Dnes vstáváme v 8.20 h na pohodu. Čeká nás pouze přesun do Oblie na večerní trajekt. Roztahaní jsme všude jak cikáni a po ránu zjišťujeme, že v apartmánu již nejsme sami, ale všechny tři pokoje jsou obsazené. Kuchyň je společná a sociálku má každý zvlášť u své ložnice za svými dveřmi do svého soukromí. Balíme své saky paky a po 11 h vyrážíme cestou necestou, spíše tak zkrátit čas. Jedeme se podívat k moři, že bysme se ještě vykoupali, ale na úzké pláži je strašně moc lidí, a tak bereme čáru a mizíme zpátky do hor. Chtěl jsem si koupit nějakou magnetku, ale Pavel zase neměl čas zastavovat, i když jsme na to měli celý den. V malé vesnici někde v horách dáváme kafe, protože na to podle Pavla je čas vždycky, hlavně když chce on tak to se zastavit může nebo spíš musí. Koukáme kam bysme dál jeli a zjišťujeme, že jsme pouhých 35 km od místa odkud jsme ráno vyrazili. A to máme za sebou už 150 km. Chtěl jsem se jet podívat na Neptunovu jeskyni. To jsme ráno, když jsme vyráželi téměř před polednem usoudili, že dnes už je to daleko, tak tlučeme úplně zbytečně špačky v okolí, abysme mohli navečer dojet do přístavu. Asi bysme to krásně stihli i s prohlídkou. Na druhou stranu tady je benzín vcelku drahý 2 € - 2,20 € / l. Tak že si člověk rozmyslí kam pojede. Do přístavu po celém dni přijíždíme v 18.15 h. Trochu se motáme v Olbii, ale nakonec nacházíme správný směr. Pavel zase tak pospíchá, v ruce nemá papíry, které musíme ukázat před vjezdem než nás pustí dále do prostoru přístavu, a tak to hrabeme na bráně kde zastavit prostě musí ! Prooooč ??? Jsme první v řadě na řazení sek nalodění. Tentokrát pojedeme o poznání starším parníkem. Nájezdy do lodě jsou ze žebrovaného plechu. To bude sranda nahoru, ráno dolů. Hardcore ! Během čekání než nás pustí na loď jsem se urval a šel v uzvařeném prostoru do místního šopu si koupit nějakou tu magnetku. Naštěstí měli. Asi ne takovou jakou jsem si představoval nebo viděl cestou, ale mám. Na poslední chvíli ! A to jen díky Pavlovi. Vcelku byrzy nás pustili na loď. Jo, byla o poznání straší a menší, ale stačilo to. Ty nájezdy z ocelových žebrovaných plechů tak to byl hardcore ! Vyjeli jsme dvě paluby a ještě po nás lodník chtěl, abysme s těma těžkejma motorkama ověnčenejma kuframa zacouvali mezi kaminony a zábradlí přes třetinu paluby. Odmítli jsme. Přivázali jsme motorky ke stěně kde na to měl místo a bylo. Vzali kufry a šli do kajuty. Zase byl Pavel děsně rychlej a už stojí u recepčního a něco s ním žvatlá. Samozřejmě recepční chce papíry, ale kurva já taky musím dojít a položit si kufry a ty papíry najít. Zase máme kajutu, i večeři a snídani stejně jako při cestě sem. Doporučuju, protože jinak je to hrozný válení celou noc na zemi nebo kde je zrovna místo. Ráno vstáváme odpočatí a připraveni na další cestu Itálií už směr domov, protože dovolená se krátí.
Konečné kilometry: 65 077 km
Ujetá vzdálenost: 196,8 km
Kumulativní kilometry této cesty: 3 544,8 km
-
-
Pavel s bossem vesnice
-
-
Fresky na domech
-
-
-
Cestou do Olbie
-
Náš parník zpět na pevninu
-
-
Přístup do kajut
-
Kajuta
-
-
Restaurace
-
Večeře
-
Počáteční stav km
-
Konečný stav km
-
Ujeté km
-
Trasa
