BMW R 1250 GS (2021)

Probouzím se kolem sedmé ráno. Vedle mě totiž ti dva Rakušané štípou dříví. Naštěstí brzy přestávají a já vylézám ze stanu kolem půl osmé. V noci byla docela kosa, venku vše mokré od rosy, sluníčko nikde. Krásně ale šumí Otava.



Po ranní hygieně jdu koupit do místního obchůdku něco k snědku, dvě koblížky s marmeládou. Bohužel musím konstatovat, přestože kemp je v krásném prostředí, tak sociálky jsou mizerné. Ne vybavením, ale úklidem. Jo rozmlsán z Rakouska, to se pak špatně porovnává. Protože je stan mokrý, nespěchám s balením a doufám, že to uschne. Tak mám čas na navigaci. Konečně nacházím možnost volby trasy po průjezdních bodech. Jako první místo zadávám Kvildu a dělám velmi dobře. Rezignuji na usušení stanu, sbalím ho jen tak a nacpu do kufru. Usuším později, až budu doma. V recepci vracím visačku ze stanu a vyrážím proti proudu Otavy směrem na Rejštejn, pořád ty kvalitní silnice okolo Otavy s luxusními zatáčkami. U rozcestí Svojše se odkláním od Otavy a vyrážím směr Kvilda. Asi nejhezčí trasa mého dvoudenního putování. Opět kvalitní asfalt na zakroucené silnici vedoucí nádherným lesy, po výjezdu na hřebeny pak i s nádhernými výhledy po okolí národního parku Šumava.













V Kvildě zastavuji, dělám pár fotek a také fotím na zpáteční cestě.









Opravdu nádherná místa jak pro cyklistiku, lyžování či jízdu na motorce. Doporučuji. Vracím se stejnou cestou zpět, míjím odbočku do kempu Annín a mířím do Sušic. V Sušici zastavuji na pumpě, kupuji si bagetu a pití na další cestu. Navigace stále vybírá celkem zajímavé silničky, jak se blížím k Plzni, vybírá již hlavní komunikace a na periférii Plzně mě pak odvádí opět na překrásné zakroucené silničky přes Šťáhlavy a Lhůtu až k muzeu na demarkační linii u Rokycan. Při příjezdu k parkovišti u muzea už mě ve stráni vítá tank T-34 LIDICE.





Je už pěkně teplo, přes jednatřicet stupňů, sluníčko svítí jak o život. Na parkovišti svlékám mundůr a oblékám kraťasy a lehké sportovní boty. Vše uložím do kufrů a boty + přilbu beru sebou. Ve vstupní hale zakupuji lístek a ponechávám výbavu u pokladníka.
Muzeum na demarkační linii v Rokycanech je největší nestátní vojenské muzeum v České republice. Na okraji Rokycan se díky podpoře města Rokycany a velení armády podařilo získat místo v bývalých kasárnách raketového pluku. Kolja, Tobruk, Obecná škola, Zdivočelá země, Vyprávěj, Lidice, to je jen kratičký výčet známých českých filmů a seriálů, ve kterých se objevila vojenská technika z Muzea na demarkační linii v Rokycanech. Dalších 190 ks zcela pojízdné vojenské techniky s daty výroby od roku 1918 do současnosti uvidíte ve výstavních expozicích muzea. Velkou vzácností z první republiky je např. štábní automobil Škoda 903 Superb, četnický autokar Walter a replika obrněného automobilu Tatra vz. 30. Za zmínku však stojí i technika z II. světové války jako např. legendární Willys MB, GAZ 67, tank T-34, protiletadlová děla a houfnice. Poslední novinkou z řady zcela funkční techniky je replika německého tanku Phanter, kterou jsme během zimních měsíců roku 2017 postavili přímo v areálu muzea. Kdo je trochu fanda do historie druhé světové války, či naší novodobé historie, kdo Bílou horu a Mnichov považuje za nejtragičtější část našich dějin, tak ten by toto muzeum neměl minout. Procházím jednotlivé expozice a jsem v úplném úžasu. Vojenská mobilní technika, včetně děl, raket a dalšího vybavení, nebo průchody opevnění zbudovaného na přelomu padesátých a šedesátých let. Vše formou naučné stezky. Vůbec snad nejdůležitější a nejpoučnější jsou vnitřní expozice od armády první republiky, přes Mnichov, boj našich vojáků na všech frontách světa druhé světové války, přes Únor, padesátá, šedesátá až devadesátá léta. Vynikající historie našeho raketového vojska. Vše s možností audio přednesu. Je tam toho na hodiny a hodiny zkoumání. Dovolím si jeden citát v expozici Mnichovské zrady:

„Tvé tělo hrozně, hrozně drali toho říjnového rána. Co z tebe probůh udělali, má země milovaná? A zbraň, jež pohotově stála, v mlčení strašném uhýbala. Kdo zradil, toho zrada čeká, to ví náš uražený cit.
Kdo zradil, toho zrada čeká, kdo zrazen – ve cti bude žít.“

Opouštím areál muzea v silném dojetí a pln dojmů. Absolvoval jsem totiž dva dny před tím opětovnou návštěvu tvrze Stachelberg, když jsme vyrazili do Jánských lázní na cestu korunami stromů. Srdce mám plné hrdosti nad umem, pílí a schopností našich předků a také naštván, co všechno za těch třicet posledních led se stačilo rozprodat a zlikvidovat. Na parkovišti využívám sluníčka a vysoké teploty, tahám stan a během deseti minut je usušeno. Mohu ho opět složit do ruličky pro příští využití. Od muzea pokračuji na D5 do Prahy. V Praze mám zastávku v CarTeku BMW Praha – rukavice, a také okouknout ti nové BMW R 18. Z prahy mířím směr Mladá Boleslav, dále na Bakov nad Jizerou a Mnichovo Hradiště. Zadem pak na Mimoň, objížďkou přes Hradčany a kemp Boreček. Doksy, Dubá a přes Pavličky, Velký Hubenov dom do Štětí. Najeto dnešního dne 379 km, celkem za tyto dva dny 885 km, průměrná spotřeba 4,9 l/100 km. Dušička spokojená.