MZ ETZ 250 (1981)

Je to moje stavba z motocyklovýho pravěku z let 1989-92. Byla nádherná a vzbuzovala obrovské pozdvižení.

Více fotografii

Výška jezdce: 185 cm

První dojmy - Dva roky jsem večer co večer řezal, svařoval, řezal a znova svařoval, vyráběl, upravoval, lakoval atd ….. Byly to nádherný časy, jak mi rostlo pod rukama něco, co v té době bylo pro nás mladý kluky zcela nedostižný.

Recenze

Už jsem si myslel, že jsou ty fotky navždy ztracený, ale náhodou jsem je nedávno objevil založené v jednom starém albumu, kde bych je vůbec nečekal. Kvalita fotek nic moc, ale co by jste chtěli od fotek, které jsou 30 let staré. Je to moje stavba z motocyklového pravěku z let 1989-92. Byla nádherná a vzbuzovala obrovské pozdvižení.
Celá historie této mašiny je velice zajímavá. Na začátku října 1989 jsme začali chodit do druháku na vejšku a přijeli jsme do totálně zaplněné Prahy východními Němci. Enderáci zdrhali přes západoněmeckou ambasádu do vysněné NSR. Všichni kdo to pamatují, tak si určitě vybaví narvané Malostranské náměstí, okolní ulice i komplet všechny cesty na Petříně Trabantama a Warťasema - viz poslední foto. My jsme se na to chodili dívat a nevěřili vlastním očím. Jedno odpoledne jsme byli svědky, jak z ambasády odjíždí 3 plné autobusy s Německými uprchlíky na západ. My jsme tam stáli a koukali, jak jsou lidi v těch autobusech v totální euforii. Najednou z jednoho busu začali něco lidi oknama vyhazovat. Mě přilítli před nohy nějaký klíčky. Samozřejmě jsem je okamžitě zvednul a protože jsem byl už tehdy motorkář, okamžitě jsem poznal, že to jsou klíčky od eMZetky. Asi 2 hoďky jsem chodil Karmelickou sem a tam, ruce zpocený a hlavu jak pátrací balón. Přemýšlel jsem, co mám dělat. Co mám sakra dělat ? Mám v ruce nějaký klíče, který mi evidentně někdo hodil, abych si vzal jeho motorku, ale kde ji najít ? Mám jen klíčky, nemám od ní papíry, není to krádež ? To bude průser. Kašlu na to, jdu domu. Ne nejdu, co s těma motorkama a autama bude, stejně je někdo zašmelí. Odcházím z Malostranský směrem k metru a v tu chvíli potkávám hlouček východoněmeckých motorkářů, kteří se ptají na cestu k ambasádě. Jak kdyby to byl nějakej osud - nabízejí mi helmu. Kupuju ji za pár korun a jdou na mě mdloby. Mám klíčky, mám helmu. Co teď, CO TED' ! Přeci tady tu motorku nenechám nějakejm šmelinářům, nebo STBákům. Rozum mi velí pokračovat k metru, ale tělo se otáčí a jde ke kostelu sv.Mikuláše, kde v té době bylo zaparkováno asi osm starejch MZ - typ kterej se k nám nedovážel - viz předposlední foto. Nohy se mi podlamují. Zkouším klíčky u první, druhé, třetí, čtvrté a nic. Všechno zamčené, klíčky nepasují. Pátá měla řidítka na druhou stranu - nebyla zamčená. Adrenalin mi stříká z uší. Nandavám helmu, která mi je asi o 3 čísla větší, nasedám, zasunuji MZeťáckej bošák a odjíždím. Je mi na omdlení a stále si opakuji, co to děláš. Co to děláš ? Cesta domů byla jeden velkej nervák. Když jsem zajel domů do stodoly, trochu jsem se uklidnil a říkám si. Je to za mnou. Zachránil jsem motorku. Vyndavám bošák a zkouším klíček od zamykání. Světe div se, on tam PASUJE !! P A S U J E ! ! ! Byl jsem štěstím bez sebe. Mohl jsem si oddychnout. Byl jsem šťastnej, že jsem neodvezl motorku nějakému endéráčkovi, kterej si to chtěl rozmyslet a vrátit se do vzkvétající NDR na své mašině.
Druhý den jsem se na ní šel pořádně podívat. Byla dost v žalostném stavu. Orezlé ráfky, prasklé sedlo, zašlý motor a nádrž z boku ošoupaná od kolem až na holý plech. Začalo dilema, co s ní. Honili se mi 2 varianty. Předělání na krosku nebo na traktůrek, který by byl pro tátu dost velkým pomocníkem.

Nakonec jsem se rozhodl pro ďábelskou věc. Postavit si vysněný motocykl Africa Twin (který byl v roce 89-90 absolutní motocyklovou bombou). Dnes je to úsměvná věc, ale asi bych to přirovnal k vesnickému klukovi, který by si dnes například postavil ze Škody Favorit Lamborghini Diablo.

