BMW R 1250 GS (2021)

Dnes nás čeká návrat do Čech a to k Lipnu. Vstáváme kolem půl sedmé, základní hygiena, bourání a balení stanů. Už to máme celkem zmáklé. Jdu se podívat do místního obchůdku. Je slušně vybaven, kupuji velmi chutné sladké pečivo. Je trochu pod mrakem, ale pršet nemá. Pro jízdu teplota tak akorát. Kemp opouštíme před devátou ranní, a míříme směr Jesenice a dále na Gozd Martuljek a Kranjsku Goru. Ano je to vlastně část cesty do kempu Špik, ale obráceně. Přechod do Rakouska je u Arnoldsteinu. Cesta k přechodu na Korenskom sedle je plná krásných utažených zatáček, těsně za hraničním přechodem na nás překvapivě čeká tank T 34.



Směr dolů na rakouskou stranu je to ještě větší paráda. Po sjetí do údolí v Arnoldsteinu na benzince ENI poprvé dnes tankujeme.





Vlastně až po dálniční přejezd jedeme dnešního dne krásnými údolími obklopenými štíty Alp. Jak rozdílné oproti Chorvatsku, všude vnímáme malé průmyslové podniky, dokonce nějakou papírnu míjíme. V Chorvatsku ve vnitrozemí nic. Krátce na rakouské straně u Fürnitzu již najíždíme na dálnici A2 okolo Villachu směr Salzburg. Musíme si zaplatit průjezd tunely. Cesta ubíhá celkem v pohodě, jedeme maximálně do sto třiceti, žádný závod. Blíží se čas oběda, proto zastavujeme na benzínové pumpě ENI v Söllheimerbergu. Je krátce po čtvrt na jednu. Kluci dávají boloňské špagety a já výborná volská oka se šunkou. Pokračujeme dále A1 směrem na Linz. Občas jsou zúžené pruhy a omezená rychlost. Zhruba po třech týdnech po dojetí domů přichází v obálce pokuta za překročení rychlosti o 17 km/hod ve výši 40 EUR. No nic, snad bude jediná. V Linzu na Shellce tankujeme. Není s námi Ruda Zelenka, ale ten se jako obvykle vždy vynoří u Bad Leonfeldenu a připojí se ke skupině. V podstatě až k hranicím s Českou republikou je krásné slunečné počasí, ale před hranicemi začíná přibývat mraků a je zataženo. Ale neprší a je stále poměrně horko. Vždy za Linzem, jak se sjede z dálnice to je už ohledně cestování přeci jen záživnější a čím blíže k hranicím, tím lépe. Hranice překonáváme přes Vyšebrodský průsmyk na hraničním přechodu Studánky. Přes vyšší Brod míříme následně do Černé v Pošumaví, kde máme v hotelu Racek zamluvené ubytování. K hotelu dorážíme v 15:50, rychle na recepci a dostáváme klíče. Já spím s Jindrou a Rudou Jetmarem, v druhém pokoji pak spí spolu Kuba s druhým Rudou. S Jindrou rychle vybalujeme plavky a ženeme k našemu Českému moři na pláž.



Trochu si zaplaveme a jdeme si dát do kiosku Mojito a Aperol. A musíme říci, že proti slovinské břečce konečně pořádný drink. Vynikající.



Zhruba asi po hodině se vracíme na hotel, kluci jsou už na verandě a mají pivko. Dáváme také. A protože se pomalu blíží čas k večeři, objednáváme jídelák. No a co jiného po těch dnech v zahraničí? No přeci vynikající smažák hotelu Racek. Mají ho prostě vynikající a musíme uznat, že je to prostě za celý náš výlet to nejlepší jídlo. No Češi, no. Jindra musí ráno brzo vstávat a kolem půl sedmé odjet. Potřebuje být doma do 12:00, následně pak pokračuje s rodinou na Moravu. Tak že přijde o snídani. Má smolíka. Pročítáme nápojoví lístek a zkoumáme panáky. Dostáváme od Rudy krátký výklad o rumech. Neodolám a objednávám první várku téhle exotiky – žádný tuzemák. A je fakt dobrý, bohužel si již nepamatuji, co to bylo za značku. Následně se rundy otáčejí a je po jedenácté hodině, slušným způsobem nás vyhazují po zaplacení z baru. Jdeme na kutě, ten poslední společný večer stál za to. Zítra již směr domov. Dnes celkem najeto 452 km.