Motodovolená 2023 Honda VFR 800

Vlastník	pepekcepek
Vloženo	11.1.2021
Aktualizováno	12.1.2021
Zobrazeno	497x

Jo. Tak jak jsem uvedl, po zkušenostech z roku 2022 jsem se rozhodl, odjet dovolenou sám. Jelikož dcerka tuto dovolenou už nemohla jet, a já dlouho básnil o tom, vidět Albánii. Kolegům z loňský bandy jsem jen oznámil, že pojedu jen tak kolem komína. Ten den jsem si objednal a zaplatil trajekt i ubytování, a ráno 1.8.2023 jsem vytrápl směr Jihlava. V H. Brodě jsem vjel do deště, a pršelo prakticky až do Gyoru. Trasa vedla přes Moravské Budějovice, Znojmo, přechod Hevlín, Poysdorf, Durnkrut, Marchegg, Gyor, Székesfehérvár, do cíle trasy Szekszárdu. Tady jsem měl zabookovaný pobyt v hotýlku Nádasdi Ház. Naprosto dokonalý ubytování, motorku jsem měl přímo ve dvoře, večer jsem si dal pizzu s dobrým vínem přímo v tomto objektu a spalo se mi moc dobře, i když v noci došla bořka, věřil jsem, že druhý den bude už líp. A bylo.
Trasa 530 km. Druhý den brzo ráno jsem vytrápl na druhou etapu do Albánskýho Shkoderu. Trasa vedla přes Chorvatsko, Bosnu, Černou Horu, do ALbánie. Přesněji tedy, Maďarský Mohács, Chorvatský Osijek, Vinkovci, Bosenský Živinice, Kladanj, Olovo, Sarajevo jsem jen obkroužil, Trnovo, Gacko, Vratkoviči, Černohorskou Nikšic, Danilovgrad, Podgoricu, Tuzi, a po překročení hranic Albánie sjet přes Koplik do Shkoderu.
Dojmy: První opravdovou mešitu jsem spatřil v Šahmeri za Srebenikema pak už byly častější. Pěkný kraj s táhlými zatáčkami mezi skalami byl za Durdevikem. Sarajevo jsem jen projel a objel. Krásná příroda byla podél řeky Bistrica. Ovšem dost těžká etapa mě čekala za Čelokovo pole, kde nastolo asi po dlouhotrvajících deštích k několika sesuvům a zničení vozovky. Ale i přes tu dost hrubě vyspravenou cestu se dalo pokračovat, i když jsem se někdy při míjejícím protijedoucím autem bál, že skončíme v hluboké rokli. Zdárně jsem dojel na přechod v Humu a pokračoval krásnými průsmyky k jezeru s krásnou modrozelenou vodou Pivsko jezero. V plužine byla první pumpa po hodně dlouhý štrece. Nu, a byla tu najednou hranice s Albánií u Skadarskýho jezera. Po objetí zátočiny jsem konečně dorazil do Shkoderu. Samotný ubytování jsem teda hledal docela blbě, mapa mě vedla do dvorka, a vedlejší ulička značená stejně, nevypadala na možnost ubytování. Nakonec jsem ubytování našel, s paní domu byla trochu horší domluva, ale zdárně se to dořešilo. Měl jsem pokoj sám pro sebe s výhledem na město. V osum večer při usínání mě probral zpěv muezína z blízký mešity. Prostě nezvyk. Ale zajímavý.
Nájezd 672km.
Další den ráno jsem vyrazil na poslední etapu směr jih, do řecký Igoumenitsy. Cesta vedla pěknou krajinou, opravdu dobrými silnicemi, nestalo se mi, že bych někde natrefil na vejmol, nebo nějakou překážku, až na všudezdejší skot, psi, povozy, traktory, kola, káry.
Jinak jsem si jízdu opravdu užíval.
Poznatky: Průjezd Albánií, Krásný široký silnice, na každým kroku pumpa s přívětivou obsluhou a kafe k tomu, krásná krajina, pohodový lidi.
