Cesta je cíl .. IV– den 2 BMW R 1250 GS

Vlastník	DejvGSR
Vloženo	21.4.2021
Aktualizováno	6.8.2021
Zobrazeno	6 764x

Cílem druhého dne je po cca 309 km slovinský kemp Bohinj u jezera Bohinjsko.

Bohinjské jezero je největší jezero ve Slovinsku, když nepočítáme nestálé Cerknišské jezero. Leží v nadmořské výšce 525 m. Má rozlohu 3,18 km?, je 4,35 km dlouhé a 1,25 km široké a pobřeží má délku 10,9 km.

Dosahuje maximální hloubky 45 m. Jezero je ledovcovo-tektonického původu: prohlubeň vznikla intenzivním erozním působením ledovce. Ve východní části jezera se nacházejí četné morény. Bohinjské jezero je součástí Národního parku Triglav, který se nachází nedaleko italské hranice a pokrývá většinu slovinské části Julských Alp. Součástí parku je hora Triglav se svou výškou 2864 m. Byla zdolána roku 1778. Oblast kolem jezera Bohinj je jedním z nejkrásnějších míst Slovinska. Strmé hory a skaliska bledských hor lemují modrou hladinu úzkého jezera připomínajícího norské fjordy. Lanovkou můžete vyjet na jeden z vrcholků a odtud se pokochat nádhernou podívanou. Malebná krajina a poklidná lokalita není tak turisticky přeplněná jako u Bledu, protože je zde zakázána turistická výstavba a břehy nejsou téměř vůbec zastavěné. Podél jižního břehu sice vede silnice, ale severní břeh je přístupný pouze pěšky.
Takže celkem opět slušná štreka přes rakouské a slovinské Alpy. Vstáváme celkem brzo ráno, ale není to naší nedočkavostí, spíše obrovskou zimou, která v kempu panuje. Rychle ranní hygiena a pak snídaně, co si kdo dovezl. Ruda už druhý den nabízí kroasány. Netuším, že se mi bude jeho nabídka poslední den ve Slovinsku hodit. V 9:15 zvedáme kotvy a vyrážíme. Cca po 20 minutách zastavujeme u supermarketu v Bad Mitterndorf, klucí pokračují v druhém kole snídaně a také obhlížíme bezobslužnou pumpu, u které nakonec všichni tankujeme. Dále směřujeme k zámku Trautenfels, dominantě údolí Ennstal v Štýrsku. Trůní na skalnatém výběžku na úpatí hory Grimming. Dostupná rozhledna poskytuje nezapomenutelný panoramatický výhled na Ennstalerské pohoří. Zámek již máme na dohled, ale nedaří se nám nalézt k němu příjezdovou cestu. Naše hledání končí na cyklostezce okolo řeky Enns, kde otáčíme stroje a vracíme se na běžnou komunikaci. Návštěvu tak vzdáváme a pokračujeme dále k pasu Sölkpass . Cestou se zastavujeme u vodní elektrárny Kraftwerk Sölk o celkovém výkonu 61 MW.

Pak už na nás čeká Sölkpass (1.790 m n.m.)

Krásná, celkem úzká silnice překonává hřeben Niedere Tauern (Nízké Taury). Platí tady to samé jako u mnoha jiných průsmyků - parádní svezení z obou stran. Na obou stranách pojedeme dost dlouho relativně mírným stoupáním a teprve v závěru začneme stoupat strměji a silnice se bude víc a víc zatáčet. Maximální sklon je 18%. Ze severu přijedeme pod průsmyk ze silnice spojující Liezen a Schladming, z jihu pak je nejlepším orientačním bodem kruhový objezd v centru městečka Murau. Z obou stran je nepřehlédnutelné značení. Průsmyk je v zimě uzavřen. Cestu na vrchol myslím, že všichni jedeme s otevřenou pusou od té nádhery kolem. Na vrcholu u kapličky je malé parkoviště. Všichni uděláme pár fotek a domlouváme se na srazu pod passem, v turistickém přístřešku u Schöderu.

Cesta dolů je snad ještě lepší. Užívám si zatáček a skvělého chování Bumblebeeho, dojíždím dvě rakouská GS 1250 R HP, první muž, druhá žena. Nemohu se vynadívat, jak krásně kopírujeme jednotlivé zatáčky, jak jsou stroje v náklonu, jejich synchronizace, paráda, harmonie, ano jsem z toho hotový. Z parkoviště u Schöderu vyrážíme kolem 12:30 směr Murau a cestou opět zastavujeme z důvodu odpočinku u vodní elektrárny Bodendorf, postavené na řece Mure. Její celkový výkon je 7 MW a pohon zajišťuje Kaplanova turbína. Už máme pořádný hlad. Cestou by měla následovat pěkná restaurace u jezera Goggausee.

Po 14:00 dorážíme do restaurace. Krásné místo u malebného jezera. Dáváme rádler a místní speciality, já tedy Boloňské špagety. Upřímně, jsme najezení, spokojeni a ani se nám nechce stávat. Čarovné místo na nás přenáší blahodárnost klidu a pohody, jenom si někde ustlat a schrupnout. No nic, pořád nás čeká ještě značná porce km, takže vzhůru do sedel. Míříme k rekreační perle Korutant - Velden am Wörthersee , okouzlujícím a exkluzivním lázeňským střediskem a hotspotem pro společenská setkání se širokou nabídkou sportů a zábavy. Před vlastním příjezdem k jezeru jedeme terénní vložku na stěrkové cestě. Takové malé zpestření našeho putování. Poťouchle se směju do přilby, mého Bumblebeeho to nemůže rozhodit. Těsně před vlastním městem ztrácíme Pavla. Jezero de facto téměř objíždíme a kocháme se nádhernými pohledy na hotely a bary, na kavárničky, mola a přístaviště. Opravdu velmi krásné a čarovné místo. Bohužel Pavel nikde, zastavujeme na pumpě, dotankujeme a kontaktujeme Pavla. Domlouváme se, že se setkáme v kempu ve Slovinsku. MAPY.CZ jsou právě nyní k užitku. Máme časový skluz, návštěvu rozhledny Pyramidenkogel rušíme a po čtvrt na šest odpoledne míříme směr slovinské hranice. Opět začínáme stoupat do horských masivů. Před hranicemi na nás čekají další skvělé série zatáček, vlastní rakousko-slovinské hranice překonáváme v tunelu. Cesta se ubírá malebnou horskou krajinou. Projedeme přes Tržič a poměrně úzká cesta znovu začíná stoupat a v nekonečných serpentinách se zařezává do místní nádherné krajiny. Míjíme Bledské jezero a pomalu se přibližujeme k cíli dnešní cesty. Kemp u jezera Bohinjsko nacházíme snadno. U recepce na nás čeká už Pavel. Ve Slovinsku s Covidem tolik hlavu nelámou, stačí pouze u jednoho kontrola testu a celá skupina je vpuštěna. Cena ubytování 18 EUR. Vybíráme místo pro stavbu stanů, ale podloží je všude jako kámen. Přesto se nám stany daří postavit. Kemp je v překrásné scenérii okolních hor, skutečně nádherné, kouzelné místo. Zázemí kempu ale není již tak prvotřídní jako na rakouské straně. V místní kempové otevřené restauraci na nás čeká – no co jiného než točené české pivo Kozel. Obsazujeme stoly, ochutnáváme zlatavý mok a dáváme si k večeři vynikající pizzu. Obsluha po nás nevyžaduje žádné potvrzení ohledně Covidu, super. Svět je zas normální. Super, super den. Najeto 309 km.