Chápu, že se základem ze supersportu se moc dělat nedalo, ale opravdu by mohlo být níž (zde je opět potřeba zmínit mé dívčí rozměry). Na zem nicméně relativně bezpečně dosáhnu a co je fajn, případná větší manipulace lze poměrně snadno vyřešit odvedením motorky, protože je nejen na papíře, ale i pocitově opravdu lehoučká.
Na řídítkách a na displeji je nejvíce poznat, že mám tu čest s opravdu moderní motorkou, takže si dovolím menší technologické okénko. Ovladače na řídítkách jsou za mě rozmístěny velmi intuitivně a co je potřeba vyzdvihnout, mají velmi poctivou haptickou odezvu. Na levé straně je umístěný přepínač dálkových světel a světelné blikačky, dále přepínač směrovek a klakson, a také ovládání palubního počítače. Pardon, v tomto případě už by se asi dalo mluvit o infotainmentu. Jednoduše se jedná o čtyři šipky. Horní a dolní šipka rolují seznamy, zatímco levá a pravá leze hlouběji do menu a naopak. Co chybí, jsou výstražná světla, která lze aktivovat jen a pouze prudkým brzděním. Velkým nadstandardem v této kategorii je přítomnost tempomatu. Na pravé straně je tlačítko na režimy svícení (nepoužívám, když jsou automatické), šikovné duální tlačítko „chcípák“ sloučené se startérem a přepínač jízdních režimů.
Tím se dostáváme k možnostem nastavení motorky. Palubní počítač ukazuje dva tripy, spotřebu aktuální i průměrnou, rychlosti, čas, zkrátka takový ten běžný balíček. Samozřejmostí je velmi dobře čitelný otáčkoměr a rychloměr. Dále tu je ukazatel teploty venkovní i chladící kapaliny, zařazeného kvaltu a palivoměr. K palivoměru menší výtka, zase si budu stěžovat, že má málo dílků (6). Co mi oproti Hondě chybí, je nějaké přepnutí tripu, abych věděl, kolik jsem už ujel na rezervu. Ve spodní části je spoustu pro mě zatím ještě neznámých ikonek, pravděpodobně tam bude něco pro interkom, Bluetooth, navigaci a jiné spárování s telefonem. Mobilní konektivitu mám objednanou, ještě ale nedorazila, jsem ale hodně zvědavý na funkčnost promítání pokynů navigace do displeje. V horní části už zbývají jen zmínit kontrolky, které se rozblikají při vysokých otáčkách nebo při účinnosti kontroly trakce a také je zde informace o zvoleném jízdním režimu.
Jízdní režimy jsou zde v základu tři. Umírněný a otupělý Commute (nicméně s plným výkonem), prostřední Dynamic a nastavitelný Individual. Nastavovat je pak možné intenzitu kontroly trakce (8 úrovní), motorovou brzdu (3 úrovně), motorovou mapu – agresivnost plynu (3 úrovně), antiwheelie (on/off) a ABS (3 úrovně). Pak je tu ještě mód zobrazení Racer s dvěma podtypy, ty jsem ještě nezkoušel, ale místo rychlosti uprostřed mají velké stopky a umí počítat kola. Byl jsem zvědavý na funkci elektronického plynu a musím říct, že zde panuje naprostá spokojenost. Ani na nejostřejší mapu se nemusíte bát žádné přecitlivělé reakce. K nastavování a přepínání jízdních režimů bych měl jednu výtku, ale také několik věcí na pochvalu. Je fajn, že motorka si pamatuje zvolený jízdní režim, stejně tak si pamatuje vaší konfiguraci individualu a další fajn věc je, že při vypnutém plynu je možné režimy přepínat i za jízdy. Chápu, že konfigurace individualu za jízdy nefunguje, škoda mi ale přijde, že módy Commute a Dynamic jsou továrně nadefinované a nejde s nimi nic udělat.

