Motodovolená 2022 Honda VFR 800

Vlastník	pepekcepek
Vloženo	11.1.2021
Aktualizováno	12.1.2021
Zobrazeno	497x

Dovolená 2022
Ano, vím, jsem lajdák. Napsat román či povídku by mi nedělalo takovej problém, ale sem jsem fakt dlouho nic nedal. A tak to zkusím dohnat. Od koupě VFR se mnoho událo. Co řádil Kovid a byly zavřený hranice okresů, s dcerkou jsme něco málo namotali na VFR po celém našem okresu. Zavření mělo jednu velkou výhodu, nikde žádný auta, a tak jsme mohli trochu rozvynout jizdní dovednosti a poznávat VFR.. A tak až kovid přestal bejt aktuální, dohodli jsme se v rachotě s pár motorkama načichlejch kolegů, že bychom mohli vytrápnout někam dál. Já chtěl vidět Terst, a i Grossglockner bych rád při jedno tažení. A tak dalo se slovo a 11.6.2022 brzo ráno za úsvitu vyrazili směr Slovinsko. Přes Havlíčkův Brod, Telč, do Slavonic. Jelikož moje VFR tu dobu nemělo vyhřívaný gripy, pěkně mě tuhly prsty chladem. Jelo nás čtyři motorky a z toho dvě dubl. Jel jsem s ještě malou dcerkou a tak jsem volil opravdu zodpovědnou jízdu, žádný broušení poserproužků. Dohoda byla taková, po každých 100 km zastávka. Zprvu to šlo dobře, leč v průběhu cesty se začalo individualizovat. Na křižovatce v Rakousích se jelo na červenou, já ne. Zatáčky se krouhaly, já ne. Pocítil jsem obavy, že jsem velká brzda bandy. Samozvolený vedoucí výpravy, se držel jen své motonavigace a nezohledňoval námitky. Namítal jsem, že my, tedy já s dcerkou jedeme intuitivně správně, k moři vždy na jih a dolů. Ale vedoucí určil směr sever a do kopců. A tak se taky stalo, že jsme ujeli zbytečných 30 km kamsi ve vrších k salaši uprostřed luk. A moře nikde. Takže nakonec jsme usoudili, že bude lepší jet každý zvlášť. Dcerku stejnak mezitím začaly z dlouhýho sezení děsně bolet kolena až brečela. Což pozdějc jsem zjistil, že bylo díky plastovým chráničům v kombinéze. Vyškubl jsem ty zašitý a přepáskoval jako vnější. Hned se dcerce ulevilo. Do Slovinského Ankaránu jsme dojeli kolem sedmý večer.
A jelikože dcerka byla natěšená na to vidět moře, zašli jsme po ubytování v malým ale moc pěkným penzionku na molo, v kempu. Sice všude jen beton, ale voda poměrně čistá. Jakožto já hvězdář amatér jsme hned dcerce vysvětlil co je příliv a odliv, a taky že ráno poznala rodíl hladiny moře večer a ráno.
Trasa, Slavonice, Zwetl, Linden, Grein, Amsteten, Admont, Tautenbach, Klagenfurt, Peč, Tržič, Kranj, Logatec, Ankaran. Najeto 681 km. Zkušenost, brát benzín při polovině nádrže. V Rakousích jseou pumpy trochu dál od sebe. Druhej den se zbytek vejpravy vydal kamsi neznámo kam, a já s dcerkou v klidu si projel místní poloostrov směrem do Terstu, tedy, Ankaran, Lazaretto, San Rocco, Fontanela, Kolomban. Najeto 16 km. Zkušenost, jeli jsme jen na lehko, v kraťasech, cvičky a policajti si nás vůbec nevšímali.
Třetí den byl přesun z Ankaránu do Rakouských Alp. A opět se projevila samozvanost vůdce smečky a jeho neomylná motonavigace. A už hned při výjezdu nás hnal do strmé kamenité cesty. Když jsem pravi, že jsme touto cestou minulej den sjížděli od Kolombanu, marnost. A tak jsem se rozhodl, že opět bude lepší jet do cílové stanice vlastní osou. Banda jela Slovinskou trasou, já s dcerkou to vzali na Terst, Mont Falcone, Palmanova, Udine, Tolmezzo, přechod Piastro de Infanti, zde jsou nádherný serpentíny a kdo trpí závratěmi z vejšky, nedoporučuju.. Kotschach, Winklern, Zell am See, Sankt Johan, Grosarl. Cestou jsme projeli i slavný Grossglockner. Nájezd 342km.
Zkušenost: Po Italské dálnici se prohánělo spousty a spousty policejních hlídek. Jen jednou nás kontrolovali na mýtný bráně, a po dotazu kudy, mi ukázali kudy projet aniž bych platil mejto. Inu, bodří chlapci. Při sjezdu od Hochtoru se všude pletli ciklisti, a místy byli dost neurvalí.
Čtvrtý den ráno se banda jala vyjet na Grossglockner, já po zvážení pro a proti a domluvě s dcerkou vytrápli směr domov. Tedy, Grosarl, Sankt Johann, Liezen, Waidhofen, Amsteten, Zwetl, Slavonice, Jihlava. Nájezd 460km.
Zkušenost: U Greinu jsou docela pěkný klopivý zatáčky, ale hlídkujou zde policajti. A celkový dojmy? Nemám rád pumpy- automaty. I naprostá neznalost jazyka se dá ukecat a domluvit. Zde jsem usoudil, že s bandou to nemá cenu. Příště radši sólo.