Na MZetce prakticky nezůstal kámen na kameni. Dva roky jsem večer co večer řezal, svařoval, vyráběl, předělával, upravoval, lakoval atd atd. Byly to nádherný časy, jak mi rostlo pod rukama něco, co v té době bylo pro nás mladý kluky zcela nedostižný. Z rámu jsem odřízl komplet podsedlovou část a začal vše formovat znovu. Přední kolo jsem přeplet na ráfek 21”, zadní kolo jsem tuším nechal 17”. Už jenom sehnat chlupatý gumy byl oříšek, ale měl jsem kamaráda, který mi je sehnal olítané z motokrosu. Motor jsem zrepasoval a stříknul na černo. Kapotáž byla jedna obrovská náhoda. Měl jsem 3 fotky Afriky z Motorradu a podle nich jsem začal tvarovat z polystyrenu prvotní tvary. Vzhledem k tomu, že jsem s tím neměl vůbec žádné zkušenosti, byla to docela hrůza a paskvil. Z nenadání jsem ale někde přišel na kontakt na borce odněkud z Kladna, který dělal kapotáže. Jel jsem tam za ním a koupil fantastickou kapotáž, která na moji stavbu padla jak prdel na hrnec. Musím říct, že takhle kapotáž byla velice důmyslná. Její nádrž byl jenom takový překryt, takže se do ní schovala ta původní, takže nebyl žádný problém s prosakujícím benzínem z laminátu a podobně. Přední světlo tam pasovalo z Fiátka - Malucha. Podsedlový kryty byly taky od toho borce. Plégo jsem formoval pomocí horké vody a maminčinýho hrnce, přední blatník jsem sehnal na burze z nějaké KTM - ale už to byla druhovýroba taky z laminátu, stejně jako blástry. Řidítka jsem si dělal sám z vodovodní trubky. Zrcátka byly původně taky tuším že z Malucha. Blinkry jsem nějak vyráběl. Sklíčka byly z nějakýho auta a zadní část jsem si odléval z Dentakrylu. Přední šavle jsem jen prodloužil navařením a zadní jsem chtěl dát centrál. Jenže to byl ohromně tvrdej oříšek. Jednak konstrukční, jednak nebylo možné nikde sehnat ten centrál. Tak jsem jednou koupil na motoburze v Berouně parádní vzducháče Marzocchi. Jenže se posléze ukázalo, že to byly tlumiče z přední kyvky ze sajdkárkrosu, takže na zadek zcela nevhodný. Počítal jsem tedy, že až narazím na něco lepšího, vyměním to (k tomu už nedošlo). Sedlo jsem si dělal komplet sám, vůbec nechápu, kde se ve mě vzalo čalounické umění. Pamatuju si, že jsem chodil žebrat někam do Karlína do obchodu Řempo, kde měli velkoobchod z pěnovým molitanem, vhodným právě pro tyto účely. Nechtěli mi to prodat, protože byly prý velkoobchod, ale pak mi to nějak pod rukou střelili. Ještě se musím vrátit k tomu borci z Kladna, který mi udělal tu kapotáž. Udělal mi i krásnej kryt na přední kotoučovku. Vůbec nevím, jak to udělal, ale myslím, že to byla jeho vlastní tvorba, protože jsem tyto tvary nikdy nepoznal na žádný sériový motorce. Na jaře přišel den D a začal jsem vše stříkat. Rám červenej, kapotáž bílá. V hlavě se mi honily myšlenky, jak tam udělat ty nápisy. První varianta byla vystříhaná šablona z papíru. To byla úplná katastrofa - z toho se mi chtělo zvracet. Ale jak na to ? V té době moto pravěku žádné firmy z polepama nebyly. Pak jsem ale v Praze vypátral firmičku, která se začínala živit samolepkama, měla počítač a plotr na samolepící folie. Bylo vyhráno. Dal jsem jim fotky, loga z časáků a po 14 dnech jsem si dojel pro samolepky Africa Twin !!! Byl jsem štěstím bez sebe.

Nakonec jsem tuto stavbu dodělal v létě 1992. Byl to obrovský poprask. Nikdo nevěřil, že to je MZtka. Vzbuzoval jsem na ni asi tak stejnou pozornost, jako kdyby nám teď na náves přistálo UFO. Nejezdilo se ale na ní dobře. Byla to vysoká koza, hlavně díky těm zadním tlumičům, který vůbec nepérovali - když si na motorku člověk sednul, tak se nepohli ani o půl cenťáku. To ale vůbec nevadilo jednomu mému známému, který mě na konci léta začal ukecávat, ať mu ji prodám. Nevadilo mu ani, že nemá papíry a dal mi za ni 25.000,- Kč. Byly to tehdy hrozně velký peníze, takže jsem neodolal a prodal ji. Byl to pro mě základ a příští rok na jaře jsem si přidal ještě asi dvakrát tolik a koupil si od tenkrát začínající firmy Honda Dobřichovice jetýho Dominátora, fantastickou motorku, kterou jsem pak měl asi 2 roky a s láskou na něj vzpomínám doteď.

P.S.: Doufám, že mě nebudete pranýřovat za ten začátek jak jsem k motorce přišel. Kdyby můj článek náhodou četl Hanz, Jurgen, Udo nebo bůh ví, jak se jmenoval ten borec, co mi hodil klíčky z autobusu, odjíždějícího na západ a chtěl svou motorku zpět, tak ten můj známej ji prej stále má někde opřenou za stodolou. Snad se na západě tento “Hanz” uchytil, užíval si skvělých motorek a nemyslel na svou starou, zelenou vránu.

Díky Hanzi !