BMW R 1250 GS (2021)

Již jsem navštívil prvorepublikové tvrze Hůrka, Hanička, Stachelberg a Skutina. Letos jsem vyrazil na dělostřeleckou tvrz Dobrošov, znovu otevřenou po celkové rekonstrukci.



Dělostřelecká tvrz Dobrošov je obranná pevnost postavená v rámci československého opevnění budovaného v třicátých letech, mimo jiné v důsledku zvolení Adolfa Hitlera kancléřem v Německu. Patřila mezi páteřní opevnění na severní hranici Československa. Byla situována u stejnojmenné vsi Dobrošov, která leží mezi Náchodem a Českou Čermnou, západně od kóty 622 Dobrošov. Od roku 1968 je v pevnosti expozice československého opevnění. Tvrz nebyla dokončena. Její stavba byla zahájena v září 1937. V plánu bylo postavit dva pěchotní sruby, dva dělostřelecké sruby, jednu dělostřeleckou otočnou věž, minometnou otočnou věž a vchodový objekt. Děla měla postřelovat celé náchodské údolí, podporovat izolované pěchotní sruby ve svazích nad Bělovsí. Dostřel hlavních zbraní sahal za Hronov, kde se jejich palba překrývala s palbou tvrze Jírová hora. Na druhou stranu bylo zajištěno stejné krytí prostoru s tvrzí Skutina. Do roku 1938 byly vybudovány pouze pěchotní srub N-DS 72 Můstek, dále pěchotní srub N-D-S Jeřáb a dělostřelecký srub N-D-S Zelený. Tyto jsou v současné době přístupné jako Muzea a pořádají se v nich prohlídkové trasy.

Pěchotní srub N-D-S 72 "Můstek"
Pěchotní srub o kubatuře 3100 m3 betonu byl umístěn projektanty na nejvyšší terénní bod tvrze o nadmořské výšce 619 metrů. Místo bylo velmi dobré na pozorování, takže se počítalo s osazením pozorovacího zvonu, odkud měly být dodávány informace pro minometnou otočnou věž. Objekt disponoval dalšími dvěma zvony, ve kterých měly být uloženy lehké kulomety. Pro pancéřovou kopuli bylo určeno dvojče těžkých kulometů. Ve střílnách pod betonem měly být dva protitankové kanóny ráže 47 mm umístěné ve společné lafetě s těžkým kulometem a v další střílně dvojče těžkých kulometů. Betonáž objektu proběhla ve dnech 25. až 31. července 1938. Svůj název „Můstek“ získal srub podle nedalekého dřevěného lyžařského můstku. Za mobilizace neměl tento srub z důvodu celkového nedokončení stálou osádku. Kromě vnitřních stavebních úprav nebyl dokončen ani zához.





Pěchotní srub N-D-S 73 "Jeřáb"
Tento pěchotní srub o kubatuře 3808 m3 byl betonován ve dnech 24. června až 2. července 1938. Z objektu byl dobrý výhled do údolí Metuje, takže se počítalo s osazením dělostřeleckého pozorovacího zvonu, který by řídil palbu z dělostřelecké baterie umístěné v objektu N-S 75. Objekt měl ještě další dva zvony, které měly být vyzbrojeny lehkými kulomety. V kopuli mělo být umístěno dvojče těžkých kulometů. Objekt měl být vyzbrojen ještě ve střeleckých místnostech dvěma protitankovými kanóny ráže 47 mm a jedním dvojčetem těžkých kulometů. Za mobilizace srub neměl stálou osádku, protože nebyl dostatečně připraven. Srub neměl osazeny pancéřové zvony, vojáci spali na provizorních slamnících, pitná voda musela být donášena z jímky umístěné na počátku odvodňovací štoly v podzemí. Po Mnichovu zůstala část osádky ve srubu jako strážní oddíl. Člen tohoto strážního oddílu, svobodník Zicháček, nakreslil na stěnu ubikace několik kreseb, které se vyjadřují k okupaci pohraničí a Mnichovské dohodě. Kresby doplňuje nedokončený seznam osádky objektu.



Za okupace byla Němci vytržena střílna pro kanón na levé straně objektu, nyní je nahrazena maketou. Němci si také tento srub vybrali pro natočení propagandistického dokumentu o dobývání Maginotovy linie. Stěny dosud nesou stopy po ostřelování kulometem.



Dělostřelecký srub N-D-S 75 "Zelený"
Tento dělostřelecký srub měl být největším objektem z celé tvrze, svůj název „Zelený“ dostal podle příjmení původního majitele pozemku, na kterém byl postaven. Betonáž se prováděla ve dvou intervalech – první od 3. do 7. září 1938 a druhý až za všeobecné mobilizace ve dnech 20. až 28. září 1938. Při betonáží bylo celkově spotřebováno 5520 m3 betonu. Hlavní výzbroj objektu spočívala ve třech střílnách pro 10cm houfnice vz. 38, které měly svými zbraněmi mířit do údolí řeky Metuje, kde byly důležité komunikace. V nynější době jsou otvory po vytržených střílnách zaslepeny plechovými deskami. Bohužel do tvrze se žádná z těchto zbraní nedostala. Dále ve stropě srubu měly být osazeny dva pancéřové zvony se střílnami pro lehké kulomety. Třetí lehký kulomet měl být umístěn ve střílně postřelující ochranný příkop před střílnami. Jak houfnice, tak zvony nebyly dodány. Objekt je rozdělen na dvě patra, přičemž v horním (bojovém) jsou kasematy pro houfnice, vstupní chodbička, chodbičky do zvonů a nouzový východ z objektu. V dolním (týlovém) patře je filtrovna, sociální zařízení, ubikace části mužstva, velitelské stanoviště a místnosti, do kterých padaly vystřílené nábojnice. Obě patra a podzemí jsou spojeny schodištěm a šachtou pro dva nákladní výtahy.



Cestu k tvrzi jsem zahájil u památníku bitvy u Chlumu. Bitva u Hradce Králové (též bitva na Chlumu či bitva u Sadové) byla po bitvě u Lipska druhá největší bitva 19. století s účastí 436 tisíc vojáků.





Odehrála se 3. července 1866 severozápadně od městské fortifikace Hradec Králové, v rozsáhlé lokalitě mezi řekou Labe a vesnicemi Hořiněves, Benátky, Sadová, Mokrovousy a Dolní Přím. Pruská armáda v čele s králem Vilémem I. a náčelníkem generálního štábu generálem pěchoty Helmutem von Moltkem zde drtivě porazila rakousko-saskou armádu pod velením polního zbrojmistra Ludvíka von Benedek. Stalo se tak zejména v důsledku zastaralé vojenské taktiky a výzbroje Rakouska. Dále jsem pak pokračoval směr Náchod k dělostřelecké tvrzi. Vlastní prohlídka tvrze spolu s výkladem jednotlivých objektů zabrala téměř tři hodiny. Musím uznat, že to stálo za to. Znovu to ve mně vyvolalo obrovskou hrdost k umu, pracovitosti a odhodlanosti našich lidí. Teplota se šplhala ve stínu k 34 stupňům. Tak že celkem docela záhul. Následně jsem pokračoval přes Hostinné do Špindlerova Mlýna na vynikající pohár a také se trochu ochladit.





Domů jsem pak volil trasu přes Železný Brod a Malou Skálu se zastávkou v Dolánkách.



Chtěl jsem se podívat na Jizeru a vodáky. Navigace mě před Železným Brodem táhla okolo Jizery přes Spálov. Opět super trasa plná zatáček okolo vody ve stínu stromů, doporučuji.
Najeto 468 km.