Nu a konečně po překročení hranice s Řeckemm v Konispolu, kde byla dost velká fronta, přišlo moře.
Ubytoval jsem se v pěkným apartmánu, k večeru jsem dostal hlad a zajel si do jedný rastaurace na špagety.
Nájezd 386km.
Celou dobu od Maďarska mě provázelo krásný slunečný počasí.
Další den byl spíš v duchu čekání na noční trajekt do Itálie. Jen malej vejlet jižnějc do Sivoty, koupit si prezent a pak už jen v doku čekat na loď.
v Noci připlula Loď, a zhruba hodinu se čekalo na vylodění z Itálie, a nalodění. Motorkáři, a bylo nás asi dvacet, šli na řadu jako poslední.
Zaparkovat, zakurtovat mašinu, a vejtahem do kajut. Já kajutu neměl, a tak jsem okupoval terasu u záchranného člunu. Zkušenost: Nedá se zde spát. Zima, slizká solná vlkost. A že mě celej život bolej záda, lavička byla nepohodlná. K ránu jsem prozkoumal loď a až před přistáním jsem objevil lehátka na horní palubě. Dobrej poznatek, ale pozdě. Dá se říct, že nevyspalej, unavenej, olezlej solnou vlezlostí jsem odjel první část Italský štrapáce z Brindisi do Beneventa, přes Monopoli, Bari, Cerignola, Ordona, celkem v pohodě. Jen ubytování bylo složitý. Na uvedeným čísle pobytu se nacházel celý komplex bytů, a babo raď. Naštěstí jsem se domluvil s jednou paní a dala mi číslo na tu dotyčnou ubytovací mamá. Ale ouha. Paní neuměla jinou řeč než Italsky, ale jakmile jsem řekl šupito presto, asi pochopila a byla tu bělehem deseti minut. Blbý jen, že utahanej jsem čekal ještě další hodinu na to, až uklidí a připraví byt. Zašel jsem si v Beneventu do centra vzdálenýho asi 1500 metrů, že se najím, ale všecko zavřený. Žádná restaurace nebyla k mání, a tak jsem vzal za vděk Kebabem.
Nájezd 336km. Druhej den ráno na mě čekala mlha, pomalu až do Cassina. Dál přes Soru, Avezzano, Terni, Perugia, Ravena do Serravalle.
Nájezd, 624 km.
Třetí den ze Serravalle na Benátky, leč zde mě překvapila silná bouřka a dost silnej vichr, přestál jsem tu chvíli v terase zavřený rrestaurace. Bouřka přešla, vichr taky, ale pršelo dál. Vyrazil jsem tedy v dešti a v tomto jsem pokračoval v jednom kuse přes Udine, Liezen, Enns, Dolní Dvořiště, Kaplice, Budějovice, Tábor, Pacov, Ledeč až domů. Naprosto vyčerpanej, celou dobu v dešti, nepromoky už nebyly nepromoky, rukavice byly jedna velká nacucaná houba.
Zkušenost: Fakt je lepší odjet kratší trasu, než jet v kuse takový flák a v dešti. Z této cesty jsem si přivodil Karpály. Itálie mě zklamala. Všude pumpy. automaty. Co obec, to radar s registrací. Příště radši desetkrát Albánii.
Celkově jsem najel 3600km. Ubytování na noc v rozmezí 700-1600,-. Trajekt 1300,- za motorku a 1300,- za osobu. Spotřeba benzínu 5,52 l./100km.
Jsem moc rád, že jsem odjel tuto štreku sám. Chtěl bych hlavně poděkovat týhle mašině, že mě nikde nenechala, i když jsem v Itálii neuhlídal při nastupování pravou stranu, kde byl hlubší rigol a oba jsme si ustlali, a potom i Mapám.cz. Jako offline fungojou naprosto skvěle. Celou trasu jsem zasznamenal ve stopaři. Akorát mě zklamal operátor. Po překročení hranic mě nefungoval rooming.