JÍZDA A MOTOR
Jak jsem již říkal, důvodem přesednutí na Tuňáka nebyl primárně výkon, ačkoli i zde jsem se dočkal zlepšení. Psal jsem, že s mám s motorkou spojený ten typický čtyřválcový zvuk, který Honda měla, ale tohle dvouválcové o poznání hlasitější burácení ho strčí do kapsy. Motorku pohání řadový dvouválec s trendy zapalováním po 90 stupních imitující véčko, který je vlastně půlkou motoru V4 z velkého Tuona (vrtání má stejné). Motor má ale výrazně točivý charakter, nechá se točit přes 11 tisíc, nicméně točivý moment má už odspodu tak, jak je pro dvouválce typické. Výkon je 70 kW a spolu s pohotovostní hmotností 183 kg se jedná o velice svižné svezení.
Zpřevodování je rozumné, motor ale oproti čtyřválci budete držet ve vyšších otáčkách. Zaprvé tam máte ten zvuk, zadruhé se motor pocitově pohybuje strašně lehce a hlavně zatřetí, budete se chtít vyhýbat úplně nízkým otáčkám. Řekněme, že použitelné pásmo začíná někde na 3 tisících, když přivřu oči, tak 2,5 tisíce, ale níž opravdu ne. Nebojte ale, motorka dá jasně najevo, že takhle ne. Ne snad nějakým cukáním nebo taháním za řetěz, ale zvukový doprovod bude mluvit jasně, zní to jak rozbité.
Co se týče převodovky, je velice přesná, ale chod páčky je také poměrně tuhý. Tedy jinak, v moto botách je ideální a přesně víte, co děláte, ale při městských pojezdech v keckách si toho všimnete. Spojka zabírá tak jak má, chod páčky je subjektivně tužší, toto ale pociťuji u všech motorek, takže je to pravděpodobně v normě. Výtka zde směřuje k řazení neutrálu, kterého se mi zatím daří docílit pouze při řazení z jedničky. Naštěstí u toho není problém ani za jízdy ani ve stoje. Nutné je také se zmínit o quickshifteru, moc se na něho těším, je už na cestě.
Kapitola sama pro sebe (kdybych to tedy uměl správně popsat) jsou brzdy. Jsou to Bremba a jejich účinnost je opravdu vynikající. Když jsem psal u Hondy, že jsou v pohodě nebo dostatečné, tak tohle je úplně jiná liga. Dávkovatelnost je progresivní a plynulá, nejsou to na prvotní zákus žádné jedovky, ale jakmile za páčku vezmete, dostaví se nekompromisní zpomalení a jste rádi, že se můžete zapřít o macatou nádrž před sebou. Z pohledu podvozku určitě zaznamenáte jeho tužší nastavení – je to přeci sportovní motorka. Nicméně se nejedná o žádnou uskákanou kozu a subjektivně jsem byl mile překvapen, že i přes jeho tuhost z vás při přejezdu nerovností nevyklepe duši a je schopen rázy vcelku účinně tlumit. Víte o tom, že povrch není dokonalý, ale neklepete se jak ratlík. Chybí už jen dodat, že čekám na šestiosou inerciální jednotku, tedy náklonové ABS a jsem zvědavý, co bude předvádět. Z praktického hlediska ještě dodám, že při svižně jízdě se spotřeba drží cca do 5l/100 km.

SHRNUTÍ
Opravdu by mě zajímalo, co bych měl po tomto vyčerpávajícím románu napsat jako shrnutí. Motorku mám něco přes měsíc a nadšení ani zdaleka neopadá. Miluju její design a parádní zvuk, a přitom skvěle funguje. Jestli jsem někdy říkal, že výkonově se o takový pokrok nejedná, z pohledu jízdních vlastností, technické výbavy a zážitků se o změnu rozhodně jedná. Nemůžu se dočkat další sezóny.

Nejnovější komentáře

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
kmex
kmex napsal 16.11.23 v 08:10 10b.

Dobra recenze. Ta 660 me taky hodne laka.

jardusking
jardusking napsal 15.11.23 v 16:20 10b.

Jo, tohle Tuono umí být pohodlný a umí sportovat. Paradoxně je to docela slušnej univerzál a to se dnes taky hned tak nevidí...

Honzus75
Honzus75 napsal 13.11.23 v 10:00 10b.

Perfektní volba stroje i barvy Měl jsem identickou jednu sezonu, najeto 6500 km bez závady, zato spousta zábavy v sedle. Jedna z nejobratnějších a nejovladatelnějších motorek, co jsem kdy jel. To jak pozdě na ní jde brzdit před zatáčkou, to se jen tak nezažije. 10 b

petr13
petr13 napsal 12.11.23 v 20:31 10b.

Alfonc
Alfonc napsal 12.11.23 v 07:18 10b.

Děkuji za hezký popis. A dokonce i z pohledu ČJ je v pořádku a to se zde běžně neděje

Užívej si krásnou a temperamentní kočičku

Více komentářů



TOPlist