Druhá noc našeho putování nebyla již tak chladná, dokonce se spalo v roztaženém zpacáku. Bohužel jsem neměl stan na rovině, takže jsem celou noc sjížděl. Ale dalo se. Ranní procházka k jezeru a pohled na okolní hory byl impozantní. Jednotlivé vrcholy se krásně zrcadlily na hladině jezera. Vyjíždíme už před devátou ranní. V Bohinjskej Bistrici v místní sámošce dokupujeme pití a něco na zub. A už zase stoupáme do vrcholů hor. Všude poměrně úzké silničky plné zatáček z povrchem jako asi naše dvojky a trojky. Překrásné výhledy po okolních kopcích a do údolí. Místy malé vesničky, všude spousta pomníčků z války z devadesátých let. Já, Milan a Láďa se opožďujeme, zastavujeme na krajnici a fotíme.
Dýcháme čerství horský vzduch a zíráme do dáli. Následně dojíždíme skupinu. Zhruba po cca 1 km společné jízdy před motorkou Milana se svíjí ve smrtelných křečích malý koloušek. Zastavujeme. Sesedáme. Milan bere toho drobka do rukavic, koloušek se trochu uklidňuje. Zjišťujeme odřeniny na zadní pravé noze. Milan pokládá kolouška na silnici, už docela obstojně stojí. Pak se dává již do normální chůze a s příkrého svahu peláší za mámou. Milan pak říká, že jak ho držel, cítil, jakoby ten zadní běh zaskočil zas do kloubu. Proto pak již normálně stál a odběhl. Snad to šmudla přežil. Trefil ho Jindra, ale bokem stroje a nohou, myslel si, že se nic nestalo. Pokračujeme nadále horskými silničkami, cestou míjím snad metr a půl dlouhého hada. Krajina je zde ale nádherná. Po cca 106 km zastavujeme u restaurace v Braniku.
Bohužel zjišťujeme, že je zavřená. Využíváme alespoň terasy a stolů a děláme piknik z vlastních zdrojů.
Jindra má výborný lančmít, Láďa zas chutný salám, Ruda opět své kroasány. Všichni do jednoho mluvíme o krásných silničkách, které jsme dopoledne projeli a i o vůni moře ve vzduchu. Jupí, už se blížíme. Po další cca 16 km zastavujeme na pumpě v Dutovje. Tankujeme stroje a dáváme si vychlazené nápoje. Teplota už poměrně stoupá a je slušných 26 stupňů a jasná slunečná obloha. Zbývá posledních 68 km k moři. Jindra má v plánu kopírovat dálnici A1 do Koperu, dále pak na Izolu, kde by měl být kemp. Po přiblížení k A1 už místy spatřujeme moře.
A ta vůně ve vzduchu. Nádhera. Projíždíme Koper, velké přístavní město plné kamiónů, překladišť, velkých rušných ulic. Za Izolou nalézáme plánovaný kemp, jenže on jaksi už dávno oficiálně nefunguje, jsou zde pouze celoroční přívěsy, stan žádný. Rychlá porada, budeme pokračovat dál na Piraň, tam dle zkušeností z dovolených Jindra vytyčuje kemp na mapě a zadává do navigace. Jedná se o kemp Fiesa na břehu Jadranu, pouhých patnáct minut chůze po pobřeží do města Piraň.
A mají volná místa. Jsme šťastní jak blechy, na místě se domlouváme, zda pouze přespíme a budeme pokračovat podle plánu, nebo si prodloužíme pobyt a přespíme u moře dvě noci. Vyhrává řešení zůstat u moře a dát si tak den volna. Na recepci při registraci zkontrolují platné certifikáty či testy na Covid, platíme tuším 15 EUR. Rychle jdeme stavět stany, pak krátce vyzkoušet tu slanou vodu a sednout si do plážového baru na občerstvení. Odpoledne se vydáváme po pobřeží na první prohlídku města Piraň.
Prohlížíme místní kostel, promenádujeme se po nábřeží okolo kavárniček. Nádhera, tak tomuhle já říkám dovolená. Kolem půl šesté odpoledne si v jednom místním bistru dáváme večeři.
Navečer se vracíme do plážového baru a do zavíračky popíjíme místní točené pivo a dáváme velice chutný hamburger.
Celkem najeto 190 km, uznáváme, že Slovinsko je nádherná země. První část cesty přes pohoří a horská údolíčka byla fantastická.
-
-
-
-
-
-
-
-
Jadran ve Fiese
-
Fiesa
-
Fiesa
-
Piraň
-
Piraň
-
Piraň
-
Piraň
-
Večeře v Pirani
-
Piraň
-
Piraň
-
Piraň
-
Západ slunce Piraň
-
Díky za osobitý cestopis. Slovinsko je nádherné a na motorce musí být ještě krásnější.
Mám jen jednu malou výtku: město, do kterého jste dojeli není TA Piraň, nýbrž TO Pirano (Italsky) , nebo TEN Piran (Slovinsky). Chvíli jsem váhal, jestli myslíš to samé, co já, ale podle fotek ano...
3 reakce
Tak to máš asi pravdu.